Ústavní brzda tupé politice

François Hollande se postavil proti ústavním rozpočtovým brzdám. Vyjádřil rovněž přání, aby se Evropa zaměřila na růst, tedy na investice do infrastruktury a nových technologií. Zdá se tedy, že Evropa začíná nabírat nový směr.

Lukas_kraus

Lukáš Kraus

29.04.2012 12:20

„Vždycky jsem říkal, že nejsem pro ústavní rozpočtové brzdy. A také si přeji, aby se Evropa zaměřila na růst, tedy na investice do infrastruktury a nových technologií," říká François Hollande. 


„Řada zemí takovou dluhovou brzdu má a já se domnívám, že bychom ji v naší ústavě také mít mohli,“ říká Bohuslav Sobotka.

Dluhová ústavní brzda je populismus, systémově nic neřešící, jen vše zhoršující populismus. Fiskální pakt takto postavený i ústavní dluhová brzda, to jsou vrcholy konzervativní evropské defektní politiky. Již provedenými konzervativní škrty ve výši 450 miliard eur Evropa neušetřila nic, naopak historicky zvýšila rychlost zadlužování, rozvrátila sociální smír a ponechala celé kohorty mladých lidí bez budoucnosti a možnosti sehnat práci.

Předseda evropských socialistů (PES) Sergej Stanišev prohlásil, že François Hollande důsledně a odvážně říkal „NE pouhým úsporným opatřením a francouzští občané dokazují, že s ním souhlasí. Brzy bude následovat Evropa. Vím, že François z nich bude čerpat sílu ve finálovém kole, a ne pouze od nich, ale z milionů progresivních hlasů napříč Evropou".

Ve Španělsku, jež jde do hluboké recese s negativním výhledem, došlo přímo k revolučnímu zlomu na globálních trzích, které se nyní frontálně staví proti tupým škrtům a volají po růstu a zaměstnanosti. Trhy tvrdě míří směrem na fiskální pakt ordinovaný Bruselem, tedy Berlínem, který pro trhy klíčovou Evropu táhne japonskou cestou rovnou ke dnu. Jen v České republice se tento zásadní, i když ratingovými agenturami dlouho avizovány obrat, nereflektoval a diskurs stále ovládá absolutně defektní konzervativní utopie tzv. úspor ze škrtů, která zrychlila tempo zadlužování do maxima od samotného vzniku eurozóny.

V Holandsku i Rumunsku padla na tupých škrtech vláda. Pro rozšíření fiskálního paktu na „růstový kompakt“ se vyslovil i šéf Evropské centrální banky Mario Draghi. Německá kancléřka pod náporem trhů a opozice ustupuje a už se „růstové politiky“ neštítí.

O den později se ozval i premiér ČR: „K vyrovnaným rozpočtům se nelze pouze proškrtat, musíme zamontovat prorůstové prvky,“ konstatoval Petr Nečas.

Jistě, tohle konzervativcům říkají socialisté po celé Evropě už od roku 2009 a teprve nyní to začínají asi chápat, když se jim rozpadají veřejné rozpočty a výběr daní. Nelze se k nim totiž vůbec proškrtat! Činit tak ovšem jistě nepřestanou (je to totiž zakuklený pokus jednou pro vždy rozdrtit a privatizovat evropský model sociálního státu), jelikož nemají absolutně žádnou představu o tom, jak se má bojovat s krizí jejich vlastního systému.

Tvrzení, že pakt tupých škrtů povede k integraci Evropy, jak se snaží sugestivně líčit dokonce i někteří na levici, je úsměvné. Profesor Stiglitz naopak říká, že jestli se to okamžitě nezastaví, povede to nejen k sociálním nepokojům, ale i rozlomení Unie, kdy v jádru zůstanou pouze Německo, Holandsko a Finsko. Fiskální pakt je tedy zásadně desintegrační, ne integrační záležitost. Ostatně některé přátele na levici, kteří v paktu spatřují nějaký základ budoucí integrace (Mládek), mohla zchladit paní kancléřka Merkelová na své návštěvě Prahy, kdy otevřeně pochválila pana Nečase za plnění paktu, i když ho nepodepsal, což je vedlejší, ale zásadní je, že ho stachanovsky plní na 110%.

Profesor na Columbia University a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz ve Vídni uvedl, že evropští lídři „páchají sebevraždu“, když se soustředí na úspory. „Politici napříč sedmadvaceti členskými státy Evropské unie zavádějí drastická úsporná opatření v celkové výši asi 450 miliard eur a to uprostřed dluhové krize. Tím zadlužení eurozóny v loňském roce stouplo nejvýše od vzniku jednotné měny.“

„Úsporný přístup vede k vysoké míře nezaměstnanosti, která je politicky nepřijatelná a ještě dále prohlubuje schodky veřejných rozpočtů. To, co děláte, ničí lidský kapitál a zvyšuje vykořenění mladých lidí. Nikde a nikdy na světě nevedly škrty na mzdách, důchodech a sociálních výdajích k růstu slabých zemí.“

Co je důležité dodat. Tahle většinová skepse ze současného konzervativního směru evropské integrace, kterou sdílím také, je ve své podstatě voláním po systémové změně, jelikož kverulovat proti bezmocnému Bruselu není ani chytré, ani logické. Politici dokonce i národních vlád, natož třeba ti v Evropském parlamentu či nevolené Evropské komisi už dávno nejsou hlavní aktéři mezinárodních či ekonomických vztahů, i když tam je mnohdy jejich podpis. EU jako koncept byla ve své podstatě vytlačena na vedlejší kolej, byla prakticky vymazána už v jednosměrných summitech Rady, kde vévodilo jen několik málo největších zemí, následně dvě země a dnes jedna.

Stav Ne-EU, po kterém mnoho lidí fanaticky volá, je ve své podstatě ten dnešní. Naopak je nutné zvednout téma opětovné multilateralizace Evropy a vrátit moc z jednoho kapitálového centra (německý bankovní sektor) zpět do Evropského parlamentu a následně do regionů, je nutné vytvořit udržitelný model transferové federace, společné eurodluhopisy, společnou minimální mzdu a minimální zdanění firem. Model regionální decentralizace sdílím, ale je možný právě jedině pod společným zastřešením, jelikož žádný stát EU, ani Německo, ani falešný člen EU Norsko (80% exportu do EU), ani nikdo jiný, nejsou schopné samostatně fungovat ve světové globalizaci.

Pevně věřím, že i socialisté v ČR budou na novou situaci reagovat. Marně jsem se o to snažil v minulých článcích, tak snad nyní už ten příkop na levici mezi konzervativně profiskálními vs. proevropskými, kteří se řadí za Hollandem a (PES), zasypeme.

Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 29.Dubna 2012, 22:38:28

Budu advocatus diaboli. Co si pomůžeme fiskální expanzí, a nakrásně transferovou unií, když za ty peníze nalité do ekonomiky akorát tak nakoupíme o něco víc čínských výrobků.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pondělí, 30.Dubna 2012, 00:46:37

Koupíme si za ně zelený růst, tedy udržitelnou ekonomiku slučitelnou s životem na této planetě, koupíme si za ně sociální smír, tedy ten nejvíce konkurenceschopný model jak po ekonomické rovině, tak lidských práv a svobod. Ani jeden lidský život nazmar, ani jeden život ve slamu a ghettu. Co činí konzervativci, není ani ekonomicky výhodné, tím méně logické a ještě méně humánní. Tady ve Skandinávii se Číny opravdu, ale opravdu neobáváme. Je nejen zoufale nekonkurenceschopná, ale i neudržitelná jako koncept. Počkejte si pět let, sociální nepokoje v čínském pásovém modelu ultraneoliberalismu, vám budou odpovědí. S Čínou se nejen nemáme, ale ani nemusíme srovnávat. Tohle je Evropa! Největší a nejbohatší trh, kontinent a to právě díky modelu evropského sociálního státu a mezilidského soužití.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pondělí, 30.Dubna 2012, 01:03:3

Jediným a největším problémem Evropy je zvětšující se propast mezi jádrem a periferií unie vyvěrající právě z konzervativního pokusu proexportně eliminovat evropský model sociálně soudržné společnosti, který je dáván na oltář spekulativnímu dampingovému ultraneoliberalismu, tedy mzdově deflační utopii. Evropa potřebuje především svůj vnitřní trh (zaměstnanost), ne jeho stále viditelnější zmenšování z důvodu expanzivní exportní strategie, která vede k nesouměřitelnosti, devastaci celých států, sociálních skupin a zpětně k oslabování i samotného jádra unie.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Pondělí, 30.Dubna 2012, 15:25:30

nejsou-li poměry hlasů v evropských instutucích zrovna vyrovnané, má cenu nahrazovat Korunu Eurem? Ale může ČNB reálně podpořit vnitřní trh ČR? Za jakou cenu?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

co jsou řeči a co je reálné Pondělí, 30.Dubna 2012, 16:55:23

říkat, že se Evropa musí zaměřit na růst, tedy na expanzi investici je stejný populismus jako když se někdo zaklíná dluhovou brzdou. A na rozudíl od jednotných USA je tu i problém nesourodé EU.
Pořád tvrdím, že vůz evropské ekonomiky potřebuje jak brzdu tak plyn. Ale pořád se neřeší jak tyhle dva pedály používat a co má být na národní a co na evropské úrovni.
Uvidíme co růstová rétorika přinese - už ji začal používat i Nečas (viz sobodní ideová konference ODS v ČB) - a jakse začnou prakticky F rancouzi chovat po volbách

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pondělí, 30.Dubna 2012, 18:13:19

Jsem vás zrovna chválil na facebooku pane poslanče Dolejši za váš projev ve sněmovně. Když jste se tam velmi dobře zamyslel nad tím, že vlastně žádný pakt nepotřebujeme. Alespoň jsem to tak pochopil, když jste volal po růstu, ale stále koukám tak nějak váháte. S tou brzdou se to totiž má tak, že chceme-li Evropu, nemůžeme ústavně lidem říct, že je hodíme přes palbu, když bude loď moc plná. V Evropě máme ostatně nedostatek, ne dostatek pracovníků, Evropa jede na půl plynu a to díky defektní konzervativní politice tupých škrtů a tím ve své podstatě vyvážíme konkurenceschopnost a pracovní místa ven. Evropa má zadržovaný růst, má stále více rozevřené nůžky v nesouměřitelnosti, což je situace, která vede k ještě většímu a rychlejšímu zadlužování včetně jádra unie, které každým tupým škrtem na jihu likviduje místa svého odbytu. Jak píšu v článku, myslím si, že nikdo nebude čekat na nějaké rozhodnutí politické reprezentace (Merkelová může vyprávět, jak neuklidňuje trhy, ve své podstatě je trhy i se svým paktem obcházena), co je možné či ne, ale trhy si to s politickou reprezentací velmi rychle vyřídí. Nyní volají po růstové a investiční strategii, jelikož na situaci Španělska každý pochopil, že konzervativní pedál je vede na dno. Nechápu jednu věc, proč o tom na levici v ČR nemluvíte v těchto intencích a ve své podstatě necháváte konzervativce vstát, přitom mají dávno hodit ručník do ringu a rezignovat za tupost.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pondělí, 30.Dubna 2012, 18:46:53

Pokusím se to nyní napsat tak, že to snad na levici budeme už chápat. Tedy, ústavní dluhová brzda je populismus směřovaný k občanům jádra, ne k trhům. Merkelová se to pokoušela vydávat za směr, který povede k uklidnění na trzích, přitom trhy říkají pravý opak, tedy investice a růst, jelikož nic nemůže investory do dluhopisů vyděsit víc, než obrovské riziko řecké spirály závodu na dno, degrese vyvolané tupým nátlakem na osekání státu a občanů (viz. Španělsko), tedy nic neděsí trhy víc než řecké řešení, čekání na finanční prostředky, následné krácení či faktické odepsaní nedobytných pohledávek. Ten pakt tedy nepřepíše ani tak Hollande, jako trhy samotné. Všichni totiž víme, že vyrovnané rozpočty můžeme mít pouze v růstu. Debata o tom, jaký a z čeho ten růst má být, to je až další kapitola. Přímo se vnucuje směr vedoucí k udržitelnosti života na této planetě, tedy zelený růst (tvrdí a činí Skandinávie), modernizace energetiky. Tedy řešit klimatickou krizi s krizí ekonomického a sociálního systému. Na tom se dají vytvořit pracovní místa. První věcí jsou tedy společné eurobondy, jelikož jsme stejně na sebe všichni tak navázáni, že to ani jinak nejde. Další věcí je řešit příčinu kumulace dluhů na periferii unie, což je největší slabost unie, která oslabuje unii jako celek, včetně jádra.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

volání po růstu - kolik a jak Pondělí, 30.Dubna 2012, 18:58:9

asi každý má tendenci vidět všude to co ho trápí - vás trápí fiskální pakt.
Bohužl já ani dnes nevidím hlavního nepřítele v paktech stability a paktech o fiskální odpovědnosti. Chápat brzduan sich jako něco konzervativního, to se obávám že nasedáme na falešné téma. Spíše vidím problém v tom, co tam chybí - jak brzdit a jak akcelerovat, abychom se nedostali do smyku ne jak brzdu vymontovat zcela. .
Obsah růstové politiky je otázka sama o sobě. Samozřejmě že jsem se při důvěře vládě přimlouval za strategickou podporu růstu - díky že jste si všiml (a v jiném smyslu než o tom mluvil v sobotu Nečas). Ovšem na nějakou masivnější fiskální expanzi to v ČR nevidím viděl bych i jako problém kdyby snad chtěl někdo dluhy rozpouštět v spotřebě. Ale jiná struktura danového břemene a investiční pobídky jsou samozřejmě nasnadě.
Smluví (konstitucionální) zakotvení objektivní pravdy že zadlužovat se nelze benevolentně a dluhy prožírat, nýbrž investovat) není přeci házení lidí přes palubu. Myslet si že krizi vyřeší rotačky při tisku peněz je zrůdné. Chce to strukturální reformy na příjmové i výdajové straně a ne pseudokeynesiánský avanturismus.
EU má samozřejmě možnost eurobondů a eurodaní a i proto stále významnější bude dimenze evropská, tady ale schopnost koordinovat hospodářské politiky a makroekonomicky ovlidnovat evropský hospodářský prostor je ve srovnání s USA opravdu diametrálně odlišná. proto je na místě uvážlivost - uvidíte že i ta Francie v praxi bude postupovat pragmatičtěji než by někdo soudil z nějakých populistických sloganů

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pondělí, 30.Dubna 2012, 20:04:43


Nikdo přeci nemluví o spotřebě, ale investicích do lidí a sociálního kapitálu, investicích do strategické energetické bezpečnosti Evropy. To jsou témata, která mají smysl a záleží jen na nás, občanech, jakou cestou se vydáme. Konzervativní byla ovšem prohlášena za „necestu“, jak i sám Nečas, ač téměř jako spolední, pochopil. Hollande není populistou, říká ve své podstatě stejnou věci jako investoři na trzích, nejlepší ekonomové v globálním rozměru už léta. Opravdu nejde o nějaký „pakt“, to je prázdný dokument, to je populismus jak píšu, nic neřešící, jen vše zhoršující prázdnotou a neřešením. Je také otázkou, jestli je rozumné se bavit o nějakém tisku peněz do lidí, když lidem bylo a bude naopak seškrtáno 450 miliard eur, naopak průtokovému defektnímu bankovním sektoru bylo z veřejného přidáno. Vážil bych tedy slova o nějaké „spotřebě lidí“. To už totiž zavání konzervativní demagogií prý „života nad poměry“, přitom je většina občanů obtěžkána dluhy a dnes dokonce dluhy na samotný život.

Stanislav Hošek - Český těšín

Realistický pohled. Pondělí, 30.Dubna 2012, 20:39:20

Růst, samozřejmě. Ale představovaný stejným standardem s nesouměřitelně vyššími náklady. Brzdy, samozřejmě. Využívat veškeré finance pouze k investicím a ne ke spotřebě, jako se tomu děje kupříkladu u rozvojových fondů EU, za které se budují kupříkladu muzea či naučné stezky.
Základní změna nás ale teprve čeká. Až konečně pochopíme, že peníze nevytváří žádné hodnoty. Tedy v konečném cíli ani peníze, jak se stále tvrdí. Musíme tedy přijmout za fakt, že neexistuje především nekonečný růst množství peněz díky tomu, že je někomu neustále půjčujeme, čemuž se eufemisticky říká investování.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

ano, to už je realističtější Čtvrtek, 3.Května 2012, 07:10:49

ocenuji že je shoda na tom, že dluhy nelze nafukovat a jen tak je prospotřebovat - mají-li se splácet, musí tam být reálná návratnost. Pokud jde o fiskální pakt EU, už i Hollande pragmaticky mění dikci, protože pochopil že boj není o tom zrušit dluovou brzdu ale pouze jí doplnit o rozvojová opatření typu eurobondy a navýšení kapitálu EIB nebo dan na transakce.
To už je mnohem realističtější. Peníze samozřejmě nejsou cíl, ale klíčový nástroj - a ten je třeba umět používat. Zrušit peníze se snad nikdo
nechystá. A pokud si lépe rozumíme pokud jde o EU, tak ještě je třeba zvážit co je únosné pro malou CR - i ty případné kapitálové injekce musí odpovídat našemu rozměru a výkonu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregristrováni a přihlášeni.