Necelých sedm set slov o fiskálním paktu

Českou levici dělí postoj ke Smlouvě o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii, známější pod označením fiskální pakt. Jaké má tento odlišný postoj příčiny?

Děje se něco zajímavého. Posuďte sami: sociálnědemokratický europoslanec Richard Falbr děkuje – a bez ironie! - premiéru Nečasovi, Tomáš Tožička si myslí něco opačného než Jakub Patočka a Ilona Švihlíková než Jan Keller. Dělí je postoj ke Smlouvě o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii, známější pod označením fiskální pakt.

Podle mě ten pakt (viz tady a tady):

  • Ukládá signatářům postupně nějak („pokud možno ústavně“) uzákonit, že se nesmí moc utrácet – sestavovat rozpočty s větším schodkem (strukturálním deficitem) než 0,5% HDP. Ve výjimečných situacích ovšem ano, ale pak to musí zdůvodnit v EU. Také pokud je příčina „vnější“, nemusí to signatářský stát dodržovat. To je tzv. dluhová brzda. Možná jsem něco nepochopil přesně, ale snad to není důležité.
  • O něco víc než dosud automatizuje sankce za překračování jiných rozpočtových limitů (těch, co občas nedodržela ani SRN ;-)). Už se o jejich schválení nebude extra rozhodovat, ale nastanou automaticky (zásady těch sankcí stanoví Komise) a bude jen možné hlasováním kvalifikované většiny (!) v Radě je pozastavit či zrušit.
  • Ukládá státům s velkým zadlužením (což ČR zdaleka není) zmenšovat ho tempem aspoň 5% ročně.
  • Ukládá další věci spíš technické povahy státům s eurem.
Hlavní politické důsledky mohou podle mě být:
  • (malé) omezení státní suverenity - a zároveň tedy prohloubení integrace
  • Pozvolná německoizace (já vím, že to není zvukomalebné, ale označit to za germanizaci by zase bylo matoucí) hospodářské politiky signatářských států
  • Další krok k vícerychlostní, různě integrované Evropě. Ale v tom už byly důležitější kroky, zavedení eura a Schengenského prostoru, učiněny.

Proč je Petr Nečas proti?
Zapeklitá otázka! Nejlíp to asi shrnuje rozbor jedné možná málo známé poradenské firmy, která ale má ve svých řadách i velmi informovaného Václava Nekvasila. Tak tedy ty Nečasovy důvody v kostce: bojí se Václava Klause, hledá podporu u odpůrců EU v ODS a zhlédl se v britských konzervativcích. Publikované výhrady jsou jiné, slabé a nejen komentátorům vesměs nepochopitelné.

Proč jsou proti naši levicoví přátelé? Protože:
  • Chtějí, abychom to tu měli spíš jako ve Skandinávii než v Německu (resp. podle Falbra a jiných pakt bude ztěžovat socialistickou politiku).
  • Je to dlouhodobé opatření, doplňující (krátkodobou?) „okupaci Řecka“, jak to nazval Ivan Lesay, a obsahově jsoucí s ní ve shodě.
  • Bojí se moci (velko)kapitálu v EU.
  • Ideově (možná i systémově) věří v decentralizaci. To je opak integrace (jen Jiří Čáslavka z Glopolisu je přesvědčen, že lze dělat obojí najednou; tedy ono lze, i podle mě, ale ne v téže věci).
Proč jsou naši levicoví přátelé pro?
  • Ideově věří v evropskou integraci.
  • Mají znalosti nebo zkušenosti, že dohadování a rozhodování v EU je kultivované a svým způsobem demokratické.
  • Také se bojí (velko)kapitálu, ale myslí si, že jen evropsky integrovaná politická síla ho může zkrotit.

Museli bychom sociální politiku dělat pod taktovkou EU?
Ne. O té tam není ani slovo. Je to jen účtařina. Jestli bude stát šetřit na armádě, dálnicích nebo sociálních dávkách, to je úplně jedno. Stejně tak, jako jestli bude získávat peníze od nejbohatších, od studentů, z hazardu, za špinění ovzduší nebo ze soudních poplatků…

Závěr
Oba postoje mají něco do sebe. „Láme se“ to na otázce, jak důležitá je evropská integrace a jestli je a bude EU dostatečně reformovatelná, zlidštitelná, socializovatelná… Až bude společná unijní sociální politika (ale to je podle Vladimíra Špidly dost daleko), tak jestli bude, realisticky nahlíženo, přinejmenším stejně dobrá, jakou bychom ukuchtili v ČR. Jestli je nutná (!) alternativa (jen) zdola.

Úzce to souvisí s dalšími „evropskými“ dichotomiemi:
  • Chceme EU spíš pevnější, nebo demokratičtější?
  • Chceme EU spíš participativní (tedy zhruba řečeno demokratickou), nebo sociální? Kteroužto otázku parafrázuji z obšírné recenze knihy Marka Hrubce Od zneuznání ke spravedlnosti, kterou (totiž tu recenzi, to je přece logické) napsal slovenský filosof Ľuboš Blaha a já doporučuji oboje, knihu i recenzi.
Označovat (levicové) odpůrce a zastánce fiskálního paktu jako fundis a realos je možné a opodstatněné, ale je to jen nálepka, která těžko někomu pomůže při formování vlastního názoru.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Proč jsem proti já Úterý, 6.Března 2012, 10:54:24

1) Přestože smlouva výslovně nenařizuje škrtat sociálních výdaje, tlačit mzdy ke dnu a podporovat podřadné a otrocké formy práce, je aktem neoliberální víry, bohoslužbou k modlám vyrovnaného rozpočtu, konkurenceschopnosti a kapitálového trhu. Po podpisu smlouvy odcházejí neoliberální politici, posíleni modlitbou k této svaté trojici, škrtat, škrtat, škrtat.

2) Smlouva neposiluje evropskou integraci, jen moc Evropské komise. Ani v nejmenším není krokem k demokratické federalizaci Evropy, kterou by řídily volené orgány, tedy Evropský parlament v součinnosti s parlamenty jednotlivých států. Posílení nomenklaturních evropských kádrů prohlubuje spíše demokratický deficit EU než její integraci a odporem, který musí vyvolat v Evropanech, integraci přímo ohrožuje.

3) Pokuty za schodek rozpočtu jsou absurdní, zaplacením pokuty za chudobu státy rozhodně nezbohatnou. Dokud se takové pokuty budou platit z pokladen států, a ne z kapes jejich politických vůdců, jsou zcela nesmyslné. Možná by mělo smysl nutit politiky, aby ze své kapsy platili pokuty za schodek rozpočtu svého státu do tohoto rozpočtu, nejlépe aby osobně spláceli státní dluh, který nadělali. To ovšem není reálné, a možná ani ne zas tak účelné. Rozumnější by pravděpodobně bylo zabývat se konečně federálním evropským rozpočtem a federální fiskální politikou (které se tak zuřivě brání zejména Německo).

Jiri_guth_hlava_sm

Jiří Guth - ekolog, Borovany

Evropské instituce Středa, 7.Března 2012, 15:33:8

Díky za "štěpný" argument 2). Přiznám se, že posílení moci Komise jsem ochotný klidně označit za -částečné- prohloubení integrace. Obecně si totiž myslím, že posílení kterékoliv bytostně evropské instituce na úkor mezivládní Rady prohlubuje integraci. Ale na druhé straně plně souhlasím, že to není krok k demokratizaci. Pojem nomenklaturní bych zde nepoužil. Komise má přeci jen mandát od parlamentu. Soudím ale každopádně, že přiblížit tento vztah blíže k běžnému poměru v liberálních parlamentních demokraciích by evropské federalizaci prospělo.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.