Necelých sedm set slov o fiskálním paktu
Jiří GuthČeskou levici dělí postoj ke Smlouvě o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii, známější pod označením fiskální pakt. Jaké má tento odlišný postoj příčiny?
Děje se něco zajímavého. Posuďte sami: sociálnědemokratický europoslanec Richard Falbr děkuje — a bez ironie! - premiéru Nečasovi, Tomáš Tožička si myslí něco opačného než Jakub Patočka a Ilona Švihlíková než Jan Keller. Dělí je postoj ke Smlouvě o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii, známější pod označením fiskální pakt.
Podle mě ten pakt (viz tady a tady):
- Ukládá signatářům postupně nějak („pokud možno ústavně“) uzákonit, že se nesmí moc utrácet — sestavovat rozpočty s větším schodkem (strukturálním deficitem) než 0,5% HDP. Ve výjimečných situacích ovšem ano, ale pak to musí zdůvodnit v EU. Také pokud je příčina „vnější“, nemusí to signatářský stát dodržovat. To je tzv. dluhová brzda. Možná jsem něco nepochopil přesně, ale snad to není důležité.
- O něco víc než dosud automatizuje sankce za překračování jiných rozpočtových limitů (těch, co občas nedodržela ani SRN ;-)). Už se o jejich schválení nebude extra rozhodovat, ale nastanou automaticky (zásady těch sankcí stanoví Komise) a bude jen možné hlasováním kvalifikované většiny (!) v Radě je pozastavit či zrušit.
- Ukládá státům s velkým zadlužením (což ČR zdaleka není) zmenšovat ho tempem aspoň 5% ročně.
- Ukládá další věci spíš technické povahy státům s eurem.
- (malé) omezení státní suverenity - a zároveň tedy prohloubení integrace
- Pozvolná německoizace (já vím, že to není zvukomalebné, ale označit to za germanizaci by zase bylo matoucí) hospodářské politiky signatářských států
- Další krok k vícerychlostní, různě integrované Evropě. Ale v tom už byly důležitější kroky, zavedení eura a Schengenského prostoru, učiněny.
×
Diskuse
1) Přestože smlouva výslovně nenařizuje škrtat sociálních výdaje, tlačit mzdy ke dnu a podporovat podřadné a otrocké formy práce, je aktem neoliberální víry, bohoslužbou k modlám vyrovnaného rozpočtu, konkurenceschopnosti a kapitálového trhu. Po podpisu smlouvy odcházejí neoliberální politici, posíleni modlitbou k této svaté trojici, škrtat, škrtat, škrtat.
2) Smlouva neposiluje evropskou integraci, jen moc Evropské komise. Ani v nejmenším není krokem k demokratické federalizaci Evropy, kterou by řídily volené orgány, tedy Evropský parlament v součinnosti s parlamenty jednotlivých států. Posílení nomenklaturních evropských kádrů prohlubuje spíše demokratický deficit EU než její integraci a odporem, který musí vyvolat v Evropanech, integraci přímo ohrožuje.
3) Pokuty za schodek rozpočtu jsou absurdní, zaplacením pokuty za chudobu státy rozhodně nezbohatnou. Dokud se takové pokuty budou platit z pokladen států, a ne z kapes jejich politických vůdců, jsou zcela nesmyslné. Možná by mělo smysl nutit politiky, aby ze své kapsy platili pokuty za schodek rozpočtu svého státu do tohoto rozpočtu, nejlépe aby osobně spláceli státní dluh, který nadělali. To ovšem není reálné, a možná ani ne zas tak účelné. Rozumnější by pravděpodobně bylo zabývat se konečně federálním evropským rozpočtem a federální fiskální politikou (které se tak zuřivě brání zejména Německo).
2) Smlouva neposiluje evropskou integraci, jen moc Evropské komise. Ani v nejmenším není krokem k demokratické federalizaci Evropy, kterou by řídily volené orgány, tedy Evropský parlament v součinnosti s parlamenty jednotlivých států. Posílení nomenklaturních evropských kádrů prohlubuje spíše demokratický deficit EU než její integraci a odporem, který musí vyvolat v Evropanech, integraci přímo ohrožuje.
3) Pokuty za schodek rozpočtu jsou absurdní, zaplacením pokuty za chudobu státy rozhodně nezbohatnou. Dokud se takové pokuty budou platit z pokladen států, a ne z kapes jejich politických vůdců, jsou zcela nesmyslné. Možná by mělo smysl nutit politiky, aby ze své kapsy platili pokuty za schodek rozpočtu svého státu do tohoto rozpočtu, nejlépe aby osobně spláceli státní dluh, který nadělali. To ovšem není reálné, a možná ani ne zas tak účelné. Rozumnější by pravděpodobně bylo zabývat se konečně federálním evropským rozpočtem a federální fiskální politikou (které se tak zuřivě brání zejména Německo).
Díky za "štěpný" argument 2). Přiznám se, že posílení moci Komise jsem ochotný klidně označit za -částečné- prohloubení integrace. Obecně si totiž myslím, že posílení kterékoliv bytostně evropské instituce na úkor mezivládní Rady prohlubuje integraci. Ale na druhé straně plně souhlasím, že to není krok k demokratizaci. Pojem nomenklaturní bych zde nepoužil. Komise má přeci jen mandát od parlamentu. Soudím ale každopádně, že přiblížit tento vztah blíže k běžnému poměru v liberálních parlamentních demokraciích by evropské federalizaci prospělo.