↗

Oligarchizace českých médií je širší problém. Andrej Babiš byl nicméně první, kdo viditelně zkombinoval nejvyšší politické funkce ve státě a faktické ovládání značné části médií. Foto Repro DR

Jeden ze dvou největších soukromých mediálních domů v České republice, vydavatelství Mafra, začátkem února definitivně převzal od holdingu Agrofert miliardář a majitel investiční skupiny Kaprain Karel Pražák. Transakci, jejíž součástí byla i chemička Synthesia v Pardubicích, v lednu schválil antimonopolní úřad.

Vydavatelství Mafra s klíčovými deníky Mladá fronta DNES a Lidové noviny koupil majitel zemědělského, chemického a potravinářského holdingu Agrofert Andrej Babiš od německých majitelů z Rheinisch-Bergische Druckerei- und Verlagsgesellschaft v červnu roku 2013. Bylo to čtyři měsíce před parlamentními volbami, jichž se Babiš účastnil voleb jako lídr nově vytvořeného hnutí ANO. Se ziskem 18,65 procenta pronikl poprvé do sněmovny a spolu se sociálními demokraty a KDU-ČSL vstoupil do vlády vedené Bohuslavem Sobotkou (tehdy ČSSD).

O rok později Babiš koupil společnost Londa, kam patří mimo jiné jedna z nejposlouchanějších komerčních rozhlasových stanic Rádio Impuls. V roce 2018 se do Mafry začlenilo také vydavatelství Bauer media s převážně bulvárními a volnočasovými tituly jako Rytmus života, Pestrý svět, Chvilka pro tebe, Žena a život nebo TV max.

V návaznosti na novelu přezdívanou Lex Babiš, schválenou v roce 2016 a zakazující přímé vlastnictví médií politiky, Babiš Mafru počátkem roku 2017 předal do svěřenských fondů, které spravovala jeho manželka Monika Babišová a jeho právníci. Tam Mafra zůstala i později, když Babiš zastával funkci premiéra. V té době Evropská unie prověřovala Babišův pokračující vliv na Agrofert, jenž byl příjemcem evropských dotací. Čtvrtmilionovou pokutu kvůli porušování zákona o střetu zájmů Babiš dostal i od městského úřadu ve středočeských Černošicích, pod nějž Babiš jako rezident obce Průhonice spadá.

Prodej Mafry byl oznámen loni v srpnu poté, co sněmovna schválila novelu zpřísňující vlastnictví tištěných médií, televizních a rozhlasových stanic poslanci, senátory, členy vlády a prezidentem. Nově se vztahuje na reálné majitele, nikoliv pouze na formálně ovládající osoby. V současnosti se novela dotknula pouze Babiše, který je skrze svěřenské fondy faktickým majitelem Agrofertu, a tedy i Mafry. Znamenalo to pro něj buď odchod z politiky, nebo prodej médií — což nakonec učinil.

Babišova koupě vydavatelství Mafra v červnu 2013 byla prvním krokem v procesu oligarchizace českých médií, jenž nastal po odchodu zahraničních, převážně německých, mediálních vlastníků z tuzemského trhu.

Nedlouho poté do mediálního byznysu vstoupil majitel Energetického a průmyslového holdingu Daniel Křetínský, společnost Penta Investments nebo skupina PPF dnes již zesnulého Petra Kellnera. Andrej Babiš byl nicméně první, kdo viditelně zkombinoval nejvyšší politické funkce ve státě a faktické ovládání značné části médií.

Bylo mnohokrát doloženo, že média Mafry jednala v Babišově zájmu, upozaďovala zprávy o protestech vůči němu, připravovala mu půdu pro politické kroky či podporovala jeho rétorické narativy. Lidové noviny a MF Dnes krátce po převzetí Babišem opustily výrazné osobnosti české žurnalistiky. Dokonce i ženské a volnočasové magazíny sloužily Babišovi k podpoře jeho politických kampaní.

„Nakladatelství Mafra bylo za éry Babišova vlastnictví typickou zájmovou investicí. Jím ovládaná média poměrně často vystupovala v jeho prospěch, respektive v zájmu hnutí ANO a jeho politických spojenců, a zároveň v neprospěch politických oponentů. Z tohoto úhlu pohledu si Babiš jako podnikatel a politik může svou akvizici jednoznačně pochvalovat,“ zhodnotila pro Deník Referendum Františka Rohlíčková z občanské organizace Transparency International.

Specifickým aspektem střetu zájmů předsedy hnutí ANO a faktického majitele Agrofertu byla v uplynulých deseti letech také síť regionálních médií, která pod Mafru spadají. MF Dnes a další tituly Mafry vycházejí v krajských mutacích, a mají proto v krajských městech lokální redakce. Statisícovou čtenost mají dlouhodobě volně dostupný deník Metro a lokální týdeníky 5plus2. S lokálními redakcemi Mafry navíc spolupracuje při přípravě svého denního zpravodajství z regionů i celoplošná komerční televize CNN Prima News.

„Když jsme dělali výzkum mezi regionálními novináři, mimo jiné těmi působícími v Mafře, vycházela nám z rozhovorů také určitá autocenzura. Novináři z krajských redakcí MF Dnes tam, kde ANO vládne na krajském úřadě nebo magistrátu, se občas rozhodli nepokrývat téma, které se týká místních politiků hnutí,“ popisuje lokální rozměr problematiky střetu zájmů předsedy pro Deník Referendum socioložka médií Lenka Waschková Císařová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Problémem na regionální úrovni podle ní často je, že místní novináři nemají příliš alternativ, kam případně z Mafry odejít, protože médií věnujících se lokálním tématům je v regionech málo.

Přijde s Pražákem změna?

Nový majitel Mafry Karel Pražák patří do skupiny vlivných polistopadových oligarchů. Dlouhodobě úzce spolupracoval s Petrem Kellnerem — po dvě dekády působil na pozici vysoce postaveného Kellnerova manažera a poté od něj v roce 2013 odkoupil základ skupiny Kaprain, která původně byla součástí PPF.

Pražák působí v chemickém průmyslu a obchoduje s pohledávkami a realitami. Patří mu mimo jiné nákupní centrum a autobusové nádraží Mercury v Českých Budějovicích, hokejový klub Sparta Praha i chemička Spolchemie. Nyní spolu s Mafrou a Londou získal od Agrofertu i pardubickou chemičku Synthesia.

Za jakých okolností a podmínek transakce proběhla, není jasné. „Podle informací z podnikatelských kruhů bude po uskutečněném prodeji fakticky uplatňovat vliv na Mafru Pavel Tykač. Babiš dohodu neuzavřel s Tykačem, protože se nemají rádi. Místo toho ji s Babišem uzavřel Karel Pražák, který se médiím dosud vůbec nevěnoval. Abych citoval jeden zdroj blízký společnosti Sev.en, ,bylo to koupeno pro Tykače‘. Pochopitelně bez jasných důkazů, je to jen tvrzení z doslechu,“ říká přední český mediální expert Jaromír Volek.

Podle etika médií Jana Motala z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně není přesun Mafry z Babišových svěřenských fondů do portfolia Karla Pražáka zásadní změnou pro fungování těchto médií.

„Jde o změnu symbolickou, ale výraznou. U Babiše to bylo poprvé, kdy byl ve vysoké politice člověk s tak ohromným vlivem na média. Dosud se to vždy dělo sofistikovaněji, tady byl střet zájmů ohromný. Ale každý velký byznys je politický, každý velký podnikatel lobbuje, vyjednává, prosazuje svoje zájmy. Z tohoto hlediska jde tedy spíše o konec jednoho velkého symbolu než o zásadní změnu na českém mediálním trhu,“ říká pro Deník Referendum Motal.

Zbavit oligarchy médií?

Převod Mafry do rukou Karla Pražáka tak ukazuje, že loni schválená novela sice umožňuje zabránit propojení mediální či ekonomické moci přímo s konkrétní volenou politickou funkcí, nedosáhne však na ty oligarchy a postavy byznysu, které rovněž vnímají média jako investici do svého veřejného obrazu, ale disponují pouze neformálním, byť často velkým, vlivem.

„Vlastnit mediální dům je typicky zájmovou investicí a neexistuje způsob, jak takový druh akvizice zakázat. O to důležitější je, aby každé médium mělo jasnou vlastnickou strukturu se známým skutečným majitelem,“ říká Františka Rohlíčková z Transparency International. Stávající legislativa je podle ní nedostatečná v tom, že politický střet zájmů řeší pouze u tisku, televize nebo rozhlasu, nikoliv u online médií, a kromě toho dostatečně legislativně nepokrývá otázku koncentrace vlastnictví.

„České zákony stále dostatečně nechrání pluralitu trhu a nebrání nebezpečné koncentrace vlastnictví, a to zvláště napříč různými mediatypy. Nemyslím ale, že by samotné zpřísnění regulace problém vyřešilo. I v zahraničí vidíme, že byznys si vždycky cestu najde,“ je skeptický Jan Motal.

„Navíc za uplynulé století vlivem neoliberalismu na západě převažovala deregulace, která mediálním magnátům ruce rozvazovala, spíše než aby umožňovala společenskou kontrolu. A rovněž nevěřím tomu, že by politici byli schopni dostatečné asertivity vůči tlaku Unie vydavatelů, od níž žádnou podporu zpřísnění regulace neočekávám,“ dodává mediální etik Motal.

Redakce Deníku Referendum se obrátila na předkladatele novely, jež donutila Babiše se Mafry zbavit, a předsedu poslaneckého klubu Pirátů Jakuba Michálka s dotazem, co říká na vlastnickou změnu Mafry a zda sám nebo za vládu plánuje ambicióznější legislativní opatření, která by koupi médií jako primárně zájmové investice omezila.

Michálek loni po oznámení prodeje Mafry na sociálních sítích napsal, že změna vlastníka je „skvělá zpráva pro českou demokracii a novinařinu“, a popřál novým vlastníkům, „aby novinám vrátili dřívější lesk“. Na dotaz DR přes urgenci ovšem neodpověděl.

„Pokud celý mediální trh má v rukou jen několik miliardářů, je to rizikové. Je ale potřeba oddělit oligarchizaci médií a regulaci střetu zájmů. To jsou dvě relativně odlišné věci. Problém je totiž daleko horší, pokud mediální magnáti současně vstoupí do politiky,“ říká pro Deník Referendum člen kabinetu ministra pro legislativu Michala Šalomouna (za Piráty) Jan Nevyjel.

„Zákon tedy brání, a myslím si, že zavedením institutu nuceného prodeje velmi účinně, střetu zájmů, nikoli oligarchizaci. Bránit oligarchizaci médií ale může narážet na ústavní limity,“ podotýká vládní legislativec.

V případě regulace střetu zájmů lze podle něj zásah do vlastnictví jednotlivých fyzických a právnických osob ospravedlnit tím, že sleduje legitimní cíl ochrany veřejného zájmu na férovém vedení politické soutěže jakožto důležité součásti politického života demokratického právního státu. V úvahu připadají leda teoretické úpravy soutěžního práva či postavení antimonopolního úřadu. „Jakkoli tedy Karel Pražák patří mezi velmi bohaté a vlivné osobnosti, není politik,“ shrnuje Nevyjel způsob, jakým vláda při úpravách uvažovala.