Sociální demokracie 2014

Úřadující předseda ČSSD dnes zveřejnil esej, shrnující programová východiska, s nimiž bude na sjezdu ČSSD usilovat o mandát k vedení nejsilnější české politické strany.

Na konci jara 2014 vítězí ve volbách do Poslanecké sněmovny ČSSD. Pozice sociální demokracie je natolik silná, že bez její účasti není možné sestavit žádnou variantu vládní koalice. Prezident proto druhý den po volbách pověřuje sestavením nové české vlády lídra ČSSD. Vzhledem k tomu, že sociální demokracie udržela o dva roky dříve svou převahu v Senátu i v krajských zastupitelstvech, začíná se v létě 2014 všeobecně mluvit o velké dekádě sociální demokracie…

Tak tohle nemusí být jen představa. Můžeme ji změnit v realitu. Pokud o to budeme skutečně usilovat. A pokud najdeme odvahu se také změnit sami. Když jsem před komunálními a senátními volbami veřejně přišel s cílem získat dvanáct nových senátorů pro ČSSD, řada lidí pochybovala o tom, že je dobré mít takto určitou a vysokou ambici. Ale měli jsme ji, pracovali všichni cílevědomě na dobrém výsledku a uspěli jsme. Podobně to může být s příštími krajskými i celostátními volbami. Záleží jen na nás, sociálních demokratkách a demokratech.

Konec spekulací, potvrdili jsme důrazně svoji pozici
ČSSD v říjnu letošního roku poprvé v historii zvítězila v komunálních volbách a stejně tak poprvé získala nadpoloviční většinu v Senátu. Skončili tak spekulace, které rozvířil náš rozpačitý výsledek v květnových volbách do Poslanecké sněmovny. O tom, jestli ještě někdo vůbec potřebuje ČSSD, zda nás jednou jako „stranické dinosaury“ nenahradí nějaké Věci veřejné, zda se nerozpadneme v hádkách po odchodu bývalého předsedy.

Nerozpadli jsme se, naopak jsme významně posílili. Dobudovali jsme (konečně!) silné patro komunálních politiků, starostů a primátorů, které nám léta chybělo. Tito lidé nám přitom mohou výrazně pomoci už za dva roky na kandidátkách do krajských voleb. Většina v Senátu pojistila pozici ČSSD jako hlavní opoziční strany, dostatečně viditelné a schopné formulovat na půdě horní komory vlastní alternativy vůči vládní politice.

Je důležité si uvědomit, že jsme se porážkou ODS v komunálních i senátních volbách stali nejsilnější politickou stranou v České republice. Toto vědomí nám může poskytnout dostatek klidu a pohody k vážné diskusi o budoucnosti ČSSD na okresních a krajských konferencích. Jsme nejsilnější politická strana a záleží jen na nás, jak naložíme s naší vlastní budoucností, jak pozitivně ovlivníme jako sociální demokraté budoucnost celé společnosti.

Jak můžeme zesílit
Komunální volby jsme vyhráli díky tomu, že se rozštěpila pravice a na úkor ODS posílila TOP 09 a také nejrůznější nezávislá uskupení. Vrátila se nám ale také část voličů, kteří nás v květnu 2010 nevolili. To však nestačí na opakování úspěchu v příštích letech.

ČSSD musí zesílit o nové příznivce a sympatizanty. Vidím k tomu dvě základní cesty. Především musíme být přirozeným magnetem pro všechny občany, nespokojené s obsahem i stylem politiky Nečasovy pravicové vlády. Jako hlavní a viditelná opoziční strana proto máme dobré předpoklady. Musíme vhodně a účinně využívat všechny nástroje, které jako opozice máme k demokratické kontrole a kritice vlády. Klíčovou roli zde sehraje stínová vláda, naše kluby ve Sněmovně a v Senátu, krajské reprezentace i naši primátoři.

Druhou cestou, po které se musíme vydat, je oslovení nových skupin občanů, kteří dosud z různých důvodů ČSSD nevolili, ačkoliv jsou jejich názory na celou řadu problémů ve skutečnosti blízké sociálně demokratickým hodnotám. Vedle svého tradičního voličského jádra musíme získat mnohem širší společenský přesah. Směrem k dosažení stabilní většinové podpory.

Kam míří Nečasova vláda
V naší zemi máme vládu s velmi pravicovým programem. Jejím cílem je otevřít prostor další privatizaci veřejného prostoru a veřejných služeb. Zejména tím, že veřejné služby nejprve rozpočtově vyhladoví, posléze zpoplatní a nakonec nabídne k privatizaci. Pod záminkou rozpočtové stabilizace provádí vláda změny, které oslabí soudržnost společnosti a prohloubí sociální rozdíly.

Nebezpečná je řada škrtů v sociální oblasti, ale také v podpoře vzdělání. Rozpočtová politika vlády je jednostranně zaměřena na plošné škrty a ignoruje potřebu modernizace země, udržitelného růstu a zlepšování kvality života občanů. V daňové politice pokračuje Nečasova vláda v přesouvání daňové zátěže z těch nejbohatších a také z podniků na střední vrstvy.

Hrozí nebezpečí toho, že vláda nastartuje řadu zásadních změn v důchodové oblasti a ve zdravotnictví, které bude obtížné později korigovat. I tady jde ve skutečnosti o privatizace doposud veřejně spravovaných zdrojů ve prospěch finančních skupin, podnikajících ve zdravotnictví a v oblasti důchodového spoření.

Vláda ignoruje sociální dialog a prosazuje změny v pracovním právu, které výrazně zhorší postavení zaměstnanců. Prosazuje neoliberální politiku, která má za cíl demontovat sociální stát. Využívá k tomu „řeckou rozpočtovou paniku“, která často iracionálně ovlivňuje veřejné mínění v celé Evropě. Česká republika proto rozhodně není jedinou zemí, kde musí sociální demokraté čelit podobnému nebezpečí.

Paradoxem aktuální hospodářské krize je fakt, že lidé nehledají řešení rozpočtových či hospodářských problémů u sociálních demokratů, ale obrací se k pravici, k novým jednoúčelovým politickým formacím či populistickým a xenofobiím hnutím. Z mapy Evropy mizí v posledních letech jedna sociálně demokratická vláda za druhou. V posledních celoněmeckých volbách obdržela například SPD jen 23 % hlasů (jak vidíte, velmi blízký výsledek našim 22% z jara 2010).

Pokud máme jako ČSSD vytvořit věrohodnou alternativu vládě Petra Nečase, musíme naši politiku formulovat v širším kontextu. Řadě domácích sociálních a ekonomických rizik, spojených s globalizací, lze čelit jen na úrovni společné evropské politiky.

Je důležité si uvědomit, že finanční krize zatím bohužel nevedla ke zlepšení či lepší regulaci globálního kapitalismu a ratingové agentury mají po krizi ještě větší vliv na stabilitu jednotlivých národních států, včetně České republiky, než tomu bylo dříve. A podobné krize se mohou opakovat.

Programová opozice
Vůči koaliční vládě musí ČSSD vystupovat jako důsledná programová opozice. To znamená ostrou a srozumitelnou kritiku všude tam, kde vláda dělá chyby, rozděluje společnost, zvyšuje míru nespravedlnosti a poškozuje veřejný sektor a životní úroveň středních vrstev a nízko příjmových skupin. Naše kritika musí být razantní, ale přitom věcná a slušná. Osobní útoky na naše protivníky často jen odvádí pozornost od podstaty věci.

Jedním z důvodů, proč nás lidé v minulosti přestali volit, byl nepřehledný a nekonečný boj mezi opozicí a vládou, z něhož se vytratil obsah a zůstala jen křiklavá forma, připomínající tu kabaret, tu permanentní studenou občanskou válku.

Vedle kritiky a současně s ní bude ČSSD nabízet vlastní alternativy. Je důležité nabídnout realistický a pozitivní program, zaměřený na budoucnost naší země. Současná vláda nemá žádnou ucelenou vizi, není schopna přesvědčit o tom, že její škrty či reformy jsou zárukou budoucího zlepšení naší celkové situace.

Jak zajistit konkurenceschopnost země a pracovní místa? Jak zlepšit vzdělání, omezit korupci, zajistit slušné důchody a kvalitní zdravotní péči? Jak vyrovnat veřejné rozpočty? Na to vše musí dát ČSSD svým potenciálním voličům jasnou odpověď. Podloženou i podporou expertů a také zkušenostmi z vyspělých evropských zemí, zejména těch, které uplatňují skandinávský sociální model.

Velký pozor si však musí dát ČSSD všude tam, kde se vláda chystá prosadit nevratné změny. Tedy takové úpravy v sociálních systémech, které by již nebylo možné po příštích volbách napravit. Tady máme povinnost čelit vládním snahám všemi legálními demokratickými prostředky, včetně obstrukcí a podpory veřejných protestů.

Nelze připustit privatizaci penzijního systému, rozklad pracovního zákonodárství nebo třeba rozdělení zdravotní péče na tu pro bohaté a chudinskou péči pro všechny ostatní. Obrana všech podstatných náležitostí sociálního státu je současně obranou demokratického uspořádání naší společnosti.

Nové voličské skupiny
Pokud má sociální demokracie získat větší společenský vliv, musí být schopna v nejbližším období oslovit i nové voličské skupiny. Zejména střední vrstvy a nejmladší generaci.

Oslabování sociálního státu vytváří silný (negativně pociťovaný) tlak, který střední vrstvy diferencuje a ohrožuje. Pravicová daňová a sociální politika vede k tomu, že se ze středně příjmových skupin stal hlavní sponzor sociálního státu, současně se však omezují či zpoplatňují veškeré benefity, které mohly střední vrstvy prostřednictvím veřejného sektoru čerpat.

To ohrožuje sociální pozici celé řady příslušníků klasických středních vrstev, vyvolává obavu, nejistotu a může vést k radikalizaci politických postojů. Klasickým příkladem jsou plošné škrty v platech zaměstnanců veřejného sektoru v kombinaci s neuváženou tarifní reformou.

ČSSD je přirozeným programovým reprezentantem zájmů středních vrstev, nemá však doposud jejich většinovou podporu. To je nutno změnit. Získat významnou část středních vrstev, včetně sociálně cítících podnikatelů, pro myšlenku udržení moderního a efektivního sociálního státu, je klíčovým úkolem sociální demokracie.

Podobně důležité je také reagovat na prudké oslabení podpory ČSSD mezi nejmladší generací, k němuž došlo v letech 2006-2010. Nejde jen o schopnost komunikovat s mladými lidmi prostřednictvím všech nejnovějších technologií, záleží především na celkovém dojmu, jakým bude ČSSD na mladou generaci působit a obsahu našeho programu.

Klíčovou hodnotou tady může být rovnost šancí při hledání individuálního úspěchu a životního uplatnění. Sociálně prostupná společnost. Důraz na svobodu, ochranu lidských práv, péči o životní prostředí. Nesmíme působit jen jako usedlí konzervativní obhájci dosaženého stavu, ale jako aktivní síla, snažící se o progresivní změny, zlepšení společnosti. A také bychom měli mít na viditelných místech sociální demokracie dostatek mladých lidí i žen.

Radikálové a umírnění
Pokud má být moderní sociální demokracie úspěšná a vyhrávat volby, musí být schopna udržet si podporu jak svých tradičních sympatizantů (zaměstnanců, seniorů, odborářů), tak současně i významné části těch, kdo sami sebe řadí do střední třídy (vysokoškoláků, živnostníků, lékařů, pracovníků veřejného sektoru).

Jde tedy o to, soustředit se jak na klasické levicové voliče, tak na levicové liberály a střed. Jednou z podmínek úspěchu je v této souvislosti dostatek osobností, které jsou schopny komunikovat s takto rozdílnými skupinami našich voličů. ČSSD potřebuje jak radikální rétoriku tam, kde je naší povinností tvrdě kritizovat vládní selhání, tak uměřený a kvalifikovaný přístup pokaždé, když představujeme realistickou alternativu vládní politiky.

Spojenci
Otevřená a komunikující levostředová sociální demokracie může vystoupit ze současné izolace a úspěšněji nacházet spojence. Jak v boji proti nespravedlivé politice Nečasovy vlády, tak při formulaci pozitivní společenské vize. Je proto důležité udržet současné porozumění s odbory, být v kontaktu se sociálně kriticky smýšlejícími občanskými iniciativami jako je ProAlt, dokázat komunikovat s aktivními částmi občanské společnosti.

Nemyslím si, že strategické či dlouhodobé spojence najdeme mezi současnými vládními stranami, pozorně bychom však měli sledovat vývoj u mimoparlamentních Zelených a v KDU-ČSL, která po vzniku TOP prohloubila svůj spíše křesťansko-sociální charakter.

Nový obsah reforem
Pravice je stále schopna oslovovat významnou část aktivní populace reformní rétorikou, budící zdání dynamiky a změny. Sociální demokracie oproti tomu působí často jen obranářsky a konzervativně. Přitom máme silnou tradici progresivní reformistické strany. Pravici se podařilo do značné míry privatizovat pojem „reformy“.

Významná část voličů ČSSD pak na jakoukoliv zmínku o reformách reaguje negativně, čemuž se rozhodně nelze divit, zejména po zkušenostech s Topolánkovou a Nečasovou vládou. Přitom mohou být reformy (změny) užitečné nebo škodlivé, sociálně únosné či zcela nespravedlivé, promyšlené nebo chybné.

Pokud máme získat větší podporu aktivní části společnosti, musíme najít cestu k užitečným, sociálně únosným a promyšleným reformám. Sociálně demokratickým reformám orientovaným na rozvoj společnosti, posílení konkurenceschopnosti a udržitelný růst životní úrovně.

Spravedlivá sociální politika
Současná vláda dělá vše proto, aby pojem sociální politiky zcela zdiskreditovala, zejména v očích středních vrstev. Klasickým příkladem je Nečasova politika, založená na škrtání sociálních transferů (přídavků, porodného, rodičovské) pro středně příjmové pracující rodiny.

ČSSD dostala nálepku strany sociálních dávek. Tato nálepka je vůči sociální demokracii nespravedlivá, ale drží. Vytváří bariéru mezi námi a novými voličskými skupinami. Jsem přesvědčen, že v centru naší pozornosti musí být pracující rodina s dětmi, lidé, kteří si hledají práci, senioři a také ti, jejichž život předurčilo či změnilo zdravotní postižení.

Klíčová je prevence všech forem sociálního vyloučení a aktivní zásah všude tam, kde by sociální bariéry mohly ohrozit princip rovných šancí na důstojný život a hledání úspěchu. V rozvoji společnosti není možné upřednostňovat jednostranně jen ekonomická kriteria a parametry. A také platí, že sociální spravedlnost je především trvalá etická hodnota.

Proti korupci
ČSSD se velmi nevyplatilo podceňovat ve svém politickém programu i vládní praxi boj s korupcí. To, že to vždy nebyla naše priorita, vytvořilo koneckonců prostor pro nové konkurenční politické subjekty. Korupce je rakovina, která dnes rozežírá českou společnost a rozkrádá veřejné zdroje.

Existence korupčních rizik či praktik může být velmi snadno zneužita k diskreditaci samotné existence veřejného sektoru (jakoby v soukromé sféře korupce nebyla!). I proto je důležité boji s korupcí věnovat silnou pozornost, včetně transparentního financování politických stran, přísných zákonů o střetu zájmů, zrušení anonymních akcií a především prosazení institutu majetkových přiznání. A především, sociálně demokratičtí politici musí jít příkladem, pokud jde o politickou kulturu a transparentní hospodaření obcí, krajů i státu.

Ano, zezelenat
Jestliže bylo úspěšným heslem pražské sociální demokracie v letošních komunálních volbách – více zeleně a méně betonu, tak to v symbolické podobě platí pro celou ČSSD. V současném parlamentu není zastoupena žádná strana Zelených a sociální demokracie se tak může stát přirozeným mluvčím těch, kdo kladou ve svém životě a názorech důraz na ochranu životního prostředí a udržitelný rozvoj společnosti.

To vyžaduje aktivní kontakt a spolupráci s občanskými sdruženími a iniciativami, zaměřenými právě na udržitelný rozvoj. A vážnou vnitřní debatu o tom, v jakých situacích lze ještě oprávněně upřednostnit růst a zaměstnanost před ochranou krajiny a zdravého životního prostředí pro naše děti.

Hospodářská a rozpočtová kompetence
Jestliže Nečasova vláda vsadila vše na kartu snižování deficitu a plošných rozpočtových škrtů, musí ČSSD v protikladu k tomu zdůrazňovat potřebu vyvážené hospodářské politiky, orientované nejen na zdravé veřejné finance, ale také na zaměstnanost a růst. Naše země je šestá nejméně zadlužená země v EU.

Pokud se nám podaří efektivněji nastavit příjmy a výdaje, máme prostor pro investice do vzdělání, vědy a výzkumu a také veřejné infrastruktury, které mohou vytvořit podmínky pro to, aby naše země mohla v budoucnosti prosperovat a najít si své místo v globální ekonomice.

ČSSD by se měla jednoznačně přihlásit k vyrovnaným veřejným rozpočtům. Abychom mohli zastavit zadlužování bez necitlivých a chybných škrtů, bude nutno postupně zvýšit složenou daňovou kvótu v průměru o čtyři procentní body. Konečně, v hospodářské krizi nejlépe rozpočtově obstály země s vyšší mírou zdanění, než je evropský průměr.

Naopak, do hluboké rozpočtové krize se dostaly zejména ty státy, v nichž pravicové vlády snižovaly firemní a jiné přímé daně. Za klíčový úkol považuji posílení našeho ekonomického expertního zázemí, tak, abychom mohli v krátké době představit vlastní ucelenou hospodářskou strategii.

Efektivní a přátelská strana
Pokud má sociální demokracie obstát, musí se změnit i její vnitřní podoba a atmosféra. Chceme li přesvědčit občany o své kompetenci v oblasti hospodaření státu, musíme se nejprve zbavit dluhů z května 2010 a vyrovnat provozní hospodaření samotné ČSSD. Naše volební kampaně už nikdy nesmí být nepřiměřené reálným ekonomickým možnostem.

Místo kobercových náletů billboardů bude nutno klást větší důraz na obsah našeho poselství, efektivitu komunikace se sympatizanty a členy. Na naše voliče bychom se neměli obracet jen před volbami. K trvalému kontaktu s našimi aktivními příznivci nepochybně pomůže další rozvoj nového projektu Moje sociální demokraci, určeného pro registraci našich sympatizantů.

Pokud jde o vnitřní život ČSSD, v mnohém může pomoci změna stanov. Zejména pokud jde o razantní prevenci účelového získávání a hromadného nabírání nových členů. Pokládám za vhodné upravit delegační princip na konference a sjezdy tak, aby zohledňoval vedle počtu členů také volební výsledky.

Je také nutno využít všechny možnosti pro posílení vazeb mezi členy a vedením sociální demokracie, včetně možnosti vyjadřovat se přímo prostřednictvím internetového hlasovaní k důležitým otázkám politiky ČSSD. Jsme jedna značka, jedno společenství, bude velmi důležité lépe propojit komunální, krajské i celostátní patro sociálně demokratické politiky.

Proto, abychom zvládli dobře práci na našem novém programu, bude nutno posílit expertní a intelektuální zázemí sociální demokracie. K tomu bude sloužit Masarykova demokratická akademie, pokud se nám ji podaří transformovat na moderní vzdělávací instituci (vysokou školu), podobně jako má ODS CEVRO či prezident republiky CEP.

Je zkrátka celá řada oblastí, v nichž můžeme pomoci proměnit naši sociální demokracii v efektivní, přátelskou a úspěšnou politickou stranu. Věřím, že o těchto našich šancích a možnostech budeme debatovat na okresních a krajských konferencích. A pak naše společné plány dotáhneme dokonce. Až k úspěchu v krajských a senátních volbách 2012 a v parlamentních volbách v roce 2014.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Miroslav Procházka - Třebechovice pod Orebem

Neděle, 7.Listopadu 2010, 06:26:38

Toto je velice rozumný text, myslím, že k tomu není co dodat. Pod vedením Bohuslava Sobotky by mohla mít ČSSD opravdu šanci.

Co v textu není Neděle, 7.Listopadu 2010, 11:11:6

Sobotkův text vykazuje věcnou strukturu bez planého moralizování a dutých frází. Ke každému textu je ovšem možné dodávat nekonečně mnoho dalšího textu, protože žádný text není a nemůže být všeobsahující. (Snad jen takový, který by se psal nekonečně dlouho.)

Co např. v textu není, nebo je tam jen naznačeno:

1) BS píše, že komunální volby vyhráli sociální demokraté díky tomu, že se rozštěpila pravice. Ano, díky tomu ČSSD také vládla v r. 1998-2002. Pravice zase ale naopak často využívá rozštěpení levice. Např. Vladimír Špidla měl možnost sestavit vládu v r. 2002 na podkladě většiny levicových hlasů. Stejně tak Michal Hašek jako hejtman Jihomoravského kraje nemusel uzavírat koalici s lidovci.

Propad VV v komunálních volbách lze vykládat jako neúspěch na základě jejich angažmá v Nečasově vládě (podobně jako SZ ve vládě Topolánkově). Vzhledem k masivnímu uzavírání koalic ČSSD s ODS na radnicích, ale i v některých krajích, aby se k podobnému závěru nedopracovali i voliči ČSSD. To se nakonec ukáže za 4 roky.

2) Souhlasím, že je třeba sledovat vývoj ve SZ, event. i v KDU-ČSL, zda se posunou více do středu, jako potenciálních partnerů ČSSD. Neúspěch SPOZ byl dle mého způsoben tím, že to je sice alternativa k ČSSD, ale alternativa zprava, nikoliv zleva. A na pravici je už i bez zemanovců velká tlačenice.

BS se nezmínil o spolupráci s KSČM. Domnívám se, že po 20 letech budování svobody a demokracie by bylo záhodné tuto stranu neostrakizovat, ale snažit se o spolupráci. Myslím, že je i na zvážení revokace Bohumínského usnesení. Nakonec média stejně ČSSD a KSČM spojovala dohromady, takže by se asi mediálně toho moc nezměnilo.

3) Oslovení nových voličů - žen a mladých je dobrá věc, ale chtělo by to propracovanější strategie. V případě boje proti korupci je BS konkrétnější, možná by k tomu přispěla též větší informovanost členské základny o tom, jak pracují zvolení funkcionáři a zveřejňovat přijaté dokumenty na webových stránkách. Změna stanov směrem k přímé demokracii je namístě.

4) Masarykova demokratická akademie jako expertní zázemí (mimochodem: komu vadil název "dělnická"): nevím vlastně jak je financována, ale možná by k její činnosti přispělo, pokud by odborníci v ní byli nějak honorováni. BS nezmínil odborné komise, jejichž úroveň, ale i provázanost s prací funkcionářů je diskutabilní. Chtělo by to tedy zlepšit motivaci členů pro práci na koncepcích.
MDA by měla zvát na konference lidi, kteří mají skutečně k danému tématu co říci, nikoliv sehnat sbírku pohlavárů, kteří by se jinak nesešli, promíchanou s úředníky, kteří o ničem nerozhodují.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.