Slovo konkurenceschopnost

Slovo „konkurenceschopnost“ dnes vyznívá podobně, jako v době, kdy dělníci v socialistickém Československu podepisovali pod vedením KSČ rezoluce proti polské odborové Solidaritě, znělo sousloví „proletářský internacionalismus“.

Zprávy o tom, jak se vyvíjí hospodářská situace naší země a Evropy, jsou buď nicneříkající nebo strašné. A denní média se spokojují s tím, že něco konstatují, často tak, že člověk ani nepozná, co vlastně se konstatuje, jaký obsah je za slovy.

Mezi otřesné zprávy patří ta, která začíná titulkem Kunovský: Na Kypru ušetřím.

Text najdeme ve čtvrteční příloze Lidových novin Peníze& Byznys hned na první straně a jeho obsahem je sdělení, že největší český developer, zabývající se výstavbou bytů v ČR, stěhuje sídlo své firmy na Kypr do daňového ráje. „Má to určitý finanční efekt,“ uvádí miliardář skromně. To mu rádi věříme, proč by to jinak dělal, jistě nehodlá na Kypru stavět tolik nových bytů, aby mu stálo za to stěhovat firmu.

Podívala jsem se do encyklopedie a zjistila, že od 1. května 2004 je Kypr členem Evropské unie, 1. ledna 2008 se připojil k eurozóně. Chtěla bych tedy vědět, jak je možné, že země nerespektuje daňová pravidla ostatních evropských zemí, že může být tím „daňovým rájem“ a že jí tahle nemravnost nebyla překážkou ani ve vstupu do EU ani v přijetí eura. Co mají „daňové ráje“ z takového chování, jaké výhody? Probíhají mezinárodní jednání o tom, jak takovému vykrádání veřejných rozpočtů zabránit, nebo je snad instalace dalších daňových rájů jedním z těch kýžených „prorůstových opatření“, jak se teď píše? Článek mi k tomu nic neříká, jen hlásí, že to tak je.

Dále čteme: v roce 2010 do daňového ráje přesídlilo 281 tuzemských společností a o rok později to bylo o čtrnáct procent společností víc, takže z daňového ráje je aktuálně kontrolováno 3,28 procenta firem registrovaných v ČR. Ano, včetně třeba té, která tiskla jízdenky pro Pražský dopravní podnik.To nám sdělují politici přes média, že opravdu není možné povolat nejbohatší podniky k odpovědnosti za stav veřejných služeb i dluhů, protože kdybychom se jich nedejbože nějak dotkli, utečou nám do „daňových rájů?“ Jistě to nedělají jenom nám, tak jedná se o tom někde?

Ale z jiné strany: premiér Nečas se zúčastnil summitu Evropské unie a sdělil nám, že EU musí být konkurenceschopná. Že bez zásadní vzpruhy své konkurenceschopnosti se státy, které mají dnes obtíže, přes masivní vnější pomoc dostanou během krátké doby do stejné situace. Ale tady přece slovo konkurenceschopnost vůbec nesedí, mělo by se říci spíše „bez zásadního povzbuzení hospodářství“. Například v atraktivitě turistických cílů takové Řecko téměř nemá konkurenci, jde tedy spíše o to, jak provozovat tohle hospodářství ku prospěchu celé země, potažmo Evropy.

Nikde, a opravdu jsem se snažila najít autentičtější záznam jeho vyjádření, premiér pořádně neříká, čemu a komu konkrétně má Evropa lépe konkurovat a čím. Jižní Americe a Asii, to člověku dojde, ale v jakých hospodářských oborech a je to vůbec možné? Prý vysoké sociální výdaje spolu se sníženou konkurenceschopností jsou příčinou evropského hospodářského poklesu. Mluví se také o tom, že se musí lépe rozvíjet ekonomika služeb, že téměř dvě třetiny sektoru služeb nejsou součástí společného trhu. Nedozvíme se ale, které služby jsou takto jednotlivými státy nezdravě chráněné a je třeba je liberalizovat, nemluví tady náš premiér svými nekonkrétními slovy třeba o podpoře daňových rájů? Nemíří třeba k tomu, aby se takovým daňovým rájem stala ČR? Co je jednotný digitální trh a jak mám rozumět výroku, že „v oblasti energetiky jsme jedním z několika států, které implementovaly klíčový třetí energetický balíček, posouvající významným směrem dál liberalizaci tohoto sektoru“? U nás snad dochází k  liberalizaci trhu s energiemi?

Pan premiér také mluví o nutnosti soustředit prostředky do oborů, kde je jich nejvíce zapotřebí, do vědy a výzkumu. To slyšíme rádi a v tom je jistě evropská síla, jenže v praxi to vypadá jako účelový tlak byznysu na ústavy vědy a výzkumu. Tedy ne svoboda, ale přísná objednávka.

Premiér hovoří o službách těmito slovy:

„…Osmdesát procent hrubého domácího produktu celé Evropské unie je tvořeno v sektoru služeb. Dokonce i v České republice je dnes většina jejího hrubého domácího produktu, přes 60%, tvořeno v tomto sektoru. Vezměte si, že téměř dvě třetiny sektoru služeb nemají jednotný trh – to znamená: nejsou liberalizovány čili existuje pro tento trh služeb státní hranice, kdy se nemohou tyto služby poskytovat například v zahraničí. Vzpomeňme si například na onoho pověstného polského instalatéra, kterým byli strašeni francouzští voliči. To je klasický případ toho, že nemáme tento volný trh služeb. Souvisí to například i s uznáváním kvalifikací, s jednotným trhem energií, jednotným digitálním trhem, poskytováním finančních služeb a podobně." Proč to toho plete polského instalatéra? A které finanční služby v Evropě narážejí na státní hranice?

Potřebovala bych tyhle věci lépe vysvětlit. Vždyť v minulosti jsme udělali nevím co všechno pro to, abychom učinili naše prostředí prostupným a přístupným pro zahraniční firmy i banky, nechali jsme si zničit krajinu kolem dálnic a velkých měst, banky jsme z veřejných rozpočtů oddlužili, a firmy stejně nepřestěhovaly své sídlo do ČR a nestaly se plátci daní u nás, i když jsme jim (vzpomínám si na to podbízení zejména za vlády Miloše Zemana) dělali všemožné pomyšlení. Přispěli jsme tím ke konkurenceschopnosti Evropy? Když to jsou vesměs firmy asijské? („Vše pro dobro světa a Nošovic?“)

Slovo „konkurenceschopnost“ mi dnes zní podobně, jako v době, kdy dělníci v socialistickém Československu podepisovali pod vedením KSČ rezoluce proti polské odborové Solidaritě, znělo sousloví „proletářský internacionalismus“. Když přijde na lámání chleba, náhle slovo znamená něco jiného. Naprosto liberalizovaná soutěž má totiž v sobě stejné nebezpečí jako každá hra: zatímco někteří hrají poctivě, s vědomím rizika volné soutěže, jiní jsou domluveni, hrají s cinknutými kartami, používají nelegální doping a kšeftují s výsledky, čímž poctivé hráče obehrají, kdy si vzpomenou.

Zlepšovat takové prostředí dalším uvolňováním pravidel je asi beznadějné, konkurovat falešným hráčům se nedá.

Skoro bych se vsadila, že až se bude hledat nejfrekventovanější slovo v médiích v roce 2012, bude to slovo konkurenceschopnost. Už teď to slovo zaplavuje významové kanály a mění se v beztvaré bláto, produkující škodlivé látky.

Ekonomicky je to asi naivní, ale v rámci jednání o evropských společných perspektivách bych ráda slyšela slovo respekt.

A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petrasek Milan - penzista

Ještě naivnější, paní Zemančíková je slovo solidarita. Úterý, 6.Března 2012, 11:41:50

Jinak je to se slovem je poctivost.
Z prava je používáno následujícně:
Zdůvodněním současné krize je nesvoboda subjektu. Ta pramení ze státními regulacemi omezované svobody, znemožňující podnikatelům uchopení POCTIVÉ zodpovědnosti za svou činnost. Stát tak znemožňuje aktivním a tvůrčím silám poctivě ručit za nezdary.

Luděk Ševčík - OSVČ

Výborný článek! Úterý, 6.Března 2012, 12:32:59

Takhle má opozice pracovat s projevy vládních představitelů. Žádná ideologická hesla, naopak, přesně kladené otázky, které ukazují, že Nečasův projev je dalším z jeho ptydede projektů. Škoda, že se nikdy nedočkáme od Nečase odpovědí na kladené otázky. I tak, díky paní Zemančíková.

Veronika Srbová - Praha 4

Co měl pan Nečas na mysli slovem konkurenceschopnost Úterý, 6.Března 2012, 16:14:17

Myslím, že ztělesněním ideálu konkurenceschopnosti, jakou si představují neoliberálové, včetně pana Nečase, je otrokářský systém. Náklady minimální, sociální politika státu nulová. Vzorem je teď pro nás Čína a Indie a stejně jako byl kdysi socialismus nazýván cestou a přechodným obdobím, než společnost dospěje ke komunismu, připadá mi teď čínský státní kapitalismus, s oním obdivuhodným raketovým růstem HDP, přechodným obdobím k otroctví.
A tak nabádá-li náš pan premiér Evropu ke zvýšení konkurenceschopnosti, má na mysli, aby se podnikatelé snažili zbavit toho zatěžujícího balastu potřeb svých zaměstnanců, nejsou přece žádnými zabezpečovacími ústavy, zákony je třeba upravit tak, aby z nich zmizely všechny stopy nároků na zachování životního prostředí a tak dále.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Aneb Závod ke dnu Úterý, 6.Března 2012, 21:39:36

Víc mě ale zneklidňuje otázka, na kolik prvků z 1984 si dnes navykáme... třeba dnes prosazované dikce a newspeak

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Také spravedlnost, rovnost, participace a veřejná kritická diskuse Středa, 7.Března 2012, 09:45:35

Vedle zmíněného respektu a solidarity bych přidal i výše zmíněné pojmy, včetně klasických pojmů svobody, lidských práv a demokracie samé. Nic z těchto pojmů a konceptů, které bytostně k demokracii patří neslyšíme ani od současné vlády, ani od prezidenta, od toho dokonce v posledním roce slyšíme čím dál častěji jen jeho vlastní variace na "Nic než národ". Nelze čekat, že by se vláda a prezident náhle obrátili, proto je vracení těchto pojmů a konceptů na nás, na dalších občanských iniciativách a představuje jistou šanci pro opozici.

Stanislav Hošek - Český těšín

I trocha demagogie nikoho nezabije. Pátek, 9.Března 2012, 11:17:58

Vzkaz autorce, které si nesmírně vážím: Osobně mne irituje, když k velmi přesvědčivému textu se přidává nějaké to připomenutí negativa z doby „předlistopadové“. Je to naprosto nadbytečné a spíše to už dneska odrazuje.
Pro zamyšlení zde zveřejňuji dopis, který jsem premiérovi poslal už 22.7.2011
Drahý pane premiére.
Až dneska jsem se dočetl, že je Vaším osobním cílem dohnat ČR až do první dvacítky zemí na jakési obskurní stupnici konkurenceschopnosti. Konstatuji, že jde zase o jeden z cílů, který nebyl takto konkretizován v programu ani ODS, nadtož trojkoaliční vlády, takže jde zatím asi o voličským mandátem neodsouhlasenou, ryze Vaši osobní iniciativu. V mých očích pak o typický příklad pomníku Pýchy politika-technokrata, čtěte, sociálního inženýra.
Vždycky mne velice zajímalo, jak země Abendlandu, ležící převážně na územích mírného klimatického pásu a na surovinově již vyexploatovaných teritoriích, chtějí konkrétně zajišťovat konkurenceschopnost s těmi, které takové indispozice nemají. Jak chce být naše zemědělství konkurentem krajinám, kde se rodí zelí až pětkrát do roka a obininy třikrát? Jak chce být náš průmysl konkurentem zemím, jehož obyvatelé celý rok chodí jen v trenýrkách a tričku, nemusí mít nejen zateplované domy, ale mnohde ani skla v oknech, nikdy ve svých domech netopí a v tom příjemném klímatu dokonce nemusí ani tolik jíst, čili, stačí jim k životu jen „miska rýže“? Jak chce být Abendland svým životním stylem konkurenceschopný, když si v něm z celospolečenského úsilí hrstička náhodných sebere ke svému prospěchu devadesát procent všech přebytků a dvě třetiny lidí žijí jen ze dne na den a ta hrstka víc jak polovinu hodnot doslova prohýří?
Až si sám poctivě odpovíte alespoň na tyto otázky, pak se možná dopídíte k té nejzákladnější, která zní: „Není náhodou konkurenceschopnost praporem těch mocenských sil, které ovládání globálního světa zdokonalily až na jeho zotročení“?
Pěknou dovolenou přeje

Petrasek Milan - penzista

Kde jsou hranice vnímavosti a kdy se rozum nepoužívá. Pátek, 9.Března 2012, 13:09:32

Domnívám se pane Hošku, že pan premiér váš dopis nedočetl ani do konce a přesto pochopil, jak z vaší připomínky profitovat.
Jak ji zabudovat do výzbroje své politické demagogie.
Když se talent snoubí s mocenským instinktem, tak rozum chodívá stranou.........pomyslel jsem si.

Alena Zemančíková - Brno

připomínky minulosti Pátek, 9.Března 2012, 16:27:8

Vážený pane Hošku,
já ale dokonalejší příklad vyprázdněnosti pojmu opravdu neznám než ten, který jsem uvedla: proletářský internacionalismus bylo zaklínadlo, bez něhož nebylo možné otevřít Rudé právo. Ale když pak skutečně o solidaritu s polskými stávkujícími dělníky šlo, náhle heslo neplatilo a podepisovaly se pod vedením odborových organizací protesty proti Solidaritě. Pracovala jsem tehdy u Státních lesů a je to moje osobní zkušenost. Takříkajíc si nemůžu odpustit ji připomenout, když se to tak výmluvně hodí.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Funkce fráze v politických režimech Sobota, 10.Března 2012, 15:37:12

Autorce se podařilo dobře vystihnout právě to, že podobnou funkci jako hrála ve starém režimu fráze "proletářský internacionalismus", i když nešlo o skutečný internacionalismus, ale o zahraniční politiku Sovětského svazu a jeho východoevropských satelitů hraje dnes fráze "konkurenceschopnost", která v ústech současných pravicových politiků hraje spíše roli zaklínadla než skutečnou konkurenceschopnost naší ekonomiky - kdyby jim šlo skutečně o konkurenceschopnost, tak by přestali tupě škrtat a začali by přemýšlet, jak naši ekonomiku oživit a posílit, to se však neděje. Zdá se, že naše vláda dělá jen takovou politiku, za kterou by je mohl pochválit prezident Klaus.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.