↗

Ve světě je Narges Mohammadiová známa především svými popisy zacházení s ženami a podmínek v íránských věznicích. Letos oslavila jednapadesáté narozeniny. Zde na snímku ještě z předminulé dekády, po propuštění ze svého druhého věznění. Foto Behrúz Mehrí

Nobelovu cenu míru pro rok 2023 dostane Narges Mohammadiová, vězněná bojovnice za lidská práva z Íránu. Oznámil to v pátek Norský Nobelův výbor, jenž cenu udílí. Jednapadesátiletá Mohammadiová je jednou z nejznámějších íránských disidentek a lidí angažovaných v oblasti lidských práv. Již na konci devadesátých let jí kritika režimu vynesla první rok ve vězení. Později proslula zvláště mapováním tématu násilí na ženách v zemi, kritikou poměrů ve vězeňství a bojem proti trestu smrti.

Titulárně je Narges Mohammadiová viceprezidentkou íránské lidskoprávní organizace Defenders of Human Rights Center, již vede Širín Ebadíová, rovněž držitelka Nobelovy ceny míru. Fakticky ovšem tráví poslední léta opět za mřížemi, a to v nechvalně proslulé věznici Evin, kam byla odsouzena za „spolčování ohrožující bezpečnost státu“.

Norský Nobelův výbor sám v průvodní zprávě zdůraznil, jak statečný zápas Narges Mohammadiová vede „i za ohromnou cenu, již platí osobně.“

„Celkově vzato nechal (íránský) režim Mohammadiovou třináctkrát zatknout a pětkrát odsoudit. Dohromady ji poslal na jednatřicet let do vězení, kde je i právě nyní,“ uvedla při ohlašování Berit Reiss-Andersenová, předsedkyně Výboru.

Tradice ceny a poslední laureáti

Nobelova cena míru má být dle Nobelovy závěti udílena osobnostem či organizacím, které „vykonaly nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. Nezřídka je však předávána i osobám a institucím, které se zasloužily o zlepšování poměrů ve své zemi či na světě obecně, například vyjednáním závažných mezinárodních dohod nebo právě bojem za dodržování lidských práv.

Cena slouží jednak jako ocenění dosavadních aktivit, jednak jako symbolický apel, aby držitel pokračoval v prosazování toho, co hlásá. V případě ocenění perzekuovaného člověka také tradičně poskytuje dotyčnému určitou ochranu.

První Nobelova cena míru byla udělena v roce 1901 Švýcaru Henrrymu Duantovi za úlohu, již sehrál při zakládání Mezinárodního výboru Červeného kříže. Loni ji získali společně ochránci lidských práv z Ruska, Ukrajiny a Běloruska — ruský Memorial, ukrajinské Centrum občanských svobod a běloruský aktivista Aleš Bjaljacký.

V roce 2021 byli Nobelovou cenou míru oceněni novináři Maria Ressová z Filipín a Dmitrij Muratov z Ruska, známí též jako bojovníci za svobodu projevu. V roce 2020 šlo o Světový potravinový program OSN za to, že „zabraňuje využívání hladu jako zbraně ve válečných konfliktech“.

V roce 2019 získal Nobelovu cenu míru etiopský premiér Abiy Ahmed za uzavření mírové smlouvy se sousední Eritreou. V roce 2018 pak konžský gynekolog a zakladatel kliniky pro oběti znásilnění Denis Mukwege a jezídská aktivistka Nadia Muradová, oba za boj proti využívání sexuálního násilí jako válečné zbraně. V roce 2017 byly oceněny kolektivně organizace usilující o jaderné odzbrojení sdružené v platformě ICAN.

Způsob výběru

Nobelovu cenu míru udílí pětičlenný Norský Nobelův výbor, jehož osazenstvo vybírá norský parlament z řad starších, všeobecně uznávaných politiků-intelektuálů. Každý ze členů výboru obvykle zastupuje jeden z politických proudů v zemi.

Výbor každý rok obdrží okolo tří set nominací (letos konkrétně 351) od zvláštních poradců výboru — držitelů ceny z minulých let, akademiků, členů vlád a poslanců parlamentů z celého světa. V průběhu jara se nominace třídí. Na konci srpna se již vybírá pouze z několika favoritů.

Jméno laureáta pro daný rok bývá oznámeno vždy první pátek po první říjnové sobotě. Vlastní cena se pak předává 10. prosince, na den výročí smrti Alfréda Nobela.

Spolu s pamětní medailí a certifikátem získává každý laureát také nárok na díl z finanční odměny. Ta činí každý rok v přepočtu 23 milionů korun pro všechny oceněné dohromady.

Možnost odebrání

Nobelovu cenu míru je možné také odebrat. Příslušný proces může iniciovat kdokoliv stížností u Stockholmského správního úřadu, který dohlíží nad nadacemi, jež byly založeny k naplnění Nobelovy závěti.

Úřad je povinen všechny stížnosti prověřit. Pokud by naznal, že Nobelův výbor pochybil, má právo zneplatnit jeho rozhodnutí na tři roky dozadu. Oprávněnost získání ceny bývá pravidelně zpochybňována zvláště u politických laureátů. Fakticky odňata ale cena doposud nikdy nebyla.