Destrukce státu v přímém přenosu

Kalouskova strana TOP09 postavila svůj volební úspěch na řecké lži. Na lži o tom, jak se ČR blíží Řecku v tempu a výši zadlužování. Je to ale právě ministr Kalousek, který roztočil kola smrtící spirály, která je pro Řecko tak symptomatická.

Ilona

Ilona Švihlíková

12.03.2012 08:00

Související

Ministr Kalousek se opět diví. Diví se tomu, že ekonomická situace bude zcela odlišná, než s jakou počítalo jeho věčně optimistické Ministerstvo financí. Nediví se poprvé. Následky jeho údivu se jasně projevily již na konci roku 2008, kdy jako mantru opakoval, že „ČR se krize nedotkne“ a „budeme růst pomaleji, ale porosteme.“ Následně Kalouskem řízené ministerstvo vyprodukovalo největší chybu v odhadu růstu HDP na světě, kdy se „spletlo“ o celých 9 procentních bodů. S ironií by bylo možno říci, že ministr se trefil, ale pouze si popletl znaménka plus a minus.

Legrace stranou, to co nyní zažívá ČR a co se na ní chystá (tj. to, co předložil ministr Kalousek v pondělí 27.2. na tiskové konferenci s eufemistickým názvem: Stabilizační rozpočtová opatření na období 2012-2014) je příliš vážné. Ministerstvo financí se v odhadu růstu nemýlí proto, že by mělo tak mizernou analytiku, ale prostě proto, že fiskální konsolidace je hlavním cílem Nečasovy vlády. Jestli to rozloží hospodářství a dožene většinu obyvatel do bídy, je celkem lhostejno – vždyť i v prezentaci ze zmíněné tiskové konference je uvedeno: „i přes méně příznivý vývoj ekonomiky nepolevíme v tempu rozpočtové stabilizace.“ Zkrátka, budeme škrtat, až se neochvějně a ideologicky pevně dostaneme na samé dno.

Kalousek je znám tím, že systematicky odhaduje vyšší růst tak, aby „mu ta čísla tak nějak vyšla.“ Poté, co je naprosto nerealistický rozpočet schválen, nastupuje prozření a následně jsou ihned avizována další drastická opatření. Svedou se buď na globální krizi (kterou samozřejmě nebylo možno očekávat, i když už byla „jednou nohou“ uvnitř), nebo na dluhovou krizi v Eurozóně, nebo na problémy Německa… Nějaký ten externí důvod se vždy najde. Jenže zhoršující se ekonomická situace v ČR není způsobena tolik zahraničními faktory, mnohem více je tzv. home-made.

Kalousek si celou dobu počíná jako účetní, a sice jako hodně špatný účetní. Zásadně ignoruje dva opravdu důležité faktory:

  1. nic co navrhne vláda a provede se nijak neodrazí na domácí ekonomice. Prostě něco škrtneme, něco zvýšíme (třeba DPH) a ono to vyjde. Pak následuje ono zmíněné „divení“, že restriktivní opatření vlády mají kupodivu dopad na domácí poptávku a samozřejmě také na nezaměstnanost a zpětně na veřejné finance.
  2. zahraničí. Zahraničí v úvahách Ministerstva financí neexistuje, případně se chová velmi zvláštně. Německo poroste stále (ať už se v globální ekonomice děje cokoliv), ČR bude nadále sloužit jako 17. Bundesland. A když je potřeba, tak se dlouhodobě záporné směnné relace stanou kladnými jen tak, samy od sebe.

Jaká „pěkná“ opatření plánuje Kalousek na roky 2012-2014? Jedná se o zmrazení důchodů. Toto opatření má v prvním roce „vynést“ téměř 12 mld. Korun, v roce 2014 pak dokonce dvojnásobek. Vzhledem k tomu, že dalším navrhovaným opatřením je navýšení DPH až na 20% (!) s možnými výjimkami u knih, či léků, a navíc o zrušení doplatku na bydlení, jedná se o cílenou destrukci seniorů. Dobře to ukazuje „sociálnost“ vlády, která se „hojí“ na té nejchudší skupině, u níž se těžko dají očekávat nějaké mohutné protesty.

Již nyní je situace řady seniorů zoufalá. Nemohou zvládnout deregulované nájemné, skokový nárůst cen potravin, rostoucí poplatky za léky a za péči (poplatky v nemocnicích). Právě jich se nárůst DPH (degresivní daň) a poplatků za léky dotkne nejvíce. Spolu s rušením doplatku na bydlení se desetitisíce seniorů mohou ocitnout na ulici a zemřít v chudobě.

Jak typické pro tuto vládu je, že tímto bezcitným opatření vůči našim starým spoluobčanům chce ušetřit 12 mld. Korun – tutéž částku, kterou mohl český stát získat, kdyby se ovšem zapojil do kauzy Mostecké uhelné, kterou otevřela švýcarská justice. Ta, jako jiné podobné, vyšuměla do ztracena. Odhady korupčních odtoků se pohybují až kolem 100 mld. ročně! Proti nim se ale nijak zasahovat nebude a nesmí – i kdyby se kvůli tomu měl zhroutit celý justiční systém. Je třeba mít všude „své“ lidi, kteří zajistí, že se po ničem nikdy pátrat nebude. A pak se vrhnout na „socky“, které prožírají naši budoucnost.

Zajímavý je daňový mix vlády. Na jedné straně hovoří o „dočasném“ zmrazení důchodu – v situaci nejvyšších šokových nárůstů cen – na straně druhé o „dočasném“ zavedení progrese pro fyzické osoby (31, resp. 32%). Jenže… jednoznačně degresivní DPH se žádná „dočasnost“ netýká. Takto vysokou sazbu DPH na potraviny, jako navrhuje české ministerstvo financí, a koneckonců i „snížená“ sazba ve výši 14%, se zcela vymykají z rámce vyspělých zemí. Platí, že čím je země zaostalejší, tím více se soustřeďuje na výběr DPH, či jiných nepřímých daní. Je tomu tak proto, že od bohatších vrstev daně nedokáže, resp. není ochotna je vybrat.

Jako zástupce té nejpravicovatější ze všech pravicových stran s rétorikou že „daně jsou trest“, určitě nebude ministerstvo financí pod Kalouskovým vedením navrhovat speciální zdanění bohatých jako francouzský kandidát na prezidenta Hollande (vždyť i ta progrese má mít jen dočasný! charakter), nebo snad silnější používání majetkových daní, které se v ČR téměř nepoužívají, nebo snad daní z finančních transakcí, či obratu burzy. Místo toho musí rychle postupovat u privatizace penzijního systému, znevolnění posledních ostrůvků kritického myšlení – univerzit a zavedení školného, dárečků pro soukromé pracovní agentury či zavedení trhu do zdravotnictví.

Kalouskova strana – TOP09 – postavila svůj volební úspěch na řecké lži. Na lži o tom, jak se ČR blíží Řecku v tempu a výši zadlužování. Na tomto strachu, kdy dokonce lidem posílala složenky s podílem jejich dluhu, založila svou volební kampaň a nadmíru uspěla.

Je to ale právě ministr Kalousek, který roztočil kola smrtící spirály, která je pro Řecko tak symptomatická. Drastický pokles výdajů ničí veřejných sektor a společnost, ale i ekonomicky je zcela kontraproduktivní. Ekonomika se začne propadat, to si „objektivně“ vynutí další škrty a tak dále, kdy se poměr dluhu k HDP zvyšuje a nikoliv snižuje. Takovouto politiku již nelze svést na omyl Ministerstva financí. S největší pravděpodobností se jedná o záměr: konečné řešení pro slabší spoluobčany (seniory, postižené, nemocné) a privatizace veřejného zisku pro klientelu vládnoucích pravicových stran.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.

Diskuse (15 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Jako neekonom se v obavách ptám ekonomů ('hospodářů', ne 'účetních'): Pondělí, 12.Března 2012, 09:53:52

pokud současná vládnoucí mašinerie skutečně provede tato opatření za účelem snižení domácí poptávky a podtržení příštích rozpočtů, má vůbec jakákoliv příští vláda, i kdyby konečně osvícená a důsledně zaměřená na hospodářský růst, nějakou šanci to ještě ukočírovat? I například přesto, že pravděpodobně to první co především bude muset udělat, bude zvýšit daňovou progresi a zároveň zavést přísná protikorupční opatření a opatření proti daňové 'optimalizaci' a daňovým únikům velkých plátců daní, a při tom všem bude ještě nucena bojovat o přízeň lidu proti nevyhnutelné štvanici zločinných mainstreamových médií?
(Nevěřím že by vládní pravicoví účetní dnes nedohlédli tyto devastující důsledky svých opatření, jen buď uvažují po způsobu po nás potopa, to v lepším případě, nebo dokonce si přejí zanechat příští vládě nezvládnutelnou katastrofu, jak bych od Kalouska očekával možná i spíš; proto ve svém dotazu předpokládám zásadně jiný účel Kalouskových opatření, než jak je veřejně zdůvodňuje on sám ).

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 12.Března 2012, 18:11:58

Paní Švihlíková jistě zná důvod konání Kalouska, protože zná Friedmanovu šokovou doktrínu - vše stávající zlikvidovat a začít znovu a úplně jinak. Zkoušeno už v mnoha zemích, vždy s katastrofálním účinkem, ovšem je to neoliberální bible a k té není pro správného neoliberála alternativa.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Úterý, 13.Března 2012, 07:51:27


Svět není černobílý.

Jedni říkají - šetřit, šetřit, výrobci musí s cenou dolu, prodá jen ten efektivnější, tvrdý Suvorovovský cvičák - a pak lehko na světovém bojišti, naše přísná politika přinese plody v podobě efektivní ekonomiky na světových trzích.

Druzí nechtějí podlomit poptávku a naplňování veřejných rozpočtů - a odmítají si zas položit otázku, jestli vůbec bude někdy existovat chvíle, kdy bude možno zaplatit dluhy jaksi "z přirozeného růstu", který umoří dluhy vzniklé tím, že jsme jaksi "nešetřili a dali přednost naději na růst ...

Myslím, že obojí je nesprávné, protože dilemata jsou už dnes neřešitelná.

Nebude doba, kdy všechno poběží samo a my budeme shromažďovat přebytky a umořovat předtím vzniklé dluhy, kterým nebylo možno zabránit, protože jsme nechtěli podlomit zotavení ...

Keynesovské kyvadlo bylo možné v době, kdy existoval samostatný zhodnocováním soukromého kapitálu poháněný růst, který umořil dluhy - ta pak mohly v době deprese dočasně vzniknout, protože jsme mohli věřit, že přijde fáze, kdy je zase umoříme ...

Teď už není přirozený růst ...

Jakýkoli růst je založen na dluhu - severské státy se tomu vyhýbají, protože si vybudovaly vysoce znalostní ekonomiku a veřejné rozpočty se tam zhodnocují a "stát funguje" nadstandardně


Jenže my musíme vycházet z toho, co lze dělat, kdy stát funguje tak jako u nás a moc s tím nenaděláme - za těchto podmínek by měl být bez iluzí navrhován příslušný mechanismus

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Úterý, 13.Března 2012, 11:06:8

Pane Ševčíku, včera večer jsem zhlédl dokument na téma té Kleinové knížky, samotnou knížku si budu muset objednat.
Ten film mne ale dostal, některé důležité věci, které jsem dosud jen tušil, mi teď do sebe mnohem víc zapadají. Samozřejmě, byl to v podstatě jen jakýsi "úvod do předmětu" ale ta hodina a čtvrt délky filmu byla hodně hutná.
Kdo to neviděl, doporučuji. A předpokládám, že samotná knížka bude ještě podstatně přínosnější (viz na tomto webu http://denikreferendum.cz/clanek/8237-sokova-doktrina-o-viteznem-tazeni-jedne-ideologie), nedivím se že jsou proti ní takové vášně.
Ale tím spíš neznám odpověď na můj dotaz z prvního příspěvku: 'má příští vláda vůbec nějakou šanci?' A odpověď je spíš na nějakého nového Mraxe s novým tlustým Kapitálem a tenkým manifestem, než na tuto diskusi.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Úterý, 13.Března 2012, 11:44:18

Pane Tejkle, odpusťte, nesouhlasím s tím, že 'teď už není přirozený růst'.
Ale možná jen z mé neznalosti, nebo snad nepochopení souvislostí, které jste myslel, ale nenapsal ...
Dnes je asi spoustě lidí jasné, že největší míra růstu hospodářství západních zemí v posledních desetiletích byla buď na dluh (různého charakteru, často nekvantifikovaný) nebo na konto vykořisťování jiných zemí kolonizační mocí kapitálu, především trvalým zvyšováním vývozu zisku, jako u nás.
A samozřejmě, vnější efekt tohoto dočasného růstu mj. i zabránil v těchto zemích dostatečně pečovat o zdroje skutečného, dlouhodobého růstu, na znalostní bázi.
Tak, jako ale Vy sám píšete, hned v dalším odstavci, že se to jaksi daří ve Skandinávii. Takže takový přirozený růst (snad?) možný je, jen podstatně pomalejší.

V jiné větě píšete, že dilemata jsou už dnes neřešitelná. A to je to, k čemu taky (ale nejen) směřoval můj původní dotaz. Taky mi to tak připadá, obzvlášť ne politickou mocí malého státu, kde možná tu skutečnou moc už definitivně mají nadnárodní korporace. A s tím se vnitřně, bláhově, nějak nedokáži v pohodě smířit.

Vojtěch Klusáček - Brno

K panu Tejklovi Úterý, 13.Března 2012, 14:16:38

Konečně se opět někdo dotkl dlouho přehlíženého problému. To co píšete se dá vznešeněji popsat jako soustavný pokles ziskovosti v reálné ekonomice. Dobře dokumentovaný, z průměrně 5 % za války, přes 4 % v poválečném období až ke 3 % v 70. letech. Píše o tom mj. Martin Hekrdla z Práva i Ilona Švihlíková se o tom letmo zmiňuje. Hospodářský růst je míře ziskovosti úměrný.

Na přelomu 70.-80. let na tento pokles ziskovosti zareagoval kapitál jednak přímo - přesouváním výrob do lacinější Asie, nepřímo prostřednictvím svých politických zástupců aplikací tehdy nově postulovaného neoliberalismu, snižování korporátních a přímých daní, redukce veřejného sektoru. Vše ve snaze ziskovost restaurovat. Vyvstal problém, všechna tato opatření vedou prostřednictvím chudnutí většiny obyvatel ke snižování kupní síly potažmo poptávky, což pozitivní efekt na ziskovost eliminuje. Řešení se našlo v deficitním hospodaření - jak veřejného sektoru, tak soukromými dluhy tažená spotřeba. Což se vnějškově velmi správně jeví Vladimíru Fričovi jako stav, kdy většina růstu vzniká na dluh.

V roce 2008 se stalo pouze tolik, že se tento deficitní kompenzační mechanismus vyčerpal. Kořen celé krize je hlouběji, spočívá právě v soustavném poklesu ziskovosti reálné ekonomiky. Čím to je, nikdo pořádně neví v úplnosti. Určitě se podílí zákonitost soustavného poklesu mezních výnosů - ve stručnosti, každá další investovaná stokoruna přinese nižší výnos, než ta předchozí. Funguje poměrně univerzálně a bohužel i pro odvětví investic do sofistikovaných výrob. Podíl na tom bude mít i omezení růstu. Růst,o nějaké konstantní, třebas i malé, procento předchozího roku, nutně ve výsledku znamená růst exponenciální, explosivní. A to patrně není možné. Buď není možný neomezený růst - a tak není možné udržet ziskovost už z principu. Nebo třeba i nakrásně možný je, ale ne exponenciálně se zrychlující - a máme tu tentýž problém. Příklad pro přiblížení, jestliže podnik (můžeme dosadit klidně i stát) v roce 50 při obratu 100 milionů vydělal 10 mil, byl to krásný zisk (a růst) 10 %. Překulí se třicet let, v roce 80 bude mít podnik obrat 400 milionů a zisk stále stejných milionů 10 - percentuálně je to ziskovost 2,5 %. A manažeři se začnou bít do hlavy, jak se špatně hospodaří, jak klesá zisk (růst), budou plánovat zeštíhlování, přesuny - zbytek pohádky už znáte, při tom nic není v nepořádku, zisk je v absolutní hodnotě těch samých krásných10 mil.

Problém klesající a t.č. nedostatečné ziskovosti reálné ekonomiky tu existuje, nezávisle na našich přáních, každý případná levicová vláda na něj narazí, za nemalé škodolibé radosti neoliberálních oponentů. Respektive, problém ziskovosti nižší, než je ziskovost požadovaná kapitálem. Ať přímo - proto nejsou soukromé investice do produktivní ekonomiky, nebo nepřímo, formou úroku nabízeného za úvěr státu.

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Úterý, 13.Března 2012, 15:45:43

Možná nejpodstatnější díl skládačky, díky p. Klusáčku. Přesto ale (asi) existují možnosti, jak posílit nebo oslabit aspoň nějaký ten přirozený (tzn. skutečný) hospodářský růst. A podléhání ideologické ofenzívě Chicagské školy nejspíš neprospěje nikomu jinému, než právě jen vlastníkům velkého kapitálu a jejich dobře odměňovaným pomocníkům.
Otevřené malé ekonomiky jako je ČR na tom budou postupně nejhůř. A nejlíp naopak ty, které si dokáží své hospodářství uzavřít především před vývozem zisku ven, nadměrnou mocí kapitálu a sdíráním střední třídy. Takže pro ČR nejenže to nevidím růžově, ale spíš vyloženě černě.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Pokles ziskovosti Úterý, 13.Března 2012, 15:59:5

Nemám teď moc času nad tím přemýšlet, ale knížka Dynamic Economic Systems od J.M.Blatta ukazuje tuším jednoduchý ekonomický model, podle kterého by naopak míra zisku a míra růstu měly být nepřímo úměrné. Nakolik je to realita si nejsem jistý, ale řekl bych, že zmiňovaná čísla z období 40.-70. let toto ani opak nedokazují.

Kromě toho, Steve Keen tuším ukazuje na modelu, že úročení je možné "udržitelně" provozovat v ekonomice s konstantním množstvím peněz.

Na druhou stranu je celkem jasné, že reálná ekonomika nemůže konstantně růst o dané procento. Ovšem vyžaduje kapitalismus ten růst? Nestačí k jeho funkčnosti obnova toho, co zastarává?

Takže, říkám, nepřemýšlel jsem teď nad tím, jenom mám o té neudržitelnosti určité pochybnosti, které by si vyžadovaly podrobnější analýzu.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Úterý, 13.Března 2012, 16:04:8


Je to problém, ze kterého těžko nalézt východisko.

Chce-li někdo přeskočit propast, musí se pořádně - nikoli málo - odrazit.

Bývalý člen výboru pro měnovou politiku Bank of England Willem Hendrik Buiter navrhuje, aby se banky staly veřejnou službou - když stejně své úvěrové peníze mohou vytvářet jen díky krytí emisní bankou poslední záchrany (last resort).
Jinak by je nemohly poskytovat - kdyby jí neměly za zády.
Takže jde o peníze, které vlastně poskytuje beztak emisní banka.

Ostatně poskytnutý úvěr by mohl - místo úroku - přinést zvýšené daně v ekonomickém reprodukčním koloběhu.
Nikde přece není psáno, že musí být těženo určité "procento z půjčené částky" jako úrok - výnos příjemce fiskálních výnosů může místo úroku těžit navýšení daní ...

Já myslím, že zisků je málo, protože toho při výrobním procesu málo zaniká na jednotku produkce - málo toho, co si vynucuje reprodukci.

Ten dnešní model se hodí na industriální strojní civilizaci.

Pro dobu, kdy dominovala - místo strojů, které si vynucují reprodukci, protože užitím zaniknou - jako hlavní výrobní prostředek půda a vodstva (které se nemusely po užití znovu a znovu vyrábět a lidské potřeby byly jednoduché - hlavně jídlo, žádná záplava "hraček"), pro tu předkapitalistickou tradiční civilizaci se kapitalismus taky nehodil.

Kapík se hodí uprostřed - do industriální civilizace.


Jak říká Kalecki - agregát hrubých zisků v čistém kapitalistickém modelu by měl být totožný s agregátem hrubých investic (tedy obnovovacích i akumulačních výdajů).

A technologicky příliš efektivní svět zásobuje svůj rezervoár výrobních výdajů (a tedy zisků) relativně málo (na jednotku výroby).

Proto se musí drancovat planeta ve velkém rozsahu - aby vyrovnala relativní zefektivňování ...

A nestačí to.
Musí se chrlit komoditou ani směnkami či lombardem nekryté peníze, ekvivalent, aby samy reálné statky udržovaly hodnotu a bylo možné soukromokapitálové zhodnocování

A dluh ...

Miroslav Novák - Praha 9

K poklesu ziskovosti Úterý, 13.Března 2012, 16:50:12

Postrádám v článku i v diskuzi několik důležitých momentů.

Jak zdůvodnit při poklesu ziskovosti stále rostoucí odměny investorům a manažerům, které po válce dosahovaly násobků průměrné mzdy a nyní dosahují stonásobků? Proč je snaha restaurovat ziskovost na úkor pracující většiny? Pan Tejkl nezmínil zcela odlišný systém daní v severských státech, který je ale z hlediska zadlužování podstatný (a je stále tabu i v DR).
Dalším jevem je dlouhodobý pokles efektivity tržního mechanizmu v souvislosti s rostoucí svobodou a usnadňováním podnikání. Stále přibývá lidí v sektoru manažerském, obchodním, právním a peněžním. Stále vznikají nové firmy, nikoli aby přinesly něco nového, ale jen aby získlay část trhu pro sebe, a k tomu je zaměřena jejich největší aktivita. Zdálo by se, že tato konkurence bude zvyšovat efektivitu, ale je to často naopak. Konkurence leckdy snížení cen nepřinese, ale pouze snižuje ziskovost a přináší zbytečné pracovní pozice ve výše uvedených oborech. Ve výsledku může i služby zdražovat.

Další problém je v poklesu veřejných investic v důsledku dosaženého stropu zadluženosti, a osobní spotřeby buď v důsledku nasycení trhu (elektronika, auta), resp. cenové bubliny u nemovitostí, které se staly doménou investorů po konci (nasycení) trhu státních obligací.

Zde se nezabývám vlivem Čínské ekonomiky, bez které by bylo všechno úplně jinak. Ta totiž udržuje sociální smír v kapitalistických státech. Tak tomu bylo doposavad, s výraznějším přesunem výrobních kapacit do Asie se to může změnit.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Vojtěchovi Klusáčkovi Úterý, 13.Března 2012, 19:37:45

Domnívám se, že ziskovost (investic) je přímo úměrná cenám prodejním. A v otevřené ekonomice jsou ceny prodejní nepřímo úměrné velikosti konkurence na trhu a konkurenceschopnosti.. Očekávat v této situaci, že ziskovost bude růst, to je jako bychom zároveň chtěli být bohatí a tlustí asketové! Není pudlík, právě v tomto - že toho chceme víc než je trvaleji (bez provalení například dluhových triků) možné? A není algoritmus pro výpočet úhrné ziskovosti nastaven právě takto nesmyslně? Kam se započítávají takové zisky, že jsou lidé najezení, ošacení a mají ještě i po práci dost sil si stěžovat?

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

pokles ziskovosti a vliv elit Středa, 14.Března 2012, 05:46:50

K podle mě důležitému momentu mě přivedl pan Novák zmínkou o odměnách manažerů. Myslím, že je třeba rozlišovat pokles míry zisku - jak firem, tak různých fondů - od poklesu odměn elit (tj. manažerů a klíčových vlastníků, jinak řečeno vlastníků výrobních prostředků a nejvyšší třídy zaměstnanců, která touží se mei skutečné elity dostat).

Pro tyto elity je totiž podružné, jaké jsou mzdy zaměstnanců, či jaká je míra ziskovosti firmy. Důležité jsou jejich odměny - které dostávají kombinací podílu na zisku (z čehož mají, i když pouze drobný, zisk i "drobní" akcionáři) a jako odměny za různé manažerské posty a jako platby za různé poradenské služby (platí tak horentní sumy firmám, kde zpravidla kromě manažerů a pár zaměstnanců, které tyto firmy udržují v chodu, nikdo jiný není).

Zde mi přijde nadmíru důležitá (1) transparentnost vlastnických vztahů - pak by totiž nebylo tak snadné přihrávat nadhodnocené státné zakázky spřátelným firmám, stejně jako (2) strop na výši jakýchkoli odměn či platů (např. nejvyšší odměny ve firmě by nesměly přesáhnout 5-ti či 10-ti násobek minimální mzdy). Pak už by snad mělo stačit kontrolovat opravdu pouze firemní zisk (a samozřejmě legálnost jeho nabytí), přičemž ten (3) firemní zisk je třeba progresivně danit (čímž říkáme: ano, úspěšní majitelé firem mají být odměněni, ale stejně tak stát, který jim udržuje pro úspěch nezbytné podmínky). Úlohou (4) majetkových přiznání je pak především zdanit podezřele nabyté majetky z minulosti (a zabavit ty nekale nabyté), stejně jako zabránit podobným praktikám v budoucnu. Úlohou majetkových přiznání je ale i praktické prosazení toho, že "majetek zavazuje k odpovědnosti a transparentnosti".

Chtít totiž odpovědnost a transparentnost pouze po zaměstancích a nižších sociálních třídách, zatímco elity i jejich majetky jsou nedotknutelné, je pokrytectví a klasický případ fatální nerovnosti, která rozkládá společnost i stát zevnitř.
Pokud elity nepřistoupí na racionální požadavky transparentnosti a rovnosti, je naprosto legitimní se vůči těmto elitám vzbouřit.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 14.Března 2012, 07:23:3

„...zaměstnavatelé jsou tím třetím stavem, který žije ze zisku. Většinu užitečné práce uvádí v každé společnosti do pohybu kapitál, vynakládaný proto, aby z něho plynul zisk. Všechno nejdůležitější podnikání, při němž se užívá práce, je osnováno a řízeno lidmi, kteří prostě vynakládají svůj kapitál a cílem všech jejich plánů je zisk. Jenže míra zisku nestoupá se vzrůstajícím blahobytem, tak jako renta a mzda, a naopak neklesá s jejím upadáním. Právě naopak - v zemích bohatých je vždy sama o sobě nízká a v zemích chudých vysoká, (proto platí: celý svět musí patřit svobodnému obchodu, aby bylo možno „vyrobit v pralese, ale prodat na bulvárech LaFayette nebo Hausmann" - pozn. M. T.).
...zájmy podnikatelů v kterémkoli odvětví obchodu nebo manufakturní výrobě liší se vždycky v jistém směru od zájmů společnosti, ba bývají s nimi přímo v rozporu...
Každý návrh nového zákona nebo opatření, týkající se obchodu, který vychází od tohoto (kapitalistického – viz kontext) stavu, měl by se vždy přijímat velmi opatrně, a nikdy by se neměl schvalovat bez dlouhého a důkladného prozkoumání, a to nejen prostě co nejúzkostlivějšího, ale i svrchovaně nedůvěřivého. Vždyť pochází od stavu, jehož zájmy nejsou nikdy zcela stejné jako zájmy společnosti, od stavu, jemuž jeho zájem zpravidla velí společnost klamat, a dokonce ji poškozovat, a který ji také již nejednou oklamal a poškodil.
(Citace: Adam Smith, Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, I. díl, SNPL Praha, 1958, str. 250-253)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

doplňková četba k článku Středa, 14.Března 2012, 22:13:21

stanovisko ČMKOS
http://www.cmkos.cz/studie-ekonomicke-analyzy-prognozy/3316-3/cmkos-k-priprave-noveho-kola-asocialnich-reforem-vlady

Jde z toho děs.

Evoluce2

Martin Ševčík - Přisluhovač globálního kapitalismu 2, Frýdek-Místek

Jedna hnusná agresivní poznámka Čtvrtek, 15.Března 2012, 07:51:4

K plánu na snížení počtu učitelů o 17 tisíc. Sám sobě se hnusím, ale navrhuji všem ředitelům škol, kteří volí levici nebo aspon nyní prozřeli, at po škrtech striktně vyhazují učitele, o kterých mají jesno s jejich politickou orientací, tz. voliče pravice, popřípadě ve školách ukryté manželky podnikatelů, které jsou doma nuceny volit pravici. At si je manžílek živí sám, peněz mají doma na státu ušetřených dost, popřípadě at si jdou učit na soukromé školy, za půlku platu a absolutně bez jiistot, když propagují flexibilitu. Chtěli třídní boj, mají ho mít. Howgh

Pro vložení příspěvku musíte být zaregristrováni a přihlášeni.