Stručný průvodce Fiskálním paktem a jeho kritikou

Hlavy zemí EU se dohodly na plošném uplatnění rozpočtové disciplíny a na mechanismu, jak ji vymáhat. Co konkrétně ona Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v Hospodářské a měnové unii obsahuje a co vadí jejím kritikům?

Evropský fiskální pakt je dle svých znalejších zastánců přesně to, co říká jeho oficiální název: Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v Hospodářské a měnové unii. Formálně (a kvůli hrozbě britského veta) nejde o unijní smlouvu, ale o mezivládní dohodu.

Z věcného hlediska se potom jedná o za A) shrnutí několika zásad rozpočtové disciplinovanosti, k nimž se členské státy EU nebo eurozóny přihlásily v dřívějších smlouvách, dohodách či deklaracích, obohacených o jednu důležitou novinku, a za B) o souhrn několika dalších, spíše technických opatření souvisejících s účelem vymezeným v názvu.

Jádrem Paktu je zásada tvořit jen takové státní rozpočty, jejichž strukturální schodek (plánovaný rozdíl ve výdajích a příjmech státu, který nezahrnuje výkyvy způsobené průběhem hospodářského cyklu a jeho přesahy, například vývojem vnější krize) nepřesáhne 0,5 procenta HDP. Země, která má státní dluh dlouhodobě a výrazně nižší než 60 procent HDP a současně čelí výpadku v příjmech veřejných financí, si přitom může sestavit rozpočet se strukturálním deficitem až jedno procento HDP.

Tyto zásady spadají do kategorie opatření, kterým se polooficiálně říká dluhové brzdy anebo zlatá pravidla.

Výše zmíněnou jedinou novinkou v Paktu je závazek, že každý ze států vtělí popsaná pravidla do své národní legislativy, nejlépe do ústavy. Dle textu Paktu má naplnění tohoto závazku vymáhat Evropský soudní dvůr – pokud jej signatářský stát nevčlení do národní legislativy v dostatečně důsledné podobě do jednoho roku ode dne ratifikace Paktu, může jej Dvůr sankcionovat pokutou do výše 0,1 procenta HDP daného státu.

Otázka sankcí
Pakt dále zavádí již jednou odsouhlasený, ale ne dobře specifikovaný a nevyužívaný mechanismus automatických sankcí. Jejich formu si má dle Paktu zvolit každý stát ve své národní legislativě sám, avšak v souladu s principy stanovenými Evropskou komisí (v rámci tzv. six-packu z jara 2011 byla výše sankcí stanovena na 0,2 HDP, Komise tak bude nejspíše tlačit na podobnou výši).

Sankce mají být aktivovány, jestliže schodek veřejných financí daného státu překročí 3 procenta HDP. Pakt výslovně uvádí, že Evropská komise (úředníci) a Rada EU (premiéři a ministři) budou pečlivě monitorovat fiskální vývoj v jednotlivých zemích a v případě, že se bude hrozit překročení tříprocentní hranice, navrhnou státu protiopatření s ohledem na specifika situace.

Důležitým faktorem je zde ona automatičnost sankcí, která má na vlády států působit jako odstrašující faktor. V případě překročení tříprocentí hranice se totiž sankce spustí samy a o jejich zastavení bude moci rozhodnout pouze Rada EU kvalifikovanou většinou. To má dle zastánců smlouvy zabránit riziku, že si fiskálně nedisciplinované státy odhlasují výjimky či spuštění sankcí samy vetují. Vtělení pravidla do národní legislativy má zase zaručit jeho vymahatelnost.

Případné pokuty mají směřovat do záchranného fondu Evropského mechanismu stability (budou-li vybrány od člena eurozóny), nebo do unijního rozpočtu (budou-li vybrány od dalších členů EU). Vedle regulace schodků Pakt rovněž stanovuje, že by celkový veřejný dluh států neměl překročit šedesát procent HDP. Pokud se tak stane, má jej stát snižovat tempem nejméně pět procent za rok. Tento mechanismus ale automatickým sankcím nepodléhá.

Výše zmíněnými body Paktu, které už s otázkou fiskální disciplinovanosti přímo nesouvisejí, jsou například uspíšené nabytí účinnosti dohody o Evropském mechanismu stability či akceptace zásady, že se hlavy zemí eurozóny budou krom stávajících eurosummitů setkávat minimálně dvakrát ročně, aby debatovaly nad aktuálními otázkami hospodářského vývoje. Jednoho z těchto dvou setkání se mají účastnit i hlavy ostatních států EU.

Od kdy má platit
Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v Hospodářské a měnové unii byla dojednána 30. ledna 2012. Dne 2. března 2012 ji slavnostně podepsali zástupci pětadvaceti států EU z celkových 27. Dvěma výjimkami se staly britský premiér Cameron a český premiér Nečas, kteří podepsat odmítli.

Pakt má nabýt účinnosti 1. ledna 2013, pokud jej do té doby ratifikuje alespoň 12 ze současných 17 členů eurozóny. Členské státy EU neplatící eurem se mohou kdykoliv dobrovolně připojit. Každá se zemí, která k dohodě přistoupí, si přitom dohodne s Evropskou komisí individuální rozvrh, kdy a jak začne obsažené závazky plnit. Tato klauzule je důležitá zvláště pro státy s aktuálními rozpočtovými těžkostmi, v nichž je dodržení zlatého pravidla s automatickými sankcemi už v příštím roce nerealistické, respektive příliš hospodářsky zatěžující.

Celou ratifikační procedurou prošel Pakt zatím jen ve dvou zemích: v Řecku (10. května) a ve Slovinsku (30. května). V Dánsku (31. května), v Lotyšsku (31. května), v Rumunsku (8. a 21. května) a v Portugalsku (13. dubna) jej ratifikovaly celé parlamenty a čeká se na podpis hlavy státu. V Polsku jej ratifikoval pouze Sejm (11. května), a tak se kromě prezidenta čeká i na souhlas Senátu.

Irsko je doposud jedinou zatím, jež se Pakt rozhodla ratifikovat referendem. Příslušné hlasování proběhlo 31. května a Pakt byl schválen šedesátiprocentní většinou.

Stěžejní pro budoucnost Paktu bude nicméně ratifikace v Německu a ve Francii. Německá vláda si potřebuje vyjednat podporu u levicové opozice, která by ráda Pakt obohatila o prvky podpory růstu, resp. doplnila jiným takto pojatým paktem. Příslušná jednání jsou plánována na druhou polovinu června.

Podobný cíl má i nový francouzský prezident Hollande, který odmítl Pakt bez prorůstového dodatku podepsat. Pozorovatelé nyní čekají, jak se vyvine jeho postoj po červnových parlamentních volbách.

Argumenty kritiků
Mimo nejvyšší politiku je Pakt kritizován zejména ekonomy, a to jak pravicově euroskeptickými, tak levicovými. Kritici euroskeptikové poukazují zvláště na těžko vymezitelnou hranici, co je a co už není strukturální deficit. Ten totiž udává, jaké by byly příjmy a výdaje rozpočtu, kdyby se hospodářství nacházelo na svém potenciálním produktu.

Tuto veličinu lze měřit různě a řečené skupině vadí, že o ní budou v případě Paktu rozhodovat znalci z Evropské komise – bruselští úředníci. Fakt, že má být tento měkký ukazatel základem pro právně vymahatelné sankce, je pak pro pravicové euroskeptiky jen dalším posílením moci Komise.

Zleva je přitom Pakt kritizován z jiných dvou důvodů: jednak proto, že nutí k fiskální disciplíně za každou cenu (což umenšuje prostor pro ekonomické stimuly určitých odvětví, znesnadňuje aktivní pro-zaměstnaneckou politiku a svádí k uplatňování neoliberálních reforem), a jednak z toho důvodu, že nezohledňuje nerovné rozdělení evropského trhu (tj. zvýhodňuje státy s rozvinutou vývozně-výrobní ekonomikou, resp. přebytky na běžném účtu platební bilance, a znevýhodňuje ty, v nichž je příslušný sektor slabý a potřeboval by důsledně podpořit). Obě levicové výhrady podporují i představitelé evropských odborářských centrál.

Podle obhájců Paktu je ovšem nezbytné přihlížet k jeho hlavnímu smyslu: nyní dát trhům záruku, že země eurozóny i EU celkově v budoucnu nepřipustí podobné nerušení stability celku předlužením, jaké nastalo před rokem 2008 v Řecku, Itálii a dalších státech. Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v Hospodářské a měnové unii je schvalována za krize, její závazky jsou ale koncipovány pro časy růstu.

Jak bylo již řečeno, každá ze zemí, která k dohodě přistoupí, si dohodne s Evropskou komisí vlastní rozvrh, kdy a jak začne obsažené závazky plnit. V případě Řecka se například nepočítá s vyrovnaným rozpočtem po dalších nejméně deset let. A Pakt lze samozřejmě doplnit dalšími dohodami, jež budou nerovnost mezi jednotlivými částmi eurozóny kompenzovat.

Otázkou zůstává, zdali přistoupit na takto podanou argumentaci obhájců v situaci, kdy žádná z významných hlav EU či vlád podobné doplnění nenabízí.


Další informace:
EurActiv 25 dirigeants européens signent le traité sur le pacte budgétair
Stránky Evropské komise Six-pack? Two-pack? Fiscal compact? A short guide to the new EU fiscal governance
Stránky Rady EU Reinventing Europe: Explaining the Fiscal Compact
The Irish Times What is the fiscal compact treaty?
The Guardian Why Europe's fiscal compact is bound to fail
NotreEurope.eu The “Fiscal Compact”: legal uncertainty and political ambiguity
Tni.org The Fiscal Compact Bypasses Democracy and the Rule of Law

Plný text Paktu v angličtině

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.