O tom, zda bylo správné volit prezidenta přímou volbou, panovaly pochybnosti. Objevovaly se názory, že lidé si nebudou schopni vybrat kompetentně (jakoby se to zákonodárcům ve dvou posledních případech zdařilo), že bude prezident vybaven přespříliš silným mandátem (jako by lidé nevěděli, koho volí, a jako by se stávající hlava státu beztak nechovala tak, že si ji přáli na Hradě vždycky všichni).

Potvrdila se částečně výhrada, že přímou volbu může ovlivnit síla velkých peněz. Způsob, jakým se podařilo vytvářet už měsíce předem klamný, vyloženě prefabrikovaný obraz, že nikdo kromě Jana Fischera a Miloše Zemana nemá šanci se ve druhém kole ocitnout, si zaslouží po volbách důkladnou analýzu, jež povede i k návrhům opatření, aby se takovéto znásilňování demokracie nemohlo opakovat.

Na druhou stranu zatímco zde se síla peněz mohla uplatňovat jen nepřímo a konečné rozhodnutí zůstává na lidech, takže mnozí z magnátů spláčou nad výdělkem, v případě dvou zvolení Václava Klause na Hrad o tom, že mu cestu otevřelo zkorumpování poslanců a senátorů, není zapotřebí vůbec pochybovat. Je přece dochován záznam, na němž kmotr Janoušek při nákupu volitelské přízně pro Klause žehrá nad tím, jak hlasy poslanců podražily.

Systém volby má vady. Počínaje nedotaženou úpravu sběru podpisů, přes další nejasnosti v nominačních kritériích, až po špatnou úpravu omezení finančních limitů na kampaň. Hlavní možnou úpravou k lepšímu by mohla být změna volebního systému tak, aby lidé mohli hned v prvním kole seřadit pro sebe přijatelné kandidáty do pořadí.