Pomoc nebo solidarita? Člověk v tísni terčem kritiky

Člověk v tísni je obrovská a úspěšná nevládní organizace, jejíž činnost odráží pravicové naladění polistopadových elit; a v některých případech se tato nevládní organizace nechává najmout americkou vládou.

Kulturní čtrnáctideník A2 se profiluje v politické a společenské oblasti stále kritičtěji, aniž by slevoval z vysoké úrovně a širokého kulturního záběru.V sedmém letošním čísle jako hlavní téma zvolila redakce pod názvem Továrna na dobro posouzení činnosti nevládní organizace Člověk v tísni (ČvT). Vedle kritických příspěvků Ondřeje Slačálka a Lukáše Rychetského, Jaroslava Fialy a rozhovoru s Tomášem Tožičkou dostal rozsáhlý prostor i rozhovor s Janem Černým, pracovníkem ČvT. Je to zajímavé čtení, které otevírá řadu otázek, týkajících se nejen ČvT ale i širších souvislostí rozporuplného polistopadového vývoje. Jednu z hlavních nejasností této doby představuje podoba občanské společnosti a její role vůči sféře politiky. Velikost zmatení se dá na postavení ČvT v české společnosti dobře sledovat.

Některé rozpory můžeme přičíst na vrub postmodernímu nezávaznému zacházení s pojmy a symboly. Logo ČvT používá expresívní kresbu Franze Kafky. Jak známo Kafka se živě zajímal o socialismus a nevyhýbal se ani intimnímu styku se sympatizantkou komunismu. Jeho člověk v ohradě tak nejspíš může symbolizovat odcizení v kapitalismu, takže příliš nezapadá do ideologie ČvT. Ale to buď nevěděli, nebo hrálo roli, že v devadesátých letech byl Kafka zvlášť sexy. Ostatně logo vzdáleně sympaticky připomíná značku hudební skupiny Tři sestry.

Organizace ČvT představuje svou velikostí a vlivem nepochybně mimořádný fenomén. Dokonce i řadu významných nevládních organizací západní Evropy převyšuje počtem zaměstnanců, ročním rozpočtem i rozmanitostí činnosti. Už sama existence takové organizace přináší do jinak podvyživené a pod současnou vládou na úbytě skomírající české občanské společnosti výraznou nerovnováhu. ČvT působí trochu jako velké vejce, které kukačka snesla do hnízda střízlíka. Pro svou výživu čerpá množství finančních i personálních zdrojů, které pak jinde nezbývají. Takový argument se dá snadno odbýt jako závist těch sociálních nebo rozvojových nebo vzdělávacích nevládních organizací, které každoročně zápasí o přežití a o udržení těch několika pracovních míst pro lidi ochotné za pár šupů pracovat do roztrhání těla. To je velmi oblíbená figura kapitalistické ideologie: ti, kdo si stěžují na nerovné rozdělení zdrojů a šancí prostě závidí úspěšným.

Dá se říci, že organizace má prostě schopné manažery (to jistě má) a je proto tak úspěšná a nemůže samozřejmě za to, když se jiným nedaří. Jak se ten úspěch zrodil? Původně se jednalo o nadaci, založenou novináři z Lidových novin (1992) a organizující sbírky pro humanitární účely. Česká společnost je neobyčejně ochotná přispívat na dobročinné účely a zejména v popřevratové době byla citlivost k nouzi druhých vysoká. První sbírky putovaly do Náhorního Karabachu a do Bosny a Hercegoviny, později přibylo Somálsko, Mongolsko a další země.

Pro další rozvoj ČvT bylo nepochybně rozhodující převzetí nadace Českou televizí v roce 1994. I po změně statutu na obecně prospěšnou společnost v roce 1999 zůstala Česká televize zakládajícím členem. To ČvT samozřejmě zajišťuje privilegovaný přístup do médií, kterého organizace dokázala velmi dobře využít. Otázkou je, zůstává-li i tak autentickou organizací občanské společnosti, zejména v situaci, kdy ani Česká televize, přestože je veřejnoprávním médiem, příliš neoslňuje svou politickou nestranností.

ČvT působí dojmem, že jako nevládní organizace se chová podle toho, jaká vláda je právě u moci. Je-li to pravice, nelze se ubránit dojmu, že ČvT je spíš GONGO než NGO, tedy formálně nevládní organizace, která funguje pod přímým nebo nepřímým vlivem vlády. Styky na nejvyšších místech, vedly dokonce k tomu, že Václav Havel navrhoval ředitele ČvT Šimona Pánka jako svého nástupce. O tom, že někteří bývalí pracovníci zastávají vysoké politické pozice, se píše v A2. Připomínají se tam také některé aktivity ČvT, které by v prostředí západoevropské občanské společnosti prakticky nepřicházely v úvahu, jako byla masivní podpora vojenského napadení Jugoslávie nebo jako jsou akce na destabilizaci režimu na Kubě.

V těchto případech to ovšem byla spíše vláda USA, které ČvT pomáhal plnit politickou agendu a čerpal příslušné finanční zdroje, prakticky se nechal najmout, zajisté v souladu se svým politickým přesvědčením. Jinak si nelze vysvětlit ochotu vystavit se znevěrohodnění až směšnosti, když v boji proti věznění odpůrců režimu na Kubě zcela ignorují bezprávné zacházení s vězni na Guantanámu a mučení v tajných amerických věznicích rozsetých po celém světě. Na takovou agendu se ovšem peníze shánějí obtížněji. Podobně trapně mohou působit i programy předávání skvělých českých zkušeností s tunelářskou transformací a z našeho heroického boje proti korupci nic netušícím rozvojovým zemím.

V A2 zveřejněná kritika se týká i dalších oblastí činnosti ČvT v rozvojové spolupráci, v programech určených Romům a také v silně ideologicky podmíněných vzdělávacích programech. Až se člověk ptá, co tak najednou, když obdobným způsobem pracuje ČvT už dvacet let. Možná je kritika teď tak razantní, protože dlouhou dobu ČvT patřil k téměř nedotknutelným výdobytkům polistopadové svobody a velmi mnoho lidí s ním spojilo své vnímání světa i svou touhu se nějakým způsobem angažovat ve prospěch těch, kdo jsou na tom hůře. To, že ČvT na takovou potřebu odpověděl, je součást úspěchů, kterými se může chlubit. Ale časy se mění a kdysi nezpochybnitelné pravdy a pozice nevydrží na věky. Společnost se stává více kritickou a touží po změně. I pro každou občanskou organizaci je užitečné kriticky zkoumat ve světle nové situace své působení a svá východiska.

Základní paradigma, kterým se ČvT řídí, je pomáhat dobré věci. Tak svou roli vidí asi většina občanských organizací podobného zaměření. Také přístup klient vs. dodavatel služeb, kterým vytrvale operuje Jan Černý ve zmíněném rozhovoru, není ničím neobvyklým ve společnosti, kde komodifikace, převádění všeho na zboží a tím pádem měření všeho penězi, proniká i do osobních vztahů.

Problém je zejména v otázce, kdo definuje, která věc je dobrá a je třeba jí pomáhat. Není jistě náhodou, že u zrodu ČvT stáli novináři pravicového deníku a i další propojení se týkají převážně pravicových médií, která dodávají ty správné cíle pro konání dobra a jiné pro odsuzování a podvracení. Někdy agendu tvoří přímo politici nebo tajné služby. U obvyklých občanských organizací jsou to sami občané, kteří se sdružují v zájmu prosazení svých zájmů nebo dobra, které definují sami a které se pak často liší od mocensky definovaných priorit. Také způsoby financování se obvykle liší. Není běžné, že se občanská organizace nechá politicky „najmout“, naopak řada nevládních organizací, dbajících své cti, má kodex financování, který podobné způsoby nedovoluje.

Za zamyšlení stojí také koncept pomahačství. Z dobrého důvodu se už dlouho oficiálně nemluví o rozvojové pomoci, ale o rozvojové spolupráci, i když praxe stále pokulhává. Je za tím rozpoznání mocenské nerovnováhy vztahu pomáhajícího a pomoc přijímajícího. Pomoc má smysl v případě humanitární katastrofy, ale při překovávání strukturálně podmíněných nerovností může být kontraproduktivní, může pomáhat udržení stavu nerovnosti. Místo pomoci nebo přinejmenším zároveň s ní by v řadě případů měla fungovat kritická politická angažovanost, směřující k nápravě příčin tísně – ať už jde o situaci Romů u nás nebo nedostatek potravin v Africe. V takových případech je ale ČvT politicky plachý. „Nejsme Amnesty International“ říká Černý.

K těžkým hříchům minulého režimu patří diskreditace pojmu solidarita. Pomoc, která je vzájemná; spolupráce, která se opírá o společné hodnoty; politická angažovanost zdola; vědomí souvislostí našich emancipačních zápasů se zápasy, které se vedou po celém světě. To je to, co naší občanské společnosti výrazně chybí a co se potřebujeme učit.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Mal_

Jan Černý - ČvT

Kolikrát dojmy vyklonuješ, tolikrát jsi člověkem. Také vrána k vráně sedá Čtvrtek, 4.Dubna 2013, 14:30:2


Myslím, že si mohou chlapci z A2 a autor tohoto derivátu potřást ručkou s panem exkancléřem Hájkem. Nejsem schopen to nějak pochopit, doufám, že se mi dostane nějaké politologické analýzy pramenů těchto zdánlivě vzdálených postojů, protože evidentně A2 plus opisovači jedí ze stejné mističky a líhají ve stejné postýlce. Nebo jak?

Jeden národ! Jeden vůdce! Jeden svět!

Praze proběhl ve dnech 4.až 13. 3. 2013 největší filmový festival nikoli jen v České republice, ale také v Evropské unii či možná i na světě – festival Jeden svět. Jeho poněkud fašistický název dobře koresponduje s tím, že pořadatelem byl, již tradičně, Člověk v tísni

3. 4. 2013 01:15

Tato obecně prospěšná společnost organizovala vše tentokrát ve spolupráci s moderním řetězcem rychlého občerstvení pro bohaté. Festival dokumentárních filmů, věnovaných problematice lidských práv, se tentokrát konal pod příznačným heslem našich zelených slepičích farem: „Bojíte se snášet?“

Šlo o akci mimořádně úspěšnou, vždyť proti loňsku se podle organizátorů zvýšil počet diváků zhruba o čtvrtinu. Sečtou-li se čísla z pražských projekcí a všech čtyřiceti měst, která festival po své každoroční pražské premiéře postupně „infiltruje“ – nepočítaje v to množství studentů středních a vysokých škol v rámci projektu Jeden svět na školách –, činila návštěvnost již v roce 2012 něco kolem stovky tisíc diváků, tedy jedno procento občanstva naší země.

„Lidská práva“ a „výchova ke snášenlivosti“

Pro srovnání – nejnavštěvovanější mainstreamový „blockbuster“ vidělo v roce 2012 v českých kinech tolik platících diváků, že „letní“ festival jihlavský, jinak zdánlivě srovnatelný, měl podle svých organizátorů návštěvnost zhruba třetinovou. Toto srovnání ovšem kulhá podstatně více, než srovnání první. Jakákoli myslitelná podobnost mezi oběma festivaly končí u toho, že v obou případech jde o přehlídky dokumentárního filmu. Nesrovnatelné jsou především programově. Počet diváků totiž není v případě Jednoho světa tím, co je na festivalu nejpozoruhodnějšího.

Na rozdíl od festivalu jihlavského jde tedy o festival „kvalifikovaný“ – v některých smyslech toho slova. Jeden svět se nepokojí s tím, aby byl „pouze“ festivalem dokumentárním. A v tom tkví jeho největší síla (co do divácké úspěšnosti) a současně největší problém.

Kam se poděl český film?

Témata – „lidská práva“ a „výchova ke snášenlivosti“ – jsou dominantním faktorem, ovlivňujícím programovou skladbu, která je tudíž sice – zvláště pro mladé levičáky – chytlavá, ale poněkud jednotvárná: Typickým hrdinou Jednoho světa je utlačovaný revolucionář z některé země, o níž běžný Čech ví zhruba tolik, co o Bělorusku, rolník či porodní bába z Třetího světa, jimž se nedostává dobrodiní farmaceutického průmyslu, hamburgerů a daní, případně kvalifikovaný homosexuál (tedy homosexuál starý, palestinský, či jinak exotický – vzhledem k boomu registrovanému partnerství „obyčejná“ homosexualita zřejmě již nemá potřebnou přitažlivost).

Festival není nic víc než nemorální a nebezpečný náborový míting ideologie NGOismu.

Jenže - kam se poděl český film? Nebo české prostředí? České problémy? Domácí produkce je zastoupena pěti snímky v kategorii Český pohled, z nichž pouze čtyři pojednávají o něčem, co český divák alespoň vzdáleně zná, často ovšem opět v povinném politicky korektním nátěru – hodní sudetští Němci proti zlým Čechům z pohraničí, zlí obchodníci proti bezbranným důchodcům. Dalších šest českých snímků je roztroušeno v dalších kategoriích, z toho jeden v hlavní soutěži. Jen dva se věnují – alespoň podle své synopse – politicky relativně „neutrálnímu“ tématu (rodinné vztahy, chudoba nejchudších Čechů). Stejně jde spíše o symbolickou úlitbu. Ve svém těžišti je festival barevnou reklamu na projekty NGO, prospekt exotických destinací krásného nového světa. Jsou to zajímavé prázdniny, rozšiřující divákův obzor? Možná. Ale v hrozivém smyslu. Tendenčnost a jednostrannost programu znamená, že festival je současně také – a především – nemorálním a nebezpečným náborovým mítingem ideologie NGOismu.

Penězovod Šimona Pánka

Nejde totiž „jen“ o pouhou marketingovou operaci, penězovod do maslostroje „člověka v tísni“ pana Šimona Pánka a jemu podobných majitelů Dobra. Na prvním místě jde o výchovu k levičáckému postoji k realitě, pochopitelně o výchovu skrytou, a proto záludnou. Vždyť ještě i dnes jen menšina diváků chápe, že „lidská práva“ nejsou reálným právním pojmem, ale kódovým znakem světové revoluce, v níž zmizí občané, státy i lidská svoboda. Většina má instinktivní pocit, že se jde o něco, o čem se nesluší raději ani přemýšlet, natož se ptát.

Co takhle natočit dokument o českém podnikateli, jehož středně velký byznys se v bouřlivých vodách euro-americké krize rychle potápí pod rostoucí daňovou zátěží?

Takové pojetí výuky ideologie Nového světového řádu proto musí vědomě ignorovat jinou část reality. V ní žijí také lidé a také mají složité životy plné utrpení. Místo toho, aby se stávali hrdiny Jednoho světa, jsou však jeho nedobrovolnými sponzory. Co takhle natočit dokument o českém podnikateli, jehož středně velký byznys se v bouřlivých vodách euro-americké krize rychle potápí pod rostoucí daňovou zátěží? Nebo o učitelském páru, který nemá na léky pro své tři děti, přesto však přispívá na pořádání propagandistických festivalů, aniž se ho kdo ptá, zda se mu to líbí? A nakonec je ještě označen za xenofobní českou slepici, která má snášet aby nebyla označena za nesnášenlivou a vyštípána z kurníku?

Jak autoři festivalového hesla vysvětlují, snaží se tím bojovat s „rostoucí netolerancí“ české společnosti. „Jsme xenofobní slepice na malém českém dvorečku? Nebo chápeme, že žijeme v Jednom světě?“ ptají se s patosem pokrokových euro či světoobčanů.

Už ale neodpoví, jaký je ten krásný svět, jenž se má stát Jedním, jediným. Zatím o něm napohled až trochu komicky vypovídají jen bohatě sponzorované levičácké nevládní organizace, aktuální nositelky někdejší ideologie italského korporativistického fašismu, organizující neurotické slepice plemene Orwell do pochodových pluků za peníze českých daňových poplatníků a prodejen rychlého občerstvení.

K tomuto pochopení festival Jeden svět přispívá. Krásou nechtěného.

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/stopy/dilo/tvorba/112-jeden-narod-jeden-vudce-jeden-svet.htm

Jiří Silný - Brno

Vážený pane Černý Čtvrtek, 4.Dubna 2013, 16:47:36

zdá se mi, že jste ve svém krátkém úvodu k elaborátu pana Hájka trochu načichl jeho stylem, ale nešť, hochu Vám přesto říkat nebudu. Ani já, ani kolegové z A 2 jsme na festival Jeden svět kritický pohled nezaměřili. Podle mého názoru je také ideologicky úzce zaměřen, ale je to úctyhodná aktivita, která přispívá k překonání české izolovanosti. V minulosti jsem se i rád na pozvání účastnil několika debat po filmech. S panem Hájkem nemám nic společného a svým textem jsem chtěl přispět k debatě, kterou A 2 otevřela. Určtiě je i na těchto ztránkách prostor pro věcnou argumentaci spíš než pro klonování textu pana Hájka, který si to podle mě nezaslouží a s kterým si ani polemizovat nedá. Můžet to ovšem využít k tomu, že jakoukoli kritiku ČvT označíte jako neoprávněnou.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

A v čem je tedy ten hlavní problém s ČvT? Čtvrtek, 4.Dubna 2013, 22:22:5

Text Jiřího Silného je koncipován jako autorský komentář, jako autorova vlastní reflexe a rozvinují vlastního zamyšlení. Snad si tak mohu dovolit reagovat v podobném duchu.

Podle mě není nic mimořádného ani a priori špatného na tom, když se určitá angažovaná organizace hlásí k určitému světonázoru a když její členové lépe spolupracují s vládou téhož světonázoru. Vůbec mi také nevadí, když její ex-členové odchází pracovat na nějaké lepší posty, pokud je dobře zvládají ...

... ano, problematická jsou jistě zavádějící tvrzení v příručce Mýty o socialistických časech, jež jsme tu rozebírali před dvěma lety, či angažmá ČvT v předlické kauze, které se DR věnoval nedávno – ale zase: Jde o dílčí epizody. Těžko podle nich soudit celou organizaci ...

... no a to mlčení ke zločinům režimů, v jejichž zemích dělá rozvojové projekty – dá se to dělat jinak? Kdyby měla být taková kritika povinnou součástí každého rozvojového projektu, ve které zemi například v Africe by mohla taková organizace působit? Já tedy marně hledám ....

... podle mne je trochu potíž i v tom, že si do ČvT projektujeme právě tu Amnesty ..., jenže ona jí vskutku není. Je to česká, ne celosvětová, nadace s jasnou, byť nevyřčenou, politickou orientací. Kritizovat ji právě za to mi přijde poněkud stejné, jako kdyby nějaký pravicový liberál kritizoval holandskou levicovou nadaci, že se věnuje útlaku Palestinců, ale ne zločinům indonéského režimu, bojuje za práva vězňů z Guantánama, ale nezabývá se castrovskou Kubou, atd. A věru, že takové nadace bychom v Nizozemsku našli ....

.... snad tedy to exkluzivní postavení, ty mimořádné možnosti, ta image čehosi nekritizovatelně dobrého ... to mi jako velký problém opravdu připadá. Výborný důkaz tu ostatně podává sám pan Černý, když si namísto polemiky s kritickým, ale ne-útočným textem plným podnětů vystačí s povýšeneckým prsknutím a přiložením jakési konspiračně popletené podivnosti z Hájkova webu.

Mal_

Jan Černý - ČvT

to exkluzivní postavení, ty mimořádné možnosti, ta image čehosi nekritizovatelně dobrého Pátek, 5.Dubna 2013, 00:34:7

Neútočný kritický text nikde nevidím.

Potíž diskuzí je v úsudcích, které jsou předkládány jako fakta, bez ohledu na realitu. Od autora, činného v tomto sektoru a znalého je to s podivem, spíše si to vysvětluji jako schválnost, účelovost.

Srovnání s Hájkovým blábolem sedí v tom, že je to obojí zhusta dojmologie, ohnutí fakt kvůli křivým politickým brýlím, jednou zleva, jednou z prava. Texty jsou víceméně identické, politické odsudky, nikoli kritika.

Kdy si ČvT najímá americká vláda?

Odstavec ve kterém sexuální styky Kafky s příznivkyní komunismu nějak dává do souvislosti s nějakým omylem při výběru loga nejspíše nechápu.

Kde jsou nějaké evidence, o tom, že česká občanská společnost skomírá na úbytě kvůli „kukačce ČvT“, která vyžere zdroje?

Pro srovnání krabička zápalek: Víte kolik lidí pracuje v ČR v sociálních službách? V ČvT je to 200 lidí, V celé ČR je to 70 000. Rozpočet sociálních služeb v ČR? 5 752 milionů. Každý rok jen MPSV podpoří 5000 projektů. ČvT z toho dělá 16 projektů, celkem za 13,5 milionu korun. Lze snadno najít na http://www.mpsv.cz/cs/12034

Pro srovnání sítě „zařízení“ placených z MPSV u ČvT s většími poskytovateli: Charity (celá ČR): 670 projektů v objemu 451 milionů, Diakonie (různých církví dohromady)250 projektů za 218 milionů

Jaký je podíl rozsahu toho, co dělá ČvT?

V oblasti projektů financovaných v ČR v rámci operačních programů je přehled na stránkách esfcr.cz Celková pomoc ohroženým skupinám v oblasti poradenství, vzdělávání a zaměstnanosti je za poslední roky 50 miliard.
Celkový seznam příjemců ze všech programů je zde:

http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Informace-o-cerpani/Seznamy-prijemcu

Celkem v relevantních programech obsazujem 23 řádků z celkem 14 287 řádků, co řádek, to projekt. Například síť Charit 58 řádků.

Tedy o co se opírá tvrzení o hegemonii? Celý odstavec o skomírání sociálních a rozvojových organizací na vrub rostoucí ČvT je evidentní žvást. Každý, kdo se o financování systémů zajímá a zná jeho proporce by nemohl takový nesmysl vypustit z klávesnice.

Jaký má tedy organizace s takovým (zanedbatelným) podílem exkluzivní postavení?

Mají pak relevanci další vývody autora, odvozené od údajné hegemonie a velikosti?

Jiří Silný - Brno

Ještě pár dojmů Pátek, 5.Dubna 2013, 10:31:34


Pro pana Černého:
Tím, že srovnáváte rozsah projektů sociálních služeb, kterým se ČvT věnuje jen jako jedné z mnoha činností, s organizacemi jako jsou Charita a různé Diakonie, které mají sociální práci jako hlavní náplň a navíc jsou spojeny s církvemi, které mají desetitisíce nebo statisíce členů, abyste prokázal bezvýznamnost vaší organizace, poněkud skreslujete. Podobně byste mohl srovnávat vaše aktivity ve školách jako nicotné v porovnání s daleko větším státním školským systémem, ale přesto mě nenapadá žádná jiná nevládní organizace, která by byla ve školství tak aktivní.
ČvT se od počátku profiluje zejména jako humanitární, rozvojová a lidsko-právní organizace a v této oblasti výsadní postavení má a je tak i díky privilegovanému přístupu do médií veřejností vnímána a není u nás jiná srovnatelná organizace s tímto zaměřením. Nebudete přece tvrdit, že jste organizace neúspěšná a nevýznamná. Pokud jde o přístup ke zdrojům, tak to s velikostí a úspěšností a dobrými styky v médiích a v politice souvisí. Pokud jsem dobře informován, tak např. dlouhou dobu byly granty české vlády pro lidsko-právní aktivity na Kubě rozdělovány neveřejně a dostával je jen ČvT. Pokud se mýlím, jistě mě opravíte.
Pokud jde o financování americkou vládou, tady pár odkazů, kde jsem ten dojem získal:
http://www.blisty.cz/art/59960.html
http://blisty.cz/art/45794.html 

Pro pana Jedličku
Hlavní problém vidím v tom, že ČvT má několik rolí, které jsou v jistém rozporu a své role navíc plní občas nestandardním způsobem.
Jako humanitární organizace by měl být politicky neutrální a nestraně pomáhat těm, kdo to potřebují a nevměšovat se do politiky zemí, kde operuje. Někteří kritikové uvádí, že se v takových situacích ČvT choval stranicky http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Clov%C4%9Bk_v_t%C3%ADsni.
Jako rozvojová organizace by měl realizovat projekty ve spolupráci s místními komunitami, nikoli nezbytně s podporou vlády, ale s jejím vědomím a souhlasem. Ale tato činnost u ČvT někdy koliduje s jinou agendou http://www.blisty.cz/art/53870.html
Jako lidsko-právní organizace by se měl stavět na obranu lidských práv a kritizovat vlády, které je porušují a podporovat ty, kdo usilují o jejich realizaci. Nemusí samozřejmě kritizovat všechny takové vlády a dejme tomu, že se může změřit jen na některá práva, ale ani v takové roli není obvyklé, aby zahraniční nevládní organizace pracovala v zájmu jiné země na destabilizaci režimu, který kritizuje. Kvůli takovému angažmá na Kubě ČvT nezískal poradní statut u ECOSOCu, o který v roce 2006 žádal. Opět: http://blisty.cz/art/45794.html.
Spojení s veřejnoprávní televizí také není situace nevládní organizace.
Tyto rozpory rolí a postavení ČvT pak vedou k dojmu, že působí především jako vlivová agentura pro politickou agendu. Myslím, že to lze kritizovat.
Nejasnost rolí je do velké míry problém celé české občanské společnosti a také médií, ČvT jen zvlášť výrazným způsobem tento problém reprezentuje. Kromě toho dělá jistě hodně užitečné práce, ale tu si chválí on a jeho spřátelená média dostatečně.


Filip Outrata - Praha

Pátek, 5.Dubna 2013, 12:05:42

Ačkoli Člověka v tísni už nepodporuji, festival Jeden svět považuji za dobrý počin. Snaží se o skutečně široký záběr, takže jsou tam vedle sebe Severní Korea, Bělorusko a Tibet na jedné straně a Palestina, velké korporace a třeba letos i genocida levičáků v Indonésii na straně druhé.

Za hlavní problém považuji propojení s veřejnoprávním médiem, díky němuž je ČvT do jisté míry podporován i těmi, kdo s jeho zaměřením nesouhlasí, protože má skutečně nadstandardní prostor v ČT. Pokud toto považuje pan Černý a další za nevěcnou a neoprávněnou kritiku, jen tím potvrzují, že je to opodstatněná výtka.

Podobně jako Janu Urbanovi v jeho komentáři se i mně jeví slova o propojení ČvT a jeho agendy a politiky USA, resp. tajných služeb, jako příliš silná a nedoložená. Bohužel tento bod kritiky umožní nebrat ty ostatní vážně, jak předvedl pan Černý ve své první reakci...

Jiří Silný - Brno

Obvinění Pátek, 5.Dubna 2013, 12:57:46

ze spojení s vládou USA za účelem podvracení režimu na Kubě bylo důvodem, proč ČvT nezískal poradní satut u ECOSOCu, takže bylo přinejmenším u této insitutce je to považováno za relevantní. Ale ve vedlejší diskusi jsem se už omluvil za příliš jednoznačné a málo podložené tvrzení, jde spíše o podezření. Omlouvám se i tady.

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Politika USA, tajné služby, atd. Pátek, 5.Dubna 2013, 13:32:46

Pokud jsem schopen dohledat, většina poukazů na vazbu mezi ČvT a prosazováním agendy USA vychází z toho, že ČvT čerpal a dosud čerpá finance od americké vládní nevládky (GONGO) National Endowment for Democracy. Ta v minulosti podporovala i organizace, které se v několika případech zjm. Latinské Americe pokusily o svržení režimu, s nímž neměly USA dobré vztahy.

Zde jsou zdroje:
http://www.clovekvtisni.cz/cs/jak-hospodarime
http://peopleinneed.cz/index2.php?id=992

No a pak tu byla ta Kuba, jak píše Jiří Silný ... a ještě dlouhodobě rozšířený dojem (analýzu jsem nenašel, ale i mně to tak připadá), že zástupci ČvT i organizace sama kritizují nepoměrně méně poměry v nedemokratických zemích, které jsou spojenci USA, než v těch, jež jimi nejsou.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 5.Dubna 2013, 15:45:42



Člověka v tísni považuji za politicky ostře proamerickou organizaci a právě takovou vlivovou agenturu jako je naznačováno, ale tento rys nemění nic na tom, že dělá intenzívně velmi užitečnou a potřebnou práci tam, kde důvod je (např. Bernard Kouchener byl jistě kontraverzní, ale šlo o silnou osobnost na svém úseku, která vykonala mnoho dobrého).

To, že pomáhám a své volby, své výběry podřizuji politickým a ideologickým aspektům, nic nemění na tom, že tam, kde jsem si vybral pomáhat, samozřejmě TAKÉ neschází důvod k pomoci.

Koneckonců ať jiná organizace provádí výběr podle jiného klíče - místo kecání a kydání špíny na toho, kdo dělá maximum v rámci svého "agenturního pokřivení"... (tak nějak podobně ostatně pan Urban končí poprávu svou reakci) ...

To, že se třeba někdo zaměří na Kubu PŘEDNOSTNĚ, nemění nic na tom, že i na této Kubě jde o žádoucí konání.
Existence ideologicky podmíněného, silného až lokajsky proamerického (havloidního) zaměření, které silně zabarvuje aktivity ČvT, přece neznamená, že tam, kam ONI přenášejí důraz, je ta práce nějak méně užitečná než jinde.

Já sám preferuji adventistickou organizaci ADRA a Člověku v tísni se pokud možno co nejvíc vyhýbám.

Ale současně s tím nepopírám, že - jak ukazuje správně právě ona poslední Urbanova věta v jeho reakci - v rámci a mezích svého ideového a proamerického pokřivení udělali prostě obrovský kus dobré a prospěšné práce tam, kde to s jejich proamerickým zaměřením prostě není v rozporu ...

To je tisíckrát lepší než nadávat a nedělat nic ...

Jan Konvalinka - biochemik

Proč "proamerická"? Pátek, 5.Dubna 2013, 19:14:23

Americkou zahraniční politiku bych do toho netahal, to je paranoia. Není tomu náhodou tak, že se ČvT obzvlášt angažuje ve zbývajících (post)komunistických diktaturách, jako je Kuba nebo Bělorusko, z dobrého důvodu - máme na tyto země historické vazby, žijí u nás tisíce emigrantů z těchto zemí a díky naší historické zkušenosti poměrům v těchto zemích možná i lépe rozumíme? V Holandsku se zase z historických důvodů spousta charitativních organizací výrazně stará o Namibii nebo Indonésii - budete jim vyčítat, že zanedbávají Senegal nebo Bolivii? To je přeci nesmysl.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.