Co se stalo s německými Piráty

Kdysi obdivovaná perspektivní strana dnes živoří s 2procentní podporou a padá do politického propadliště. Stálý spolupracovník DR sledující německé dění vysvětluje proč.

Kdo si dnes přehraje z internetových archivů televizní diskuse o německých Pirátech z jara 2012, bude možná lehce omráčen vrtkavostí veřejné přízně. Piráti tehdy pronikli do zemských parlamentů v Berlíně, Sársku, Šlesvicku-Holštýnsku i v největší spolkové zemi Porýní-Vestfálsku. Volební modely jim přisuzovaly až 13procentní podporu a mnozí pokládali vstup strany do Bundestagu v roce 2013 za hotovou věc. Dokonce je nemálo novinářů korunovalo na průkopníky politiky pro 21. století.

Němečtí Piráti na protinacistické demonstraci. Foto Wikimedia Commons

Uplynul ale rok a druhý a kolem Pirátů se rozhostilo ticho přerušované vlastně jen hlasitými odchody jejich předních členů. Naposled tak před čtyřmi týdny učinili braniborská zemská předsedkyně Anke Domscheitová-Bergová a šéf berlínské organizace strany Christopher Lauer.

Zároveň se během uplynulých dvanácti měsíců třikrát obměnilo spolkové předsednictvo strany, počet členů klesl během dvou let z 35 na 28 tisíc a pouze čtvrtina z nich zatím zaplatila letošní členský příspěvek.

V celoněmeckých průzkumech se PIRATEN nepřehoupnou přes dvě procenta, což je i jejich výsledek z loňských voleb do Spolkového sněmu. A aby toho nebylo málo, v nedávných zemských volbách v Sasku, Durynsku a Braniborsku dokázali přesvědčit zhruba jen procento voličů. Tím se dostali ve volebních grafikách do sloupečku „ostatní“, tedy do politického propadliště.

Liberálové vs. levice
Co se stalo a co za tím vězí? Kromě četných osobních nevraživostí, jimž je možné na internetu poskytnout značný prostor, se v prvé řadě jedná o spor mezi levicovou a liberální částí strany probíhající již několik let. Straničtí liberálové chtějí agendu strany zaměřit především na otázky ochrany osobních dat a prolomení dosavadního pojetí autorských práv na síti. K nim se přidává značná část členů, kteří stranickou politiku a pravolevé názorové spektrum odmítají už z principu.

Levicová část sice už v roce 2011 prosadila bezpodmínečný základní příjem do stranického programu, ale usiluje také o proměnu Pirátů v radikální hnutí blízké Antifě. Tento styl je pro velkou část veřejnosti i Pirátů nepřijatelný, neboť někteří antifašističtí aktivisté zejména v Berlíně bývají nezřídka spojování se zapálenými automobily nebo ničením infrastruktury městské železnice S-Bahn.

K novým obavám z prosazování proudů blízkých Antifě zavdala v březnu příčinu berlínská kandidátka Pirátů do Evropského parlamentu Anne Helmová, když děkovala po vzoru ukrajinské skupiny Femen nahoře bez americkým pilotům za bombardování Drážďan v roce 1945. To nevedlo pouze k odchodu bývalého předsedy Sebastiana Nerze a známého bloggera Uda Vettera, kteří ve straně reprezentovali spíše liberální proud, ale i k protestní stávce taktéž spíše liberálně naladěného IT-oddělení strany. Stávka a následný konflikt pak způsobily další otřesy, jež vyústily v rozvrat v sedmičlenném stranickém předsednictvu a odstoupení tří spíše levicových místopředsedů.

Po rezignaci části vedení strany vypukla a na sociálních sítích a ostatních internetových komunikačních kanálech Pirátů již celoněmecká prudká hádka. Berlínská organizace v posledku začala zvažovat secesi od zbytku strany, a to k zoufalství umírněných sympatizantů opět veřejně a dosti hlasitě.

Novináři mohli toto harakiri sledovat z tepla svých domovů a kanceláří s gustem, u členů a příznivců ovšem převládlo spíše zděšení. Až odpudivý styl vnitrostranické diskuse plný nadávek do nacistů, přirovnávání ke stalinistům a sexistických vyjádření vedl nakonec také k hlasitému zúčtování s Piráty jejich berlínskou jedničku do loňských spolkových voleb Cornelií Ottovou. Ta nyní pracuje jako asistentka poslance postkomunistické Die Linke Klause Ernsta, i když o vstupu do této strany prý zatím neuvažuje.

Mimořádný pirátský sjezd v průběhu letošního června sice ukončil nejdivočejší fázi konfliktu a zvolil předsednictvo, které své spory přinejmenším neřeší veřejně. Nicméně k tématům jako je právě vztah k blokádám neonacistů, přistěhovalecké politice a sexistickým a diskriminačních výrokům některých členů strany, nezaujali Piráti na svém vrcholném grémiu žádnou jasnou pozici. Polovičatý kompromis přitom není stále po chuti levicovému křídlu, z něhož někteří stranu dále opouštějí.

Druhý problém
Vedle boje ideových křídel trápí německé Piráty i nekonečné diskuse, jak lze vlastně organizovat práci strany, jež si vetkla za cíl maximální otevřenost a mechanismy přímé demokracie ve stranickém rozhodování. Vzhledem k téměř permanentní eskalaci jakéhokoli sporu na internetu odstoupila letos strana od záměru pořádat stranická referenda on-line a začala hlasovat pouze korespondenčně. To zazlívá své již své bývalé straně například již zmíněná Anke Domscheitová-Bergová z Braniborska, která v tomto ústupu vidí rezignaci na jeden ze základních pilířů politické identity Pirátů.

Spokojeni nejsou ale ani ti, kteří volají po větší profesionalizaci a efektivitě. Právě zásada maximální otevřenosti a přímé demokracie i na zemských a lokálních úrovních do jisté míry ochromuje práci zvolených zástupců. Ti bez mandátu od svých členů často nemohou na výborech ani plénu parlamentů zaujímat závazné pozice, což byl zas jeden z důvodů odchodu berlínského předsedy Christophera Lauera.

Lauer se sice zasloužil o zavedení programu Liquid Feedback pro komunikaci se členy, se svým plánem na vytvoření rozhodovacích mechanismů na úrovni berlínských okrsků však již neuspěl a na základě patrně i osobních animozit dal straně své vale, třebaže si mandát berlínského zemského poslance hodlá ponechat.

Poučení pro Čechy
Z výše uvedeného vyplývá, že by se čeští Piráti měli o své německé kolegy ještě intenzívněji zajímat, pokud tak ještě nedělají. Dříve či později agendy v oblasti větší svobody a ochrany dat na internetu nebudou jako hlavní tahák programu stačit. A nikde není psáno, že popularita protikorupční rétoriky v ČR vytrvá a bude přinášet politické body i pro Českou pirátskou stranu.

Výhodou našich Pirátů je, že se nemusí potýkat se silnou a hlasitou levicově-anarchistickou scénou a že druhá světová válka a nacismus nemají v našem diskursu tak zničující náboj. Že se ale i Česká pirátská strana bude muset dříve či později hlasitěji a systematičtěji vyjadřovat k jiným ekonomickým a společenským tématům, než je svoboda na internetu, je zjevné. V programu a momentálních projektech, jako je kampaň proti netransparentnosti TTIP. tak ostatně již činí a jeví se dokonce jako programově konsolidovanější strana než její německá kolegyně.

Jak si čeští Piráti povedou v praktické politice coby zastupitelé či starostové v příštích měsících, ještě uvidíme. Odstrašujících příkladů, jak se to dělat nemá, však najdou na západ od nás dostatek.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Lesk a bída protestních stran Sobota, 25.Října 2014, 13:59:1

K fundovanému rozboru autora je možno snad připojit ještě poněkud obecnější závěr (který autor ovšem sám naznačil) - že totiž pouhý protest proti stávajícímu establishmentu sám ještě zdaleka není nosným programem. Ani programem politickým, natož pak společenským.

Takovéto strany a straničky se - jmenovitě v Německu - objevují a vynořují s určitou pravidelností znovu a znovu, napřed vystartují s velkým halasem, jako že jsou to právě oni (ony), kdo konečně svou zásadní opozicí rozbijí tu zkostnatělou mašinérii etablované politiky.

A protože ani v Německu ten svět "velké" politiky u lidu obecného nepožívá nijak velké důvěry, nechá se vždycky část voličstva zlákat touto vizí, či přesněji řečeno iluzí čerstvého větru v politice. Ten vzorec je v podstatě vždycky stejný: tvůrci tohoto nového politického subjektu vyhlásí, že oni a jenom oni jsou pravými zástupci "obyčejného člověka", že oni už zametou s tím světem zkorumpovaných velkých partají.

Jak je stejný ten vzorec vzniku, tak stejně tak velice podobný až identický je i zánik těchto "obnovitelských" stran: tito samozvaní čistitelé Augiášových chlévů velice rychle ukáží ty samé manýry jako etablované strany. Fundamentalistické ideologické střety, boje o pozice, osobní animozity a střety. A protože tyto straničky nemají žádný vlastní pozitivní program, nemají ani takovou reálnou základnu pro "vyžehlení" těchto svých interních bojů, jako strany velké.

Co se pak konkrétně oněch "Pirátů" týče, byla to v podstatě právě jenom takováto čistě protestní strana, její jediné specifikum spočívalo v tom, že to byl protest novodobé internetové generace, která propadla iluzi svého vlastního virtuálního světa, že jenom prostřednictvím anarchistické internetové "totální" demokracie dokáže změnit svět. Že s tímto pseudoprojektem daleko nedojde, se dalo s trochou předvídavosti tušit už od samotného počátku.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.