Úskalí ratifikace fiskálního paktu

Jiří Dolejš

Jiří Dolejš se zapojuje do debaty o přijetí fiskálního paktu. Podle něho v případě této dohody nejde o vznik fiskální unie, kde by Brusel místo nás zcela určoval daně a výdaje. Jedná se spíše o makroekonomickou racionalitu pravidel.

Nový prezident Miloš Zeman a nová vláda Bohuslava Sobotky znovu otevřeli otázku ratifikace fiskálního paktu EU (Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v Hospodářské a měnové unii). Ten má zajistit lepší makroekonomickou kontrolu evropského hospodářského prostoru oproti nefunkčnímu Paktu stability přijatého v roce 1997 a při absenci společné hospodářské politiky, která by mohla řešit různé asymetrické šoky v evropském hospodářském prostoru v zájmu konvergence ekonomické úrovně členských zemí.

Fiskální pakt projednal summit EU v prosinci 2011 a v roce 2012 proběhla v Evropě jeho ratifikace. Soustřeďuje se na akutní otázku finanční stability a dluhové brzdy. Zvyšuje vymahatelnost kriterií zadlužování a nastoluje tomu odpovídající nové rozhodovací procedury. Zvýšený fiskální dohled EU je už také zakotven v sekundární legislativě EU (tzv. six pack measures) a její dodržování politicky souvisí i s podmínkou čerpání eurofondů.

Opožděná ratifikace ČR má být politickým signálem naší odpovědnosti a návratu do evropského mainstreamu. Potřebu určité fiskální disciplíny asi nezpochybňuje nikdo. Jde o to jakým způsobem toho dosahovat, aby se neprohloubily strukturální nerovnováhy a nepodvázal budoucí rozvoj.

Fiskální pakt je závazný pouze pro státy eurozóny, u ostatních zemí EU k němu dobrovolně přistoupilo Dánsko či Bulharsko. Švédsko nebo Polsko se rozhodlo do doby přijetí eura nepřijmout závaznost fiskální části paktu (hlava IV.). To nyní plánuje i naše vláda. Zcela mimo pakt zůstává Velká Britanie.

Petr Nečas viděl fiskální pakt jako krok k transferu dluhů v rámci EU. Foto Jakub Poláček, Mediafax

Předchozí reprezentace, především prezident Václav Klaus a premiér Petr Nečas, evropskou fiskální brzdu odmítala jako krok k fiskální unii. Viděli v tom unii transferů a unii dluhů, provázenou rozpočtovým imperialismem velkých států. Zdůrazňují, že přezkum fiskální disciplíny a sankce na evropské úrovni jdou mimo primární evropské právo. A ve své fobii z EU a z přerozdělování připravovala Nečasova vláda do Ústavy ČR národní verzi téhož.

Nejraději by couvli od regulované hospodářské unie k neregulované unii liberálního byznysu (něco jako EFTA). Proevropský předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek, který návrh české finanční ústavy znovu zvedl, ovšem vidí vztah evropského a českého řešení jako komplementární.

Kritika zleva neakcentuje strach z prohlubování evropské integrace. Nemusí přeci jít o rezignaci na vlastní fiskální suverenitu, ale o lepší koordinaci a kontrolu národních rozpočtů (federalismus není unitární centralismus).

Nejde o vznik fiskální unie, kde by Brusel místo nás zcela určoval daně a výdaje. Takový krok bychom museli rozhodovat v referendu. Jde spíš o makroekonomickou racionalitu pravidel (ta jsou v české verzi ještě tvrdší). Z tohoto pohledu je fiskální pakt EU řešení měkčí, ale také polovičaté, nekomplexní.

Podvázat veřejné výdaje v nesprávnou dobu by mohlo znamenat prohloubit recesi, je tedy rozdíl mezi populistickým utrácením a  prorůstovou politikou. To je i důvod, proč mají nejednotný přístup k evropskému fiskálnímu paktu různé odborové organizace.

Expert ČMKOS Martin Fassmann napsal, že Pakt stability je v současné situaci nevyvážený. Vedle onoho A, fiskální konsolidace, je třeba říci také B. Chybí mu tam druhá strana, a tou je podpora růstu (výdaje na investice i podporu poptávky).

ČMKOS se nakonec spíš přimlouvá za přijetí nové fiskální smlouvy a to z důvodů významu naší účasti na hospodářské integraci. Evropská odborová centrála (ETUC) je kritičtější, i když už vychází z toho, že pakt je ve většině zemí ratifikován.

Obává se, že slabý růst bude mít negativní dopady na zaměstnanost. Generální tajemnice ETUC Bernardette Segolová říká, že bez obnovení růstu ruku v ruce se sociální dohodou skončí tlak na rozpočtovou disciplínu drastickými škrty v národních rozpočtech.

Pokud se ČR v principu hlásí k posílení dluhové brzdy, měla by na možnost podpory růstu myslet. Shodněme se, jak šlapat na brzdu i jak na plyn, aby ekonomika jela hladce a nehavarovala. Tady je klíčová formulace závazku strukturálního schodku (viz čl. 3 hlava III. paktu).

Je otázka, zda nastavení tohoto parametru (0,5 % nominálního HDP v tržních cenách) není příliš úzké pro potřebnou pružnost paktu v reakci na cyklickou adaptaci či provedení strukturálních reforem. Pravidla pro fiskální uvolnění znamenají, že vedle brzdového pedálu by byl k dispozic i pedál plynový.

Pokud vláda navrhne ratifikaci fiskálního paktu EU kromě hlavy III., tak padají i výhrady provést ratifikaci v obou komorách Parlamentu prostou většinou, protože nepůjde o změnu ústavnosti a primárního evropského práva. Půjde jen o symbolický akt. Problému se ale nezbavíme, protože termínem přijetí eura se k nám znovu vrátí. Do té doby by bylo dobré, aby si i EU společně s členskými státy výhrady k nekomplexnosti fiskálního paktu vyříkala.

    Diskuse
    May 13, 2014 v 12.55
    Fiskální pakt - k čemupak to vlastně má být dobré?
    Fiskální pakt (vlastním jménem „Dohoda o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii...“ - http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/tiskove-zpravy/_SMLOUVA-O-STABILITE--KOORDINACI-A-RIZENI---neoficialni-preklad_.pdf) poměřuje stav hospodářství penězi, číselnými vztahy, procenty. Je úzce spjata se společnou měnou, jejiíž nezdary jsme zažili nejen v případě Řecka.

    Mluví se tu jazykem technokratů ...

    Mluví se tu o „hospodářské politice“.
    Kdo ale tuto hospodářskou politiku dělá – snad vlády členských zemí? Jak chce EU hospodářské politiky jednotlivých členských zemí koordinovat, jestliže podle dnešní neoliberální ideologie jsou veškerá ochranářská opatření jako cla a dovozní kvóty od ďábla?

    Mluvíme ještě o skutečném světě, o životě lidí anebo už jen o bilancích bank a státních rozpočtů, které jsou nota bene jak známo často falšovány a přikrášlovány?

    Jak tu poznamenala Ilona Švihlíková: "Občan kamsi z rozhodování i z aplikace zmizel, zůstávají jen indikátory a především konkurenceschopnost."
    (http://denikreferendum.cz/clanek/10848-kriticky-pohled-na-pakt-euro-plus-ii)
    May 13, 2014 v 20.07
    obrana skutečné konkunceschopnosti
    Makroekonomický rámec fungování společného hospodářského prostoru EU může působit technokraticky, ale jde o výsostně racionální a potřebnou záležitost.
    A Evropa rozhodně konkurenceschopnost potřebuje - ovšem nevyřeší ji pouze restriktivní konsolidace veřejných financí, ale také péče o rozvojový potenciál. To je jádro dilematu.
    Ekonomiku neroztočí altruistické apely...
    - a z té "roztočené ekonomiky" bude těžit lid obecný?
    May 14, 2014 v 8.06
    možná už dnes uvidíme
    Podceńování ekonoiky jako discipliny jen škodí - ze stagnující ekonomiky toho určitě lid obecný moc mít nebude.
    Bez reálné ekonomické politiky prostě levice nebude ani relevantní aspirant na moc, bude jen sbor protestních frflalů..
    Ostatně uvidíme diskusi na úrovni politických reprezentantů - ČSSDmá zájem na ratfikaci fiskálního paktu a ústavní většinu vláda nemá.
    Spojenectví s Kalouskem znamená i akceptaci určitého makroekonomického paradigmatu, vůči kterému je holá negace z etických (abstraktně humáních) důvodů málo.
    May 14, 2014 v 17.34
    dohoda už míří do výborů
    V dolní komoře proběhla první debata k nové ratifikaci - vláda pro, ODS a Úsvit proti, TOP si klade přitvrzující podmínky, my klademe dotazy - veřejná debata odmítnuta. Viz zde :
    http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/008schuz/s008183.htm#r4
    bude-li "ekonomickou politikou" ČR nadále vyvážet pokácené kmeny stromů, mléko, suroviny .... a pokud si to koncerny budou přát, být montovnou cizích firem (dokud se jim to vyplatí).
    Pane Dolejši, tady přece nejde o holou NEGACI, tady jde o otázku, jaký typ kapitalismu dnešní KSČM hodlá podporovat.
    Bude do ekonomické politiky patřit také bytová výstavba (míním státní, obecní)? Bude tam patřit obnova devastovaného zemědělství? Znovuvytvoření učňovského školství? Nebo se to všechno samo rozjede až se "roztočí ekonomika"??

    Je už dnes opravdu dovoleno myslet jen ekonomicky-neoliberálně?
    May 14, 2014 v 19.14
    opravdu nedje jen přerozdělování
    jenže o tom to až tak není- jaké opatření na příjmové a výdajové straně stát udělá je zcela na něm. Jde o to zda se má rozpočet pohybovat v takto nastaveném závazném koridoru tzv. fiskálního úsilí. Tedy dát pod sankci tzv. strukturální deficit daný evropskou metodikou.
    A už vůbec nepomůže říkat "neoliberalismus" všemu čemu nerozumím nebo co je tzv. ekonomické.. Tenhle postup neekonomů je řekl bych dost zkratkovitý. Blahobyt v rámci stagnace je utopie.- možná tak přídělový systém jako vrchol politiky přerozdělování