Zvolení prezidentem nemá a ani nemůže být odměnou za minulé zásluhy. Ty se oceňují vyznamenáním, vážností, hromádkou vzpomínkových knih a také úctou, a to vůbec není málo. Minulost ale svůj význam má, je vlastně souborem referencí o kandidátovi, máme vědět, jak se kdy zachoval, co pro něj bylo v minulosti důležité, zda hájil úctyhodné hodnoty i v obtížných situacích, zda neselhal pod tíhou okolností nebo tím, že by si vybral vlastní prospěch před prospěchem obecným nebo před vyznávanými hodnotami.

Mezi současnými kandidáty jsou lidé, které prostě jen tak napadlo, že by mohli kandidovat. V jejich prospěch nesvědčí jejich životní příběh, není za nimi žádná veřejná stopa a jejich postoje jsou naprosto náhodné. Takoví ve skutečnosti nekandidují na prezidenta, nýbrž na veřejně známou osobu, případně se pokusí svá procenta zbloudilých voličů zobchodovat ve druhém kole s některým z postupujících kandidátů za matný příslib kdoví čeho.

Jiní mezi kandidáty mají sice více nebo méně výraznou minulost, ale žádnou budoucnost. Jejich představa budoucnosti je vlastně jen jakýmsi přeložením vlastní nekriticky vnímané minulosti do prostoru před sebe. Takoví lidé jsou obětí chválení, kterého se jim v jejich okolí dostávalo. Svět vnímají jako rozšířenou verzi svého okolí, proto i budoucnost je pro ně jen rozšířenou verzí minulosti.

Ostatních už je jen málo. Antonín Novotný je pohledný muž, který se určitě pořádně zamyslel, a dospěl nakonec k závěru, že by tím prezidentem být mohl. Má skoro všechno, podporu, peníze, kvalitní tým, dobrý oblek, ale něco mu přece jen chybí. Názory. Nemá žádné. Neměl je nikdy a proto je nebude mít ani v budoucnu.

Ten druhý mu není podobný skoro v ničem — není to fešák, o peníze se nestará, protože se jiní starají za něj, oblek snad má, ale ani to příliš nevnímá. Názorů má naopak docela dost. Jsou jednoduché a rázné. Neomylně pozná, kdo je hlupák. Na sebe samého má velké štěstí, protože hlupákem je pro něj skoro každý.

Stojatý svět plný předsudků a myšlenkových bloků, vlastně mu je všechno už dávno jasné. Podezřelí mu jsou jiní, podezřelí mu jsou mladí, podezřelí mu jsou cizí. Všechno složité a neřešitelné je připraven vyřešit rázně a jasně. Alespoň to říká, ale z jeho dob také víme, jak to obvykle dopadalo.