↗

Ať tak či tak, první ročník ocenění Česká elita se skutečně povedl. Málokdo je schopen takto otevřeně označit nejproblémovější firmy současné české společnosti a tím i ukázat na klíčové problémy našeho státu. Foto Pexels, Andrea Piacquadio

„Ty seš dobrej! Ne, ty seš dobrej. Ne, ty seš dobrej! Tak jo, já jsem dobrej,“ říkají v jedné z finálních scén podprůměrné komedie Policajti na baterky dvě hlavní postavy příběhu. V podobném duchu se zřejmě nesl jeden z nejkomičtějších galavečerů za poslední roky nazvaný Česká elita. Seznam Zprávy vlastněné oligarchou Ivem Lukačovičem na něm rozdávaly ceny jiným oligarchům a představitelům korporací za to, že v posledních letech, pro většinu společnosti finančně kritických, dokázali vydělat velký balík peněz.

Výkvět českého byznysu

Hlavní ocenění si odnesla firma ČEZ, která společnosti nejvíce přispěla tím, že nejvíce vydělala na rostoucích cenách za topení a elektřinu, kvůli kterým jsme všichni společně kolektivně chudli. Do grotesky přešel večer v momentu, kdy si ocenění za největšího plátce daní odnesla firma EPH Daniela Křetínského, mimo jiné známá ukrýváním svých zisků na Kypru nebo v Lucembursku, která navíc v roce 2022 nezaplatila státu přibližně čtyřicet miliard kvůli podivnému rozhodnutí odložit daň z neočekávaných zisků o jeden rok. Na své si přišel i Radovan Vítek, jeden z nestorů tuzemské bytové krize a člověk obviněný americkými investory z podvodů v účetnictví.

Pomyslnou bronzovou medaili si odnesl Agrofert Andreje Babiše. Příběh o tom, jak přispěl k české státnosti by jednou mohl vyjít v nakladatelství Vendetta, které se specializuje na příběhy z kriminálního prostředí. Ostatně takový román či sborník by se směle mohl opřít o bohatství textů zveřejněných zde v Deníku Referendum.

Žádná zbohatlická samohana se neobejde bez pochválení filantropické činnosti, která obvykle spočívá v tom, že z nemorálně vydělaných gigantických zisků pustíte pár drobečků na veřejně prospěšné projekty. V této kategorii letos excelovala Kellnerova rodinná nadace, která drobeček ze svých zisků vydělaných činností připomínající lichvářské praktiky poslala výzkumnému onkologickému centru nemocnice v Motole.

První ročník žebříčku Česká elita, který spolu se Seznam Zprávami nepřekvapivě pořádá poradenská společnost pro korporace Deloitte, tak spíše než chabé americké komedie připomíná scény z historie tuzemské satiry, o kterých jsem se zde rozepisoval minule. Rozdávat v dobách energetické krize, kdy v posledním období ceny nájmů i energií raketově rostly, bohatým korporacím ceny za to, že na chudnutí ostatních vydělaly, by ale byl zřejmě moc velký výsměch i na Jaroslava Haška.

Ostatně jeden z důvodů, proč se u nás vždy tolik dařilo satiře, je fakt, že veřejné dění u nás skutečně mnohdy přechází do parodie. Ostatně i Lukačovičovo médium celou anketu myslí smrtelně vážně. Potvrzuje tím jen skutečnost, jak moc jsou lidi nazývající sami sebe elitou vzdálení od reality a obecného vkusu. A zároveň nám ukazují, komu patří sympatie zdejších oligarchů vlastnících média.

Není divu, že ocenění Seznam Zpráv nezískaly lékařské kolektivy, které heroickými výkony pomohly udržet společnost pohromadě během pandemie. Pochvalu si zřejmě nezaslouží lidé pomáhající obětem energetické krize, uprchlíkům z celého světa nebo lidé z pečujících i mnoha jiných profesí, které skutečně přispívají k obecnému blahu. Takoví lidé Lukačoviče zřejmě nezajímají.

Namísto toho médium bohatých společně s poradenskou společností pro bohaté poplácá po ramenou další bohaté za fakt, že na soudobých krizích dokázali vyrýžovat maximum na úkor všech ostatních. Namísto lesklých plaket mohli výherci soutěže dostávat malou sošku vztyčeného prostředníčku, čímž by iniciátoři žebříčku symbolicky potvrdili, jaký vzkaz chtějí vyslat zbytku společnosti.

Lehce si pohrávám s myšlenkou, že příští rok uspořádáme soutěž pod názvem Česká jelita. A vlastně bychom nemuseli ani příliš měnit dramaturgii večera. Vlastně mě mrzí, že nám organizátoři ocenění vyfoukli nápad udělit EPH cenu za největšího plátce daní. Podobně jako v Kunderově románu Nesmrtelnost, ve kterém protagonista na ulici obdrží od neznámého člověka ocenění za totálního osla, přičemž je z toho natolik tumpachový, že za ocenění s úsměvem poděkuje, bychom takové předání ceny jistě také zvládli.

Ať tak či tak, první ročník ocenění Česká elita se skutečně povedl. Málokdo je schopen takto otevřeně označit nejproblémovější firmy současné české společnosti a tím i ukázat na klíčové problémy našeho státu. Původní záměr organizátorů to ale asi nebyl.