Sjezd ČSSD se schází každé dva roky. Po minulém pražském bude v pátek a v sobotu 18. a 19. března v Brně. Celkem na něj přijede přes tisíc lidí, z toho více než šest set delegátů a na sto dvacet novinářů.

Volba předsedy je na programu v pátek, místopředsedů v sobotu. Favority na pozici předsedy největší opoziční strany jsou současný statutární místopředseda strany a předseda parlamentního klubu Bohuslav Sobotka a předseda Asociace krajů a jihomoravský hejtman Michal Hašek. Sjezd rovněž projedná aktualizaci stranického programu a změny stanov.

Oba kandidáti dostali od krajských stranických konferencí stejný počet nominací. Podle zákulisních informací má ale Sobotka nad Haškem mírnou, během posledních týdnů ovšem narůstající převahu.

Programové rozdíly

Je smutnou výpovědí o stavu české žurnalistiky, že většina politických komentátorů popisuje soutěž obou kandidátů Haška a Sobotky, jako by mezi nimi neexistovaly programové rozdíly.

Například podle respektovaného komentátora Hospodařských novin Jindřicha Šídla není těžké popisovat souboj Bohuslava Sobotky s Michalem Haškem o nástupnictví v čele sociální demokracie jako trochu směšný zápas dvou přerostlých studentů, kteří v politice strávili celý život, disponují charismatem okresního tajemníka, nikdy neřekli skoro nic zajímavého.

Pozorovatelé z většinou pravicově orientovaných tiskovin mají za to, že se Sobotka i Hašek shodují v orientaci své strany na levicové a středové subjekty jako na budoucí koaliční partnery vyjma KSČM. Oba — a to je z hlediska české pravice dobrá zpráva — trvají na platnosti tak zvaného Bohumínského usnesení, jímž si před lety sociální demokraté zapověděli spolupráci s komunisty.

Mnozí glosátoři zdejší politiky dokonce soudí, že v pátek a v sobotu půjde pouze o boj mocenských skupin v ČSSD, a nikoli o myšlenkový střet. Ostatně tak je tomu prý i v ostatních politických stranách.

Pravdou nicméně je, že zatímco česká pravice je již roky intelektuálně sterilní, v sociální demokracii probíhá nejpozději od loňských květnových voleb inspirativní ideově-programatická diskuse. Oba favorité na předsedu ČSSD již na podzim zveřejnili svá ideová východiska. Ostatně jak Sobotkův text Sociální demokracie 2014, tak Haškovo Desatero ČSSD nové generace čtenáři Deníku Referendum mohou znát.

Ještě důkladnější představu o tom, kam chtějí sociální demokraty Hašek či Sobotka vést, nastínili oba kandidáti v odpovědích na deset otázek, jež jim položilo čtrnáct českých intelektuálů.

Každý, koho zajímá odpověď na otázku, mezi jakými programovými alternativami budou delegáti v pátek volit, si ji mohl nastudovat a promyslet. Základní rozdíly mezi oběma kandidáty jsou nejméně tři: vztah k sociálnímu státu, vztah k novým tématům levice, přístup ke koaličnímu potenciálu.

Stručně řešeno Michal Hašek je pragmatičtější, bližší politickému středu a vykazuje mnohem vyšší ochotu dohodnout se s ostatními parlamentními subjekty vpravo od ČSSD. Michal Hašek na rozdíl od Bohuslava Sobotky otevřeně artikuluje potřebu revidovat současnou podobu sociálního státu, a jak jeho praxe v krajské politice ukazuje, nejsou mu vzdálené názory občanských demokratů na ekologickou politiku či účast veřejnosti ve správních řízeních.

Základní rozdíl mezi oběma kandidáty se výmluvně projevil ve vztahu ke koalici sociálních a občanských demokratů na pražském magistrátu, považovanou za projev pokleslé politické kultury. Bohuslav Sobotka se ostře postavil proti ní, naopak podle jihomoravského hejtmana by vedení strany nemělo dávat doporučení, s kým uzavírat koalice na radnicích.

Podle politologa a znalce poměrů uvnitř sociální demokracie Lukáše Jelínka tak čeká delegáty sjezdu víc než jen volba nového vedení strany. „Především si musí vybrat mezi rychlým návratem k exekutivní moci a rozvíjením vlastní identity,“ napsal politolog pro týdeník Respekt.

Pro první variantu podle Jelínka hovoří netrpělivost opozičních diváků: chtěli by ukázat, co je v nich. Druhou — včetně oprášení osvědčených hodnot, akcentování témat sociálního státu a veřejných služeb nebo zastupování středních vrstev — Lidovému domu dle Jelínka doporučuje skupina intelektuálů, která se rozhodla přiblížit k dravé stranické řece a pokusit se upravit koryto, jímž protéká.

„V době myšlenkové vyprahlosti nepřekvapuje, že za autentickou levicovou politiku se přimlouvají i hlasatelé individuální svobody a někdejší stoupenci středových subjektů. Uvnitř samotné sociální demokracie se rodí zajímavá koalice zastánců radikálních receptů a levicových liberálů, kteří akceptovali kritiku ,třetí cesty'. Na opačném břehu stojí pragmatici připravení vládnout s kýmkoli, jakkoli, hlavně však rychle,“ napsal Lukáš Jelínek.

Revidovat, či nerevidovat podobu sociálního státu?