Kauza Feri: zbavme se konečně zastaralých stereotypů o sexualizovaném násilí

Klára Kadár

Česká legislativa má stále definici znásilnění založenou na násilí. Kdybychom po vzoru mnoha evropských zemí přijali definici na základě absence souhlasu, dočkalo by se spravedlnosti mnohem více obětí.

Stereotypy o obětech sexualizovaného násilí vytrvale přežívají, ačkoli již byly nesčetněkrát z nejrůznějších perspektiv vyvráceny. Foto Pixabay

Obvodní soud pro Prahu 3 začal v úterý 14. února 2022 projednávat případ bývalého poslance Dominika Feriho. Nyní padl rozsudek, ve kterém byl Feri uznán vinným v plném rozsahu za dvě dokonaná znásilnění a jeden pokus. Dle nepravomocného rozsudku by měl jít na tři roky do vězení s ostrahou a navíc má třem poškozeným uhradit 300 tisíc, 150 tisíc a 60 tisíc korun jako nemajetkovou újmu.

Na počátku celé kauzy stála svědectví osmi žen, která se na veřejnost dostala díky poctivé novinářské práci Apoleny Rychlíkové a Jakuba Zelenky z Alarmu a Deníku N. Ženy promluvily o nevhodném chování a sexuálních útocích, které zažily ze strany tehdy aktivního a vlivného politika. Policie se těmito případy začala zabývat. V říjnu 2022 ukončila vyšetřování případu a na Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 3 zaslala návrh na podání obžaloby pro tři případy znásilnění.

Kam se podělo dalších pět případů? Rozhodně nelze tvrdit, že by se zbylé události nestaly nebo že by si je ženy dokonce vymyslely. V takovém případě by se vystavily možnosti stíhání za křivé obvinění. Žádné takové stíhání ovšem nebylo zahájeno. Naopak, v dokumentech k případům je uvedena argumentace policistů a státních zástupců, kteří souhlasí s tím, že se skutky odehrály tak, jak je ženy policistům popsaly, ale z právního hlediska v nich nespatřují trestný čin znásilnění.

Problémem totiž zůstává definice znásilnění založená na násilí. Dle § 185 trestního zákoníku se znásilnění dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy donutí jiného k pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. Jenže podle statistik víme, že sedmdesát procent obětí znásilnění takzvaně zamrzne a z důvodu nadměrného stresu a strachu se nedokáže bránit. Pachatel tedy nemusí vyvíjet násilí a překonávat odpor oběti.

Pokud bychom měli již dříve definici znásilnění založenou na absenci souhlasu — tak jako již šestnáct evropských zemí —, mohl Feri čelit vyššímu počtu obvinění. Bylo by to důležité především pro samotné oběti, které by se dočkaly pocitu spravedlnosti a uznání, že to, co se jim stalo, bylo trestné.

Feriho chování během líčení vyvolalo značnou nevoli soudu. Soud totiž například přesunul obviněného během výslechu obětí do jiné místnosti, aby zabránil jejich společnému kontaktu a ochránil tak oběti dle zákona o zvlášť zranitelných obětech. Jenže Feri se při výsleších smál natolik nahlas, že to bylo přes mikrofon slyšet až do soudní síně. Pro oběti to znamenalo velmi negativní zážitek.

Podle zmocněnkyně poškozených dívek šlo o Feriho taktiku — způsob, jak dívky psychicky rozhodit. „Pan obžalovaný má právo na obhajobu, ale nikoli takto neomaleným a pohrdavým způsobem,“ prohlásila soudkyně Hájková. Bylo rovněž prokázáno, že Feri oběti stalkoval skrze sociální sítě a snažil se je během probíhajícího procesu kontaktovat.

Feriho obhajoba argumentovala mimo jiné tím, že oběti si fotily usměvavé fotky na sociální sítě, takže nemohly prožívat popisované trauma. Z faktu, že jedna z obětí v době napadení provozovala thajský box, pak obhajoba vyvozovala, že by se jistě zvládla útoku ubránit.

Jednoduše shrnuto, obhajoba byla postavena na stereotypních předsudcích o obětech sexualizovaného násilí, které byly již nesčetněkrát vyvráceny, a na takřka paranoidních představách o organizované pomstě. Proto u soudu neobstála.

Celý výsledek a průběh soudu je silným vzkazem obětem sexualizovaného násilí. Obětem snad dodá odvahu případy hlásit a víru, že spravedlnosti se dá dosáhnout. Zároveň proces přispěl k edukaci veřejnosti o tom, co sexualizované násilí představuje a čemu jsou oběti vystaveny, jakým nenávistným komentářům a neustálému zpochybňování musely během procesu čelit.

Bohužel během vyhlášení rozsudku naprosto selhala televize Nova, která v živém vysílání bez svolení soudu odvysílala kompletní rozsudek včetně jmen a dat narození obětí. Takové jednání má na samotné oběti neuvěřitelný dopad, a to i daleko do budoucnosti. Nezbývá tedy než doufat, že za takové selhání padne exemplární trest, aby se nic podobného již nikdy neopakovalo a oběti se u soudu mohly cílit v bezpečí.