Sjezd ČSSD se schází každé dva roky. Po minulém pražském bude v pátek a v sobotu 18. a 19. března v Brně. Celkem na něj přijede přes tisíc lidí, z toho více než šest set delegátů a na sto dvacet novinářů.

Volba předsedy je na programu v pátek, místopředsedů v sobotu. Favority na pozici předsedy největší opoziční strany jsou současný statutární místopředseda strany a předseda parlamentního klubu Bohuslav Sobotka a předseda Asociace krajů a jihomoravský hejtman Michal Hašek. Sjezd rovněž projedná aktualizaci stranického programu a změny stanov.

Oba kandidáti dostali od krajských stranických konferencí stejný počet nominací. Podle zákulisních informací má ale Sobotka nad Haškem mírnou, během posledních týdnů ovšem narůstající převahu.

Programové rozdíly

Je smutnou výpovědí o stavu české žurnalistiky, že většina politických komentátorů popisuje soutěž obou kandidátů Haška a Sobotky, jako by mezi nimi neexistovaly programové rozdíly.

Například podle respektovaného komentátora Hospodařských novin Jindřicha Šídla není těžké popisovat souboj Bohuslava Sobotky s Michalem Haškem o nástupnictví v čele sociální demokracie jako trochu směšný zápas dvou přerostlých studentů, kteří v politice strávili celý život, disponují charismatem okresního tajemníka, nikdy neřekli skoro nic zajímavého.

Pozorovatelé z většinou pravicově orientovaných tiskovin mají za to, že se Sobotka i Hašek shodují v orientaci své strany na levicové a středové subjekty jako na budoucí koaliční partnery vyjma KSČM. Oba — a to je z hlediska české pravice dobrá zpráva — trvají na platnosti tak zvaného Bohumínského usnesení, jímž si před lety sociální demokraté zapověděli spolupráci s komunisty.

Mnozí glosátoři zdejší politiky dokonce soudí, že v pátek a v sobotu půjde pouze o boj mocenských skupin v ČSSD, a nikoli o myšlenkový střet. Ostatně tak je tomu prý i v ostatních politických stranách.

Pravdou nicméně je, že zatímco česká pravice je již roky intelektuálně sterilní, v sociální demokracii probíhá nejpozději od loňských květnových voleb inspirativní ideově-programatická diskuse. Oba favorité na předsedu ČSSD již na podzim zveřejnili svá ideová východiska. Ostatně jak Sobotkův text Sociální demokracie 2014, tak Haškovo Desatero ČSSD nové generace čtenáři Deníku Referendum mohou znát.

Ještě důkladnější představu o tom, kam chtějí sociální demokraty Hašek či Sobotka vést, nastínili oba kandidáti v odpovědích na deset otázek, jež jim položilo čtrnáct českých intelektuálů.

Každý, koho zajímá odpověď na otázku, mezi jakými programovými alternativami budou delegáti v pátek volit, si ji mohl nastudovat a promyslet. Základní rozdíly mezi oběma kandidáty jsou nejméně tři: vztah k sociálnímu státu, vztah k novým tématům levice, přístup ke koaličnímu potenciálu.

Stručně řešeno Michal Hašek je pragmatičtější, bližší politickému středu a vykazuje mnohem vyšší ochotu dohodnout se s ostatními parlamentními subjekty vpravo od ČSSD. Michal Hašek na rozdíl od Bohuslava Sobotky otevřeně artikuluje potřebu revidovat současnou podobu sociálního státu, a jak jeho praxe v krajské politice ukazuje, nejsou mu vzdálené názory občanských demokratů na ekologickou politiku či účast veřejnosti ve správních řízeních.

Základní rozdíl mezi oběma kandidáty se výmluvně projevil ve vztahu ke koalici sociálních a občanských demokratů na pražském magistrátu, považovanou za projev pokleslé politické kultury. Bohuslav Sobotka se ostře postavil proti ní, naopak podle jihomoravského hejtmana by vedení strany nemělo dávat doporučení, s kým uzavírat koalice na radnicích.

Podle politologa a znalce poměrů uvnitř sociální demokracie Lukáše Jelínka tak čeká delegáty sjezdu víc než jen volba nového vedení strany. „Především si musí vybrat mezi rychlým návratem k exekutivní moci a rozvíjením vlastní identity,“ napsal politolog pro týdeník Respekt.

Pro první variantu podle Jelínka hovoří netrpělivost opozičních diváků: chtěli by ukázat, co je v nich. Druhou — včetně oprášení osvědčených hodnot, akcentování témat sociálního státu a veřejných služeb nebo zastupování středních vrstev — Lidovému domu dle Jelínka doporučuje skupina intelektuálů, která se rozhodla přiblížit k dravé stranické řece a pokusit se upravit koryto, jímž protéká.

„V době myšlenkové vyprahlosti nepřekvapuje, že za autentickou levicovou politiku se přimlouvají i hlasatelé individuální svobody a někdejší stoupenci středových subjektů. Uvnitř samotné sociální demokracie se rodí zajímavá koalice zastánců radikálních receptů a levicových liberálů, kteří akceptovali kritiku ,třetí cesty'. Na opačném břehu stojí pragmatici připravení vládnout s kýmkoli, jakkoli, hlavně však rychle,“ napsal Lukáš Jelínek.

Revidovat, či nerevidovat podobu sociálního státu?

Klíčový rozdíl mezi oběma kandidáty na předsedu sociální demokracie spočívá v jejich pohledu na současnou podobu sociálního státu. Zatímco Sobotka je přesvědčen, že sociální stát není třeba revidovat, Hašek vychází vstříc neoliberální kritice sociálního státu a připouští jeho omezení.

Jde přitom o klíčový moment, neboť otázka sociálního státu je páteří totožnosti sociálnědemokratického hnutí. Podle Sobotky ostatně platí, že v Evropě obstály v době poslední hospodářské krize nejlépe státy s vyšší mírou přerozdělování a sociálních výdajů, tedy zejména země uplatňující skandinávský model sociálního státu s vysokou mírou sociální soudržnosti.

„Naopak, nejvíce na krizi doplatily státy jako Řecko a Irsko, kde se o skutečném sociálním státu dá hovořit jen velmi obtížně,“ napsal Sobotka.

Hašek pak na rozdíl od Sobotky sice zlomil hůl nad formou sociálního státu minulého století, avšak současně tvrdí, že „revize (sociálního státu) nesmí snižovat kvalitu a dostupnost veřejných služeb. Není to přitom žádný důkaz mé údajné pravicovosti, jak mi mnozí předhazují, ale jen prosté a logické konstatování faktu,“ napsal jihomoravský hejtman.

Podle svých kritiků tím ovšem popírá sám sebe, když vyklízí pole před neoliberální skutečností, které by měla sociální demokracie vzdorovat a překonat ji. Sobotka se naopak nedomnívá, že model sociálního státu vyžaduje nějakou zásadní revizi, za žádoucí považuje jeho transformaci na celoevropskou úroveň.

Rovněž podle Haška se ČSSD nesmí bát posměchu a tvrdých útoků ze strany pravice a jí nakloněných médií a musí podle jeho mínění dát všem jasně najevo, že sociální demokracie nové generace musí být stranou schopnou formulovat a prosazovat tolik vysmívané hodnoty jako mezilidská sounáležitost, sociální spravedlnost a rovné podmínky pro všechny bez ohledu na sociální kořeny.

Podle Haška je nutné začít se seriózní regulací finančního sektoru, abychom se vyhnuli možnému opakování současné krize, byť přitom současně zdůrazňuje, že financování sociálního státu zadlužováním není dlouhodobě udržitelné. V tezích Michala Haška lze přesto rozpoznat daleko větší vůli smiřovat se s danou realitou a v jejím rámci hledat skulinky pro pouhé tlumení dopadů neoliberální trajektorie.

„Nemůžeme a ani nechceme konfrontovat ekonomický ,růst‘ či rozvoj, chcete-li, nicméně musíme znovu začít trvat na tom, abychom vedle všech těch neživých čísel viděli i člověka a jeho potřeby, zasazovali se o jeho ochranu před diskriminací i sociálním ponížením či rovnou vyloučením, a nad tím vším uchovat fundamentální principy demokracie jako záruky osobní svobody jednotlivce a záruky jeho možnosti volby,“ napsal například jihomoravský hejtman v jednom z typických výroků, které svou vágností nahrávají vnitřně rozpornému výkladu.

Sobotka si je naopak vědom, že forma sociálního státu úzce souvisí s podobou a faktickou funkčností demokratického uspořádání, neboť má-li dostát demokracie svým ideálům, musí být inkluzivní, nikoli exkluzivní. Demokracie proto podle Sobotky nemůže dlouhodobě a plnohodnotně fungovat ve společnosti, kde sociální rozdíly překračují trvale mez, jež je chápána jako snesitelná a morálně ospravedlnitelná.

Abychom z tohoto začarovaného kruhu zadlužování v naší sociálnědemokratické politice vystoupili, musíme podle Sobotky provést několik základních kroků, mezi něž řadí přestat s politikou snižování daní, důsledný boj s korupcí, úsilí o transparentnost podnikatelského prostředí a vymahatelnost práva či založení politiky ekonomického rozvoje na odmítnutí daňového a sociálního dumpingu.

Koaliční potenciál ČSSD

S výše popsaným rozporem obou kandidátů na předsedu ČSSD úzce souvisí koaliční potenciál jejich strany. Sobotka i Hašek si samozřejmě uvědomují, že svůj program ČSSD neprosadí bez strategických partnerů, avšak zatímco Sobotka nevidí ani v jedné politické straně současné vládní koalice možného ideového programového spojence, Michal Hašek spolupráci s některou z nich nevylučuje. Alespoň ne explicitně.

Přitom právě otázka spojenců a možného koaličního potenciálů ČSSD je podle komentáře Jakuba Patočky tím, co oba kandidáty nejzřetelněji odlišuje. „Jedná se přitom o otázku politicko-filosofickou, či přesněji o aplikaci politické filosofie, nikoli pouze o technologickou mocenskou záležitost, jak by se mohlo zdát,“ napsal šéfredaktor Deníku Referendum.

Rozdíl v postojích obou kandidátů lze totiž zřetelně vystopovat, a to nejen v jejich vztahu k uzavírání velkých koalic v Praze. Michal Hašek po krajských volbách v roce 2008 na jižní Moravě si ze tří možných koaličních partnerů původně vybral zdiskreditovanou a korupčními praktikami proslulou jihomoravskou ODS. Jeho blízký spojenec, brněnský primátor Onderka je primátorem Brna v koalici s ODS, a to dokonce za podmínek, v nichž má ČSSD v městské radě menšinu.

Otázka spojenců, a to nejen na parlamentní úrovni, tak leccos napovídá o strategiích obou kandidátů. Je totiž nepochybné, že uzavíraní velkých koalic ve velkých městech je prvkem, který komplikuje strategii směřující k co nejširšímu spojenectví sil, které usilují o emancipaci českého občansko-politického prostředí k vyšší politické kultuře. Problematičnost koalic s ODS se podobá krajní problematičnosti tzv. opoziční smlouvy uzavřené mezi ČSSD a ODS v roce 1998.

Sociální demokraté k prosazení dominantní pozice v rámci české politiky podle Sobotky potřebují posílit kontakty s ohnisky protineoliberálního odporu v občanské společnosti v podobě nejrůznějších nevládních hnutí a think-tanků, jako je ProAlt, Fórum 50 % či Hnutí DUHA. „Osobně jsem přesvědčen, že každý příští program ČSSD by měl být vytvářen v živém, otevřeném dialogu s těmito subjekty, a již dnes jsme tuto cestu nastoupili,“ myslí si Sobotka.

Sobotka jako klíčové spojence jmenuje mimoparlamentní zelené a lidovce, jako by počítal s tím, že se jednak vrátí do Sněmovny a současně budou mít blíž k ČSSD než k pravostředovým subjektům. Zkušenost ale praví, že pokud nebudou sociální demokraté v Poslanecké sněmovně disponovat společně s komunisty minimálně sto jedním hlasem, lidovci i zelení si za koaliční strany zvolí občanské demokraty a TOP 09.

„Ačkoli bychom neměli být rádi, že nám na politické scéně vznikají další političtí konkurenti, přesto bychom přivítali, kdyby se KDU-ČSL a Strana zelených dostaly opět do Poslanecké sněmovny jako naši případní koaliční spojenci. Každopádně jsem připraven odstartovat novou éru vztahů k těmto stranám vzájemným navázáním užších kontaktů a těsnější spolupráce,“ píše Sobotka o případných koaličních spojencích své strany.

Bohumínské usnesení

Pokud jde o vztah sociálních demokratů k nalevo od nich situovaným komunistům, Hašek se o nich nezmiňuje. A Sobotka vyjadřuje přesvědčení, že pokud bude ČSSD skutečnou alternativou vůči současné vládě a důslednou levicovou stranou, komunisté v jejich současné podobě odejdou během dvou až tří volebních období z celostátní politické scény.

Vztah ke komunistům oba kandidáty nikterak zásadně neodlišuje. Oba uznávají platnost Bohumínského usnesení a oba tak odmítají spolupráci s komunisty na vládní úrovni. Je evidentní, že na zásadnější revizi svého vztahu ke komunistům uvnitř ČSSD ještě nenastala doba, případně k tomu ani jeden z kandidátů nemá odvahu.

Podle mnoha komentátorů se komunisty ale nepodaří zbavit vlivu ostrakizací a představa, že zmizí z politické scény sami od sebe, je zbožným přáním. Současná izolace komunistům nahání lacinou podporu a současně usnadňuje nadvládu pravice, což představuje pro ČSSD problém vyžadující tvořivější politické řešení, které KSČM vtáhne do politického dialogu a potenciálně je přivede i k určité formě vládní spoluodpovědnosti. Právě to je podle řady názorů ostatně cestou, jak jejich vliv případně omezit.

„Dnešní KSČM je strana jako každá jiná a opravdu těžko bychom ukazovali, v čem ze sociálnědemokratického hlediska by pro společnost mohlo být zhoubnější uskutečnění plánů Jiřího Dolejše, Vojtěcha Filipa či Miloslava Ransdorfa než uskutečňování plánu Miroslava Kalouska, Jaromíra Drábka či Tomáše Chalupy,“ napsal Jakub Patočka v Deníku Referendum.

A komentátor Deníku Referendum Patrik Eichler dodává, že se již zcela změnily podmínky, ve kterých dnes demokratická levice formuluje svou politiku. „Tématem už dávno není návrat diktatury KSČ. Tématem je větší podíl občanů na vládnutí, větší míra přerozdělování a potřeba formulovat teze této debaty na celoevropské úrovni,“ soudí Eichler.

Dva kandidáti, dva týmy

Na další směřování sociální demokracie bude mít vliv rovněž to, kolik Haškovi či Sobotkovi dovolí z jejich vizí realizovat lidé, kteří jim svou podporou do křesla předsedy pomohou.

„Pokud jde o možnost ČSSD skutečně obrodit a vytáhnout z bahna systémové korupce, se na tom zdá být zatím lépe Sobotka, jehož karavana je mnohem méně zalidněna politiky, jako jsou Petr Hulinský, Jaroslav Palas, Roman Houska, Jaroslav Tvrdík nebo Milan Urban,“ napsal pro Deník Referendum Jiří Pehe.

Pravdou také je, že nominace z krajských organizací jsou jen orientační informací o postojích ke kandidátům. Volit předsedu budou delegáti sjezdu totiž v tajné volbě. Kromě doporučení krajských konferencí se obvykle řídí aktuální situací na sjezdu a vlastní zkušeností s kandidáty.

V médiích se dokonce hovoří o dohodě mezi hlavními kandidáty na tom, že vytvoří tandem předseda Sobotka se statutárním místopředsedou Haškem. Lidové noviny ale ve středu publikovaly rozhovor s expředsedou sociální demokracie, ve kterém Jiří Paroubek ostře kritizoval Haška i Sobotku a současně zpochybnil dohodu mezi oběma kandidáty.

„Po vyostřené kampani těch dvou pánů je potřeba popustit ventil. Ta dohoda se ani nemohla povést. Možná si přáli dohodu, ale ty týmy kolem kandidátů na předsedu jsou početnější a ambice jsou četnější, než je v nějaké dohodě mohli respektovat pánové Tvrdík s Pokorným. Byť by ta dohoda byla sebeumněji připravena,“ myslí si Jiří Paroubek.

Letitý místopředseda strany Zdeněk Škromach se obává patu. Při vyrovnaných preferencích by podle něj mohla skupina 50 až 60 delegátů zmařit zvolení Sobotky i Haška předsedou ČSSD. Při opakované volbě se může vyrojit větší množství kandidátů a minoritní skupina delegátů by mohla zvolit špatného předsedu. Kdyby to hrozilo, měli by Sobotka s Haškem začít jednat, uvedl Škromach pro ČTK.

Problémy byly na minulém sjezdu se zvolením místopředsedkyně, kterou musí mít ČSSD podle stanov alespoň jednu. Tuto sobotu se podle dosavadních informací budou v Brně ucházet o místopředsednické křeslo místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, stínová ministryně školství Vlasta Bohdalová, poslankyně Dana Váhalová, exministryně zdravotnictví Milada Emmerová, senátorka Božena Sekaninová, exposlankyně Ludmila Navrátilová a bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová.

Mužů kandidujících na místopředsednické funkce je mnohem více. Očekává se, že je budou obhajovat dosavadní místopředsedové Zdeněk Škromach, Milan Urban, Lubomír Zaorálek a Roman Onderka.

Nominace z krajských konferencí mají například středočeský hejtman David Rath, jihočeský Jiří Zimola, Jiří Dienstbier, který bude ve stejnou dobu usilovat o zvolení do Senátu na Kladensku, poslanec Jan Hamáček či předseda pražské sociální demokracie Petr Hulinský. Podle stanov ČSSD ale k tomu, aby se mohl kandidát účastnit klání o předsednické či místopředsednické křeslo, stačí návrh jediného delegáta sjezdu.

Zatímco o přední funkce ve straně kandidáti svedou zřejmě lítý boj, stranická shoda panuje na tom, že by měla místo zemřelého Slavomíra Klabana zvolit čestným předsedou Valtra Komárka. Je jediným kandidátem. Výhrady k němu má jen expředseda Jiří Paroubek, který mu vytýká dlouholeté členství v komunistické straně.

Komárek mu ale opáčil, že Paroubkovo členství v Československé straně socialistické, která v Národní frontě spolupracovala s KSČ, také nebylo na překážku k jeho zvolení předsedou ČSSD.

Sociální demokraté na sjezd podle Sobotky nepozvali představitele žádné z tuzemských politických stran. Očekává se, že na sjezd přijedou zástupci sociálních demokratů z Německa, Rakouska a předseda slovenských sociálních demokratů Robert Fico. Tradičně zvaný prezident republiky Václav Klaus se omluvil. Bude v zahraničí.