Budu advocatus diaboli. Co si pomůžeme fiskální expanzí, a nakrásně transferovou unií, když za ty peníze nalité do ekonomiky akorát tak nakoupíme o něco víc čínských výrobků.

Koupíme si za ně zelený růst, tedy udržitelnou ekonomiku slučitelnou s životem na této planetě, koupíme si za ně sociální smír, tedy ten nejvíce konkurenceschopný model jak po ekonomické rovině, tak lidských práv a svobod. Ani jeden lidský život nazmar, ani jeden život ve slamu a ghettu. Co činí konzervativci, není ani ekonomicky výhodné, tím méně logické a ještě méně humánní. Tady ve Skandinávii se Číny opravdu, ale opravdu neobáváme. Je nejen zoufale nekonkurenceschopná, ale i neudržitelná jako koncept. Počkejte si pět let, sociální nepokoje v čínském pásovém modelu ultraneoliberalismu, vám budou odpovědí. S Čínou se nejen nemáme, ale ani nemusíme srovnávat. Tohle je Evropa! Největší a nejbohatší trh, kontinent a to právě díky modelu evropského sociálního státu a mezilidského soužití.

Jediným a největším problémem Evropy je zvětšující se propast mezi jádrem a periferií unie vyvěrající právě z konzervativního pokusu proexportně eliminovat evropský model sociálně soudržné společnosti, který je dáván na oltář spekulativnímu dampingovému ultraneoliberalismu, tedy mzdově deflační utopii. Evropa potřebuje především svůj vnitřní trh (zaměstnanost), ne jeho stále viditelnější zmenšování z důvodu expanzivní exportní strategie, která vede k nesouměřitelnosti, devastaci celých států, sociálních skupin a zpětně k oslabování i samotného jádra unie.

nejsou-li poměry hlasů v evropských instutucích zrovna vyrovnané, má cenu nahrazovat Korunu Eurem? Ale může ČNB reálně podpořit vnitřní trh ČR? Za jakou cenu?

říkat, že se Evropa musí zaměřit na růst, tedy na expanzi investici je stejný populismus jako když se někdo zaklíná dluhovou brzdou. A na rozudíl od jednotných USA je tu i problém nesourodé EU.
Pořád tvrdím, že vůz evropské ekonomiky potřebuje jak brzdu tak plyn. Ale pořád se neřeší jak tyhle dva pedály používat a co má být na národní a co na evropské úrovni.
Uvidíme co růstová rétorika přinese - už ji začal používat i Nečas (viz sobodní ideová konference ODS v ČB) - a jakse začnou prakticky F rancouzi chovat po volbách

Jsem vás zrovna chválil na facebooku pane poslanče Dolejši za váš projev ve sněmovně. Když jste se tam velmi dobře zamyslel nad tím, že vlastně žádný pakt nepotřebujeme. Alespoň jsem to tak pochopil, když jste volal po růstu, ale stále koukám tak nějak váháte. S tou brzdou se to totiž má tak, že chceme-li Evropu, nemůžeme ústavně lidem říct, že je hodíme přes palbu, když bude loď moc plná. V Evropě máme ostatně nedostatek, ne dostatek pracovníků, Evropa jede na půl plynu a to díky defektní konzervativní politice tupých škrtů a tím ve své podstatě vyvážíme konkurenceschopnost a pracovní místa ven. Evropa má zadržovaný růst, má stále více rozevřené nůžky v nesouměřitelnosti, což je situace, která vede k ještě většímu a rychlejšímu zadlužování včetně jádra unie, které každým tupým škrtem na jihu likviduje místa svého odbytu. Jak píšu v článku, myslím si, že nikdo nebude čekat na nějaké rozhodnutí politické reprezentace (Merkelová může vyprávět, jak neuklidňuje trhy, ve své podstatě je trhy i se svým paktem obcházena), co je možné či ne, ale trhy si to s politickou reprezentací velmi rychle vyřídí. Nyní volají po růstové a investiční strategii, jelikož na situaci Španělska každý pochopil, že konzervativní pedál je vede na dno. Nechápu jednu věc, proč o tom na levici v ČR nemluvíte v těchto intencích a ve své podstatě necháváte konzervativce vstát, přitom mají dávno hodit ručník do ringu a rezignovat za tupost.

Pokusím se to nyní napsat tak, že to snad na levici budeme už chápat. Tedy, ústavní dluhová brzda je populismus směřovaný k občanům jádra, ne k trhům. Merkelová se to pokoušela vydávat za směr, který povede k uklidnění na trzích, přitom trhy říkají pravý opak, tedy investice a růst, jelikož nic nemůže investory do dluhopisů vyděsit víc, než obrovské riziko řecké spirály závodu na dno, degrese vyvolané tupým nátlakem na osekání státu a občanů (viz. Španělsko), tedy nic neděsí trhy víc než řecké řešení, čekání na finanční prostředky, následné krácení či faktické odepsaní nedobytných pohledávek. Ten pakt tedy nepřepíše ani tak Hollande, jako trhy samotné. Všichni totiž víme, že vyrovnané rozpočty můžeme mít pouze v růstu. Debata o tom, jaký a z čeho ten růst má být, to je až další kapitola. Přímo se vnucuje směr vedoucí k udržitelnosti života na této planetě, tedy zelený růst (tvrdí a činí Skandinávie), modernizace energetiky. Tedy řešit klimatickou krizi s krizí ekonomického a sociálního systému. Na tom se dají vytvořit pracovní místa. První věcí jsou tedy společné eurobondy, jelikož jsme stejně na sebe všichni tak navázáni, že to ani jinak nejde. Další věcí je řešit příčinu kumulace dluhů na periferii unie, což je největší slabost unie, která oslabuje unii jako celek, včetně jádra.

asi každý má tendenci vidět všude to co ho trápí - vás trápí fiskální pakt.
Bohužl já ani dnes nevidím hlavního nepřítele v paktech stability a paktech o fiskální odpovědnosti. Chápat brzduan sich jako něco konzervativního, to se obávám že nasedáme na falešné téma. Spíše vidím problém v tom, co tam chybí - jak brzdit a jak akcelerovat, abychom se nedostali do smyku ne jak brzdu vymontovat zcela. .
Obsah růstové politiky je otázka sama o sobě. Samozřejmě že jsem se při důvěře vládě přimlouval za strategickou podporu růstu - díky že jste si všiml (a v jiném smyslu než o tom mluvil v sobotu Nečas). Ovšem na nějakou masivnější fiskální expanzi to v ČR nevidím viděl bych i jako problém kdyby snad chtěl někdo dluhy rozpouštět v spotřebě. Ale jiná struktura danového břemene a investiční pobídky jsou samozřejmě nasnadě.
Smluví (konstitucionální) zakotvení objektivní pravdy že zadlužovat se nelze benevolentně a dluhy prožírat, nýbrž investovat) není přeci házení lidí přes palubu. Myslet si že krizi vyřeší rotačky při tisku peněz je zrůdné. Chce to strukturální reformy na příjmové i výdajové straně a ne pseudokeynesiánský avanturismus.
EU má samozřejmě možnost eurobondů a eurodaní a i proto stále významnější bude dimenze evropská, tady ale schopnost koordinovat hospodářské politiky a makroekonomicky ovlidnovat evropský hospodářský prostor je ve srovnání s USA opravdu diametrálně odlišná. proto je na místě uvážlivost - uvidíte že i ta Francie v praxi bude postupovat pragmatičtěji než by někdo soudil z nějakých populistických sloganů

Nikdo přeci nemluví o spotřebě, ale investicích do lidí a sociálního kapitálu, investicích do strategické energetické bezpečnosti Evropy. To jsou témata, která mají smysl a záleží jen na nás, občanech, jakou cestou se vydáme. Konzervativní byla ovšem prohlášena za „necestu“, jak i sám Nečas, ač téměř jako spolední, pochopil. Hollande není populistou, říká ve své podstatě stejnou věci jako investoři na trzích, nejlepší ekonomové v globálním rozměru už léta. Opravdu nejde o nějaký „pakt“, to je prázdný dokument, to je populismus jak píšu, nic neřešící, jen vše zhoršující prázdnotou a neřešením. Je také otázkou, jestli je rozumné se bavit o nějakém tisku peněz do lidí, když lidem bylo a bude naopak seškrtáno 450 miliard eur, naopak průtokovému defektnímu bankovním sektoru bylo z veřejného přidáno. Vážil bych tedy slova o nějaké „spotřebě lidí“. To už totiž zavání konzervativní demagogií prý „života nad poměry“, přitom je většina občanů obtěžkána dluhy a dnes dokonce dluhy na samotný život.

Růst, samozřejmě. Ale představovaný stejným standardem s nesouměřitelně vyššími náklady. Brzdy, samozřejmě. Využívat veškeré finance pouze k investicím a ne ke spotřebě, jako se tomu děje kupříkladu u rozvojových fondů EU, za které se budují kupříkladu muzea či naučné stezky.
Základní změna nás ale teprve čeká. Až konečně pochopíme, že peníze nevytváří žádné hodnoty. Tedy v konečném cíli ani peníze, jak se stále tvrdí. Musíme tedy přijmout za fakt, že neexistuje především nekonečný růst množství peněz díky tomu, že je někomu neustále půjčujeme, čemuž se eufemisticky říká investování.