Osobnosti od Kellera po Zieleniece vyzývají vládu k podpoře fiskální unie

Přes tři stovky osobností veřejného života, kultury či akademické obce se připojilo k výzvě Nevylučujme se z Evropy adresované vládě Petra Nečase. Signatáři po vládě požadují změnu stanoviska k evropské smlouvě o fiskální disciplíně.

(vd)

14.02.2012 15:25

Ejxuys8a

Podle autorů výzvy nás Nečasova vláda vyřazuje z hlavního proudu evropské integrace. Foto European Parliament

Více než tři sta osobností veřejného života, členů akademické obce, známých postav české kultury a dalších občanů se za minulý týden připojilo k výzvě nazvané Nevylučujme se z Evropy!

Signatáři dokumentu vyzývají premiéra Petra Nečase a vládu ODS, TOP 09 a Věcí veřejných ke změně stanoviska ve vztahu k evropské smlouvě o rozpočtové disciplíně. Vyjadřují přesvědčení, že odmítnutím smlouvy se Česká republika zcela zbytečně sama vyřazuje z hlavního proudu evropské integrace. České „ne“ smlouvě podle nich nepřináší naší zemi nic pozitivního a vážně poškozuje její důvěryhodnost.

Premiér Nečas ve Sněmovně poslancům vysvětloval, že podpis fiskální úmluvy na posledním summitu v Bruselu nevyloučil, pouze se k němu kvůli mandátu od vlády nezavázal. Jeho postoj kritizuje nejen opozice, ale i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg z TOP 09. Definitivní rozhodnutí musí padnout do počátku března, kdy se koná další vrcholná schůzka.

Jelikož smlouva zavádějící opatření pro dodržování přísné rozpočtové kázně vlád členských zemí eurozóny je v souladu s tím, oč údajně usilují současné české vládní strany, zdá se být podle signatářů hlavním, a poněkud absurdním důvodem pro odmítnutí smlouvy českou vládou skutečnost, že je to smlouva evropská.

„Demonstrace neochoty k solidaritě se zbytkem EU pochopitelně vyvolává otázku, zda naše vláda tím neustupuje těm politickým kruhům, kterým jde v posledku o určitý druh politického záškodnictví vůči celému evropskému projektu," stojí mimo jiné v prohlášení. Proti smlouvě se dlouhodobě vyslovuje i prezident Václav Klaus.

Signatáře výzvy pobuřuje, že se historická rozhodnutí České republiky na mezinárodní scéně opakovaně stávají rukojmími domácích politických pletich a sporů. „Premiérovo lavírování okolo smlouvy je zřejmě daleko více ovlivněno situací uvnitř jeho strany, než politicky zodpovědným rozhodováním,“ myslí si autoři dokumentu.

„Češi ve své historii na takovou politickou malost už několikrát zásadně doplatili,“ uzavírají signatáři, a vyzývají premiéra, aby našel odvahu nadřadit skutečné zájmy svého státu úzkým stranickým a osobním vazbám.

Mezi několika desítkami představitelů akademické obce, kteří se k výzvě připojili, jsou například bývalá předsedkyně Akademie věd Helena Illnerová, lékař Martin Bojar, jaderný fyzik a zakladatel Nadace Charty 77 František Janouch, socioložka Jiřina Šiklová, filozof Jan Sokol, filozof Ladislav Hejdánek, ředitel Centra pro teoretická studia UK Ivan M. Havel, sociolog Martin Potůček, vysokoškolská pedagožka Hana Librová, sociolog Jan Keller či psychiatr Zdeněk Bašný.

Mezi signatáři z řad politicky, nábožensky a jinak veřejně činných osobností lze najít jména Kardinála Miloslava Vlka, předsedy sociální demokracie Bohuslava Sobotky, předsedy lidové strany Pavla Bělobrádka, europoslanců Zuzany Roithové a Libora Roučka, předsedy Evropského hnutí a bývalého ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece, exministra zahraničních věcí Cyrila Svobody, místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové, senátorů Aleny Dernerové, Jana Horníka nebo Jaromíra Štětiny, stínového ministra financí Jana Mládka, předsedkyně Helsinského výboru ČR Anny Šabatové či šéfredaktora Deníku Referendum Jakuba Patočky.

Kulturní obec mezi signatáři reprezentují například spisovatelé Jiří Stránský, Eva Kantůrková nebo Michal Ajvaz, novináři Jiří Peňás a Jan Macháček, filmaři Olga Sommerová, Jan Hřebejk, Fero Fenič, Petr Jarchovský, Ljuba Václavová, Jan Svěrák a Zdeněk Svěrák, výtvarníci Jindřich Štreit, Jaroslav Róna, Tomáš Císařovský nebo Jiří David.

Občané, kteří by se k výzvě chtěli připojit, tak mohou učinit na webu.


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Ladislav Šafránek - ekonom, Praha 4

Výzva k podpoře evrospké smlouvy o fiskální disciplíně Čtvrtek, 16.Února 2012, 13:36:12

je legitimním, nicméně diskutabilním a rozporuplným projevem jejích signatářů. Dle mého názoru ze tří důvodů:
1) Uvedení signatáři Halík, Pehe či Kantůrková, při plném respektování jejich vědomí a činnosti, nejsou lidmi schopnými kvalifikovaně posuzovat a hodnotit ekonomické procesy a jejich důsledky. Ekonomické, a na ně organicky navazující sociální a politické procesy jsou reálnými projevy reflexí objektivních zákonitostí, které hodnotit emotivně, pocitově, či podle zastávané ideologické pozice lze skutečně velmi obtížně. Z tohoto pohledu výzva nepřínáší žádný přesvědčivý, konkrétní a relevantní argument ve prospěch federativbních tendencí či formování fiskální unie v evropských integračních proscesech. Jistě dobře míněné přesvědčení, že se "nemůžeme vyčlenit z proudů", či že bychom na "vyčlenění mohli doplatit" není argument. Stejně tak má nulovou vypovídací hodnotu tvrzení o to, že i další malé státy sledují politiku velkých , protože to je "v jejich zájmu"
2) Problematický je i blíže nedefinovaný pojem "suverenita". Bez toho, že budeme mít jasno, co suverenitou chápeme, v jakém rozsahu a intensitě, tvrzení o tom, že její záruka je "ve svazku evropských národů" zůstává bezobsažnou frází. Státní suverenitu vždy ohraničují jednak přijaté mezinárodní závazky, jednak jejich respektování jinými. V naší historii máme řadu příkladů, že přes vysoký stupeň a kvalitu sopojeneckých smluv v rozhodujících milnících historie mezinárodní garance selhaly. Zpravidla vinou "spojenců" (tím nechci omlouvat zjevné chyby i morální selhání řady našich politiků). Kde je - kromě víry - jistota, že v případě "záruk" Evropské unie by tomu bylo jinak? Příklad finančního protektorátu velké trojky nad Řecekm je varující. Zvláště, odpovíme-li si na otázku cui bono?
3) Přinejmenším nejednoznačná je i důvěryhodnost údajné "rovnoprávnosti" v rámci evropské integrace známe-li (a máme-li již z nich špatné zkušenosti) vrchnostenké unifikační či centralizační snahy onoho exemplárně nedemokratického orgánu, t.j. Evropské komise, a hegemonistické ambice německo-francouzského tandemu. Jistě, "demokratický deficit" není jen v Evropské unii, nýbrž i v jiných státech Evropy a celého světa Ruskem počínaje a Čínou konče. Nicméně 85 % našich vnějších hospodářských vztahů se státy Evropské unie a vojenskopolitická závislost na NATO, při fatální neznalosti zájmů rozhodujících světových hráčů, jsou varující, a důvěřivé fráze o "spolurozhodování v Evropské unii" na tom nic nemění

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.