Mezinárodně proslulá íránská právnička a bojovnice za lidská práva Nasrín Sotúdeová byla znovu odsouzená iránským soudem a navzdory mezinárodním protestům bude nadále uvězněná. Podle posledních zpráv jí může čekat až neuvěřitelných osmatřicet let vězení a 148 ran bičem.

Nasrín Sotúdeová byla spolu s dalšími sedmými právníky a právničkami zadržena 13. června 2018 ve svém domě v Teheránu a převezena do vězení Evin, kde je držena v ženském oddělení. Podle íránské aktivistky Narges Mohammadiové jen v Evinu je dalších pětadvacet vězenkyň. Sama Mohammadiová je zavřená na zhruba šestnáct let za podporu ženských práv v Íránu. Vedla také hnutí za zrušení trestu smrti.

Sotúdeové při zatčení sdělili, že má nastoupit na pět let do vězení na základě obvinění, za která nikdy nebyla souzena ani odsouzena. Následně proti ní bylo vzneseno sedm dalších obvinění, včetně „šíření propagandy proti systému“ a „plánování zločinů proti národní bezpečnosti a shromažďování“, ale také obvinění za „podporu prostituce“ či „špionáže“.

Výsledný trest v součtu dává dohromady oněch osmatřicet let vězení. Réza Chándán, manžel Sotúdeové telefonicky pro Deutsche Welle Persian, uvedl, že zřejmě nejvyšší trest, dvanáct let vězení a 148 rán bičem, dostala za podporu a právní zastoupení hnutí „Dívky z Revoluční ulice“. Jedná se o hnutí, které bojuje proti povinnému zahalování, a v posledních letech se rozšířilo po celém Íránu.

Na konci prosince roku 2017 si jednatřicetiletá Vida Mováhedová na protest proti povinnému zahalování v Íránu sundala hidžáb. Osamělá žena mlčky stála na vysoké rozvodné skříni na rušné teheránské ulici a v ruce držela bílý šátek, který si sundala z hlavy. Stála tiše, kolemjedoucí ji pozorovali. Krátce poté byla zatčena policií. Mováhedová byla později za tento čin odsouzená na dva roky vězení.

Jak píše Amnesty International, Nasrín Sotúdeová také ostře kritizovala dodatek k článku 48 íránského trestního řádu z roku 2015. Tento dodatek nedovoluje jednotlivcům, kteří čelí obviněním z trestného činu, včetně těch, jež souvisejí s národní bezpečností, zvolit si advokáta dle vlastního výběru, ale ukládá jim povinnost vybrat si ze seznamu obhájců schváleného předsedou Nejvyššího soudu. Proto také Nasrín Sotúdeová odmítala mít právníka.

Kontext situace v Íránu: tvrdý rozsudek jako příznak krize

Předsedou Nejvyššího soudu se nedávno stál konzervativní klerik, jeden z nejbližších přátel ájatolláha Chameneího a zastánce tvrdé linie Ebráhím Raisí. Byl také jedním z horkých favoritů prezidentských voleb, ve kterých ale v druhém kole nedokázal porazit prezidenta Hasana Rouháního. Mezinárodní média ale také samizdatové noviny v Íránu řeší, zda vysoký trest pro Nasrín Sotúdeovou nemůže souviset právě s Raisího zvolením.

Raisí dosáhl už v mladém věku vysokého postavení v íránských náboženských institucích. V létě roku 1988 byl dokonce jedním ze čtyř soudců, kteří nařídili vůbec nejznámější íránskou hromadnou popravu politických vězňů. Právě proto byl íránskými reformisty ostře kritizován.

Íránská lidskoprávní advokátka žijící ve Washingtonu, Mehrángíz Kárová se ale domnívá, že případ Sotúdeové s Raisího jmenováním nijak nesouvisí. Nasrín Sotúdeová byla už v roce 2010 obviněná z šíření propagandy a spiknutí proti režimu a zavřená asi na tři roky, většinou na samotce. Ve vězení držela hladovku a zhoršoval se jí zdravotní stav.

V roce 2013 byla neočekávaně osvobozená. Veřejnost i tamní média to spojovala s vystoupením prezidenta Rouháního na půdě OSN. Jen několik dní před ním byla totiž propuštěna spolu s dalšími vězni včetně opozičního vůdce Mohsena Aminzadeha právě i Nasrín Sotúdeová. Kárová na základě toho to říká, že současný vysoký trest má být spíše jakýmsi varováním pro celou společnost: „Dávejte si pozor, když budeme chtít, můžeme vás držet ve vězení a přísně trestat.“

Íránsko-norský neurolog a obhájce lidských práv Mahmúd Amírí žijící v Oslu pro Global Voices řekl, že kroky, které režim proti aktivním občanům podniká, mohou být příznakem jeho krize. Islámská republika podle něj prochází jedním z nejhorších období za posledních čtyřicet let. Režim za posledních devět let ztratil mnoho svých příznivců. Roste chudoba a kvete obrovská korupce, která tíží systém. Nespokojenost mezi lidmi se zvyšuje.

Protesty už nejsou omezeny jen na intelektuály a městskou střední třídu, demonstrují dělníci, učitelé, studenti, ženy a mnoho dalších skupin obyvatelstva. Islámská republika bojuje o své přežití. V takovéto situaci je každý, kdo má potenciál stát se nositelem změny, považován státní mocí za hrozbu.

Jeden za všechny, všichni za Sotúdeovou

Na podporu Nasrín Sotúdeové se už vyslovilo několik států. Ostrá prohlášení vydal německý ministr zahraničních věcí a Evropský parlament. Íránsko-nizozemská obhájkyně ženských práv a kamarádka Nasrín Sotúdeové, Mansúre Šodžájíová říká, že mezinárodní podpora má zásadní význam. Může podpořit rodinu i samotnou Nasrín ve vězení. Podotýká však, že mezinárodní tlak přesto nemusí mít nakonec na výši trestu Sotúdeové žádný vliv.

Sotúdeová má také podporu v Íránu. Konají se shromáždění na její počest, ženy jezdí s její fotkou v teheránském metru a v dalších prostředcích veřejné dopravy i v jiných městech. Podporu má také mezi íránskými umělci. Mezi její nejaktivnější stoupence patří mezinárodně uznávaný a oceňovaný režisér Džafar Panahí.

Čeští diváci mohou znát Panahího a jeho snímky jako Bílý balónek nebo nedávný film Taxi Teherán, ve kterém právě vystupuje i Nasrín Sotúdeová a kritizuje poměry v Íránu. Sám Panahí už byl ovšem dříve také odsouzen za své aktivity.

Kromě Sotúdeové existuje mnoho dalších obránců lidských práv, kteří byli uvězněni nebo jsou pod obrovským tlakem iránského režimu. Jak se případ Nasrín Sotúdeové vyvine, zjistíme v nejbližší době. Snad bude mezinárodní tlak úspěšný.