Německo zvyšuje klimatické ambice. Nová vláda chce konec uhlí v roce 2030
Adam Rektor-PolánekVznikající německá vláda chce výrazně proměnit spolkovou energetiku. Konec uhlí má nastat o osm let dřív, než stanovoval původní plán. Prioritou budou obnovitelné zdroje. Novou koncepci ale provází řada nejasností.
Představitelé budoucí německé vlády ve středu zveřejnili koaliční smlouvu, jež slibuje svého druhu energetickou revoluci. „Semaforová“ trojkoalice — sociální demokraté (SPD), Zelení, a liberálové (FDP) — chce skoncovat s uhlím do roku 2030. Jde o výrazný posun v klimatických ambicích, předchozí vláda Angely Merkelové totiž směřovala k roku 2038.
Nejšpinavější fosilní palivo má nahradit především solární a větrná energie. Fotovoltaika bude povinnou součástí všech nových komerčních budov, navíc budou dvě procenta německé půdy vyhrazena pro výstavbu větrných elektráren. Do konce dekády mají obnovitelné zdroje pokrýt osmdesát procent veškeré produkce elektřiny. Dosavadní cíl byl pětašedesát procent.
„Německo čeká největší modernizace průmyslu za posledních sto let […] staneme se průkopníky v ochraně klimatu,“ shrnul svou vizi nastupující spolkový kancléř Olaf Scholz (SPD) pro deník Financial Times.
Klimatické neutrality má Německo nově dosáhnout před rokem 2045, tedy o pět let dřív, než kolik stanovuje unijní Zelená dohoda. K dovršení takového cíle je trojkoalice otevřená takřka všem nízkoemisním technologiím, vyjma jaderné energie. Německo dlouhodobě považuje jádro za neperspektivní zdroj, který je příliš nákladný, pomalý a zastaralý. Nová garnitura proto, stejně jako ty předešlé, počítá s postupným útlumem jaderné energie.
V obecné rovině budoucí kancléř Scholz zdůrazňuje, že klimatická opatření budou pro zemi nevídanou příležitostí: „Skrze masivní investice zaručíme, aby bylo Německo nadále světovým lídrem.“
„Ukončit éru fosilních paliv“
Koaliční smlouva skutečně přesahuje německé hranice — a nepochybně bude formovat politiku v celé Evropské unii. Největší evropská ekonomika si uvědomuje, jak výraznou roli může v dekarbonizaci celého kontinentu sehrát. Chce proto mimo jiné spoluutvářet trh s emisními povolenkami.
Pokud Evropská unie nenastaví spodní hranici ceny povolenek, Německo se má nově zasadit o to, aby jejich cena neklesla pod hodnotu šedesáti eur. Cena povolenek od začátku letošního roku stoupá, hranici šedesáti eur poprvé překročila koncem srpna. Prozatímní cenový rekord padl ve středu, kdy cena vyšplhala na třiasedmdesát eur.
Připomeňme, že systém obchodování s emisními povolenkami má podle odborníků zanedbatelný vliv na cenu energií. Částečně však prodražuje provoz samotných uhelných elektráren, které tak nejspíš budou už brzy prodělečné. Německá snaha o nastavení jasných cenových parametrů by proto urychlila odklon od uhlí v celé Evropě.
Německo je navíc po Polsku druhým největším producentem uhlí v Evropské unii, a případný konec těžby a spalovaní v roce 2030 by otřásl celounijním uhelným trhem. Bez německé produkce bude pětadevadesát procent veškerého uhlí v EU pocházet ze tří zemí: Polska, Bulharska a České republiky. Podle klimatického think tanku Ember se tak všechny tři země ocitají v energetické „izolaci“, a v zájmu ekonomické stability by měly směřovat k dřívějšímu konci uhlí, než jaký doposud avizovaly (Polsko 2049, Bulharsko 2038 až 2040, Česká republika 2038).
Nová koaliční smlouva tak podle všeho znamená proměnu nejen německé, ale i evropské energetiky. Dokument obsahuje příslib doslova „ukončit éru fosilních paliv.“ A zdá se, že výrazně omezí přinejmenším sílu a vliv uhelné lobby.
Pokrok, nikoli však systémový
Navzdory příslibům posunu v klimatické politice však nová koncepce není zcela kompletní. Podle analytiků je velká část koaliční smlouvy příliš obecná a neobsahuje konkrétní mechanismy, jak energetické transformace dovršit. Neoliberální FDP navíc do společného programu prosadila, že nenastane žádné zvyšování daní, což strana může snadno pohlídat, neboť její předseda Christian Lindner bude novým ministrem financí. Některé reformy tak možná nebude jak, respektive z čeho zaplatit.
Klimatické hnutí dále kritizuje skutečnost, že se nová vláda vyhýbá tématu fosilního plynu. Koaliční smlouva s plynem otevřeně počítá coby přechodným zdrojem, a chvíli se dokonce zdálo, že s ním bude chtít skoncovat před rokem 2040. V konečné verzi dokumentu však přesný termín, kdy má být plyn vyřazen z energetického mixu, neuvádí. Občanská společnost se proto obává, že plyn bude v provozu o poznání déle — což by zapříčinilo další růst emisí.
Konečně třetí nejasností je budoucnost německé dopravy. Rezort bude podle všeho vést člen FDP, která je známá takřka nekritickou podporou automobilového a leteckého průmyslu. Koaliční smlouva sice potvrzuje ambici evropské Zelené dohody, tedy konec prodeje nových aut se spalovacím motorem po roce 2035, podle kritiků však neutváří dostatek nové infrastruktury pro dopravu veřejnou a cyklistickou. Elektromobilita samotná má navíc vysoké ekologické nároky a k řešení klimatické krize téměř nepřispívá. V otázkách dopravy se proto Německo vizi definitivní dekarbonizace výrazně nepřibližuje.
Všem slabinám koaliční smlouvy navzdory má však klimatické hnutí mnoho důvodů k naději. V čele hned několika rezortů totiž stanou lidé, pro které je ochrana klimatu absolutní prioritou. A pokud nová vláda ze svých slibů splní alespoň většinu, stane se i tak nesporným evropským klimatickým lídrem se silným vlivem na celý širší region.