Volby v Německu 2013 - výsledky a zajímavosti

Den po volbách přinášíme už definitivní výsledky a přehled rozdělení mandátů, nástin přesunu hlasů, srovnání s minulými volbami a další příspěvek do debaty o příčinách.

Pj

Petr Jedlička

24.09.2013 13:18

A1

Nahoře nové složení parlamentu, dole vývoj stranické podpory od minulých voleb. Zvláště pozoruhodný je vzestup a pád zelených (2010 - 2012) a Pirátů (2012 - 2013). Repro DBT

Související

A1_-_preference
Letošní volby do německého Bundestagu vyhrála dle již konečných výsledků křesťanskodemokratická CDU/CSU kancléřky Angely Merkolové. Získala 41,5 procenta odevzdaných hlasů a její poslanci obsadí 311 míst. Jde o nejlepší výsledek strany od roku 1990. 56 křesel z celku přitom připadá na bavorskou CSU, která zastupuje tzv. Unii v příslušné spolkové zemi, 255 zbylých pak na CDU, která kandiduje ve zbytku Německa. CDU si oproti minulým volbám polepšila o 61 mandátů, CSU o 11. Celkově tedy Unie získala o 72 poslaneckých křesel více než v roce 2009.

Druhý největší počet hlasů – 25,7 procenta – obdrželi sociální demokraté z SPD, které do voleb vedl Peer Steinbrück. Obsadí 192 míst, což je o 46 více než po minulých volbách.

Třetí skončila důsledně levicová Die Linke s 8,6 procenty hlasů a 64 poslanci, čtvrtý pak těsně Bündnis 90/Grüne – německá strana zelených. Zelení obdrželi 8,4 procenta hlasů a jejich poslanci obsadí 63 míst. Obě dvě tyto strany oproti posledním volbám ztratily: zelení pět mandátů, Linke dvanáct.

Další uskupení zástupce v Bundestagu nezískala. Ve Sněmu tak letos zasedne celkem 630 poslanců (k proměnlivosti počtu poslanců, resp. dané zvláštnosti německého volebního systému níže). Strany řazené k levici budou mít 319 poslanců, pravice zastupovaná už jen CDU/CSU 311. Navzdory velkému vítězství Unie Angely Merkelové tedy nemůže vzniknout klasická pravicová koalice. Kancléřka má ale právo pokusit se o sestavení vlády jako první a dle většiny komentářů se jí to i podaří.

Rovněž většina komentátorů je dnes názoru, CDU/CSU povládne nakonec ve velké koalici s SPD. Důvody pro toto přesvědčení shrnuje přehledně Marek Benda zde. Očekává se nicméně, že povolební vyjednávání bude složité a potrvá nejméně týdny.

FDP, AfD a přesuny hlasů
Těsně pod 5procentní hranicí pro vstup do parlamentu zůstaly tentokrát dvě strany: liberálové z FDP s podporou 4,8 procenta a nová eurokritická strana Alternativa pro Německo s 4,7 procenta hlasů. Liberálové jsou obecně označování za hlavní poražené voleb, protože dosud drželi díky 14,6 procenta hlasů z minulých voleb 93 poslaneckých míst. Alternative für Deutschland naopak výsledek slaví. Strana vznikla teprve letos v únoru a netají se velkými ambicemi.

Do Sněmu se pak nedostali ani Piráti (2,2 procenta hlasů, o 0,2 více než minule), ani fašizující NPD (1,3 procenta hlasů, o 0,2 méně než minule). Zisky dalších stran se pohybovaly pod 0,3 procenta hlasů.

Zajímavé je také srovnání absolutních počtů odevzdaných hlasů: CDU/CSU obdržela 19,77 milionu hlasů, SPD 12,84 milionu, Linke 3,58 milionu a zelení 3,18 milionu. FDP a AfD volily přibližně dva miliony Němců každou, Piráty necelý milion a NDP o něco více než půl milionu lidí.

Při minulých volbách měla CDU/CSU 14,66 milionů hlasů, SPD 9,99 milionu, Linke 5,16 milionu a zelení 4,64 milionu. FDP volilo 6,32 milionu Němců, Piráty 850 tisíc a NPD 635 tisíc. AfD minule nevolil nikdo, protože existuje teprve od letošního února, jak uvedeno výše.

Větší část z více než čtyř milionů voličů, kteří dali minule hlas FDP, přešla k CDU/CSU, menší k Alternativě pro Německo. CDU/CSU posílili také dřívější voliči zelených. K SPD se naopak část jejich starých voličů vrátila. Šlo o ty, kteří v roce 2009 hlasovali pro Linke, neboť nebyli spokojeni s výkonem strany ve předešlé velké koalici. Ta vládla Německu v letech 2005 – 2009, přičemž letošní volební lídr strany Steinbrück dělal kancléřce Merkelové ministra financí.

Zvláštnosti systému
CDU/CSU a SPD pomohly v letošních volbách také tzv. vyrovnávací mandáty – zvláštnost německého volebního systému. Němečtí voliči totiž odevzdávají dva hlasy – jeden konkrétní osobnosti kandidující v jednom z 299 jednomandátových obvodů (většinou jde o osobnost stranickou) a jeden některé ze stran pro celou její kandidátku. Podle počtu hlasů pro tu kterou stranu se zjišťuje, na kolik křesel z 598 (což je nejnižší přípustný počet poslanců Bundestagu) má příslušná strana nárok. Tato křesla pak obsadí, přičemž přednostně platí, že každá z osobností, která vyhrála v jednom z 299 jednomandátových obvodů, má automaticky jistý mandát pro sebe.

Problém nastává, pokud nějaká strana získá v jednomandátových obvodech více křesel, než odpovídá procentnímu poměru hlasů. Příslušnému (převislému) počtu vítězů z jednomandátových obvodů pak bývají přidělována křesla navíc – nad oněch 598 základních. Zásada, že každý vítěz jednomandátového obvodu získá křeslo, totiž musí být dodržena stůj co stůj.

Díky tomuto systému se tedy může stát, že nějaká strana bude zastoupena v Bundestagu určitým počtem vítězů z jednomandátových obvodů, i když celkově nepřekročí 5procentní hranici hlasů. Poslancem může být takto zvolen i nestraník. V praxi však Němci dávají hlasy především osobnostem ze stran, a to obvykle velkých stran. Letos tak osobnosti z CDU/CSU vyhrály celkem 235 obvodů, osobnosti z SPD 59, zástupci Linke čtyři a osobnosti zelených jeden.

Přiděleno bylo celkem 32 vyrovnávacích mandátů, a tak v novém Bundestagu zasedne 630 poslanců. V dosavadním jich zasedalo 622.

V roce 2009 přitom osobnosti z CDU/CSU získaly 218 jednomandátových obvodů, lídři z SPD 64, zástupci Linke 16 a zástupci zelených opět jeden. Osobnost z FDP nebo z jiného uskupení ani minule v žádném obvodě nevyhrála.

Příčiny a zajímavosti
Příčinám výsledku letošních voleb se tu již věnovalo několik autorů – zde například text Aleny Wagnerové, zde Jana Šíchy a zde starší od Marka Bendy. V dosavadních postřezích německých analytiků jsou nejčastěji zmiňovány faktor „Mutti“ Merkelová, nesplněné eurokritické sliby FDP, neoriginální program sociální demokracie a přílišný příklon strany zelených doleva – takový, který jí znemožnil posbírat nespokojené voliče FDP.

Pokud jde o kampaň a mediální obraz, kancléřka slibovala udržení německé konkurenceschopnosti, tedy pravicovou hospodářskou politiku, nízké daně a podporu rodin; ještě více ale nabízela sebe – klidnou nepolarizující státničku. Steinbrück si nechal vytvořit image „taky kompetentního“, ale jasně a rázněji mluvícího vůdce a v závěru kampaně nosil především rudou kravatu. Většina ovšem upřednostnila styl Merkelové.

Volbám předcházela jediná velká televizní debata mezi Merkelovou a Steinbrückem. Lídři zelených, Linke a FDP se pak střetli v jiné, také jediné.

Východní polovina Německa volila jako tradičně více doleva, tentokrát ale spíše pro SPD než pro Linke. Převážný počet hlasů dostala na východě i eurokritická AfD. Kdyby se volilo jenom na území bývalé DDR, dostala by se AfD do parlamentu s šesti procenty.

V noci z neděle na pondělí se očitě slavilo ve štábu CDU/CSU a AfD, trochu a spíše formálně pak také u SPD a u Linke (což je zajímavé, protože ta dosti ztratila). Smutno bylo pochopitelně u FDP, kde dalo celé politické vedení funkce k dispozici, a také u zelených. Rovněž ve vedení Bündnis 90/Grüne má nyní dojít k obměně.

Vedle koaličních rozhovorů bude teď jedním z nejzajímavějších témat právě analýza propadu zelených. Vliv příklonu doleva na ztrátu možnosti získat část voličů FDP se zdá být neoddiskutovatelný, působily ale i další faktory: neshody mezi vedením strany a volebními lídry, nevýraznost Katrin Göringové-Eckardtové, jež vedla stranu do voleb spolu s Jürgenem Trittinem, skandalizace Trittina v závěru kampaně kvůli starému vstupu do debaty o pedofilii, nejednoznačný vztah strany k CDU i k Linke a také různé nedovysvětlené návrhy, z nichž masmédia dělala kuriozity (například povinný vegetariánský den v jídelnách). Němečtí politologové teď musí jednotlivé faktory zvážit a vyhodnotit.

Zcela ve stínu spolkových voleb pak proběhly ve stejný den i volby do parlamentu v Hesensku. I v této šestimilionové zemi vyhrála CDU, ale oproti minulým volbám si polepšila jen nepatrně. SPD naopak získala o sedm procent hlasů více. Vedle zelených a Linke se do hesenského parlamentu dostali těsně i liberálové z FDP, strany levice ale získaly většinu. Na rozdíl od spolkové úrovně přitom v Hesensku zůstává otázkou, zda tuto většinu využijí.


Další informace:
ARD.de Wahlmonitor 2013
ZDF.de Wahlen im ZDF
Frankfurter Allgemeine Zeitung Bundeswahl 2013
The Local – Germany LIVE BLOG: German election night 2013
Spiegel On-line German Election Live Blog: Up-To-the-Minute Coverage


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.