Pirátská strana neideologická
Dušan RadovanovičUjištění předních Pirátů o neideologičnosti jejich strany prozrazují, že si neuvědomují, na jakých ideových hodnotách vlastně stojí. Stejně jako zeleným nebo véčkům jim tak hrozí, že se vydají cestou banálního neoliberalismu.
Jak se zdá nejen z reakcí na text Pavla Nováka, usídlila se u představitelů české Pirátské strany představa, že existují nějaká dokonalá a racionální řešení, ke kterým se jen skrze balast ideologie musíme prokousat. Piráti nechtějí dělat politiku ani levicovou ani pravicovou, ale tu správnou, „racionální“, „založenou na chytrých nápadech a moderních technologiích“ (Profant), „bez ideologických předsudků“(Ferjenčík), zkrátka výhodnou pro všechny.
Zní to moc pěkně, jenže to tak bohužel úplně nefunguje. Každé řešení má svá pro a proti a ona nenáviděná ideologie je zkrátka především balíčkem hodnot a preferencí z nichž na možná řešení nahlížíme.
Například nikdy nedosáhnu stavu, kdy zajistím distribuci sociálních dávek všem, kdo je potřebují a zároveň na sto procent zabráním jejich možnému zneužití. Na mé ideové preferenci je, jestli pro mě bude klíčové to, aby peníze daňového poplatníka neskončily v kapse tzv. zneužívače, anebo to, že se dostanou k potřebným (byť za cenu toho, že skončí i u někoho, kdo se bez nich obejde). Samozřejmě, je možné hledat nějaké vyvážené, „rozumné“ řešení někde na půl cesty. Jenže jak daleko půjde? Jsou pro nás přijatelná 2 % zneužívačů nebo 10 % potřebných bez podpory? Víc nebo míň? A už jsme zase u těch hodnotových preferencí, zase u té ideologie.
Mikuláš Ferjenčík píše, že „byty v osobním vlastnictví bývají lépe udržované“. Inu, řekl bych že družstvo je mnohem efektivnější při kompletních opravách domů, zateplení apod., než shluk individualizovaných majitelů, ale možná se mýlím. Je to každopádně jedno. Podstatné je, že současně nastavený systém umožňující osobní vlastnictví přináší také řadu negativních externalit. Kumulování bytů v rukou jednotlivců, zásadní nedostupnost bytů pro velkou část populace nebo možnost jejich zisku pouze za cenu zadlužení na desetiletí dopředu, a tím i nebezpečí spadnutí do dluhové pasti. Současný stav bytové politiky a (ne)dostupnost bytů je ve skutečnosti jeden z největších průšvihů polistopadové politiky. Jakou konkrétní „realistickou“ pirátskou politiku si tedy máme představit pod větou, že „byty v osobním vlastnictví bývají lépe udržované“?
Pokud se má stát Pirátská strana skutečně vážně míněnou alternativou, bude si muset nejprve sama ujasnit, na jakých hodnotách primárně stojí a tyto hodnoty přetavit v program k jednotlivým zásadním společenským tématům.
Mimochodem už i výběr toho, co je zásadní, mnohé napoví. Díky reakci na článek Pavla Nováka jsme se například dozvěděli, že šéfa pražských Pirátů Ondřeje Profanta „žádná vyumělkovaná krize“ rozhodně netrápí. Možná si sám skutečně nepřijde jako pravicový nebo neoliberální, možná jen dlouho nevytáhl paty z blahobytné Prahy do míst, kde člověk o práci nezavadí, kde se zavírají továrny, kde na dveře buší exekutor. Jenže u takhle nevšímavého člověka opravdu dost vážně hrozí, že se ona „cesta racionality“ velmi lehce přemění v cestu banálně neoliberální.
Věci veřejné ani Strana zelených se před volbami k neoliberální politice nikdy nehlásily. Nehlásí se k ní ani dnes. Přesto se na ní během svého působení ve vládě intenzivně podílely. Podporu rovné dani, destrukci sociálního státu, ba vlastně destrukci státu jako takového („nejlepší stát je žádný stát“ - základní anarcho-neoliberální poučka) jim nikdo neodpáře. Je naprosto logické, že volič po této zkušenosti očekává mnohem víc, než jen vágní ujištění o neideologičnosti strany.
Ondřej Profant nepsal o tom, že ho netrápí nezaměstnanost a rozevírání sociálních nůžek, ale odmítal -- interpretačně dodám "jako ideologické klišé"-- výklad naší současné situace jako důsledku krize.
V čem s ním souhlasím: restriktivní rozpočtová politika při současné neschopnosti stabilizovat státní finance; daňová politika, která podvazuje masovou spotřebu atd. -- opatření zdůvodňovaná krizí (nehlubokou a krátkodobou), která k té nezaměstnanosti přispívají mnohem víc než pokles odbytu na zahraničních trzích (tedy to, co by měl být první logický důsledek krize, nevyvolané vnitřní dynamikou hospodářského vývoje v ČR).
Podobně se musím dívat na sociální dávky (a pomoc) zatraceně ideologickým klíčem, navíc přijatým z neoliberální ideové výbavy, abych je četl v rovině rozporu potřebnost kontra zneužívání. Odečteme-li důchody a dávky související s rodičovstvím (o obojím se snad shodneme, že nehrozí masové neoprávněné čerpání), zbývá na to takzvané zneužívání příliš málo, aby to mělo faktický význam v rámci veřejných financí (psal o to na DR Ondřej Lánský a jakkoliv jeho analýza není vždy úplně přesná, jako věcné východisko je více než dostatečná). Jsou jen dva případy zneužívání dávek, které jsou společensky opravdu nebezpečné:
a) Zneužívání podpor vynucované zaměstnavateli, kteří aby ušetřili na odvodech, zaměstnávají lidi načerno a motivují je, aby se hlásili jako nezaměstnaní;
b) Zneužívání příspěvku na bydlení, které činí z ubytoven pro sociálně slabé zlatý důl a zároveň konzervuje bezvýchodnost postavení sociálně vyloučených (jedna místnost pro sedmičlennou rodinu se společným sociálním zařízením na chodbě ubytovny za nájemné představující násobek nájmu čtyřpokojového bytu v "blahobytné Praze").
Samozřejmě, k tomu, aby mi takové věci vadily, musím mít určitou postojovou výbavu -- ale tato výbava nemusí být nutně ideologická.
P.s. Přiznávám podjatost, Ondřej Profant je můj syn. Nicméně nejsem Pirát.
Podle Schlömera ovšem nejde prohlásit německou Pirátskou stranu za levicovou, neboť je složena ze sympatizantů různých politických proudů. Jsou v ní údajně i bývalí voliči křesťanských demokratů a liberálů a označit stranu za levicovou by bylo prý urážkou těchto straníků.
Ostatně s jasným (deklaratorním) přihlášením k levici měli až do předminulého roku problém i němečtí zelení.
Tento současný stav piráti vnímají jako dvoudimensionální nesmyslný matrix. A to je doopravdy mělká analýza.
Jejich dosavadní zdrženlivost je jejich ozdobou a sílou.
"Samozřejmě, je možné hledat nějaké vyvážené, „rozumné“ řešení někde na půl cesty. Jenže jak daleko půjde? Jsou pro nás přijatelná 2 % zneužívačů nebo 10 % potřebných bez podpory? Víc nebo míň? A už jsme zase u těch hodnotových preferencí, zase u té ideologie."
a pak mě ujišťujete, že Vás nemusím přesvědčovat o nesmyslnosti hysterie kolem dávek. Jenomže ta otázka, kterou chcete pomocí těch hodnotových preferencí řešit dává smysl jen v rámci této hysterie.
Mimochodem hodnotové preference a ideologie nejsou totéž, dokonce ani v případě politických stran nikoliv.
Obecně potíže s ideologií -- kupodivu ve všech významech toho slovo, od "falešného vědomí třídy o sobě samé" až po "obecné koncepty, ze kterých vychází motivace jednání politických subjektů" -- spočívá v tendenci nahrazovat věcnou kritiku a racionální poznání zevšeobecňující analogií. Programové a postojové zázemí politické strany lze vystavět dosti pragmaticky, aniž by přitom bylo nutné nevědomě upadnout do nějakého ideologického schématu. Pokud se budete obtěžovat tím, že si přečtete program Pirátů, jistě si povšimnete poměrně značné postojové konzistence.
A k levici a pravici - jako levičákovi je mi mnohem bližší strana, která se sice nedeklaruje jako levicová, ale aktivně vystupuje proti rasistické vyhlášce přijaté v Krupce než ČSSD, jejíž obecní potentáti se na této vyhlášce spolupodepsali a jejíž vedení, včetně Jiřího Dienstbiera, k tomu malému obecnímu fašismu pečlivě drží hubu.
Společenské chápání politiky je pokřivené a zaměňované za stranickost (což především připomněly diskuse kolem demonstrace 21.4)
Řekl bych, že odmítáme především dogmatičnost a současné vnímání přístupu k ideologiím. Nikdo nepopírá, že jistý řád myšlenek mít musíme a postupně jej vytváříme.
Pravicovost/levicovost je subjektivní. Řekněte mi nějaký rys, který považujete za pravicový a k němu levicový (nebo obráceně) protiklad a já se podle toho někam zařadím, ale obecně se zařazovat nehodlám, protože to o ničem nevypovídá.
Většina lidí má sklony považovat za levicové/pravicové (podle toho, za co považuje sebe) to, co sami považují za správné.
Informační společnost však nemůže být složena z drobných izolovaných vlastníků. Proto je kolektivní vlastnictví na místě. Kolektivní vlastnictví ale není jen vlastnictví státní. Je to i společné vlastnictví určitého kolektivu (pracovního, nebo taky jiného), ve kterém jsou všichni rovnoprávnými subjekty (bez nutnosti byrokracie). Vede to člověka k zodpovědnosti. Tohle vlastnictví z marxistického hlediska řeší základní rozpor kapitalismu, jímž je rozpor mezi vysoce společenským charakterem práce a úzce soukromokapitalistickým vlastnictvím. Tento rozpor není v kapitalismu řešitelný a samotné jeho vyřešení je vlastně překonáním kapitalistického systému.
Je naprosto logické, že čtenář po zkušenosti očekává mnohem víc, než jen ujištění o (skrytě nevědomé) ideologičnosti strany.
Jde o situaci, která nabízí novým stranám prostor, ale základní pravolevý společenský model zůstává nepřekonán....domníval bych se.
Jsem zvědav jakým způsobem piráti zajistí trvalý růst . A to jak partaje tak společnosti.
Vaše pravolevé dělení jen ukazuje právě tu subjektivitu jeho vnímání, o které jsem psal. (Ale nechci to dále rozebírat, tak jako bych nic neřekl.) V našich podmínkách k ještě většímu zmatení, než neoliberalismus, přispěla zkušenost s režimem "komunismu", který, ač považovaný za silně levicový, pohrdal svobodou, demokratický byl ještě méně, než režim současný a ztratil schopnost progrese, což jiní považují za důležité levicové rysy.
A proč bychom měli zajišťvat nějaký trvalý růst? Slibovali jsme jej někdy?
Nemáte od Pirátů nějak přehnaná očekávání? Jsme jen skupinka pár set nelhostejných různě aktivních lidí, ne zas tak odlišných od vás, nikoliv profesiální poltitici.
Protože zajštění trvalého růstu je očekáváno od nás všech. Protože zvyšování výkonosti je akceptovaně kauzálně hybným společenským imperativem. Již jenom stagnace budí obavu a signalizuje blížící se krize, přestože stupňování výkonosti spojujeme s ekologickým dizástrem a přestože je známo, že sociální propad způsobuje právě vysoká aktivita - příkladně stavební ve Španělsku a USA. Tudíž je známo, že i nárůst sociální produkce nevede k uvolnění konkurenčního napětí, ale k zostření konkurenčních střetů. Všeobecnou reakcí je hledání východiska v rychlejších technologiích, přičemž žádný jedinec nevěří, že je tím možné překonat nárůst stresu. A každý přitom vím, že růst, zrychlení a inovační zhuštění stupňující rok od roku ekologickou a psychickou daň musíme zajistit my. Odpověď mi proto připadá ožehavě důležitá.
Druhá – Zda nemám od pirátů nějak přehnaná očekávání.
Možná mám. Ale vězte, že vy nejste ...... jen skupinka pár set nelhostejných různě aktivních lidí, ne zas tak odlišných od vás, nikoliv profesiální poltitici...., ale, že v Evropě profesionelně zastupujete již miliony vám podobně nelhostejných voličů.
Jak to, že Piráti profesionálně zastupují miliony voličů? Nejsou profesionálové, v ČR nikdo, v Německu pár uvolněných poslanců zemských sněmů, v Evropském parlamentu dva lidi -- kultivují politické téma, které podle mého přesvědčení bude v příštích desetiletích jedno z profilujících, pravděpodobně se mezi nimi postupně vyklubají i političtí profesionálové, ale zatím mají půvab i chyby angažovaných politických amatérů.
+ ještě si zkusím dovolit malý tématický odkaz nejen o Zpotřebě - ke konkurenci http://respekt.ihned.cz/c1-57077320-spotrebuj-a-konzumuj
Myslím, že mohu říct, že patřím k té části Pirátů, která považuje současnou situaci za systémovou krizi a přemýšlí o hlubších řešeních. Pro přiblížení mohu odkázat na své dvě úvahy (zdůrazňuji, že jde o můj osobní názor):
http://piratskenoviny.cz/?c_id=697008
http://piratskenoviny.cz/?c_id=697063
Ale jedno by mělo být jasné: nikdy nebudeme tradiční levice (o pravici nemluvě). Ta má své nezastupitelné místo a úlohu a já mohu jen doufat v její obrodu. Co by pro vás mělo být důležité je, že prosazujeme radikální demokratizaci a volné šíření informací, což může otevřít cestu k řešením i proti vůli různých elit. A proč bychom právě my mohli být nadějnější než jiné malé strany (které teď nemá cenu jmenovat)? Pirátské hnutí vzniklo jako reakce na nadřazování "ekonomické svobody" korporací (!) nad lidská práva a svobody a přestože neoliberální propagandu máme my, kdo dospěli po roce 1989, hluboko pod kůží (nevybrali jsme si to), větší či menší uvědomnění, že je chybná a je nutné najít jiný pohled na svobodu, být podstatně kritičtější k volnému trhu a klást větší důraz na celospolečenské zájmy, je silné. Nikdo od nás nemůže očekávat, že budeme prosazovat vysoké zdanění, znárodňování, dotace zemědělcům, autoritativní dohled státu nad občanem, minimální stát, školné, církevní restituce,... ... ... . Nejsou to naše témata a budeme důkladně promýšlet, zda (a poté v jaké podobě) nějaké srovnatelné téma podpoříme - ostatně nemáme důvod očekávat, že ve volbách získáme nějakou reálnou moc a radši než si krátit cestu a zkompromitovat svůj program za cenu, že z něj prosadíme zlomek (jako Zelení), se budeme vydávat náročnějšími cestami, jak přesvědčit většinu o svých návrzích. Pokud bude pro ostatní strany a jejich voliče důležitější politikaření, než hledání shody či kompromisu, nebude to naše vina.
A zdá-li se vám, že tu líčím boj s větrnými mlýny, souhlasím. Jiný postup, ve kterém bych viděl smysl, ale neznám.
Co se týče hodnot, abych vyl více srozumitelný považuji v současné době za klíčové tři věci:
1) dedemokratizace společnosti, v níž občan prakticky ztrácí vliv na reálnou politiku, přesun moci od voliče na nejrůznější korporace, ratingové agentury, tzv. odborníky atd. To je příznačné pro celou západní civilizaci. To lze snad vylepšit ale nikoli vyřešit přístupnou informační společností ala Piráti.
2) rovnost jakožto nezbytný předpoklad skutečné svobody. Na rozdíl od doby třeba před 10 lety dnes nepovažuji za nejaktuálnější nerovnost genderovou, sexuální, či etnickou, ale bohužel opět návrat nerovnosti ekonomické/sociální. Nemám pocit, že by tento posun Piráti dostatečně vnímali.
3) vypjatý individualismus, důsledek neoliberální rétoriky velkého JÁ, který vede k rozpadu vědomí společenské spoluodpovědnosti za ostatní lidi i životní prostředí. Některé argumentace Pirátů např. ohledně volného sdílení mi v tomto ohledu přijdou nejděsivější a nepřijatelně blízko Straně svobodných občanů.
Odpověď kterou pan Vlasatý nabídl je z velké části slibná .....pomyslel jsem si.
Pokud jde (nejen) o společenskou spoluodpovědnost, vnímám jako selhání (které ovšem nemá smysl někomu vyčítat) levice, že ji nedokázala obhájit, že se skutečně podařilo vytlačit jakoukoliv alternativu k neoliberalismu - a to na dostatečnou dobu, aby si ji má generace (mně je 21) skutečně nedokázala představit a musel ji hledat každý jednotlivec, který začne o neoliberalismu pochybovat - je těžké pak tyto alternativy vracet zpět do debaty, byť se to díky "krizi" konečně daří, protože rozpory jsou stále zjevnější. To myslím zčásti ochromuje i Piráty.
Jinak jsem chtěl vzkázat panu Vlasatému. Levice a pravice jako koncepty existují a jsou poměrně dobře vymezené postojem k nerovnosti (mocenské a sociální) a receptem na řešení - levice považuje nerovnost za škodlivou a chce ji odstranit přijetím explicitních pravidel pro její eliminaci. Pravice v horším případě (jsem levičák) nerovnost zcela odmítá (viz původní význam, pravice hájila privilegia šlechty), v lepším ji ignoruje jako bezpředmětnou nebo považuje ta pravidla za omezení svobody (což má svůj důvod a není to nutně špatné).
Historicky levice v podstatě dost vítězí. Např. i samotná demokracie je levicový koncept, jelikož jde o explicitní pravidlo (rovná volba) jak nastavit moc. Dnes toto žádná mainstreamová politická strana nerozporuje, stejně jako nezpochybňují třeba zákaz dětské práce, který byl ještě před 150 lety předmětem velkých politických sporů.
Takže, pane Vlasatý, pokud vám vadí nerovnost (a jste zastáncem demokracie), jste do jisté míry levičák, ať si o existenci té kategorie myslíte cokoliv. :-)
A konečně, v mé interpretaci (historie) je v podstatě Pirátská strana levicová. Proti čemu bojuje především je jistá analogie ohrazování, ale v prostoru duševního vlastnictví. Téměř bych řekl, že jde o nové marxisty, ale jen pro tvůrčí třídu (která se rychle dostává do konfliktu s vlastníky obsahu, analogem kapitalistů). Bohužel, většině členů PS, zdá se mi, tohle zatím nedochází, stejně jako to nedochází mnoha tradičním levičákům.