Vědci nadále varují před rozsáhlým a nebezpečným vymíráním hmyzu napříč světem. Data ukazují, že množství druhů již vyhynulo a dalším až čtyřiceti procentům vyhynutí hrozí.

Na vině je především ztráta přirozeného životního prostředí způsobená intenzivním zemědělstvím a související proměnou krajiny. Riziko nenápadné katastrofy zvyšuje také užívání pesticidů, zavlečení invazních druhů do citlivých ekosystémů i klimatická krize včetně extrémních výkyvů počasí.

„Rozmanitost života hmyzu je celosvětově ohrožená. Provedli jsme rozsáhlé srovnání třiasedmdesáti studií o úbytcích hmyzu napříč světem a systematicky posuzovali příčiny hlavních příčin vymírání. Naše práce odhalila dramatický propad, který může vést k vyhynutí čtyřiceti procent hmyzích druhů během příštích desítek let,“ uvádí komparativní studie australských vědců ze začátku roku, o níž informovala světová média v čele s britským Guardianem.

Část odborníků zaujímá konzervativnější přístup a poukazuje na to, že varovné studie pracují především s materiály potvrzujícími pesimistickou hypotézu, a mohou tedy trpět zkreslením. Je navíc velmi obtížné odhadovat, co přesně hmyz čeká, neboť se jedná o nesmírně širokou a na poměry zbytku fauny málo zmapovanou třídu živočichů.

Jisté ovšem je, že se úbytek promítá do prakticky všech oblastí životního prostředí: hmyz totiž patří k základům potravního řetězce a na jeho výskytu závisí řada přírodních procesů. V ohrožení se tak ocitá i člověk, respektive tři čtvtiny zemědělských plodin, jež bez opylení nevzdejdou. Z ekonomického hlediska se má za to, že kupříkladu včely opylováním ovoce, zeleniny a olejnatých plodin odvedou „práci“ v hodnotě stovek miliard dolarů ročně.

V některých částech Evropy se úbytek počtu včel odhaduje na osmdesát procent. Ohrožené jsou ale i další druhy hmyzu patřící do nejrůznějších biologických podtříd. Nová studie z Velké Británie vypracovaná profesorem biologie a předním odborníkem na ochranu čmeláků Davem Goulsonem konstatuje, že země za posledních zhruba padesát let přišla o téměř polovinu motýlů a tři čtvrtiny hmyzích druhů specializovaných na konkrétní biotop.

„Řada dříve běžných druhů je čím dál vzácněji k vidění. Zatímco se věnuje mnoho pozornosti úbytku velkých a výrazných zvířat, nedávná data ukazují, že stavy hmyzu poklesly od roku 1970 o nejméně polovinu. A možná ještě děsivější je, že většina z nás si změny nepovšimla. I ti, co si pamatují rok 1970, si totiž jen stěží mohou přesně vybavit, kolik tehdy bylo motýlů či čmeláků,“ konstatuje Goulson v úvodu materiálu.

Pro řadu hmyzích druhů neexistují jednoznačná data. Podle Goulsona ovšem trendy jasně ukazují, že hmyzu jako takového ubývá. Kromě rapidního zmenšení populace běžných motýlů ubylo i těch spadajících do biologicky neformální kategorie motýlů nočních, a to o necelých třicet procent.

Británii zasahuje i úbytek včel a dalších štíhlopasých. Podrobnější čísla chybí, celkem zde ale od roku 1850 vyhynulo třiadvacet druhů včel a opylujících vos.

Musíme se začít starat o krajinu

Na vině je celá řada faktorů. Ty ale veskrze připadají na vrub lidským zásahům do krajiny. „Většina vědců je toho názoru, že je [vymírání hmyzu] výsledkem kombinace vlivu člověka, jako je ničení životního prostředí a dlouhodobé užívání komplexního mixu pesticidů, rozšíření nepůvodních nemocí hmyzu ve včelařství i počátečních dopadů změn klimatu,“ shrnuje Goulson.

Zřejmě hlavní potíží je intenzivní zemědělství pracující s rozsáhlými lány stále stejných plodin, stejně jako monotónní krajina, v níž se hospodářům nedaří kombinovat různé druhy místních ekosystémů. Hmyzu příliš nepomohou ani lesy, pokud se jedná o typické české monokultury náchylné k suchu a postrádající přirozené světliny. Z krajiny ubíjené snahou o co největší výnosy hospodářských plodin navíc mizí i další živočišné druhy, poslední dobou především ptáci.

Kondici hmyzu zhoršují i pesticidy či fungicidy, a to zřejmě včetně rozšířeného glyfosátu. Samy o sobě sice hmyzí společenstva nezahubí, narušují ale jejich odolnost a spolu s dalšimi faktory, jako jsou parazitická onemocnění či nekvalitní zdroje potravy, mohou tvořit smrtící kombinaci.

Velkou neznámou zůstávají následky počínající klimatické krize. Ta se na stavech hmyzu podle všeho zatím příliš neprojevuje a řada druhů se jí do jisté míry přizpůsobí například migrací do oblastí s vhodnějším podnebím. Opuštěné regiony ale v takovém případě může postihnout úbytek biologické rozmanitosti a potíže související například s opylováním rostlin. Příkladů a dat je nicméně stále málo.

Goulson i další odborníci jsou toho názoru, že by hmyzu pomohla nejen důslednější legislativní ochrana, ale také podpora neintenzivního zemědělství s menšími osetými plochami proloženými remízky a mezemi, jakož i zakládání zahrad a neposečených zelených ploch. V českém prostředí může aspoň drobně pomoci omezení rozlohy alespoň části zemědělských lánů s jednou plodinou na třicet hektarů, které nově zavádí ministerstvo zemědělství.

Ekologové ovšem říkají, že je potřeba jít mnohem dál. Především ornitologové volají po důslednějším vymáhání zákonů chránících životní prostředí a žádají také přesměrování financí z evropských pilířů Společné zemědělské politiky do podpory neintenzivního zemědělství.

Pro zlepšení nyní zoufale nízké biologické rozmanitosti české a moravské krajiny navrhují nejen dělit zemědělské lány, ale především do nich zahrnovat rozptýlenou zeleň a oblasti s přirozeně rostoucími planými rostlinami. Takové požadavky směřují ale přímo proti zájmům velkých agrárních korporací.