„Je-li situace definovaná jako reálná, je reálná ve svých důsledcích.“ Zní slavný Thomasův teorém, asi jediný sociologický teorém vůbec. Příkladem par excellence, který jej potvrzuje, je i vrcholící období před první přímou volbou prezidenta.

O rozvíření vlastně poměrně klidné vody předvolební kampaně se postaral ještě stále stávající hradní pán Václav Klaus, když svou náhlou amnestií ukončil řízení v některých kauzách ekonomické kriminality datované ve „zlatých devadesátých“. Kandidáti v čele s konzervativním maskotem Karlem (ten jeho obličej je opravdu všude od facebookových zdí po fasády domů) mohutně finišují, stejně jako jejich odpůrci. Vytěžuje se minulost i současnost, (anti)komunismus i mafiánský kapitalismus a zlatá devadesátá.

Výzkumy a H&M

Vedle minulosti, současnosti a možné budoucnosti kandidátů a kandidátek na post prezidenta přišly ve veřejné diskusi na přetřes i kontroverzní předvolební průzkumy, které byly tu označeny za nedůvěryhodné, tu za vyloženě lživé a zmanipulované. Lidé se podivovali nad tím, jak může být vzorek o tisíci respondentech reprezentativní, a jak to, že podobné výzkumy ještě nikdo nezakázal.

Musím se sociologických výzkumů v obecné rovině zastat. Stranou teď nechávám to, že některé konkrétní agentury systematicky nadhodnocují některé kandidáty. Výzkumy neukazují často nic většího, než momentální náladu ve společnosti, případně trendy nárůstu nebo poklesu preferencí u jednotlivých kandidátů nebo kandidátek, které lze v určitém časovém horizontu sledovat. Výzkumy nepředpovídají budoucnost a společnost je reflektuje už ve chvíli, kdy o některém z nich vyjde článek.

Problém s výzkumy nastává tehdy, když jejich výsledky začnou například média, ale nejen ona, vnímat jako něco víc, než jen ne nutně přesné zmapování nálad a preferencí. Od počátku výzkumy favorizovaly Jana Fischera a Miloše Zemana — dost možná proto, že se svou kampaní začali asi nejdříve ze všech kandidátů. Fischerovou výhodou, kterou však s každou veřejnou debatou ztrácí, byla aura slušného, klidného „úřednického“ premiéra nastupujícího po dvou alfa samcích české politiky Topolánkovi a Paroubkovi. U Miloše Zemana možná hrála a hraje roli jeho lidovost a bonmoty, a také velice krátká paměť české veřejnosti.

Vyděšená kavárna a pan Thomas

Výzkumy a média tak již od počátku favorizovaly právě tyto dva kandidáty a v této chvíli přichází na řadu zmíněný Thomasův teorém. Vítězí-li právě duo Fischer a Zeman ve výzkumech na plné čáře, považují-li je média jako Nova nebo Prima za natolik jasné favority, že jim nechávají prostor v samostatných duelech bez dalších kandidátů, pak opravdu není jiné možnosti, než si vybrat mezi „želé“ Fischerem a „kořalou“ Zemanem, říká si český volič. Situace, chápaná jako reálná, se reálnou pomalu stává.

Dokonalým důkazem je zděšená pražská a brněnská kavárna, která bije na poplach proti oběma údajným favoritům a nabádá k tomu, aby lidé volili především ty kandidáty, kteří mají potenciál zabránit druhému kolu mezi těmito dvěma. Internetem kolují výzvy proti dvěma údajným favoritům i výzvy podporující tu Dienstbiera, tu Schwarzenberga. Jednou z mého pohledu z nejabsurdnějších je výzva žen a matek proti bývalým komunistům na Hradě ve jménu jejich dětí.

Příliš pozdě?

Svůj podíl na zintenzivnění kampaně do hysterických rozměrů jen týden před samotným prvním kolem přímé volby mají nejen vedoucí kampaní, ale také komentátoři, kteří si ve zvýšené míře začali všímat toho, že výzkumy nepředvídají budoucnost a že český volič se s oblibou rozhoduje na poslední chvíli. Je ale otázka, nakolik se negativní kampaň proti jednotlivým kandidátům a zejména oběma údajným favoritům promítnou do výsledků prvního kola.

Spíš než většinu populace má taková kampaň šanci zasáhnout „zrychlenou“ internetovou generaci, která se bude do krve hádat, jestli bude proti Fischerovi se Zemanem volit „sexy punkáče“ Karla, jehož obhajoba občas hraničí s kultem osobnosti, nebo bohužel trochu nevýrazného kandidáta sociální demokracie Jiřího Dientsbiera, k jejichž volbě koneckonců leckteré komentáře nabádají. Ti, kteří nejsou tak spjati s internetovou realitou, tak budou i nadále odkázáni hlavně na zmíněné televizní duely (často mezi údajnými favority H&M) nebo denní tisk. Není tedy týden před volbami příliš pozdě na opravdu vlivnou negativní kampaň a vítězem voleb se nakonec stejně stane ten, kdo za něj byl na počátku označen?