Feriho kauza je zápasem o duše nastupující generace
Petr BittnerKauza Dominka Feriho by neměla vést u zástupů jeho mladých „followerů“ k rezignaci na hodnoty, které formálně prosazoval. Naopak měla by vést k jejich upevnění a snad i ke zdravě skeptickému postoji vůči instagramovému pozlátku.
O případu sexuálního násilí populárního politika Dominika Feriho z Top 09 už toho bylo ode dne, kdy svůj text zveřejnily Deník N a A2larm, napsáno hodně. Ve společném komentáři jsme se s Gaby Khazalovou a Zuzanou Vlasatou věnovali zejména argumentům, kterými jsme chtěli reagovat na bezprostřední odezvu kauzy ve veřejném prostoru — jak neztrácet ze zřetele oběti, jak zacházet ze zdánlivě všespásným principem „presumpce neviny“, jak brát s odstupem Feriho „hrdinství“ v podobě složení mandátu a podobně.
Silně rezonoval i text Aleny Zemančíkové, která přinesla reflexi o generaci zkušenější ženy a autorky. Ve svém zamyšlení si všímala zejména toxického prostředí dosluhující mužské politické garnitury, která stála u vzestupu a pádu mladé politické hvězdy a dohaslé „naděje evropské politiky“. Ne náhodou si autorka všímala hlavně chování, které Feriho sexuální delikty doprovázelo a které se periodicky opakovalo ve výpovědích bezmála desítky jeho obětí. „Drž hubu, nikoho nezajímáš!“
„Poprask kolem toho, jak na Dominika Feriho prasklo jeho povýšené, predátorské a frackovské chování, není kulturní válka, jak si myslí Marek Benda. Je to obraz zaběhnutého a většinově tolerovaného chování mužů v české společnosti,“ píše Alena Zemančíková a má naprostou pravdu. Právě kulturu mužské nadřazenosti je třeba vyléčit, má-li česká společnost příštích generací vypadat líp než ta stávající.
Vliv Dominika Feriho na mladší generaci je silnější, než si vůbec dokážeme představit. Od spousty maturantů a středoškoláků jsem už delší dobu slýchal, že Feriho instagramový účet sleduje v podstatě úplně každý. Číslu 1,1 milionu sledujících u jeho profilu by to odpovídalo — je to nejsledovanější český účet, poráží i Leoše Mareše.
Že se o „duše“ těchto mladých lidí povede lítý boj, naznačuje už dosavadní rétorika Feriho „omlouvačů“. Nikdy jsem nebyl zrovna horlivým fanouškem Karla Schwarzenberga. Od chvíle, kdy jsem mu v prezidentské volbě dal vlivem okolností (jménem Miloš Zeman) svůj hlas v prezidentské volbě, jsem se ho však naučil za celou řadu věcí respektovat. Třeba za jeho „disentní“ názory v otázce kurdského odboje, za jeho propalestinský postoj, v našich končinách značně nezvyklý, který jako by předběhl americký posun z posledních let, za jeho ekologické smýšlení, které se odjakživa tak trochu „zelenalo“, za jeho tolerantní názory, které se vždy poněkud vzdalovaly od obvyklé konzervativní linie.
Jeho vyjádření ve Feriho kauza však nelze hodnotit jinak než jako skandální. Bagatelizace incidentů popsaných řadou svědků je následována takřka útoky směrem k obětem a zaťatostí v neochotě svá vyjádření mírnit alespoň směrem ke korektní linii, kterou po pár dnech paralýzy přijala i Feriho domovská Top 09.
Nejen Feri se svým milionem sledujících, ale i Schwarzenberg byl dosud vzorem, nebo spíš ikonou pro mladou generaci. V následujících měsících a patrně i letech, kdy bude kauza živá, se povede zápas o duši těchto mladých, vzhlížejících k nejzajímavějším postavám české politiky. A považuji za naprosto klíčové, aby mladá generace rozpoznala, že jejich někdejší ikony dnes stojí na špatné straně a jejich chování, respektive vyjadřování, je třeba jednoznačně odsoudit.
Jestliže dosud Dominik Feri reprezentoval pro mladé pozitivní, liberální, moderní, evropské hodnoty, znamená to, že zasadil potenciální ránu i jim. Je třeba v první řadě zachránit tyto hodnoty v očích Feriho fanoušků. To, co Feri „prezentoval“ ve virtuálním prostoru, zůstává ve velké míře platné. Pocit zklamání z pokrytectví je třeba směřovat výhradně k jeho osobě, která kázala slušnost, liberální hodnoty a gentlemanství a přitom se ve skandálním rozměru nechovala podle žádné z nich. Ponaučení, které si dnes musí mladí vzít, je, že skutečným kompasem se nikdy nesmí stát jedinec — lídr, influencer, kouč ani guru. Protože s takovou mocí přichází odpovědnost, které málokdo dostojí.
Dále si musí mladí — copak mladí, my všichni! — uvědomit, že instagramový ani facebookový profil není odrazem reality, nýbrž vyjádřením uživatelovy snahy ukázat se lidem tak, jak si přeje být viděn. Že má někdo nejvíc fanoušků na sociální síti, ještě neznamená, že se o ně reálnou politickou prací nejvíc zasloužil. Možná by nyní stálo za to porozhlédnout se i mimo sociální sítě po mladých aktivních lidech, kteří přes den tolik nedatlují na iPhonu, ale opravdu něco dělají — pro společnost, pro přírodu, pro slabé a tak dále.
Dalším krokem by mělo být vlastní angažmá. Děsivý pád mladého politika se nesmí stát pro zástup jeho instagramových fanoušků pádem celé politiky. Je třeba odtrhnout svůj zrak od „Feriho“, který se ukázal být pouhým simulakrem, vyumělkovanou iluzí uzpůsobenou virálnímu obsahu na sociálních sítích. A naopak se zaměřit na podstatu politiky — skutečné postoje a hodnoty.
Je zásadní, aby mladé dívky stejně jako kluci pochopili, čeho se Dominik Feri dopouštěl, rozpoznali, co bylo příčinou, která jeho jednání umožnila, a začali pracovat na tom, aby podobné podmínky v jejich kolektivu nemohly nastat. Rovnost žen a mužů totiž není jenom oblast neziskových grantů, ale bolestně reálná výzva (nejen) české společnosti. Pokud pravda přehluší jedovatou rétoriku omlouvačů a bagatelizátorů, může se případ Dominika Feriho stát „bodem nula“ na cestě ke zdravějším vztahům, které jsou v posledku jednou z podmínek zdravější společnosti.
mě svým komentářem jak z minulého století dost zklamal (i když ho malinko omlouvá, že on je hodně z minulého století).
Pánové "ze staré školy" totiž používají pravidlo, že zpátečka se při sexu hází, když se žena brání (případně jen když mají dojem, že je to míněno vážně).
Nové pravidlo pro 21. století je ale taky jednoduché, jen je potřeba si na něj zvyknout: Zpátečka se hází, když žena _nespolupracuje_, když se na sexu (a přípravě) aktivně nepodílí.
(Pomíjím složitější záležitosti jako BSDM, tam je asi lepší se předem verbálně domluvit).
Kauza Dominika Feriho by, pane Bittnere, měla vést buď
a) k odsouzení moralizujícího progresivismu (pokud se obvinění zakládají na pravdě), nebo
b) k odsouzení kampaně MeToo (pokud se obvinění nezakládají na pravdě).
Myslím, že KS si měl svůj komentář k případu Feri odpustit.
Mladí si s tím asi poradí různě, ale doufám, že převládne odpor k machistickému národnímu dědictví.
Tradice chování ve stylu instruktorů na týdenním školení SSM je zažitá natolik, že se nedivím častému postoji ze strany mužské poloviny české veřejnosti v duchu "nesuďme, abychom nebyli souzeni", a nakonec ani kuriózním výrokům, že kauza, pokud se obvinění zakládají na pravdě, by měla vést k odsouzení "moralizujícího progresivismu".
Já bych se Vám to pokusil vysvětlit asi takhle, paní Zemanová:
Připadal by Vám například výrok, že „kauza [sexuálního zneužívání, ve které by obviněným byl třeba katolický kardinál], pokud se obvinění zakládají na pravdě, by měla vést k odsouzení moralizujícího katolicismu“, připadal by Vám takovýto výrok kuriózní?
Boj o duše má v naší postsekulární společnosti stále hodně jednoznačnou konotaci -- jde o boj dobra se zlem a ten boj má kosmický rozměr.
Nějak mi to ke kauze Feri nepasuje. Podle dostupných informací nezvládl mladý kluk svoji roli celebrity a papaláše. Stává se to častěji sportovcům, ale zřejmě jen proto, že známých politiků pod pětadvacet zase tolik není. Ubližoval a zaplatil za to kariérou -- což při jeho biografii a očekáváních není nijak zanedbatelná položka --, pověstí a uvidíme, zda se ta platba nerozšíří i o trestní stíhání.
Provinění uznal on sám. Možná neuznal celou vinu, ale to už je záležitost případného trestního stíhání a pokud by tato podezření někdo chtěl veřejně propírat, pak by se to mělo opírat o víc než o anonymní svědectví ( líbila se mi Apolena Rychlíková v interview pro rozhlas, kde přesně tuto hranu ctila).
Provinění uznala po kratším loajálním zaváhání i jeho politická strana.
Nevšiml jsem si, že by Feriho byť nepřímo hájila mainstreamová media.
S kým chce tedy Petr Bittner ten boj u duše vést. S trolly a nenávistniky plivajícími zlobu v komentářích pod internetovými texty a řetězových mailech? Fajn, ale pak je případná obhajoba Feriho a pomlouvání obětí jedna z desítek položek a pořád považuji boj obhajující samoživitelky před označením "nezodpovědné kurvy žijící na náš úkor", uprchlíkům před označením předvoj invazní armády islámů a veřejně činných žen před výhrůžkami smrtí a znásilněním jejich dětí za přinejmenším stejně důležitou jako kopání do Feriho politické mrtvoly.
A hlavně, proč si mám proboha o dnešních -náctiletých a těch o trošku starších myslet, že jsou jako celek naprostí idioti, kteří nemyslí a jednají podle toho, co jim zrovna nasadil do hlavy nějaký "vlivovník"? Dobře, posledních deset let nepřijdu s touto věkovou kategorií příliš do neoficiálního styku, kromě minoritních aktivistických skupinek potkávám až vysokoškolské studenty (to je dnes polovina příslušné populační kohorty) a ti na mne tak určitě nepůsobí
.
Chápu, že svět rozdělený černobíle mezi Bittnery a Nusharty by byl přehledný a poskytoval by možnost vždy zaujmout správné stanovisko, ale mé středoevropské kořeny se tomu brání a připomínají dávnou pravdu, že Bůh potřeboval všechny druhy lidí, aby zaplnil svět.
Pestrý svět Profantů je ovšem nenepřehledný, ale i tak vždy poskytuje možnost zaujmout správné stanovisko. Například při obhajování propagátora predátorských sexuálních vztahů Helmuta Kentlera...
Člověk aby dneska koukal radši rychle mazat (ty staré diskusní příspěvky).
Výrok „kauza sexuálního zneužívání, ve které by obviněným byl katolický kardinál, pokud se obvinění zakládají na pravdě, by měla vést k odsouzení moralizujícího katolicismu“ by mi jako kuriózní připadal taky.
Sexuálního zneužívání se přece nedopouštějí žádné -ismy.
Helmuth Kentler byl uznávaný soudní znalec v oblasti sexuologie se zaměřením na zneužívání dětí a mladistvých, profesor hannoverské university a dlouhodobý člen příslušných etických komisí.
Ze své praxe v Berlíně (šedesátá a počátek sedmdesátých let) vydal monografii, ve které zpracoval kazuistiky několika případů, kdy se nezletilého, na ulici žijícího prostituta ujal dospělý muž, žil s ním společně -- a vesměs dosáhl toho, že ten kluk dokončil střední školu, dostal se do přijatelné zdravotní kondice, prostě vrátil se z ulice do normálního občanského života.
Několik let po Kentlerově smrti se rozběhlo vyšetřování jeho postupů při práci v Berlinské pomoci dětem a mládeži, dosavadní výsledky vyznívají spíše do vytracena -- vyjma toho, že Kentler zřejmě věděl, že porušuje zákony. Trochu jinak vypadá věc v podání německého bulváru.
Vím, jste demoničností Kentlera posedlý, aniž byste ho četl nebo si přečetl relevantní texty k jeho kauze, nicméně označení "propagátor predátorských sexuálních vztahů" je v tomto případě křiklavě pitomé. Bez ohledu na to, jaké "výpisky z četby" máte.
Nemůžete, pane Profante, na jedné straně nelegální sexuální styk s dítětem rozhořčeně odsuzovat a na druhé straně se zastávat propagátora tohoto druhu nelegálního sexu. To byste vypadal směšně.
Takže se zdá, že paní Zemanová vlastně proti té katolické morálce nic nemá, i když to celou dobu vypadalo, že má...
Ano, to bych opravdu nemohl a také to nedělám.
Ovšem jednak netrpím představou, že by čtrnáctiletí byli nutně v sexuální oblasti dětmi. Měl jsem dvě spolužačky, které otěhotněly před ukončením základní školní docházky, obě občas potkávám, u jedné také její dceru a vnučku (u druhé děti nepoznám) a nemám vůbec pocit, že by prožily nešťastný nebo traumatizovaný život. Právě tak mám pár tehdejších spolužáků, kteří přišli o panictví byvše formálně svedeni staršími ženami -- záviděl jsem jim tehdy a závidím jim vlastně i dnes.
A jsem docela pevně přesvědčen, že pro kluka, který skončil na ulici a živí se prostitucí, je odpovědné partnerské prostředí mnohem lepší než umřít v zapadlé uličce na předávkování nebo žloutenku, o AIDS nemluvě.
Dobrá, pane Profante. A co když by tím odpovědným partnerem toho ohroženého čtrnáctiletého kluka byl třeba katolický kněz? Také byste byl přesvědčen, že je to pro toho kluka lepší?
Absurdní otázka -- pokud ho sebral z ulice, poskytl mu materiální a lidské zázemí, přesvědčil ho, aby si dodělal školu a zklidnil jizvy, které si z té ulice odnesl, proč by mě mělo zajímat-- jako člověka, který je jinak věřící či nevěřící --, že je to kněz nějaké víry?
Jiná věc je, pokud kněz zneužívá svoji autoritu vůči věřícímu dítěti, vyhrožuje mu tresty a skandalizací, pokud promluví a odmítá svojí vinu přiznat. Ale pokud ho v tom příslušná církev nepodporuje a nespolupodílí se na osočování oběti, pak to považuji za selhání jednotlivce, neomluvitelné a trestné, ale snad pochopitelné vzhledem k příliš široké příležitosti a celibátu odporujícímu lidské přirozenosti.
Vaše výpady jsou opravdu nesmyslné, pane Nusharte.
Mohu mít výhrady ke konkrétním katolíkům, a to z různých důvodů, například proto, že manipulují veřejné mínění vyloženými výmysly, ale proč bych je měla dávat do souvislosti se sexuálním zneužíváním, kterého se dopouštěli někteří kněží?
Co to vůbec je "moralizující katolicismus"? Je to nějaký směr v církvi?
Pokud, pane Profante, nevidíte sex s dětmi jako něco špatného, ale jste naopak pevně přesvědčen, že odpovědné partnerství (včetně sexu) je pro ohrožené dítě mnohem lepší, pak to samozřejmě nemůžete považovat za neomluvitelné selhání ani v případě, že se tohoto jednání dopustí katolický kněz.
vím, psal jsem složitě. Omlouvám se. Nicméně pro Vaše pochopení, věta:
„Proč by mě mělo zajímat-- jako člověka, který je jinak věřící či nevěřící --, že je to kněz nějaké víry?“
jasně říká, že mě nezajímá, jestli určitý čin vykonal katolický kněz, kominík nebo ošetřovatel v ZOO.
Některé profese ovšem mají nebo by měli mít autoritu -- lékař vůči pacientům, učitel vůči žákům, kněz vůči vůči věřícím. A pokud představitel takové profese tuto autoritu zneužije ke svým osobním choutkám, pak je to neodpustitelná zhovadilost. Lhostejno, zda ji zneužije vůči dítěti nebo dospělé svobodné ženě (tedy vůči osobě, s níž nevynucený sex není předmětem striktní tabuizace).
A teď přijde to složité, zkuste se při četbě soustředit:
Čtrnáctiletému prostitutovi žijícímu na ulici může partnerský vztah s dospělým muže materiálně, sociálně i psychicky pomoct a není pravděpodobné, že by ho -- v případě dlouhodobého, laskavého a pečujícího vztahu -- v něčem poškodil více, než předchozí zkušenost z ulice.
Čtrnáctiletému chlapci žijícímu v bezpečí domácnosti a věřícímu v náboženství, které vyžaduje pohlavní zdrženlivost před svatbou a které striktně vylučuje kněze své víry jako možné sexuální partnery, pravděpodobně kněz, který ho svede s využitím váhy své autority, způsobí těžké trauma.
Já Vám rozumím, pane Profante (nemusíte ze sebe dělat hlupáka). Prostě chcete říct, že ohrožené dítě (například čtrnáctiletý prostitut závislý na drogách) se zachraňuje odpovědným partnerským vztahem s dospělým mužem a že ten dospělý muž nesmí při tom sexu s tím dítětem zneužívat svojí autoritu, takže když si katolický kněz sežene ohroženého dětského prostituta, bude všechno v pořádku, protože není pravděpodobné, že by pečující vztah katolického kněze to dítě poškodil více, než předchozí zkušenost z ulice.
Musí mu sehnat i drogy, aby ho zachránil?
jak velké trauma byste přivodil čtrnáctiletému chlapci, kterému byste se snažil vysvětlit své postoje.
Tak hluboké trauma jako znásilnění farářem anebo závislost na drogách v životě na ulici by to asi nebylo, ale stejně...
Čtrnáctiletý chlapec by, vážená paní Zemanová, byl traumatizován vysvětlením pana Profanta. Já sex s dětmi neobhajuji, já jsem jednoznačně proti.