O Evropě a o nás

Jestli je něco slabinou demokratické levice v ČR, není to přílišné ustupování proevropské pravici z jiných zemí, ale nedotaženost obrazu Evropy, jakou by chtěla sama. Měla by být sociální, ano, jistě. Ale za jakou cenu?

Matěj Stropnický uhodil na tenkou strunu. Po přečtení jeho úvahy z 23.února jsem si musel znovu zopakovat, proč patřím k signatářům výzvy Nevylučujme se z Evropy. Původně jsem ji totiž podepsat nechtěl: přišla mi příliš obecná, nepřesná, povrchní, neoriginální. Ale uvědomil jsem si vážnost okamžiku, kdy se předseda vlády bez koaličního konsensu – a naopak ruku v ruce s vypečeným prezidentem – odmítl jménem České republiky připojit k fiskálnímu paktu EU a spolu s reprezentací Velké Británii se dobrovolně vyprovodil z jednací místnosti. Takže jsem se přidal. A přiznávám: ne kvůli obsahu smlouvy, ale kvůli jednoznačné symbolice.

S odstupem času nelituji. Dokonce již chápu obecnost textu výzvy. Jen tak patrně šlo zajistit, aby se mezi signatáři objevil Erazim Kohák vedle Miloslava Vlka, Jan Keller vedle Josefa Zieleniece, Jaroslav Šabata vedle Jana Rejžka. Tak silná aliance hlásící se k evropské integraci a odmítající národovectví, na němž surfují Klaus, Nečas, Bobošíková, Bátora a spol., se dosud dohromady nedala. A docela mne mrzí, že v ní schází skupina mých levicových přátel, z nichž Matěj Stropnický formuluje své výhrady k fiskální smlouvě nejvěcněji.

Na jedné straně sám cítím, že evropská integrace opustila směr vytyčený sociálními demokraty, křesťanskými demokraty a liberály po druhé světové válce; vzdaluje se i tomu, na čem pracovali Mitterrand s Kohlem a Delorsem ještě v 80.letech. Na straně druhé i jalové či chybné smlouvy patří k Evropě – a nepochybuji, že budou napraveny či překonány smlouvami lepšími. Blýsknutí na lepší časy může přinést například Francois Hollande v případě úspěchu ve francouzských prezidentských volbách.

Vnímám navíc větší riziko, než že se Evropa dočasně vychýlí ve prospěch neoliberálních, nicméně stále proevropských pravicových vizí. Oním rizikem je opuštění integračního hřiště, o něž usiluje ambiciózní česká národovecká pravice. Nejde tedy o jednu konkrétní smlouvu, ale o trend. Jsou u nás politici, kteří by nejraději vyvedli Českou republiku z EU, a jsou politici v unii, kteří by jim ochotně zamávali. Co nás čeká po „nepodpisu“ smlouvy, můžeme jen odhadovat – namátkou přinejmenším: budeme stranou informací, vznikajících čerstvých dohod a spojenectví, až budeme potřebovat v něčem pomoci, nikdo se dvakrát nepřetrhne…

Vystoupit – či nechat se vyloučit - dočasně z vlaku, počkat si, až jeho osazenstvo změní priority, a doufat, že jej pak půjde dohnat, pokládám za příliš riskantní operaci. Abych parafrázoval Matěje Stropnického, „idea mírové spolupráce v Evropě založená na demokratických principech rozhodování, sdílených hodnotách včetně občanských a sociálních práv a na vzájemném obchodu“ je pro mne tak cenná, že v tom vlaku skousnu i dočasné nepohodlí. Kdyby pro nic jiného, tak právě pro pojistku míru a bezpečnosti, která je důležitá jak pro evropskou levici, tak pro její kultivované pravicové oponenty. (Vzpomněl jsem si teď na názor některých levicových ekonomů, že by mělo Řecko zbankrotovat, aby tím byl otřesen celý vadný evropský, vlastně světový ekonomický systém. Přitom jim nedochází, že radikální zchudnutí Řeků může vést od sociálních nepokojů k touze po návratu plukovnické vlády a třeba i k eskalaci napětí mezi Řeckem a Tureckem…)

Ano, od teď se prostě EU bude třeba na čas integrovat „v duchu neoliberálního dogmatu“. A pak se svými recepty a dogmaty (proč dogmata připisovat jen neoliberálům, že?) nastoupí zase levicové vlády. Přesnými slovy Petra Jedličky: „Evropská unie nemůže v současné podobě fungovat jinak než na základě kompromisu mezi levicí a pravicí, a to vždy vychýlením k té straně, která má v dané situaci politicky silnější pozici. (…) Být pro společnou Evropu znamená ctít onu zásadu vychýleného kompromisu, který zaručuje, že se nevychýlí až někam do čínských nebo amerických poloh.“

Nikdo snad nemůže věřit tomu, že jako alternativu vůči momentálně neoliberální Evropě lze budovat silný sociální stát v čistě národním rámci. Tesány do kamene by měly být Stropnického věty: „Je to právě to na Evropě nejcennější, a v kdysi dobrém smyslu toho slova nejpokrokovější, tedy fakt sám, že se Evropa aspoň částečně snaží politickými nástroji krotit míru nadvlády kapitálu nad prací, že se snaží krotit trh demokracií.“ Právě to irituje českou ODS ze všeho nejvíc. A fiskální smlouvu neodmítá proto, že je neoliberální, ale protože je evropská. Občanští demokraté vnímají „nepodpis“ jako vykročení ČR z EU, o které tolik usilují. Je správně, že k tomu ČSSD nemlčí. Zvlášť když TOP 09 je všechno vlastně jedno - její nadšení pro integraci je na baterky, asi by jí také úplně nevadilo, kdyby naši zemi kormidloval nadnárodní kapitál bez unijních korektur.

Z levicové diskuse nad fiskální smlouvou naštěstí již jasně vyplynulo, že se paralelně odehrávají dvě partie na dvou šachovnicích. První probíhá mezi evropskou levicí a evropskou pravicí. Zde je namístě smlouvu tepat a dožadovat se něčeho lepšího: prorůstových opatření, evropských daní, sociální ochrany, podpory zaměstnanosti, bytové výstavby… Tyto představy čeští sociální demokraté prosazují ruku v ruce s partnery v PES v debatě, která – řekněme nadneseně – nezná hranic a těží z postřehů předních světových levicových intelektuálů nemajících politickou odpovědnost v národním rámci.

V národním rámci se hraje o vztah České republiky k EU, evropským partnerům, bájnému Bruselu. Zde pak na stranických legitimacích nezáleží. Jde o pověst naší republiky, o národní zájem nevystrkovat se dobrovolně za dveře. Bylo by krátkozraké, kdyby ČSSD hrála mrtvého brouka nebo dokonce – ze svých specifických pozic - fandila postupu Petra Nečase.

Na dvě různé konfliktní linie jsem si vzpomněl při četbě úvahy Petra Kratochvíla nad textem Jurgena Habermase „O ústavě Evropy“, která vyšla v Salonu Práva 16.února. Habermas rozlišuje mezi státní suverenitou a lidovou suverenitou. A liší se i zájmy států od zájmů lidu, evropského lidu. Dokud budou existovat státy, bude třeba brát na ně ohled. Až definitivně převáží lidová suverenita, posílí Evropský parlament, Evropská komise bude volena (respektive vzejde z EP) a dojde k rozkvětu přímé demokracie, dnešní spory na levici budou ty tam. Smlouvy, jako je ta dnešní fiskální, bude propírat Evropský parlament – a v něm si to levice s pravicí bude moci bez okolků vyříkat. Docela se na ten čas těším…

Do té doby nezbude než věnovat síly především tomu, abychom jednou mohli na federalizované Evropě vůbec participovat. To ale znamená přesvědčit české občany, že nemá pravdu názorový proud, který naposledy dal o sobě výrazně vědět prostřednictvím Mojmíra Hampla, viceguvernéra ČNB, v Lidových novinách 28.února. Možná by i levicoví kritici fiskální smlouvy podepsali jeho větu: „Je náš problém, že se po osmi letech členství v EU pořád zoufale nedospěle přeme o to, zda patříme do klubu, místo abychom se ptali, jak má ten náš vlastní klub vypadat.“ Dále ale Hampl hýří nálepkami jako „pokroková prointegrační a eurofederalistická fronta“ (asi pravicová odezva na nálepky typu „fašistoidní neoliberálové“) a vyznává se z toho, že evropský federální či unitární stát považuje za „čirou konstruktivistickou, sociálně-inženýrskou utopii“. Jak jinak, česká pravice pokládá EU za nebezpečný levicový projekt, a proto z něj couvá, jak se dá. Na fiskální smlouvě asi neoliberální stopu nenachází nebo jí přijde nedostatečná. Skupiny, jejichž zájmy reálně hájí, jí proto velí nepodepisovat.

Přesto jednu Hamplovu výtku sdílím. „Pokud máme evropský stát budovat, řekněme to jasně, otevřeně…,“ radí. I já cítím nedostatek odvahy, upřímnosti a důslednosti u levicových politiků fandících integraci. Jakoby sami úplně nevěřili tomu, že pro řadového občana by byl výhodný celoevropský rámec sociální ochrany, celoevropský model sociálního státu. Jestli je něco slabinou demokratické levice v ČR, není to přílišné ustupování proevropské pravici z jiných zemí, ale nedotaženost obrazu Evropy, jakou by chtěla sama. Měla by být sociální, ano, jistě. Ale za jakou cenu? Co třeba evropské občanství, společné volby, společná evropská politická reprezentace (tedy to, co prosazuje Habermas a odmítá Hampl)?

Vést debatu v těchto obrysech mi připadá důležitější než pitvání jedné dílčí smlouvy. A myslím, že bychom na ni měli být dobře připraveni. K tomu je však nezbytný jeden předpoklad: nevysilování se nafouknutými konflikty nalevo od středu. Klidně debatujme, ale – prosím – s chladnou hlavou, bez osobních invektiv (tu „zleva“, tu „zprava“), bez podsouvání ďábelských úmyslů partnerům (schválně nepíšu protivníkům). Jestli něco levici dlouhodobě oslabuje, je to sektářství, netolerance, snaha zašlapat byť jen nepatrně se lišící názor druhého do země.

Na umění klidné diskuse, hledání konsensu, schopnosti shodnout se na nejnižším společném jmenovateli a přijímat kompromisy odjakživa závisí harmonické mezilidské soužití. Dvojnásob bychom si to měli opakovat v éře, kdy se otevírá možnost zajistit bezpečnostní, ekonomickou, sociální a ekologickou stabilitu v jiném - pevnějším - než čistě národním rámci.

A co si myslíte vy? Diskuse (16 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Hlubší věcná diskuse Neděle, 4.Března 2012, 09:23:20

Autor píše : Jestli je něco slabinou levice, tak je to nedotaženost obrazu Evropy, jakou by chtěla sama.
Ano, a dodávám i způsob jak se k němu dostat - posledních čtvrt roku zažívám debaty k tématu fiskální pakt - tema dílčí, ale zjevně nejen pro českou scénu štěpící (viz např rozdílné postoje našich europoslanců).
Takže pokud bez pitvání této dílčí věci, tak rozhodně si zaslouží ujasnit si otázku čím ji doplnit, aby byly rozptýleny výhrady evropských odborů (ETUC).
S chladnou hlavou, samozřejmě že bez invektiv a netolerance, ale hlavně věcně a konkrétně )enshovávatse za agitančí floskule).
Uvedu některé otázky . Je problém v legitimitě autority vymáhající opatření o dluhové brzdě ? Měl by tu mít nějaké pravomoci Evropský parlament ?A nebo je problém v tom že chybí k paktu stability i pakt růstu ? A jaký by měl být jeho obsah ? Je vůbec reálné uvažovat o keynesiánskés timulaci na úrovni EU ? mělby tuto funkci plnit objemnější evropský rozpočet ? A nebo je to o zaplavování EU půjčkami eura z ECB ? Měl by se kvůli eoruobndům upravit statut ECB ? Měl by tyto prorůstové evropské kapitálové výdaje spravovat jakýsi veřejný unijní mimorozpočtový fond ? A jak by byl kontrolován ?
Otázek k takové hlubší diskusi je tedy víc než dost.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Neděle, 4.Března 2012, 18:20:53

Lukáši Jelínku, tohle už beru víc. Jako „kolovrátek“ ale preferuji tu velkou debatu, konkrétní, věcnou, programovou, ne malost o 180 převrácených dojmů nějakého pana Klause. Bohužel, vidím, že nemalá část přátel na Evropu hledí spíše ve strachu z vlastní domácí klausiánské skutečnosti. To dokážu pochopit, co ale nepochopím, že někdo místo tepání té neoliberální nevyvážené, desintegrační smlouvy, která nic neřeší, jen vše zhoršuje, je někdo schopen tu smlouvu chválit, rvát se za ní až nekriticky smutně. Jestli ti to nedošlo, proč asi SPD mluví o transferech na jih, málo téma studuješ, o co tu vlastně jde. Asi nevidíš, jak fatální dopad na periferii (i ČR) ta škrtací konzervativní politika má, z toho vzniknou ti plukovníci, kterých se tak obáváš a právem obáváš. Proto odmítám mlčet k takto neuvěřitelně zásadní věci, o které víme, že je špatná jak lidsky, tak ekonomicky nesmyslná, víme, kam nás vede, tedy k přímé fašizaci celých státu a následnému rozvolnění celé unie. Závěry signatářů jsou neodborné, neopírají se o žádná fakta,naprosto ignorují závěry nejlepších ekonomů v goláblím rozměru, ignorují názor odborů, tedy nejpevnější části občanské evropské společnosti, ignorují závěry Evropského parlamentu. Jedná se o koncentrovaný strach a strach není program ani řešení. Nesmírně mi záleží na demokracii a jednotě EU, jsem ostatně v první linii, ne naopak, bude-li se totiž něco dít v EU fatálního, což se může, bude se dít i v mé destinaci. Že to tak necítíte někteří přátelé v ČR, ten globální rozměr, tedy nesolidárně vedete nějakou mělkou čistě českou diskusi nad nějakým sezením u stolu místo o programu např. v rámci PES a upozorňuji, že opoziční strany jsou opozicí, nesedí ani ve vládě, natož za stolem na Radě, považuji za neudržitelnou pozici. Tedy závěrem, já jsem v ležení Hollandeho, považuji za chybné, že ty jsi v ležení Merkelové, když jí v tom pomáhá i ten Cameron. Hollande naopak nemá moc spojenců, bohužel se ukazuje, že levicové hnutí tenduje k evropské nejednotě, malosti, národovectví a část českého levicového diskursu je toho jasným důkazem, i když se právě někteří z nich ohánějí "jednotnou Evropu tak, že zrazují i program".
.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Neděle, 4.Března 2012, 18:54:24

A ještě jedna věc, jeden level tohoto příběhu. Stejný střet liberálů a konzervativců probíhá i v USA a s Evropou jsou to spojité nádoby. Škrtání a devastace v Evropě podlamuje i ekonomiku USA a naopak. Vladimír Špidla říká, že evropská integrace není ani pravicová, ani levicová. Bohužel ho musím upozornit na absolutní a poslední roky fatální dominanci neoliberálních řešení, které jsou obtisknuty ve všech smlouvách, musím ho upozornit na skutečnost, že naprostá většina vlád, které se scházejí na Radě je konzervativních, proto preferují konzervativní řešení. Tvrzení, že závěry summitů nemají žádnou ideovou barvu, když je přikreje vlaječka EU, to je fatálně špatné a nedemokratické vidění skutečnosti. Preferuji i v Evropě demokracii, tedy čitelný ideový a programový souboj, ne servilní přitakávání všemu a vždy všemu. Nevadí mi být v Evropě opozicí, vadí mi, když někdo svou opoziční roli záměrně fláká a pak se diví katastrofálním výsledkům jak ve volbách do EP, tak v jednotlivých státech unie. V USA máme dnes naopak alespoň liberálnější administrativu. Právě při sledovaní amerického, o násobný fous lepšího diskursu se ukazuje vůbec nejlépe ta chybná konzervativní politika. Tohle chci občanům vysvětlovat, ne se vysilovat při obraně ne našich, ale konzervativních programů.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Jiří Dolejši a ostatně i Lukáši Jelínku Neděle, 4.Března 2012, 19:38:24

Jiří Dolejši, největším a zásadním problémem Evropy je nerovnováha mezi jádrem a periferií a velmi dobře vím, o čem mluvím z osobní zkušenosti. Diskuse nad dluhovou brzdou nemá absolutně žádný smysl, když se tato Evropu stále více oslabující, defektní nerovnováha nepřeklene transfery, růstovými impulsy specielně do periferních ekonomiky (tím myslím i podvyživenou ČR), jelikož jejich strukturální dluhy jsou přímo úměrné našim severním přebytků, které ještě ani nejdou do lidí, ale odtékají v německém deflačním modelu pryč v rámci jednosměrného expertního beranidla. Jak ale velmi dobře víme specielně ve Skandinávii, neřešená místní, regionální nerovnost oslabuje celý stát (dosadit si můžete EU), který se tak stává nekonkurenceschopným, nevyužívá celého společenského potenciálu. O stejné věci mluví i Stiglitz, ne tak třeba takový národovecký Mládek. Příkladem nám může být třeba ČR, která minimálně či vůbec neřeší sociálně vyloučené regiony a čeká, až to bouchne třeba jako na Šluknovsku a nedochází jí, že si tím zmenšuje trh, tedy všichni jsou chudší. (Za Šluknovsko si dosaďte třeba Řecko) Šluknovsko, které opravdu nikdy nebude mít komparativní výhody Prahy, přeci nemůžeme vyříznout jako nějaký kapitalismem nechtěný nádor, nasadit na něj fiskální brzdu a dál sledovat narůstající nesouměřitelnost mezi centrem a tímto regionem, dál čekat, až to bouchne přímo do fašismu, kterého se bojí Lukáš Jelínek, ale tohle mu asi nedošlo. Proto nelokální SPD hovoří o transferech na jih a to specielně z výtěžku z finančních transakcí. To chce a bude chtít SPD po Merkelové. Co chce KSČM či ČSSD, které nevím, stále je vidím pouze v diskusi nad ČR, přitom se jedná o otevřenou exportní ekonomiku, tedy specielně takovou by mělo zajímat, jestli se v Evropě budou škrtat lidé či ne.

Petr Litschmann - M.Žižkov

domácí politické přetahovačky? Neděle, 4.Března 2012, 19:56:22

Hypotéza1: Strašení Řeckem je pro levici nepřijatelné, co uděláme, postrašíme amerikou, čínou i evropskými válkami(my obětujeme obě křídla). Jde přece o mír v Evropě (nebo aspoň pozici ČR) a k němu vede jedna cesta a jediný pakt, resp. jeho přijetí za věcnou předlohu pro další jednání!!!
Hypotéza2: Stratég Klaus (se svými žáky) se pro své domácí cíle nebojí jít do konfrontace s Evropou, mnohé si již vynutil, ani se svou domácí opozicí, která je na něj zrovna pozlobena a zjistila, že je třeba tepat jeho odvěkké ústavní přehmaty. No, přestože se nás pakt o eurozóně do přijetí Eura moc netýká, levici jde především o budoucnost sociálního státu Evropa (byť to sociální je třeba takticky prozatím obětovat nadnárodnímu kapitálu)! Takže levici jde rozhodně o víc, obhajuje ohrožený projekt Evropy, kdepak nějaké domácí šachové partičky.
Hypotéza3: Pakt dozná na sumitech 25vlád drobných úprav, Británie se vyvzdoruje co potřebovala, Klaus taky, a Nečas pakt podepíše a levice mu ráda zatleská.
Testování: Ano, lidé by měli víc zkoušet tu zatracovanou víru v jednoho Boha vč. akceptování dogmat. K analýzám á la Stropnický se to moc nehodí.
Konec dobrý, ne? (akorát jestli jsem si nespletl diskusi Dr. s diskusí Pán)

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Neděle, 4.Března 2012, 19:56:54

Tedy poslední věty pro Lukáše Jelínka. Opak je pravdou, ten vlak fiskálního paktu v této podobě je dvourychlostní Evropa. Neptá se na možnosti jednotlivých zemí, neřeší logiku kapitalismu, žene celou sadu zemí, tím i celou Evropu, přímo proti zdi. Chceme-li mít společnou měnu a já říkám ano, je nutné řešit rozpor mezi centrem a periferií a v Evropě nastolit udržitelnost. Že jih mlčí, jelikož má v čele instalované přímo lobbisty Goldman Sachs, že mlčí střední Evropa, přitom jí hoří Maďarsko za dveřmi, že mlčí východní Evropa s téměř revolucí v Rumunsku, Irsko chce alespoň referendum, že mlčíme k devastaci celých zemí a naopak obdivujeme dánské sociální demokraty podepisující pakt stavěný právě pro větší slávu na negativních výnosech z dluhopisů žijící ekonomické jádro unie, to je nepochopení, v horším případě prolobbovanost.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

z kterých témat volit Pondělí, 5.Března 2012, 08:10:53

L.Kraus - ano, rozdíly mezi jádrem a periferií tu jsou a nedotaženost hospodářské unie v problémových dobách vede k divergenci.Otákou je co s tím, když víme že heslo federalizace EU minimálně přeskakuje etapy.
Diskuse nad dluhovou brzdou má ten smysl, že než se dohodneme co dál s EU, tak se nám pro dluhy můlže rozložit definitivně. Eurotransfery )tj. z rozpočtu a fondů EU na to nemají dostatek zdrojů (nemluvě o poltickém rozhodnutí o tak masivním přerozdělování). Už jsrm tu někde psal že předřazovat transferovou unii unii hspodářské není promyšlené.Pokud bude SPD jen akcentovat bez dalšího odliv německých peněz na jih, nejspíš jí to prohraje volby. Tohle německý volič nepřijme.
Témata jako kompetence Evropského parlamentu v hospodářské poltice, shoda EU na regulačním prostřední či využití eurobondů nikoliv na dluhy a transfery ale na evropské projekty - to jsou témata myslím perspektivnější.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pondělí, 5.Března 2012, 11:38:50

ano, klíčové jsou jednotné evropské dluhopisy, které ovšem blokuje téměř jedině paní Merkelová. Dokonce i Cameron by je chtěl:-) Ale k těm transferům, všichni víme, že když bude jih nucen jen a pouze škrtat, že to povede k ještě horším výsledkům, nevratnému rozkladu. Vidíme to na celé sadě států, včetně Irska, dokonce ani Holandsko se po tupých škrtech logicky nemůže vejít do 3%. Proto je ten pakt potřeba podpořit druhou nohou, růstovou, investiční, která pomůže právě regionům, které nemají možnost se z toho jinak dostat. SPD tam chce směrovat celoevropské zdroje ze zdanění finančních transakcí.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

kudy na investiční "nohu" Pondělí, 5.Března 2012, 13:27:2

LK : v ledasčems bychom se už shodli, jen upozorňuji že FTT stále není eurodaní a tudíž její (spíše malý) výnos nesměřuje do evropského rozpočtu a také že eurobondy na eurodluhy by znamenalo jen zrpůměrovat rizikovou přirážku z národních dluhopisů (a tedy prodražit německé dluhopisy).
Eurobondy na veřejné evropské investice by bylo něco jiného - to by nemuselo Německu vadit, zvláště kdyby měly německé firmy na těchto projektech své zakázky.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pondělí, 5.Března 2012, 17:46:8

Nehodnotím, sdílím zde tento názor občana ze sociální sítě, aby bylo více zřejmé, jak na politickou "třídu" hledí občané:




Ilja Shurim
rozumy nám dávají lidé, pro něž je symbolika důležitější než realita. Pro než vnitřní myší boje s prezidentem (stejně jako neúčelné, tak i nevyhratelné a nic nepřinášející) jsou důležitější než samá podstata fiskální diktatury merkelizmu a její možné (a tedy po zkušenostech s jinými eu domluvami pravděpodobné) důsledky. politolog, jež se promiskuitně dokonce spoléhá i na jednoho z hlasitějších odpůrců už teď (na Hollanda), místo toho, aby ho teď podpořil. úžasně logicky nám sděluje, že teď podpoříme kravinu (a ne Hollandovy a jiných názory), aby jsme později podpořili Hollanda a ty, kteří už teď odporují merkeldiktátu. to tohle má být ten myšlenkový skvost čssd? tihle bázlivci a přizdi kálející chtějí později něco vybojovat? leda tak další palmáre z náhlého dalšího prozření... a dalších žádostí o podporu pro další odložené vize při potřebě zase nějaké akutní potřeby ustoupit nějakému paktu. strašení opuštěním integrační cesty má stejnou váhu jako strašení řeckem pravicí před volbama. teprve tzv. reformy pravice a samotní strašáci jasně nasměrovali ČR k Řecku. fakticky bez jakékoliv připomínky levice tu diktát merkelové provedl okupaci bez jediného výstřelu. a jelínek? jako vždy. s dobrými, ba nejlepšími úmysly dláždi cestu. jakobychom neměli zkušenost s blairem a schrödrizmem. rozhodit kapitálu biliony, a doufat, že při jejich prožírání něco upadne. samo sebou, z filantropie. a na potraviny pro chudé? tisíckrát menší částka. toto je prax a realita. jelínkův článek je neochota přiznat, že se vezou a jej jím zatím hej. že vlastně nahánějí hlasy těm, před kterými varují, to jim nedochází. jako už několikrát v historii.... a dolejš? prosím vás! švejnarův odvar. tak rád se hnípe v neutrínech ekonomie, jen aby nemusel ukázat ledví...

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pondělí, 5.Března 2012, 17:55:30

Jinak pane poslanče, už se blížíme něčemu, co se dá nazvat "pochopení". Je to vlastně hrozně jednoduché. Sever, tedy specielně Německo přistoupí k větší integraci, ne maketě či tupým fiskálním paktům, které nic neřeší, tedy k tzv. transferové strategii vyrovnávající logiku kapitalismu, tedy přitažlovost kapitálového centra, nebo celá sada zemí padne na kolena a s nimi celý projekt EU. Němci si to moc dobře uvědomují, proto SPD diskutuje o co nejlepší, samozřejmě i nejlevnější transferové cestě, jelikož bez ní, tedy s tímto fiskálním paktem, není cesta zpět. Není to tak, že někdo něco chce po Německu, Německo královsky bohatne na své deflační exportní strategii, jemu přesně tato forma pozastavené integrace v sociálních oblastech vyhovuje úplně nejvíc. Ostatně, krásně je to vidět na ČR, ze které má Německo levnou montovnu, kde dělníci za polovinu mzdy dřou na stejné věci jako jejich sousedé. Chce-li centrum, jádro udržet jednotný trh, je to možné jedině následováním americké cesty. Co si myslí ODS, že udrží trh a v sociálních oblastech bude dál národovecký nesouměřitelný píseček, to asi opravdu ne.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

pořád chybí jasné cíle etapy Úterý, 6.Března 2012, 12:13:48

chápu, jen např. i článekPatrika Eichlera tu naznačuje rizika "federalizační nedočkavosti" - jsme ve stadiu posílené spolupráce, ne hospodářské unie a o to víc je třeba se umět dohodnout co v této etapě chceme. a jeslti to chceme pro celou EU27
To si v případě tady často velebeného Holanda nejsem moc jistý - zejména co realně bude prosazovat (ne jen vyvolávat za hesla) po kampani. Pouhé transfery ze severu na jih rozloží podporu EU a přivolají nové dělení Evropy. Zkuste říci i chudým čechům že by měli přispívat řekům. I to je součást reality.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Úterý, 6.Března 2012, 16:22:45

Tak ono není na co čekat, není absolutně žádný čas na čekání. Já sám nevím, jestli se to dá vůbec provést, ale je třeba okamžitě začít jednat nad zásadním problémem neoliberální Evropy, která preferovala pouze a jedině trh, neregulovaný, trh bez krytí společným valem dluhopisů, transferů, zbořila téměř hranice, ale lidi nechala v hranicích států. Ten globalizovaný „trh“ nás přivedl až sem, tedy nad propast, kdy se věc opět háže pod koberec, z nějakého fiskálního paktu se dělá lék, přitom je to koncentrovaný jed, který ještě více prohlubuje to, proč je Evropa v krizi, tedy prohlubuje zásadně nerovnováhu mezi centrem unie a periferií a tou periferií je i Česká republika a jsou na to čísla ze všech postižených zemí, ostatně každý občan ČR to může cítit přímo na své kůži, kam vedou škrty, že se nic neušetřilo, naoapk . Nějaké pohádky o korupci a lenosti na jihu, nějaké rozhazovačnosti např.. českých občanů, to je absolutně špatná analýza situace. Nemám nic proti jednotné měně jako konceptu, nemám nic proti globalizaci, Evropě bez hranic, budou-li se řešit ze samotné logiky kapitalismu vyplývající strukturální nerovnosti kumulace kapitálu a přebytků ve stále menším a menším centru. Všichni nemůžeme vyrábět auta či těžit ropu. Chceme-li ale i tak „společný trh“ a já říkám ano, musí následovat i to B, tedy federální vyrovnávací programy. Že v tom nemá jasno Pehe, který ještě nedávno oprávněně brečel, jak se na jihui střední Evropě tuneluje demokracie lobbisty od Goldman Sachs a dnes je naopak u Merkelová a rve se za německý a francouzský bankovní sektor, dívá se na kompletní destrukci Řecka s vlaječkou EU v ruce, to dokážu pochopit, u něj ano, že v tom ale nemáme jasno na levici, která má hájit společný postup, ne programově vylučovat celé státy včetně toho vlastního, škrtat lidi, tedy naopak drze zvedáme ruce pro desintegrační pakty, které opravdu nejsou stavěné na země periferie a to je absolutně neuvěřitelně závažné, to považuji za……ne, nebudu zde používat silné výrazy. Nelžeme si tu tedy pane Dolejší, že ten "pakt" je pro EU27, opak je pravdou a píšu to tu už hodně dlouho, stejně jako evropské odbory či 90% stran v rámci PES, ne tak ČSSD či KSČM, tedy strany, které se vydělují z jednotného levicového postupu v Evropě, dokonce otevřeně kverulují směrem na Hollandeho..

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Středa, 7.Března 2012, 12:18:9

včerejší NYTimes.com: "Španělsko je modelový příklad, kdy Madrid hledá více času na snížení schodku, který vystoupal na 8,5 procenta hrubého domácího produktu v loňském roce, tedy vysoko nad slibovaný cíl. Evropská komise a jestřábí schodková politika severní Evropy tlačí na udržení důvěryhodnosti nového (fiskální kompakt)systému, zatímco Mardid se zoufale snaží vyhnout se uvržení země do řeckého typu spirály hospodářského poklesu vyplývajícího z drastických rozpočtových škrtů.
S nezaměstnaností nad 23 procent a jednoho pracovního místa na dva mladé lidi, čelí Španělsko možným sociálním nepokojům, tedy riziku, které pronásleduje také Portugalsko.
Rozšiřující se propast mezi dynamikou severních ekonomik a jižním škrtáním, vede k politickému přetlaku napětí, kdy "ztracená generace" čelí masové nezaměstnanosti hned v několika zemích.
Politická nejistota je cítit i ve Francii, která možná zvolí nového socialistického prezidenta, který se zavazuje znovu projednat fiskální kompakt tak, aby byl přátelský k růstu. Může to být politická volební rétorika, ale potenciál pro střet s Německem je reálný, pokud François Hollande porazí pana Sarkozyho."

Petr Litschmann - M.Žižkov

proevropští (přátelé) kam se podíváš:-) Středa, 7.Března 2012, 12:40:40

(nepokrytě přiznávám, že skoro vůbec nedávám pozor, ale) v článku používá autor zkratku "proevropská" (pravice) (takže zřejmě existuje i proevropská levice), no není mi ´plně jasné, jestli levice i pravice našla programový průnik a tedy i ví na jaké podobě Evropy se shodne, nebo našla jen společné slovo a láká na vějičku - resp. minimálně aspoň na dvě vějičky?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

rozmanitosti evropanství Čtvrtek, 8.Března 2012, 09:18:26

Lukáš K. - já samozřejmě vím že pakt už tím že je mimo primérní právo EU zakládá vícekolejnost integrace, mě šlo o to zda federalizační cíle či mechanismus posílené kordinace postulovat raději opatrněji, ale za to pro celou EU27.
Petr L. - nevím jestli proevropská pravice a proevropská levice
tento průnik cíleně hledala, ale osobně bych to viděl v snaze nezařazovat v evropské integraci zpátečku.
Rozdíly pak asi budou v tom že jedni mluví spíše o unii obchodu, druzí připomínají ony proslulé tržní přívlastky (sociální, ekologické). Evropanství je a samozřejmě i bude nazíráno různě. Až třeba po tu Evropu socializující.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.