Chci přispět X

Jaké důsledky může přinést rozpad jaderné dohody s Íránem

Odstoupení USA od mezinárodní dohody není jen záležitostí zahraničních vztahů. Může ovlivnit místní politiku, životy běžných občanů Íránu z hlediska životní úrovně i třeba přístup k otázce ženských práv v zemi.

V úterý osmého května oznámil americký prezident Donald Trump, že Spojené státy odstupují od mezinárodní jaderné dohody s Íránem. Podle něj šlo o špatně sjednanou úmluvu, která nezaručovala, že Írán nebude moci pokračovat ve vývoji jaderných zbraní. Trump dále podepsal příkaz o znovuzavedení ekonomických sankcí, které by oslabily íránské hospodářství. Odstoupení USA od dohody vyvolalo v Íránu mnoho otázek a emocí.

Hassan Rúhání ve svém středečním projevu prohlásil, že jde o historický okamžik, kdy se potvrdilo, že Írán je země, která dodržuje své sliby, a jsou to naopak Spojené státy, které své slovo porušují. Podle íránského prezidenta se Spojené státy během posledních několika desetiletí chovaly agresivně vůči blízkovýchodním zemím, a to nejen v Afghánistánu v osmdesátých letech nebo v Iráku. Několikrát se vměšovaly i do vnitrostátních záležitosti Íránu, ať to bylo v době Rézy Šáha Pahlavího, nebo v období převratu podporovaného Spojenými státy a Velkou Británii v roce 1953, kdy byl premiérem tehdejší zvolené vlády Muhammad Mossadek. 

K dohodě jako takové pak dodal, že z odchodu prezidenta Trumpa není překvapen, protože Spojené státy o něm v minulosti mluvily. Trump sliboval likvidaci jaderné dohody už ve své kampani. Lze ale vidět, kdo mezinárodní dohody a mezinárodní právo dodržuje a kdo ne. Jaderná dohoda nebyla dohodou mezí Íránem a Spojenými státy, jde o mezinárodní smlouvu s více sjednateli. Jednání o ní vedl Írán s takzvanou skupinou P5+1. Jde o skupinu šesti světových mocnosti, která vznikla v roce 2006 a tvoří ji Rada bezpečnosti OSN a pět stálých členů. Těmi jsou Čína, Francie, Rusko, Velká Británie a Spojené státy.

Média v Íránu den poté
Den po odstoupení Spojených států z mezinárodní dohody se na úvodních stránkách íránských novin objevily dvě známé tváře, americký prezident Trump a íránský prezident Rúhání. Nejčastěji se psalo, že je teď třeba počkat na jednání s evropskými velmocemi. Nechyběla ale také kritika současného prezidenta Hassana Rúháního. Muhammad Saíd Ehdián, šéfredaktor jednoho z nejčtenějších regionálních deníků Chorásán, napsal, že Rúhání nejednal v národním zájmu. U smlouvy je třeba setrvat a snažit se uzavřít „lepší“ dohodu s evropskými zeměmi. 

Rouhani-7591"Se sankcemi či bez nich, míříme k lepším zítřkům," prohlásil údajně prezident Hassan Rúhání. Foto The Indian Express

Íránské vládní noviny Írán odchod Spojených států přivítaly. Jejich komentátor a politický analytik Diáku Hosseiní ve svém článku popisoval výhody amerického odstoupení. Podle Hosseiního mají teď evropské země možnost dokázat světu, že umí jednat bez Spojených států, a zesílit tak svůj mezinárodní vliv a moc.

Deník Eteláat (Informace), tištěné celostátní noviny, na své úvodní straně citují prezidenta Rúháního: „Se sankcemi či bez nich, míříme k lepším zítřkům.“ Dále ale píší, že tímto krokem se Trump stal pro mnoho dalších zemí světa nevěrohodným člověkem. 

Můžou nastat i občanské nepokoje
Odstoupení Spojených států z mezinárodní jaderné dohody může mít v Íránu několik důsledků. Prvním důsledkem může být zhoršení íránské ekonomiky. Írán i dnes tíží vysoká míra nezaměstnanosti, inflace, nedostatek služeb a některých druhů zboží, jako například léků, a s tím spojené zdražování. Pětileté sucho ničí krajinu. Nedostatek pitné vody je další problém. Vláda ztratila v očích mnoha lidí popularitu, společnost je frustrovaná nedostatkem vyhlídek a svobody. V posledních měsících probíhaly po celé zemi masové demonstrace, na nichž lidé vyžadovali lepší ekonomické možnosti. 

Druhý dopad se může projevit v oblasti politiky. Íránská politická scéna je rozdělená na umírněné reformisty, mezi něž patří také současný prezident Rúhání, a konzervativce. Pro reformisty může znamenat současná situace konec vlády. Mnoho konzervativců bylo ze začátku proti mezinárodní jaderné dohodě a dnes jsou z odchodu Spojených států šťastní. Potvrdilo se totiž to, co celou dobu říkali. Prý věděli, že se s Amerikou nelze dohodnout. Odstoupením Spojených států může v Íránu zesílit vliv a moc konzervativců i jejich vliv na část společnosti. Z dlouhodobého hlediska by mohl rozpad jaderné dohody znamenat špatnou zprávu pro celé íránské vedení.

Ehsán Mehrábí, politický analytik, ve svém příspěvku pro BBC píše, že odchod Ameriky může znamenat konec současného prezidenta Rúháního. Íránský duchovní vůdce Ajatolláh Sajjíd Alí Chameneí, který ze začátku jadernou dohodu nevítal s nadšením, ve svém středečním projevu uvedl, že v tomto okamžiku nemůže věřit ani evropským státům. Nevěří, že by se nemohla v budoucnu opakovat stejná situace. Muhammad Alí Džáfarí, velitel íránských revolučních gard, odchod Ameriky uvítal.

Třetí důsledek může být společenský. Íránská společnost je z hlediska sympatií vůči režimu těžce rozdělená. „Odchod“ může tyto propasti ještě zvětšit a vyvolat občanské nepokoje. Íránská politoložka Marzie Kázemianová má obavy ze zhoršování úrovně ženských práv v Íránu. V posledních měsících se v Íránu velmi často psalo o povinnému zahalování. Ženy po celé zemi vystupovaly za svá práva a mnoho z nich bojovalo proti povinnému zahalování svými „tichými protesty“. Vláda byla vůči těmto ženám často velmi agresivní, některé z nich dokonce skončily ve vězení. Diskuse kolem ženských práv a povinného zahalování ale byla všudypřítomná. Kázemiánová tvrdí, že ukončení jaderné dohody může mít v této oblasti represivní dopad. K větší moci se mohou dostat už zmínění konzervativci, kteří budou chtít otázku ženských práv shodit ze stolu.

Ukončení dohody může mít vliv i na zahraniční spolupráci. Zastánci dohody věřili ve zlepšení diplomatických vztahů Íránu se Západem, což částečně nastalo. Íránský prezident v posledních letech několikrát navštívil Evropu a představitelé evropských států zase Teherán. Je tedy otázka, jak budou vztahy Íránu se Západem dále vypadat.

Mnoho íránských konzervativců bylo proti dohodě, protože nestáli o sblížení se Západem. Proti byly také některé arabské státy, především Saúdská Arábie, která se spolu například s Izraelem obávala, že zrušení sankcí zapříčiní zlepšení a následný růst íránské ekonomiky. Větší množství peněz by pak šíitskému Íránu dodávalo odvahu usilovat o asertivnější zahraniční politiku.

Trump teď předpokládá, že s přísnějšími sankcemi, tedy s nastolením ekonomické války (termín, který se v Íránu velmi často používá), nebude íránské hospodářství schopné financovat své spojence v Iráku, Sýrii, Libanonu a Jemenu. Jak ale chce bojovat proti Saúdské Arábii financující terorismus?

Když v roce 2015 uzavřely po dlouhých vyjednáváních státy 5+1 dohodu s Íránem, mluvilo se o přelomové události. Neslavil pouze Rúhání a íránský ministr zahraničí Zarif. V íránských ulicích tančili obyčejní lidé, kteří viděli v dohodě lepší budoucnost. Dohoda nabízela postupné zrušení mezinárodních hospodářských sankcí a měla také přispět k významnému sblížení Íránu se Západem. V konzervativních kruzích se ale diskutovalo, zda prezident Hassan Rúhání a jeho ministr zahraničí Javad Zarif dělají správnou věc, když se snaží uzavřít dohodu nejen s evropskými mocnostmi, Ruskem a Čínou, ale také se Spojenými státy.

Rúhání viděl v uzavírání jaderné dohody řešení mnoha problémů země. Slíbil, že zahraniční společnosti zaplaví Írán investicemi, které přinesou příležitosti milionům nezaměstnaných Íránců. To se bohužel nestalo.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.