Chci přispět X

Na hraně ekologického armageddonu

Vědci bijí na poplach: z ekosystémů mizí hmyz a následky pro život na Zemi mohou být nedozírné. Jaká řešení musíme přijmout? Nejen tomuto problému se věnuje čtvrté letošní číslo časopisu Sedmá generace.

Karolína Poláčková

30.08.2018 11:38

Sedmá generace

Logo_7

Sedmá generace je společensko-ekologický dvouměsíčník. Vznikl v roce 1991 a původně jej vydávalo Hnutí DUHA, od roku 2013 existuje jako samostatná organizace. Časopis kriticky sleduje proměny moderní společnosti, vytváří prostor pro debatu o jejích sociálních a ekologických dopadech a snaží se zprostředkovávat poznatky z přírodních, společenských i humanitních věd. Každé číslo je tematicky zaměřeno, zahrnuje však i zprávy, reportáže či recenze popisující aktuální dění související s ekologií a ochranou přírody, lidskými právy, společností a kulturou.

Za posledních téměř třicet let se populace létajícího hmyzu ve více než šedesáti chráněných oblastech v Německu snížily o nejméně 76 procent. Mimo chráněné oblasti, a dokonce i v celé Evropě, může být číslo ještě vyšší. Situace je podle vědců natolik vážná, že pokud razantně nezměníme přístup, hmyzu bude výrazně ubývat i nadále, což bude mít rozsáhlé negativní důsledky pro přírodu i lidstvo.

Evropská komise nedávno připustila, že vymíraní hmyzu se týká také opylovačů, na nichž jsou v Evropě závislé čtyři z pěti plodin. Každý desátý druh opylujícího hmyzu je přitom na pokraji vyhynutí. Množství včel a motýlů klesá rapidní rychlostí a státy konečně začínají jednat. Země Evropské unie se například koncem dubna dohodly na zákazu užívání tří pesticidů na venkovních zemědělských plochách. Vzhledem k hloubce a šíři „hmyzího“ problému však bude potřeba mnohem razantnějších kroků.

Hmyz, který už dolétal
Desítky vědců vloni zveřejnily výzkum v odborném časopise Plos One, v němž tvrdí, že v německých přírodních rezervacích klesla populace létajícího hmyzu během sedmadvaceti let o více než 75 procent. Výzkumu se badatelé věnovali od roku 1989 na více než šedesáti místech celého Německa. Do speciálních sítí sebrali kolem 1500 vzorků létajícího hmyzu. V létě, kdy mělo být hmyzu nejvíc, byl pokles ještě větší: počty nachytaného hmyzu se snížily až o 82 procent. Studie naznačuje, že ročně zmizí zhruba šest procent hmyzu.

„Entomologové mají už dlouho důkazy o úbytku jednotlivých druhů,“ řekla vloni pro CNN Tanya Lattyová, výzkumná a pedagogická pracovnice entomologie na Univerzitě životního prostředí a věd o životním prostředí v Sydney. „Tato studie zahrnula všechen létající hmyz. Obzvlášť znepokojivé je, že zaznamenala pokles v chráněných oblastech. Obávám se, že tento trend by mohl probíhat všude, přičemž v zemědělských či městských oblastech ještě výrazněji,“ dodala.

Flying-insect-leaves-red-dragonfly-dragonfly-2319041Zatímco dříve se populace hmyzu lokálně vyhubené člověkem byly schopny postupně obnovit, dnes to již vinou intenzifikace a hospodaření na velkých plochách není možné. Foto Max Pixel

Vědci, kteří na studii pracovali, tvrdí, že svět je kvůli úbytku hmyzu na hraně „ekologického armageddonu“, a upozorňují na to, že pokud mu nezačneme přikládat dostatečnou váhu, může to vést k fatálním důsledkům. „Kolem osmdesáti procent divokých rostlin je závislých na opylujícím hmyzu, zatímco šedesát procent ptáků spoléhá na hmyz jako zdroj potravy. Ekosystémové služby poskytované divokým hmyzem se jen v USA odhadují na téměř šedesát miliard dolarů ročně. Je zřejmé, že zachování hojnosti a rozmanitosti hmyzu by mělo představovat hlavní prioritu ochrany přírody,“ píší ve studii.

Podobná studie z roku 2014 dokumentovala prudký pokles populace hmyzu a bezobratlých na celém světě. Poukazuje na to, že z více než tří a půl tisíce pozemských druhů bezobratlých na červeném seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) je dvaačtyřicet procent označeno za ohrožené vyhubením.

Příčiny úbytku
Hmyz tvoří až dvě třetiny živých tvorů na Zemi a má zásadní roli v různých procesech, včetně opylení, koloběhu živin a poskytování zdrojů potravy vyšším potravním úrovním. Spolková agentura pro ochranu přírody v Německu zdůrazňuje, že hmyz je hlavní potravou nejen pro ptáky, ale i pro netopýry a obojživelníky. Další důležitou roli hrají predátoři a specializovaní parazitoidi, kteří představují v přírodě včetně zemědělských kultur a lesů přirozené nepřátele regulující populace různých druhů škůdců.

Podle vyjádření odborníků na nedávné konferenci o úbytku biodiverzity, kterou pořádaly Česká společnost ornitologická (ČSO) spolu s ministerstvem zemědělství, se s úbytkem hmyzu a také ptáků v zemědělské krajině potýká mnoho států včetně České repbuliky.

Pravděpodobní viníci tohoto trendu jsou podle německých výzkumníků změny klimatu, pesticidy a intenzivnější využívání krajiny. „Ještě v první polovině 20. století tvořila česká krajina mnohem jemnější mozaiku různých biotopů — luk, pastvin, polí, lesů a křovin.

Populace řady druhů hmyzu se byly schopné mezi nimi přesouvat a v krajině dlouhodobě přežívat, i když člověk v krajině hospodařil a periodicky, například orbou, pastvou či ponechaným ladem, na tyto vlivy citlivé druhy hmyzu na dané ploše mozaiky lokálně vyhubil. Jiná populace daného druhu však přežívala o kousek dál a po čase případně znovu kolonizovala původní místo,“ přibližuje pro Sedmou generaci entomolog Igor Malenovský.

„Dnes zabírají jednotlivá intenzivně obdělávaná pole, a částečně též lesy, mnohem vetší rozlohy. Prostorová dynamika hmyzích populaci tím byla výrazně omezena. Týká se to bohužel i řady přírodních rezervací, které jsou vesměs maloplošné a izolované a pro hmyz jen v obtížně prostupném, nehostinném prostředí“, dodává Malenovský.

V poslední době začínají vědci zmiňovat též negativní vliv světelného znečištění. Lampy v ulicích nebo noční světelný smog nad lidskými sídly narušuje přirozený běh hmyzích životů. Hmyz, který se přesune za umělým světlem, se už do přírody nevrátí.

Odhaduje se, že například populace evropských travních motýlů se od roku 1990 do roku 2011 snížily o padesát procent. Včely a můry jsou na tom téměř stejně. Včely přitom mají ze všech opylovačů v přírodě největší význam. Zajišťují opylování u desítek tisíc druhů rostlin, z nichž řada patří mezi zemědělsky významné plodiny. Prvým krokem k nápravě stavu by proto měl být celoplošný a trvalý zákaz plošného používaní pesticidů v zemědělství.

Češi mají rádi pesticidy
Zpráva OSN letos v březnu varovala, že právě pesticidy mají katastrofické dopady na životní prostředí, lidské zdraví a společnost jako celek. I proto se země Evropské unie koncem dubna dohodly na zákazu užívání tří látek ze skupiny takzvaných neonikotinoidů na venkovních zemědělských plochách.

Tyto pesticidy ve velkých koncentracích aplikovaných při postřiku polí přímo zabíjejí hmyz tím, že likvidují jeho nervový systém. I když se většina molekul neonikotinoidů poměrně rychle rozloží, část z nich se skrz rostlinu dostane i do pylu. Jakkoli v těchto malých koncentracích nepůsobí smrtelně na včely, které tento pyl seberou, s delším časovým odstupem jsou schopné měnit jejich chování a narušovat jejich schopnost žít sociálně a plodit potomstvo. Snižují také jejich odolnost vůči chorobám a parazitům.

Pro zákaz hlasovalo šestnáct členských zemí Evropské unie, čtyři včetně České repbuliky byly proti, osm se hlasování zdrželo. Česká republika požadovala výjimku ze zákazu pro pěstování cukrové řepy.

Výzkumníci v USA a Evropě zaznamenali od roku 2010 úbytek včelích populací o čtyřicet procent a podobně prudký pokles motýlů monarchů. Entomologové také upozorňují, že postřiky nikdo netestuje ani nesleduje, jaké množství zemědělci používají. Například ČTK nedávno informovala, že Státní zastupitelství v Udine na severovýchodě Itálie začalo kvůli masivnímu úhynu včel vyšetřovat osmatřicet zemědělců, kteří jsou podezřelí z nadměrného používání pesticidů. Vyšetřovatelé zajistili asi dvacet polí v okolí Udine a kukuřice a sója, jež na nich rostou, budou zničeny.

Uletí nám včely?
Pesticidy sice částečně chrání plodiny před škůdci, zároveň však zabíjejí jejich přirozené nepřátele a také opylovače. Jejich pokles pozorují včelaři a vědci už od 90. let. Opylovači, k nimž patří nejen včely medonosné, ale i čmeláci a další tisíce druhů samotářských včel, vos, dvoukřídlého hmyzu (mouchy, pestřenky) a denních i nočních motýlů, jsou dnes podle zprávy Mezivládní platformy pro biodiverzitu a ekosystémové služby IPBES ohroženi zejména změnou užívání půdy, pesticidy, znečištěním přírody, intenzivním zemědělstvím a proměnou klimatu.

Právě pro opylovače představuje používání pesticidů značné riziko. Nedávno před ním opět varoval také Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA. Podle něj je více než devět procent včelí populace ohroženo vyhynutím. Vědci zjistili, že používání některých chemických látek zvyšuje náchylnost hmyzu k chorobám a parazitům až trojnásobně. Přitom více než tři čtvrtiny druhů volně kvetoucích rostlin v mírných oblastech potřebují opylování hmyzem, aby plně rozvíjely plody a semena.

Opylovači jsou nenahraditelní i při produkci potravin. Tři čtvrtiny úrody včetně ovoce, zeleniny a jiných rostlin plodí díky opylení. Snížení rozmanitosti druhů opylovačů má celosvětový negativní vliv na lidské zdraví, nemluvě o tom, že pesticidy se můžou dostat i do medu, což představuje hrozbu pro včely i pro člověka.

Proti biologickým pouštím
Další klíčovou příčinou snižování množství nezastupitelného hmyzu jsou také značné změny v zemědělství. Dnes se jak známo řada farmářů zaměřuje na pěstování jedné plodiny, a tak v krajině chybí sady a květnaté louky. Ve větších částech Evropy, USA a Jižní Ameriky pokrývají monokultury rozsáhlé oblasti a vytvářejí takzvané biologické pouště.

Problémem však není jen proměna krajiny na zemědělskou půdu, ale také masivní odlesňování, fragmentace ekosystémů, urbanizace a odvodňování. Na celém světě tak jsou populace hmyzu v katastrofickém úpadku, a to i kvůli ničení přírodních stanovišť a znečišťování půdy, vody a ovzduší.

Přírodovědci zatím na celém světě popsali jeden milion druhů hmyzu a odhadují, že nejméně čtyři až deset milionů druhů dosud neznáme. Spočítat všechen hmyz v přírodě prakticky nejde, a proto ani nevíme, co všechno vymírá. Indikátorem úbytku našich létajících pomocníků je například i takzvaný fenomén předního skla, který může sledovat každý řidič. V poslední době zůstávají přední skla aut téměř bez hmyzu, a to bez ohledu na rychlost auta nebo denní či noční dobu.

Vědci většinu hmyzu zatím dlouhodobě nesledovali, ale na úbytku opylovačů se všichni shodují. I proto Evropská komise navrhla indikátor, který pomůže k lepšímu sledování dat. Při předložení iniciativy vyzval eurokomisař pro zemědělství a rozvoj venkova Phil Hogan EU k bezodkladnému jednání. „Budoucnost našich farmářů a našich venkovských komunit závisí na zdravých ekosystémech s bohatou biodiverzitou. Musíme jednat rychle, abychom úbytek hmyzu zastavili,“ prohlásil. Uvidíme, zda jeho slova v europrostoru plném podobných akutních výzev nezapadnou.

Text vyšel v tištěném dvouměsíčníku Sedmá generace 4/2018.

A co si myslíte vy? Diskuse (99 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 30.Srpna 2018, 18:40:53

Zapadnou.

Gradace destrukce tohoto světa vyráží dech.

A setrvačnost tohoto pohybu je brutální.
I kdybychom okamžitě dupli na brzdy, pofičíme dál jako rozjetý nákladní vlak.

Žádné dupnutí na brzdy ovšem nehrozí.

Bez šance.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 31.Srpna 2018, 12:56:21

Co je na tom všem tak půvabné: my stojíme těsně před vyhynutím, a přesto dokážeme stále dělat jako by nic.

Na Titaniku stále ještě vyhrává hudba.

Petrasek Milan - penzista

Na Titaniku hudba a zde nálada Pátek, 31.Srpna 2018, 14:29:17

jak v tom Bavorsku, kde řezník ještě poráží dobytek sám, babička vaří Griessnockerlsuppe, otec kifft. a farář káže modré z nebe.
Shlédl jsem krimikomedii Śauerkrautkoma a nezbývá než přiznat barvu
Potvrzuje se, že vymírání škůdců hmyzu je nevyhnutelné...bych dodal.

Václav Pospíšil - Záhoří

Pátek, 31.Srpna 2018, 15:27:50

Materialistům přece o nic nejde. Člověk vyhyne, vyvine se nový ROZUMNÝ druh - delfín. Až obsadí moře, začne dobývat souš. Už prý umí zabíjet ze záliby.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 31.Srpna 2018, 16:23:25

Ještě nedávno se říkalo, že hmyz je potravinou budoucnosti.
https://www.lidovky.cz/hmyz-jako-jidlo-evropane-si-musi-zacit-zvykat-foo-/dobra-chut.aspx?c=A130125_154357_dobra-chut_mc

Petrasek Milan - penzista

I matrialisté jsou dítka křesťanské epochy Pátek, 31.Srpna 2018, 19:21:34

a na víc než na biblická proroctví se jim nedostává.
Tedy mimo několika málo potrefených znalostí pravdy.....bych dodal.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Někteří to vyčítají Bohu: Pátek, 31.Srpna 2018, 22:40:13

"Kdybys, Bože, existoval, žádné takovéhle zlo a ekologické katastrofy bys nedopustil! Takže je jasné, že neexistuješ a můžeme si teda dělat, co chceme."

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Paní Hájková, Sobota, 1.Září 2018, 01:00:4

hmyz už je potravinou současnosti.
Penny má v aktuálním letáku nabídku vita chleba s cvrččí moukou a makovou svačinku s toutéž přísadou, pod heslem Mlsání bez výčitek!

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 1.Září 2018, 07:06:57

Proč bez výčitek?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pohádka o tom, jak došlo ke katastrofě Sobota, 1.Září 2018, 09:44:44

Od jisté doby je jasné, že si musíme pomoci sami svým rozumem. Osvícený rozum by nám měl přiblížit dobro a učinit ho součástí našich životů:

"Rozume, jestli existuješ, řekni proč existuje dobro a jaký je smysl života?"

"I ty můj hlupáčku, kladeš si příliš složité otázky, na které ti mohu poskytnout odpověď jenom já, ale nebude to zadarmo!"

"Čeho si žádáš, osvícený Rozume?"

"Chci tvoji duši!"

"No, vždyť ji máš. Duše a rozum jsou přece jedno tělo. A teď mi už konečně řekni, jak je to s tím dobrem a smyslem mýho života."

"Slyš tedy: Dobro existuje proto, aby ses měl dobře. A to je i smysl tvého života!"

"Díky, teď už vím vše, co potřebuji. Tak sbohem, Rozume."

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Sobota, 1.Září 2018, 10:29:14

Nebo v jiné než pohádkové formě o tom uvažoval Max Weber.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Bůh, delfín a člověk Sobota, 1.Září 2018, 11:20:55

Však i toho delfína, pane Pospíšile, přece stvořil Bůh, ne?

Takže tomuto Bohovi by mohlo být naprosto jedno, jestli tím rozumným tvorem který bude vládnout (v Jeho jménu) nad zemí bude člověk, anebo delfín.

Nakonec - kdo ví? - třeba má Bůh ve skutečnosti podobu delfína... ;-)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 1.Září 2018, 12:17:42

Podobu delfína? To asi máte na mysli řeckého Apollóna, že, pane Poláčku?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Nebo bychom tu katastrofu mohli hodit na kapitalismus, když Bůh neexistuje: Sobota, 1.Září 2018, 20:12:49

"Kdybys, Bože, existoval, žádný kapitalismus bys nedopustil!"

(Tak, a vosolil sem to voběma!)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 2.Září 2018, 13:13:18

Nikoliv, paní Hájková; jde o to že kdyby tuto Zemi začali ovládat delfíni místo lidí, pak by ne nějaký vedlejší bůh, nýbrž sám hlavní a jediný Bůh měl delfíní podobu.

A v delfíní Sixtinské kapli by mladého, půvabného delfíního jinocha ze svých ploutví vypouštěl a tvořil vznešený, patriarchální Bůh-Delfín.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 2.Září 2018, 13:21:6

Nevím, z čeho usuzujete, že bůh-delfín by měl být patriarchální, pane Poláčku.
Ovšem ujišťuji vás, že Bohu není jedno, zda budou na zemi vládnout lidé nebo delfíni.
Jednou přece člověka určil za hospodáře planety.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Neděle, 2.Září 2018, 13:26:59

Byli by delfíni křesťané, pane Poláčku?

Václav Pospíšil - Záhoří

Neděle, 2.Září 2018, 18:07:2

Neodvažuji se soudit, co má a nemá být Bohu jedno, avšak těm, kteří poznali Boha by nemělo být jedno, že nenaplnili jeho příkaz: podmaňte Zemi (jemu! a ne sobě!) Gen 1,28 - ikdyž některé překlady přidávají "podmaňte si ji".
Doufám, že si pan Poláček nemyslí, že Bůh vypadá tak, jak si jej zobrazují lidé (třeba v Sixtinské kapli).

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 2.Září 2018, 21:25:9

"Křesťanská naděje vrcholí jistotou, že bez ohledu na to, jak se vyvíjí vnitřní nebo vnější svět, lhostejno, že všechno spěje ke konci, lhostejno, že padají hvězdy z nebe a že ve mně zdánlivě zhasla poslední jiskřička naděje - toto ještě není konec. Ten nastane teprve tehdy, až přijde sám Beránek Kristus a pozve nás na svatbu. Až bude Bůh přebývat mezi námi..."
(Anselm Grün)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 3.Září 2018, 12:07:4

No právě, paní Hájková: v Bibli l i d í (přesněji: Židů) Bůh určil za "hospodáře planety" člověka.

V Bibli delfínů by s naprostou samozřejmostí Bůh za hospodáře planety určil delfína.

---------------------------------------------

Pane Pospíšile, nestojí snad v Bibli, že Bůh stvořil člověka "k obrazu svému"? - Z toho by tedy logicky muselo vyplývat, že ten (židovsko-křesťanský) Bůh přece jenom nějakou antropomorfickou podobu mít musí.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 3.Září 2018, 12:22:18

Pane Poláčku, to není vaše myšlenka, to vymyslel už Xenofanes (jenže pro koně a lvy).

Bůh stvořil člověka k obrazu svému, ovšem nikoliv tělesně. Protože Bůh není tělesný, je to duch.
Ale například naše emoce a city jsou podobné těm Božím.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 3.Září 2018, 12:34:54

Ale vlastně... Jedna osoba z Boží Trojice tělo má - Bůh-syn.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pondělí, 3.Září 2018, 12:48:12

Jak se vlastně věrouka dívá na Boha-syna a na jeho tělo po jeho nanebevstoupení?
V jaké formě tam přebývá, než dojde k jeho opětnému příchodu mezi smrtelníky, jak mnozí z nich věří?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Křesťanští delfíni Pondělí, 3.Září 2018, 12:49:38

Ano, právě tohle je klíčová otázka, pane Nusharte. A abychom se dostali z klece toho omezeného, a přece jenom poněkud exotického případu s těmi delfíny, můžeme tuto otázku zobecnit, rozšířit do univerzální podoby:

Je možno právem očekávat, že mimozemské civilizace - pokud by se (ještě) nacházely ve fázi víry v monoteistického Boha - že by všechny byly "křesťanské"?

Už jenom na zcela první pohled se pozitivní odpověď na tuto otázku jeví být krajně nepravděpodobnou. Na každý pád by v takovémto případě Bůh-Otec musel na každou takovouto planetu s těmi mimozemskými civilizacemi vyslat nějakého dalšího svého syna (a toho tam nechat ukřižovat na kříži), a navíc by ještě na každé z těchto planet musel být i nějaký další Jan Křtitel, který by onoho tamějšího Ježíše mohl pokřtít, aby tento sám se vůbec teprve mohl stát "křesťanem".

Jak řečeno, v tomto smyslu se ta alternativa, že by se křesťanství skutečně mohlo stát univerzálním kosmickým náboženstvím, jeví krajně málo pravděpodobnou.

-------------------------------------------

Ale na straně druhé - neberme celou záležitost na lehkou váhu. Za tím bezprostředním povrchem křesťanství - nekřesťanství se skrývá mnohem hlubší záležitost.

Tady se musíme zase vrátit k Hegelovi. A položme si spolu s Hegelem zásadní otázku: vzniklo křesťanství (na Zemi) náhodně, anebo nevyhnutelně?

V každém případě Hegelova odpověď zní zcela jednoznačně: křesťanství vzniklo nutně a nevyhnutelně, protože ono jako první náboženská forma odráží Absolutno, samotné bytí v jeho úplnosti, v jeho dokonalé pravdě.

Musíme si připomenout: Hegel vidí svět principiálně v jeho vývinu. (To v jeho době ještě naprosto nebylo samozřejmé.) Je tu tedy nějaký člověk (lidstvo), který - jakožto bytost obdařená duchem, inteligencí - spatřuje svět okolo sebe, tento svět vnímá a poznává nejen v jeho vnější podobě, ale i v jeho podstatě.

A podstata tohoto světa je podle Hegela konec konců nehmotná, ideální; je to v poslední instanci nakonec právě to samotné Bytí, jakožto Absolutno, v jeho naprosté dokonalosti a pravdě.

Člověk toto Absolutno, tuto podstatu světa poznává, reflektuje v různých formách: prostřednictvím vědy, prostřednictvím umění - a prostřednictvím náboženství. Ale člověk tu pravou podstatu světa nepozná ovšem hned celou; nýbrž propracovává se od nižších forem poznání k formám vyšším. A tento proces od nižšího k vyššímu probíhá samozřejmě i ve sféře náboženství. A tak ten vývoj náboženských forem probíhá od animismu (prvotní bázeň před mocí Přírody), přes celou řadu dalších forem až nakonec ke křesťanství.

Proč je podle Hegela právě křesťanství religiózní formou poslední a nejdokonalejší? - Tady je velice zajímavé jeho porovnání křesťanského Boha s Jahvem, bohem judaismu.

Podle Hegela totiž ten judaistický Jahve ještě zdaleka není "dokonalým" bohem - protože on se k lidem stále ještě vztahuje pouze "herrisch", panovačně. Člověk tu tedy vůči Bohu setrvává stále ještě ve víceméně pasivním, podřízeném postavení. To znamená: člověk zde ještě nedosáhl své plné svobody.

A až teprve v křesťanství Bůh prostřednictvím Ježíše propůjčuje člověku jeho plnou svébytnost, a tedy i svobodu. Kdy člověk je svobodný, ale svobodně - protože vědomě a uvědoměle - vstupuje do svazku s Bohem, tedy s Absolutnem. Vztah Bůh - člověk už není založen na příkazu, ale na lásce, na vlastním uvědomění.

Takže tedy: pokud se na celou záležitost podíváme tímto hegelovským pohledem, pak by skutečně pro k a ž d o u civilizaci v celém univerzu muselo nevyhnutelně platit, že její náboženské představy se budou vyvíjet tím samým způsobem, a nevyhnutelně dospějí také až ke křesťanství.

Ovšem, je nutno připojit: celá ta Hegelova konstrukce jsoucího světa, kdy veškerý vývoj probíhá prakticky jako nalinkovaný podle absolutních, předem daných logických určení - tato jeho konstrukce je velmi specifická, a dnešní filozofie ji prakticky v žádném případě nepřijímá bez výhrady. Nicméně - v určitých částech si stále zachovává svou vysokou přesvědčivost a logickou návaznost.

Takže celkově můžeme učinit nejspíše asi takovýto závěr: na jedné straně je skutečně krajně málo pravděpodobné, že by na cizích planetách existovalo "křesťanství" v ryze pozemském smyslu.

Na straně druhé se ale stejně tak jeví vysoce pravděpodobným, že 1) by tam vznikly všechny uvedené formy reflexe vnějšího světa - tedy nejen věda, ale i umění a náboženství; a že 2) tamější náboženství by na určitém stupni svého vývoje vykazovala velice podobné základní znaky, jako naše pozemské křesťanství.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 3.Září 2018, 13:01:10

Ale jistě, paní Hájková, že na ten antropomorfismus ohledně náboženských představ lidí přišli už staří Řekové. A přesně ten samý antropomorfismus platí ostatně právě i o těch představách, že Bůh "myslí a cítí" podobně jako my lidé.

Daleko lépe odůvodněné jsou oproti tomu ty názory (a to dokonce i mezi některými křesťanskými teology), že to co lidská řeč označuje pojmem "Bůh" je ve skutečnosti natolik nám vzdálené a svébytné, že my to nikdy nemůžeme opravdu pochopit. A můžeme si o tom dělat právě jenom obrazy, které bereme ze své vlastní omezené lidské zkušenosti.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Paní Zemanové Pondělí, 3.Září 2018, 13:09:51

Paní Zemanová, já sice nemám teologické vzdělání, ale pokud je mi známo, Ježíš odešel na nebesa v těle (vzkříšeném). Vzkříšené tělo má trochu jiné vlastnosti než tělo smrtelné (například prochází zdí). Ale je to pořád (hmatatelné) tělo - Tomáš si mohl sáhnout na rány.
I naše tělo po vzkříšení má získat nesmrtelnost.
V jaké podobě se Ježíš vrátí, není podrobně známo. Prý se zjeví "ve slávě". Ovšem, co to znamená, nevíme.
Wright v knize Překvapivá naděje, z níž už jsem tu citovala, trochu popisuje, jak si to přibližně představuje. A taky cituje sv. Pavla: Pokud Ježíš nevstal z mrtvých, pak nevstaneme ani my. Pak jsme nejubožejší ze všech lidí.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 3.Září 2018, 13:50:37

Já se divím, pane Poláčku, že v nějaké mimozemšťany vůbec věříte. A ještě se staráte o jejich víru.

Václav Pospíšil - Záhoří

Úterý, 4.Září 2018, 01:48:7

Jako nejkrásnější na Starém Zákoně považuju to, že se o Bohu mluví tak lidsky a proto srozumitelně. Bůh se hněvá, žárlí, miluje. Je v tom vyjádřeno, že jsme stvořeni k jeho obrazu, proto všechny ty naše vlastnosti a vášně, pokud jsou správně užívány, jsou dobré. Jsou od Otce. Tak o Bohu můžeme vůbec mluvit a je nám pochopitelný. Na druhé straně je však zakázané si Boha zpodobnit "lidsky", poněvadž tím už nevystihneme to, čím nad nás vyniká. Jsme jeho obrazem, ale originál není podobný obraz. Je to originál, který převyšuje každý obraz.
Jediný věčný Boží Syn, kterému Otec dává při věčném plození cele sám sebe (podobně jako my hmotně vkládáme do svého semene sami sebe) je mu naprosto totožně podobný a stavše se člověkem, zjevil nám Otcovu velikost svým slovem i skutky. Jen připomenu, že věčnost (věčné plození) není časová rozprostřenost do dálky, ale podle Tomáše : Plenitudo vitae tota simul existens = Plnost života celá najednou v aktu. Latinsky se to dá vyjádřit líp a je to ze samých mezinárodních slov pochopitelné (totální, simultánní, existující).
Na rozdíl od těch, kdo Boha jako Otce vidí jako důsledek paternalistické společnosti a chtěli by, aby byl zvaný i Matkou, Bible vystihuje něco jiného. Jen Otec, ne Matka je schopen udělat to, co přikázal Bůh Abrahámovi: Obětovat svého syna. Vposledku tomu zabránil, sám však svého Syna obětoval, poslal jej na kříž. To by Matka nedokázala, ikdyž Bůh Otec má i všechny mateřské rysy. (Ikdyby tě vlastní matka opustila, já tě neopustím). Důkaz: Hru Matka napsal muž Karel Čapek. V ní nechává matku vzít pušku ze zdi, vložit ji do rukou nejmladšího, už jedinému žijícímu synu a říct: jdi! Když byla Matka hrána v Anglii, herečka se před touto scénou zarazila a nedokázala to udělat. Proto Boha nazýváme Otcem. Bible je přesná.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 4.Září 2018, 11:31:6

Tak to je doopravdy úsměvné, paní Hájková. Tak Vám má být dopřáno věřit v takové extravagantní záležitosti jako je "zmrtvýchvstání" Krista (který je navíc k tomu tak nějak napůl tělesný a napůl zase ne) - a já nemám mít právo počítat se značně pravděpodobnou existencí mimozemských civilizací?...

Musíme se už jednou provždy smířit s tím, že my jsme (a to i našimi bohy) jenom malým smítkem v jednom zastrčeném koutku vesmíru, a že kromě nás existuje ještě celá řada jiných světů a jiných civilizací, které jsou z velké části už na mnohem vyšším stupni vývoje, a tedy je nutno předpokládat že už za sebou nechaly už i tu fázi religiózního monoteismu.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Náboženství, jeho progresivní a jeho archaické elementy Úterý, 4.Září 2018, 11:53:15

Pane Pospíšile, přesně naopak: právě to že ten starozákonní Bůh Jahve má ještě celou řadu ryze lidských vlastností je dokladem vývojové zaostalosti judaismu, který se tím velice blíží (například řecko-římskému) polyteismu, kde bohové byli ještě plně ovládáni ryze lidskými popudy a vášněmi. A je to až teprve křesťanský Bůh, který tuto archaickou stránku božích projevů zanechal za sebou, a který působí už podstatně "důstojněji".

Stejně tak zcela převrácený je ten příklad s tou obětí/neobětí Izáka: to není projev nějaké velkolepé boží lásky, nýbrž naopak doklad ještě značně archaického charakteru judaismu, a tedy i boha Jahve.

Je nutno připomenout: ve starých dobách byly lidské oběti bohům naprostou samozřejmostí. A ono to mělo dokonce svou logiku: tehdy se pevně věřilo na to že jenom a pouze lidskou obětí bohům je vůbec možno udržet v chodu celý ten kosmický cyklus vznikání, plození, rození, úrody... Takoví Aztékové například pevně věřili tomu, kdyby přestali pořádat své krvavé rituály s lidskými obětmi, tak se zhroutí celá nebeská klenba, protože celému tomu kosmickému cyklu bude chybět energie k jeho udržování se.

Takže: to že v ů b e c ve Starém zákoně může Bůh závažně vznést požadavek na lidskou oběť, to je jak řečeno jenom doklad archaického charakteru Starého zákona. A je nutno vycházet z toho, že ještě v ranému judaismu ty lidské oběti byly praktikovány. Je sice pravda, že bůh Jahve v posledním okamžiku tuto lidskou oběť odmítl; a hovoří to pro to že se zde konec konců přece jenom prosadilo to "modernější" pojetí, že není zapotřebí oběti lidské, že postačí oběť zvířecí. Nicméně jak řečeno, to celé je příznakem a dokladem archaických kořenů judaismu.

Co se křesťanství týče: jeho další progres spočívá v tom, že - na rozdíl od judaismu - se dokázalo osvobodit i od těch archaických rituálů obětin zvířecích; nicméně i v křesťanství se - v osobě respektive symbolice Ježíše - stále ještě udržuje ta prastará, archaická víra v to, že jenom a jedině vlastní obětí je možno udržet v chodu veškerý kosmický řád a pořádek, a navázat spojení s Nejvyšší instancí, s Bohem.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 4.Září 2018, 12:02:59

Kdo říká, že nemáte právo, pane Poláčku? Napsala jsem jen, že se tomu divím.
Já v mimozemšťany uvěřím, až se s nimi setkám. Neříkám, že teoreticky nemohou existovat.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Obětování Izáka, jazyk tekoucí dějinami, porozumění starým textům Úterý, 4.Září 2018, 17:27:53

Pane Poláčku, vy to interpretujete v souvislostech moderní doby. Je ale možno pokoušet se staré texty interpretovat v souvislostech té doby, ve které byly napsány.
Optikou dnešní doby starým textům rozumět nemůžeme.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 5.Září 2018, 09:31:54

Pane Nusharte, mohu Vás opravdu ujistit, že moderní biblický výzkum skutečně velice pečlivě přihlíží ke kontextu oné doby. ;-)

To ovšem naprosto neznamená, že by tento moderní výzkum zůstal u z a v ř e n v optice tehdejší doby, a že by k tehdejšímu stavu vědění nebyl schopen nic dalšího přidat. To by pak nebyl výzkum, nýbrž jenom mechanické opakování tehdejších (časově podmíněných) představ.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

K čemu je dobrá Bible Středa, 5.Září 2018, 10:03:48

https://www.vira.cz/texty/clanky/osvedceny-zpusob-modlitby-nad-bibli-tzv-lectio-divina

Václav Pospíšil - Záhoří

Čtvrtek, 6.Září 2018, 07:43:0

Pane Poláčku, já samozřejmě uznávám přirozený vývoj. Vidím jak jsou v člověku obsaženy všechny složky, které se v nějaké míře objevují v předcházejících větvích vývoje. Jsou jen v jiných, různých podobách, tak jak to vyvíjející se člověk potřeboval, aby přežil a vyrostl.
Uznávám i vývoj náboženství, tak jak jste jej popsal. Největší omyl nejen Váš, ale celého lidstva je v tom, že Ježíš nepřišel založit nové náboženství, ale přinesl nový vztah k Bohu. Náboženství vždy "založili", vytvořili lidé, jak v židovství, tak na základě Ježíšova učení. Náboženství se tak stalo degradací vztahu k Bohu.
V náboženství platí, co píšete o přístupu člověka k Bohu. V náboženství platí, že člověk stále hledá jak se dostat k Bohu. Ve skutečnosti je to Bůh, kdo hledá přístup k člověku. Je to Bůh, kdo vyhledal člověka. Člověk nemusí hledat Boha, Bůh se mu dal nalézt.
Vy opouštíte náboženství (souhlasím s Vámi, já taky), vidíte však vývoj lidstva v přirozeném vývoji. Podle Vás se člověk musí dostat na vrchol všeho vývoje, člověk se musí stát božským. Jenže. O to se lidstvo už kolikrát pokoušelo, a tato cesta vždycky zklamala. Má-li lidstvo ve svém vývoji postoupit, musí přijmout cestu, kterou mu Bůh nabídl. Následovat Ježíše přijetím Ježíšova Ducha. Opět to prvotně není lidský krok, ale Boží nabídka, kterou člověk přijímá. Výsledkem je, ano, oběť, kterou jste Vy však postavil na první místo. Je to oběť vlastního života. Semeno, které musí padnout do brázdy a přinést nový život.
Toto zachrání svět, a ne filosofování. Proto můžete vidět, že v cestách filosofů se lidstvo rozděluje, následuje však ty, kdo nasadí svůj život. Masaryk nezvítězil jako profesor na Karlově univerzitě, ale když se vydal ve dvaaašedesáti letech do emigrace. I po Marxovi musel přijít Lenin, ikdyž se vydal bludnou cestou. Stalin už byl pouze příživník revoluce. I Ježíš byl v pokušení vydat se cestou filosofů, když se krátce před jeho poledními Velikonocemi po něm poptávali Řekové. Mohl s nimi, kteří jej obdivovali, odejít do Řecka a stát se jedním z filosofů. Zvolil však oběť svého života, a proto se jej snaží následovat miliony lidí všech věků. Ikdyž ne vždy jeho cestou.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"V náboženství platí, že člověk stále hledá jak se dostat k Bohu. Ve skutečnosti je to Bůh, kdo hledá přístup k člověku." Čtvrtek, 6.Září 2018, 11:18:9

To je výstižně vyjádřený rozdíl mezi (vědeckým) marxismem [hledá, jak se dostat k "bohu" - tedy ke konci dějin, do nějakého ideálního stavu společnosti] a (křesťanskou) láskou [hledání Boha, jak se dostat k člověku - do jeho srdce].

Marxismus je tedy z tohoto hlediska jedním z mnoha náboženství.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 6.Září 2018, 11:59:9

Bez oběti (tedy vlastního nasazení) pořádně nejde nic.
Sedm sociálních hříchů, jak je formuloval Mahátma Gándhí - i tam je o (sebe)obětování:
-Politika bez zásad
-Podnikání bez morálky
-Blahobyt bez práce
-Výchova bez charakteru
-Věda bez humanity (lidskosti)
-Požitek (rozkoš) bez svědomí
-Zbožnost (uctívání) bez oběti

Josef Poláček - Manuální pracovník

Absolutno, Bůh a člověk Čtvrtek, 6.Září 2018, 13:38:30

Tedy, pane Pospíšile, tady jste najednou otevřel celou - bezmála by se chtělo říci, Pandořinu skříňku - zcela fundamentálních teologických otázek. Vůbec nevím, jestli se nám může takto v krátkosti podařit to všechno alespoň v základních rysech utřídit.

Tak za prvé - souhlas. Samozřejmě, Ježíš sám nepřinesl nějaké "nové náboženství", a vůbec to nebylo jeho úmyslem. Na straně druhé - křesťanství se skutečně od náboženství jako takového (tedy od toho co stvořili lidé) nedá jen tak čistým chirurgickým řezem odříznout. Celý ten věroučný kánon kolem Ježíše, jeho působení, jeho významu - to jsou zcela jednoznačné (a zdogmatizované) výroky, které tvoří jeden jediný celek, a bez nich by křesťanství přestalo být křesťanstvím.

Všechno co bylo napsáno ve Starém zákoně, a všechno co bylo napsáno v Novém zákoně - to napsali lidé. Lidé, kteří si náboženské, věroučné otázky vykládali tím či oním způsobem, a to co považovali za důležité, správné a pravdivé, to zapsali. A především všechno to co v křesťanské tradici nějakým způsobem zachycuje a vykládá běh věcí po Ježíšově smrti - to už je všechno výhradně dílem lidí, těch či oněch (zcela konkrétních) zapisovačů, vypravěčů, evangelistů...

Teď se ale dostáváme k tomu hlavnímu. Říkáte, že Ježíš nepřinesl nové náboženství, nýbrž nový vztah k Bohu. Já bych především řekl, že Ježíš přinesl v prvé řadě nový vztah člověka - k němu samému. Tedy k člověku.

Ten základní vztah k Bohu - ten zůstal zachovaný. Jako měl člověk předtím povinnost plnit Boží vůli (a konat dobro), tak stejně tak je totéž povinen i potom.

Ten zásadní rozdíl je v tomto: člověk už tak nemá konat s l e p ě, jenom proto aby naplnil (Boží) zákon; nýbrž má tak činit ze svého vlastního nitra, ze svého vlastního niterného přesvědčení, ze svého vlastního niterného náhledu. Tohle a právě tohle je ten zcela zásadní rozdíl stavu před Ježíšem a po něm.

------------------------------------------

Dále. Říkáte že se věci nemají tak že by člověk hledal nový vztah k Bohu - ale že je to Bůh, kdo hledá přístup k člověku.

Ponechme teď stranou to, že toto tvrzení vlastně odporuje Vašemu prvnímu tvrzení, že Ježíš "přinesl nový vztah k Bohu" - protože to by právě poukazovalo na to, že ten směr jde od člověka k Bohu, nikoli naopak.

Jestli si tady chceme zjednat trochu jasno, musíme si zodpovědět otázku, co to vlastně znamená, když člověk pronese slovo "Bůh".

Tento "Bůh" - to není nic jiného nežli přirozeně vzniklý lidský pojem či jméno pro to, co ve filozofii nese označení "Absolutno". Toto "absolutno" - to je to co trvá, co je věčné, co existuje samo sebou a není odvislé od čehokoli jiného. Je to ta substance, která je základem celého předmětného, materiálního světa, ze které tento svět vzniká a do které se navrací. "Bůh" je subjektivizovaná, personalizovaná podoba tohoto "absolutna".

Člověk cítí tu přítomnost tohoto absolutna ve světě kolem sebe, a cítí ji i v sobě samém; a proto se snaží tuto přítomnost nějakým způsobem uchopit, vyjádřit, zviditelnit.

Teď ale: toto Absolutno (respektive Bůh) je jak řečeno trvalé, neměnné, věčné; a nemá principiálně zapotřebí k něčemu hledat cesty. Je to naopak právě člověk, který k němu musí hledat své cesty; musí ho poznávat, musí se přibližovat jeho naprosté Dokonalosti.

Ve svém putování časem člověk k tomu absolutnu nachází postupně nové a nové cesty; a proto se i v jeho představách ten obraz tohoto Absolutna (jakožto Boha) mění a vyvíjí. To je naprosto přirozené.

Člověk se ve vztahu k němu - jakožto jednotlivec - může cítit nepatrný a nicotný; ale stejně tak se - jakožto sám myslící, inteligentní, duší nadaná bytost - s ním může vidět být na v zásadě stejné úrovni, jenom že člověk právě jako jednotlivec té absolutní dokonalosti nikdy nemůže dosáhnout bezezbytku.

Takže - mezi těmito dvěma extrémy je dána celá škála možností, jak se člověk ve vztahu k tomuto Absolutnu-Bohu může sám definovat. A lidstvo zřejmě opravdu už vyzkoušelo všechny možnosti na této škále.

Ale: vždycky je to nakonec sám člověk a nikdo jiný, kdo zaujme ten či onen postoj. To či ono rozhodnutí. A vždycky to má pak nějaké důsledky. Ano, když se člověk postaví "na roveň Bohu" - pak tím otevírá bránu dokořán své pýše.

Ale na straně druhé, když se člověk prohlásí za příliš nepatrného ve vztahu k Bohu - pak tím zase zaujímá příliš pasivní, podřízený postoj, a sám tím podrývá svou vlastní svobodu.

Takže nakonec i ve vztahu k Absolutnu, k Bohu platí to aristotelské: zachovat tu správnou míru. Aby toho nebylo ani příliš málo, ale ani příliš mnoho.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Princip oběti Čtvrtek, 6.Září 2018, 13:56:26

Co se toho týče, že by Ježíš měl možnost odejít do Řecka a stát se tam - slavným - filozofem, tak to je pro mě opravdu novinka.
Už vzhledem k tomu, že na poli filozofie byl naprostý laik, by to bylo skutečně velice překvapivé. ;-)

Ale k té oběti. Jak už jsem řekl minule, ten princip oběti - ten je prastarý, archaický, už zcela prvotní náboženství ho obsahovala jako svůj centrální element.

Ta "oběť" má vlastně dvě stránky. Na straně jedné tu je princip oběti v metafyzickém smyslu, v té představě že když člověk neobětuje to nejvyšší, co má, tedy lidský život (vlastní nebo někoho jiného), tak že tím bude narušen celý kosmický pořádek.

A druhá stránka té oběti je čistě - dalo by se říci - kupecká, ve smyslu má dáti - dal. Já přinesu bohu (či nějakému duchovi) oběť, a on mi za to poskytne svou přízeň, respektive zařídí pro mě nějakou zcela konkrétní záležitost.

V křesťanství přetrvávají o b ě tyto složky; i ta čistě vypočítavá. (Například i třeba modlitba za to, aby vyhrál vlastní fotbalový klub, je na tomto základě: já obětuji něco ze svého volného času, pomodlím se k Bohu - a on mi za to zařídí vítězství.)

A ta druhá, ta metafyzicky pojatá oběť - ta je v křesťanství jedno provždy dána symbolicky, smrtí Ježíše. Která byla - s největší pravděpodobností až dodatečně - povýšena na tuto oběť metafyzickou, záměrnou, vědomou.

Co k tomu říci? - Jistě; jsou věci natolik závažné a důležité, že člověk je povinen jim něco ze sebe samého obětovat. A někdy dokonce i to nejvyšší, svůj vlastní život. Z této strany je tedy na tomto konceptu všechno v pořádku.

Ale na straně druhé: čím je lidský svět vyspělejší a uvědomělejší, tím více tento princip oběti ustupuje do pozadí. Dnes už asi jen sotvakdo bude věřit, že když se nebudou konat lidské oběti, že proto přestane vycházet slunce a zřítí se celá nebeská klenba. Ale i v životě lidském, v lidské společnosti: čím je lidská společnost vyspělejší, civilizovanější, kultivovanější, tím více ustupuje do pozadí nutnost či potřebnost obětovat svůj vlastní život, v čistě fyzickém smyslu.

To co je na vyspělém stupni vývoje člověka mnohem více zapotřebí obětovat - to je vlastní pohodlnost (konání i myšlení), to jsou vlastní pohodlné názorové a myšlenkové stereotypy.

Ano, aby tento svět za něco stál, aby se přiblížil svému prapůvodnímu poslání, totiž být světem dobrým - k tomu musí člověk vždy něco ze sebe obětovat. Ale ten význam sebeobětování ve smyslu ukončení vlastního života - ne, tento aspekt zcela nutně čím dál tím více bude ustupovat do pozadí.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 6.Září 2018, 14:27:16

Je to vyjádřeno známými slovy:
Kdo svůj život (svou duši) ztratí pro mne, ten ho nalezne.
Ježíš tím samozřejmě nemyslel oběť ve smyslu sebevraždy.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Jako měl člověk předtím povinnost plnit Boží vůli (a konat dobro), tak stejně tak je totéž povinen i potom." Čtvrtek, 6.Září 2018, 21:22:55

Pane Poláčku, to není povinnost, to je nabídka ke svobodnému rozhodnutí každého člověka, nabídka svobodně se rozhodnout lásku opětovat, či neopětovat.

Opětovat Boží lásku k člověku nemůže být povinnost, ale jen svobodné rozhodnutí.

Václav Pospíšil - Záhoří

Pátek, 7.Září 2018, 01:32:43

Pane Poláčku, reakce na Váším diskusním příspěvekm ukazují jak jste se svým myšlením vedle. Přidám jenom málo, nelze na vše reagovat. Ježíš přinesl nový vztah k Bohu, právě ten, že si Boha nemusíme získávat svou obětí a svými skutky, že On našel cestu k nám a my ji můžeme přijmout.
Je to postoj, který vyjádřil slovy: nepadne-li zrno do brázdy... Tak jako zrno se musí dostat do životodárné půdy, tak člověk se musí poddat Bohu. Pak začne v této pasivitě ta nejvyšší aktivita, poněvadž se sám Bůh spojuje s člověkem. K tomu poddání se se musí člověk rozhodnout svobodně. Co víc říct?

Václav Pospíšil - Záhoří

Pátek, 7.Září 2018, 01:49:53

Obraz zrna v brázdě je naprosto přesný. Jen u člověka to poddání se trvá celý život. Ukazuje to Vladimír Holan v básni Poslední.
Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
Třesu se, Bože můj, neboť tuším,
že brzy umřu a pevný měl bych být.
Z každého stromu spadne i ten nejposlednější list,
neboť on není bez důvěry k zemi.
Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka,
neboť prkno v márnici je docela prosté.
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.

Ale já...

Václav Pospíšil - Záhoří

Pátek, 7.Září 2018, 06:26:55

Nemohu si nevšimnout ještě dvou kategorií uváděných panem Poláčkem. Nenáboženské vyvýšení se a náboženské ponížení se, které by podle něj mělo být aristotelsky umírněné. Opět se tu ukazuje, že Ježíšův přístup nemá nic společného s náboženstvím. Ježíš nám přišel říct, že nás nebeský Otec přijal za své děti. U dítěte neexistují žádné takové kategorie. Naopak, my dospělí máme se chovat jako dítě. Ne jako mimino, ale dítě dorůstající do velikosti Ježíšovy, který se stal našim příkladem. I on jako člověk se musel naučit tomuto chování. Věřit svému Otci, očekávat vše od něj, vnímat jeho vůli, naplnit ji. Vyplývá to nejen z jeho života, jeho chování, ale všeho poučování o synech - marnotratný syn, ochotný a neochotný syn, ...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 7.Září 2018, 07:01:8

Pan Poláček tu zmínil jakousi prastarou víru o tom, že bez oběti bude kosmickému cyklu chybět energie k jeho udržování se.
Možná na tom něco bude. Nevím sice, jak je to s kosmickým cyklem, ale bez určité oběti se neudrží ani obyčejné manželství. Tedy bez obětování aspoň části svého ega.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Krvavá oběť Pátek, 7.Září 2018, 10:36:24

Všichni (s výjimkou paní Hájkové): hovoříte a argumentujete mimo samotné jádro věci.

Tak znovu: ten archaický element v křesťanství spočívá vůbec v té představě, že prý je bezpodmínečně zapotřebí nějaké k r v a v é o b ě t i pro to, aby mohl být uskutečněn boží záměr, boží řád.

Že tedy Bůh-Otec m u s e l nechat zabít svého vlastního syna, aby mohla být stvrzena "Druhá smlouva", aby mohla nastat nová éra ve vývoji lidstva.

Položme si se vší naléhavostí otázku: jak je v ů b e c možno vážně tvrdit takový nesmysl?!! Jak je vůbec možno vážně tvrdit, že Bůh nedokáže svou vůli člověku sdělit žádným jiným způsobem, nežli krvavou obětí vlastního syna? A jak je vůbec možno mravní potenciál lidstva u r á ž e t tou představou, že jenom když bude provedena tato krvavá oběť, že jenom a pouze poté bude lidstvo schopno pozvednout se na nějakou vyšší mravní úroveň?

Jestli by tomu skutečně bylo tak, jestli tedy lidstvo nemělo být schopno dosáhnout vyššího stupně mravnosti, nežli jenom pod dojmem, pod znamením této krvavé oběti - pak je tento stupeň mravního vývoje lidstva o d s a m é h o p o č á t k u zatížen touto primitivní, archaickou, barbarskou symbolikou "krvavé oběti". A je pak zcela evidentně naprosto nutné se této barbarské symboliky zbavit, jakožto nevyhnutelná podmínka pro přechod na opět další, vyšší stupeň mravního vývoje lidstva.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Princip oběti v našem životě vezdejším Pátek, 7.Září 2018, 10:45:47

Paní Hájková: pokud si odmyslíme tu archaickou představu nutnosti "krvavé oběti", pak právě i na těch nejstarších projevech této víry respektive tohoto přesvědčení je jeden moment naprosto správný: je to jakési intuitivní tušení principiální, ontologické vyváženosti, symetrie všech věcí, veškerého bytí. A to jak na té úrovni kosmické, tak ale - jak zcela správně poukazujete - i na úrovni bezprostředně lidské.

Tam kde se něco bere, tam se také musí něco dávat. Není možno stále jenom brát, a nic za to nedávat. Na takovémto principu (jenom brát a nic nedávat) fungují jenom diktatury. A jenom tyranské partnerské, respektive vůbec mezilidské vztahy.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Křesťanství a dětská fáze vývoje člověka Pátek, 7.Září 2018, 10:51:5

Ano, pane Pospíšile, trefil jste to vlastně naprosto přesně: v křesťanství se člověk nikdy nemůže stát skutečně dospělým. Skutečně svébytným. Vždycky tu musí jenom někoho napodobovat, musí jenom plnit vůli někoho jiného. Musí se snažit přiblížit se Ježíšovi, musí plnit vůli Boha. Ale nikdy - naprosto a zásadně nikdy - v křesťanství člověk nemůže hrdě prohlásit: "A teď už jsem plně dozrál, a teď už tedy mohu být sám sebou, a mohu jít svou vlastní cestou!"

Něco takového v křesťanství neexistuje; vždycky se musí jenom vstupovat do stop, které tu zanechal někdo jiný.

V křesťanství tedy člověk nakonec provždy zůstává jenom v dětské, nebo přinejlepším v j i n o š s k é fázi svého osobního vývoje, kdy nad sebou stále ještě cítí nadřazenou autoritu; ale nikdy se tu nemůže stát skutečně dospělým.

Václav Pospíšil - Záhoří

Pátek, 7.Září 2018, 11:07:32

Bůh může a dokáže vše. Avšak člověk není schopen všechno přijmout. Nedokážeme vytvořit ráj na zemi, přesto, že to je technicky i filosoficky možné, nedokážeme ani udržet základní spravedlnost, nedokážeme téměř nic. Ničit, rozbíjet, ano. Teprve když se na křižovatce stane několik smrťáků, situace se tam řeší. Ideálem izraelity bylo sedět pod fíkovníkem a odpočívat. Stejný sen má celé lidstvo, uskuteční ho pár jedinců. Prožít si svůj život v klidu a v pohodě. Takoví lidé nejsou pro lidstvo nijak užiteční. Takové volá Ježíš do práce, jako zavolal Natanaela(Jan 1, 48). Pořád zůstává to stejné: nepadne-li zrno do brázdy....Ježíš nenaplňoval žádnou archaickou představu, ale tuto prostou, pochopitelnou lidskou moudrost. Aby učedníci pochopili, nebyla jiná možnost.

Václav Pospíšil - Záhoří

Pátek, 7.Září 2018, 11:14:0

Poznal jsem pár lidí, kteří byli dospělí nebo spějí k dokonalosti. Vždycky to byli a jsou lidé, kteří "padli do brázdy". Pocity a řeči o své svobodě nestačí.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Jak je vůbec možno vážně tvrdit, že Bůh nedokáže svou vůli člověku sdělit žádným jiným způsobem, nežli krvavou obětí vlastního syna? A jak je vůbec možno mravní potenciál lidstva u r á ž e t tou představou..." Pátek, 7.Září 2018, 11:40:56

Pane Poláčku, úplně chápu Vaše pohoršení. Ano, z určitého dnešního pohledu je to skutečně pohoršující.

Zkuste tedy Bohu (otci) poradit, jak to měl udělat jinak, Jakým jiným způsobem měl lidem sdělit, že on sám není žádný mstivý bůh, který si "dělá čárky" za naše hříchy, aby nás mohl odsoudit? Jak jinak měl lidem sdělit, že je bezmezně miluje, bez jakýchkoliv dalších podmínek, že stačí jen v tu lásku uvěřit a opětovat ji? Jak to měl tedy Bůh sdělit, aby mu to lidé věřili i po dvou tisících letech?

Navrhněte lepší způsob.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

No, a ta krvavá oběť... Pátek, 7.Září 2018, 12:29:42

Čí je to rozhodnutí, že byl Ježíš ukřižován?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 7.Září 2018, 13:25:27

To je zase to stejné, jako s těmi plynovými komorami. Kdo za ně může? Bůh či člověk?
A jak to měl Bůh říct dávnému člověku, který byl spíš drsný než jemný? Jak mu měl vysvětlit, že ho bezmezně miluje? Někteří lidé to nechápou ani dnes.
Jak je možné, že dvouletému dítěti nelze vysvětlit, co je to kvadratická rovnice? No protože to dítě ještě nepochopí.
Podobně dávní lidé možná nebyli sto chápat milujícího Boha. Trvalo patrně dlouho, než pochopili, že krvavých obětí není třeba. Nebylo to proto, že Bůh jim to zatajil, nýbrž proto, že oni byli nezralí (možná ještě i trochu barbarští). Tak jako rodiče dvouletého dítěte nemohou za to, že dítě nechápe kvadratické rovnice. Je k tomu nezralé.
Řekneme dítěti, až vyroste: Tos měl ale neschopné rodiče. Vykašli se na ně!?
Lidé v dávných dobách asi byli schopni poslouchat jen přísného Boha. A tak Bůh takový musel být.
Podobně apoštol Pavel neuměl leccos svým žákům vysvětli, protože ho nechápali. A tak říkal: "Krmil jsem vás mlékem, ne hutným pokrmem, neboť jste ho ještě nemohli snést a ani dosud nemůžete, protože jste stále tělesní."

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Jenom dodám, že v celém Starém Zákoně Pátek, 7.Září 2018, 15:01:58

Hospodin jednoznačně odmítá lidské krvavé oběti.

Včetně příběhu o Izákovi, samozřejmě. Možná právě proto tam ten příběh je, aby to bylo úplně jasné.

Aleš Morbicer - Ostrava

Sobota, 8.Září 2018, 06:54:39

Zachrání tedy hmyz, když uvěří v Boha?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Sobota, 8.Září 2018, 10:21:17

Hmyz v Boha věří. Tuhle mi zrovna jedna moucha odříkávala u ucha otčenáš, než jsem ji praštil!

Václav Pospíšil - Záhoří

Sobota, 8.Září 2018, 10:22:12

Člověk byl ustanoven hospodářem Země. V tom se jistě všichni shodneme, že by jím měl být.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 8.Září 2018, 10:48:20

Já myslím, že pro mouchu platí totéž, co pro list v Holanově básni: "Dal jsi mu růst a on to nepokazil. Ale co já?"

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Zlatý ateismus, Sobota, 8.Září 2018, 11:08:22

když dovoluje neřešit neřešitelné otázky.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Sobota, 8.Září 2018, 12:10:4

Zlatý levicový liberalismus a nedogmatický marxismus, který ty neřešitelné otázky jednou provždy vyřeší.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Opravdu nejsme dál? Sobota, 8.Září 2018, 13:15:13

Vážení křesťané, vlastně jste celou záležitost zodpověděli naprosto správě; stačilo by kdybyste si znovu pozorně přečetli to, co jste sami napsali.

Ano, jistě: ten člověk starověku byl ještě v mnohých ohledech civilizačně a kulturně nevyspělý, nevyvinutý - a proto bylo nevyhnutelné mu určité pravdy a vyšší normy sdělovat a vštěpovat prostřednictvím adekvátních, tedy archaických obrazů a symbolů. Z tohoto - historického - hlediska je tedy zcela pochopitelné a přirozené, že se tehdy ještě udržovala ta víra v nutnost k r v a v é lidské oběti; a že tedy i smrt Ježíše byla dodatečně reinterpretována právě v tomto smyslu.

Ta zcela zásadní otázka ale zní: my, příslušníci moderního světa a technické civilizace - my opravdu nejsme vývojově ještě ani o kousek dál, nežli ti starověcí lidé před dvěma tisíciletími?! Opravdu je k tomu, abychom pochopili a osvojili si vyšší pravdy - opravdu je k tomu zapotřebí těch samých archaických symbolů o krvavých obětech?!...

Vývoj lidstva probíhá principiálně směrem od obhroublosti k vyšším stupňům kultivovanosti, od údernosti kyjem k subtilnějším formám komunikace a chápání.

Jestliže tedy ten archaický symbol krvavé "oběti" Ježíše měl svůj časově podmíněný význam a smysl v době před dvěma tisíci let, snad už bude přece jenom nejvyšší čas pro to, abychom my se naučili ty vysoké pravdy chápat a rozumět jiným způsobem, než že se stále ještě budeme modlit k symbolu smrti. A pojídat symbolicky tělo zemřelého.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 8.Září 2018, 13:47:57

Ale vždyť tu bylo řečeno, že Bůh ve Starém Zákoně, třebaže byl přísný, lidské oběti nikdy přijímat nechtěl. Později nechtěl ani zvířecí oběti (milosrdenství chci a ne oběť).
Podle vás se dávnému člověku měly normy vštěpovat pomocí "adekvátních, tedy archaických obrazů a symbolů". Ale KDO mu je měl vlastně vštěpovat? To už neřešíte.
"Vývoj lidstva probíhá principiálně směrem od obhroublosti k vyšším stupňům kultivovanosti, od údernosti kyjem k subtilnějším formám komunikace a chápání."
....Jestliže se člověk jako druh vyvíjí sám od sebe (evoluce), pak přece není co řešit. Pak jistě ony "archaické rituály" vymizí samy od sebe. Pak nemusíme řešit ani novou spiritualitu, kterou očekáváte. Evoluce ji sama přinese. Ovšem nás křesťanů evoluce v tomto směru netýká. Křesťanství nezanikne, jako nezaniklo ani židovství.

Václav Pospíšil - Záhoří

Sobota, 8.Září 2018, 20:04:27

Nikdo tady neprosazoval oběti na usmíření Boha, jen Vy jste o nich pořád mluvil.
Pouze to, že oběť je nutná ve smyslu: nepadne-li zrno do brázdy a nezahyne, nepřinese užitek.
Je to oběť celého života, není krvavá, někdy však může vést až ke smrti po příkladu Ježíšově.
Polský kněz Maxmilián Kolbe v koncentráku požádal, jestli může zemřít za otce dětí a manžela, když ten byl mezi vybranými za trest po útěku trestanců. Zemřel pak s ostatními v kobce pomalou smrtí.
Tento postoj vyplývá z toho, že Ježíš z nás všech udělal kněze, kteří mají přinášet oběti - vlastního života.
Moderní svět, podle Vás vyspělejší než křesťanství, nechce přinášet oběti, ale užívat si života.
V Ježíšově hostině nás živí živý Ježíš. Nepojídáme mrtvé tělo. On nám dává svůj život. V tom je možný další vývoj lidstva, že přijme Boží život.

Václav Pospíšil - Záhoří

Neděle, 9.Září 2018, 05:44:50

"V křesťanství tedy člověk nakonec provždy zůstává jenom v dětské, nebo přinejlepším v j i n o š s k é fázi svého osobního vývoje, kdy nad sebou stále ještě cítí nadřazenou autoritu; ale nikdy se tu nemůže stát skutečně dospělým."
Ještě k tomuto tvrzení. Ježíš řekl, že jeho učedníci budou konat ještě větší skutky než konal on. Popírá, co jste řekl o dospělosti křesťana. Pane Poláčku, překročte Ježíšův stín! Je to možné. Svůj však nepřekročíte, leda s jeho pomocí.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Neděle, 9.Září 2018, 09:33:52

"V křesťanství tedy člověk nakonec provždy zůstává jenom v dětské, nebo přinejlepším v j i n o š s k é fázi svého osobního vývoje, kdy nad sebou stále ještě cítí nadřazenou autoritu; ale nikdy se tu nemůže stát skutečně dospělým."

To je problém puberty.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 9.Září 2018, 13:34:49

Který pak z Ježíšových učedníků "vykonal větší skutky" než samotný Ježíš?...


-------------------------------------

K té oběti: neobětoval snad Bůh svého (podle všeho jediného) Syna?... Nežádal od něj tuto mezní, trýznivou, krvavou oběť?...

A k tomu případu s Izákem: už jsem napsal, že Bůh sice - v posledním okamžiku - tuto oběť odmítl; ale už j e n o m ten samotný fakt že tuto oběť mohl závažně požadovat, zcela jasně svědčí o tehdejších - stále ještě polobarbarských - poměrech. A tehdejší bůh Jahve se vší samozřejmostí působil v těchto poměrech.

Dokáže si někde představit, jak k ř e s ť a n s k ý Bůh nakáže dnes někomu: "Podřízni hrdlo svému synu, abych se přesvědčil o tvé věrnosti ke mně!"?... To je samozřejmě naprosto nemyslitelné.

Takže na jedné straně je tu vidět ten nesporný pokrok který křesťanství představuje vůči (ranému) judaismu; ale na straně druhé to stejně tak ukazuje že křesťanství stále ještě zůstává v zásadě polapeno v té archaické symbolice oběti, v tom že jedině a pouze tím že někdo obětuje svůj život, svou ryze f y z i c k o u existenci, tak že jedině tím je možno dosáhnout mravní obrody lidstva.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Křesťanství, puberta a autority Neděle, 9.Září 2018, 15:01:21

Tak s tou "pubertou" jste to zrovna docela dobře trefil, pane Nusharte. I když asi zcela jinak, než jak jste to sám zamýšlel.

Totiž puberta - to je sice značně divoká fáze ve vývoji člověka, ale jak Vám asi potvrdí každý vývojový psycholog, fáze naprosto nepostradatelná. Právě a jedině v této fázi si lidský jedinec vypracovává svou nezávislost, svou autonomii vůči autoritám - a tedy i svou vlastní osobnost. A teprve když si vypracoval a vybojoval tuto svou primární a nezadatelnou autonomii, teprve poté si může - nyní už svobodně a vědomě - od těch autorit brát to, co je na nich skutečně hodnotné a cenné. Zatímco předtím se těm autoritám musel podrobovat čistě jenom proto, že to jsou autority.

Ano, křesťanství sice také mělo svou určitou "vzporu proti autoritám" - proti slepé autoritě Zákona. Jenže na straně druhé, křesťanství se nikdy nedokázalo vzepřít p r i m á r n í autoritě jako takové, totiž autoritě samotného Boha. A navíc, křesťanství tu slepou poslušnost vůči autoritě Zákona vzápětí nahradilo stejně tak slepou poslušností vůči autoritě Kříže.

Takže tu skutečnou "pubertální revoltu" představuje až osvícenský racionalismus a ateismus 18. a 19. století. Až tady se lidský duch zcela radikálně emancipuje od všech autorit, které mu byly předkládány jako absolutní a nezpochybnitelné. Až tady člověk skutečně hrdě vyhlašuje: "Od nynějška jdu svou vlastní cestou, podle vlastního rozumu a podle vlastní vůle."

Ovšem - tento osvícenský akt vzdoru nese všechny znaky právě té puberty. Je to jenom ten vzdor, jenom ta negace všech autorit; ale není v tom ještě skutečná zralost.

Ale tento krok osvícenské "puberty" byl nutný a nezbytný; aby pak člověk mohl ve svém dalším vývoji dozrát, a s klidným vědomím své vlastní svobody si i od těch náboženských autorit mohl vzít a převzít všechno, co je na nich opravdu cenné a hodnotné.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"K té oběti: neobětoval snad Bůh svého (podle všeho jediného) Syna?... Nežádal od něj tuto mezní, trýznivou, krvavou oběť?" Neděle, 9.Září 2018, 17:07:14

Ježíše ukřižovali lidé, nikoliv Bůh Otec. Ježíš se podvolil - řekněme - svobodné lidské vůli (která byla - kupodivu - v souladu s Božím záměrem). (Silně to evokuje ten paradox logické neslučitelnosti "všemohoucnosti" a "vševědoucnosti".)

"A jak je vůbec možno mravní potenciál lidstva u r á ž e t tou představou, že jenom když bude provedena tato krvavá oběť, že jenom a pouze poté bude lidstvo schopno pozvednout se na nějakou vyšší mravní úroveň?"

No, otázka je, kdo v tomto případě ten mravní potenciál lidstva vlastně uráží.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Také bych to tak řekl, pane Poláčku: Osvícenství je počátek puberty lidstva západní kultury. Neděle, 9.Září 2018, 17:32:52

A teď jsme jako teenageři právě v období těžké drogové závislosti. Snad se z toho vyhrabeme a dospějeme. S těmi mladšími sourozenci jsou ale také problémy.

----------------------

"A navíc, křesťanství tu slepou poslušnost vůči autoritě Zákona vzápětí nahradilo stejně tak slepou poslušností vůči autoritě Kříže."

Už jsem na tu "poslušnost" reagoval výše: V křesťanství nejde o poslušnost, ale o svobodu. Vzdorující teenager, jedoucí na drogách, sice není poslušný, ale není ani svobodný.

Václav Pospíšil - Záhoří

Neděle, 9.Září 2018, 20:47:5

1. Příkaz Abrahámovi můžete pochopit ne jako pozůstatek polobarbarských poměrů, ale jako zkušenost pro nás všechny: Jak by ti, bylo, kdybys měl obětovat svého syna? Já Bůh jsem to pro tebe udělal.
2.Ježíšova puberta podle Lk 2,41n probíhala tak, že dvanáctiletý Ježíš zůstal bez svolení rodičů v jeruzalémském chrámě, aby prozkoumal Otcův dům, a dozvěděl se o něm co nejvíc. Nebyla to revolta proti pozemským rodičům (Proč jste mne hledali? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?), ale nástup své vlastní cesty. Puberta nemusí být revolta, ale prostě první krok k dospělosti. U svých synů jsem taky nepociťoval nějakou revoltu. Našli si svoji cestu, a my jsme je nechali. Pubertu vůči Bohu Ježíš popisuje v Mt 21,28n, ikdyž to může platit i o dospělých - někdo zůtává puberťákem stále.
3. Mnozí křesťané (Ježíšovi učedníci) dělají velké věci, které Ježíš nedělal. Ovšem úkol, který dostal od Otce, za něj nemohl udělat nikdo jiný.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Vzdorující teenager na drogách Pondělí, 10.Září 2018, 10:46:29

Aby se z toho vyhrabal, potřebuje začít uznávat autoritu hodnot, které nezávisí na něm, které on netvoří, ale ke kterým se (svobodně) přihlásí. (Tyto hodnoty existovali před ním a přesahují ho.)

On je ale ve fázi, kdy veškeré autority popírá. Popření autorit způsobilo, že jeho autoritou se (nepozorovaně) stala droga.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 10.Září 2018, 13:43:18

Takže Bůh-Otec neukřižoval Ježíše; nicméně jeho ukřižování bylo "v souladu s Božím záměrem". To je opravdu velice svérázná logika, pane Nusharte; nejsem si vůbec jistý, zda mám dostatečný intelektuální potenciál k tomu tuto logiku pochopit. ;-)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 10.Září 2018, 13:47:19

Pane Nusharte, o tom poměru křesťanské svobody a poslušnosti jsem právě napsal svůj komentář jinde. Takže tady jenom krátce: ten křesťanský koncept není úplně špatný; ale konec konců v něm nikdy není ten aspekt individuální autonomie. A to třeba i svobody dělat své vlastní chyby. Protože bez této svobody není žádná skutečná svoboda.

Ano, ta "pubertální svoboda" je jak řečeno značně divoká, a nese mnohdy velmi podivné ovoce. Ale - ona je prostě absolutní p o d m í n k o u jakékoli svobody. Není to svoboda celá; ale bez ní není nic.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 10.Září 2018, 13:52:6

Pane Pospíšile, ta výzva boha Jahveho Abrahámovi, aby zabil svého syna, nemá s - pozdějším - křesťanským Bohem a s Ježíšem naprosto nic společného. Tady opravdu není možno libovolně přeskakovat celé věky.

Co se té Ježíšovy revolty týče: ale jistě, i on se napřed musel osvobodit čistě osobně, z omezujících, úzkých poměrů v jeho rodině, v jeho rodné vesnici. A určitě i on tady musel vybojovat svůj velký, čistě osobní zápas.

On ovšem - na rozdíl od mnoha jiných - od samotného počátku mířil k nějakému p o z i t i v n í m u obsahu, pozitivnímu cíli svého vzbouření se.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 10.Září 2018, 15:13:6

S tou svobodou a nesvobodou jste úplně vedle, pane Poláčku. Ve skutečnosti ten, kdo poslouchá Boha, neposlouchá lidi. Tedy samozřejmě v tom smyslu, že se od nich nenechá svést k něčemu špatnému, ani se nenechá od nich zmást.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 10.Září 2018, 19:02:51

Otec, Syn a Duch jsou přece jedno pane Poláčku. Takže to rozhodně není tak, že taťka nechal synka ukřižovat a ještě se na to z obláčku koukal...

Někdy začínám mít pocit, že Ježíš přišel kvůli lidem jako vy, aby ukázal, že Absolutno není nějaký mrtvý, sám do sebe zahleděný princip nade vším a ke všemu lhostejný, ke kterému se lidé mají podle vás chtít nějak přibližovat.
Proč by to dělali?

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 10.Září 2018, 19:15:30

http://www.pnas.org/content/early/2018/07/31/1810141115

Zoufalý výkřik významných vědců.

Je v podstatě komické, že Hansen tohle říká už spoustu let.
Jeho varování uškodilo, že podcenil gigantickou regenerační a absorbční schopnost Země,která je na rozdíl od Venuše živou planetou, a jeho predikce byly příliš radikální a uspíšené.
Bylo ztraceno spoustu let nesmyslnými boji, jako když šéfredaktor DR a spousta spousta dalších třeba bojovali proti jaderné energetice apod. Neschopni vidět, co je skutečně důležité.

Nicméně na jeho slova dojde a situace začíná nebezpečně gradovat. To se dá už teď zpochybnit jen podvodem nebo nepřiznáním.

Bez adekvátní reakce.
Bohužel.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Neštěstí v souladu se záměrem dobra" (10.Září 2018, 13:43:18) Úterý, 11.Září 2018, 00:07:20

Pane Poláčku, plně chápu Váš údiv.

Řekl bych to takhle: "Neštěstí" - to je moje vlastní hodnocení nějaké skutečnosti, hodnocení platné nikoliv nutně trvale (z hlediska věčnosti), ale platné spíše po omezenou dobu (ne věčně). Z časového odstupu, nebo z jiného pohledu než z toho mého pohledu okamžitého (třeba z pohledu věčného směřování všeho jsoucího k dobru), se moje okamžité hodnocení skutečnosti ("neštěstí") může pak docela dobře jevit v souladu se záměrem dobra.

Asi by to chtělo nějaký konkrétní příklad ze života...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Tak ten konkrétní příklad ze života: Úterý, 11.Září 2018, 00:42:9

Přišel jeden depresivní člověk k nějakému mudrci, který uměl předpovídat budoucnost, a žádal ho, aby mu řekl něco povzbudivého, co by ho zbavilo deprese.

Mudrc povídá: "Tvůj otec a tvá matka zemře. I ty zemřeš. Pak zemřou i tvé děti..."
"Prosím tě zadrž! Chtěl jsem přece slyšet něco povzbudivého, ale z toho, co slyším, mám spíš chuť rovnou odejít z tohoto světa."
Mudrc ale povídá: "Říkám ti velmi povzbudivé věci: Jen si představ, jak bys byl nešťastný, kdyby se to dělo naopak a prvně umřely tvé děti."

(Omlouvám se Daniele Fischerové.)

Václav Pospíšil - Záhoří

Úterý, 11.Září 2018, 06:43:52

Vy samozřejmě nemůžete přiznat, že Bůh připravoval příchod svého Syna na zem. Kdyby však nebyla proroctví Starého Zákona, Židé by neočekávali Mesiáše, Ježíš by se nemohl stát potulným kazatelem jako mnozí další, ovšem jiný než všichni ostatní, kteří zapadli, zatímco jeho učení i po jeho smrti žilo a žije dál. Nový Zákon navazuje na Starý. Význam Abrahámovy oběti tedy má směřování do Nového Zákona.
Bůh si Židy vybral (nechci užívat známý termín "vyvolil", protože v tom vyvolení nebylo nic, co by jim ostatní národy měly závidět), vybral si tento národ proto, aby ukázal ostatním národům, že Bůh je jeden, opravdu milostivý a milosrdný, milující (na tak jak to praktikují muslimové).Přes to, že židovský národ zklamal, vyvolení pokračuje pro všechny, kdo Ježíšovi otevřou srdce. A zase je to proto, aby ukázali všem, že Bůh je ..........

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 11.Září 2018, 11:27:43

Pane Morbicere, podle křesťanské teologie jsou Otec, Syn a Duch svatý r o z d í l n é h y p o s t á z e; tedy vposledku samostatné existence. To co je spojuje, to je jenom podstata ryze duchovní.

Takže jestliže Otec nechal ukřižovat svého Syna, pak na tom kříži opravdu nebyl zároveň sám Otec. Naprosto nehledě na to, že o Bohu-Otci opravdu není známo, že by se ho nějakým způsobem mohly dotýkat natolik přízemní záležitosti jako je tělesná bolest.

-----------------------------

Svoboda: paní Hájková, to je pořád dokola jedno a to samé. Samozřejmě že zbožný křesťan se "dobrovolně" (a tedy "svobodně") přimkne k Bohu, a k jeho Dobru. Jenže: takhle a tímto způsobem je to stále ještě jenom a pouze ten způsob, jakým se d í t ě přimyká ke svým rodičům. Když toto dítě od svých rodičů přejímá to dobré; ale samo ještě nevyspělo tak daleko, aby mohlo začít k r i t i c k y přezkoumávat, co skutečně je a co není dobré.

Tento vztah tedy zůstane dětský tak dlouho, dokud ten jedinec jednoho dne neprohlásí: "A od této chvíle půjdu svým životem s v o u v l a s t n í cestou!"

A dokud tohle neprohlásí, dokud nedokáže učinit tento krok své vlastní emancipace od autorit - do té chvíle prostě vůbec není možno mluvit o nějaké "svobodě". Do té doby je to jenom to původní, dětské přimknutí se k autoritě.

A v křesťanství - tam tato možnost té osobní emancipace, toho kritického vztahu k autoritám není, a principiálně být nemůže. Křesťanství je víra - a víra je absolutní protiklad k jakékoli kritičnosti.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Svou vlastní cestou... Úterý, 11.Září 2018, 16:40:50

Cesty existují jen ty, které existují. Novou cestu nemůžete vymyslet, můžete jen objevit tu, která už existuje (ačkoliv po ní třeba ještě nikdo nikdy nešel).

A vzdor je něco jiného než kritický vztah k autoritám. Vzdor vás udržuje v negativní závislosti na autoritě, dělá vás nesvobodným.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Úterý, 11.Září 2018, 16:51:36

Cest je mnoho, cíl je jeden.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 11.Září 2018, 17:16:45

Lidi spojuje duchovní podstata a jsou to samostatné existence.
Hypostáze je odlišná.

Každý křesťan zcela zřetelně chápe i cítí, že to co jeho mučitelé činili Kristu, činili samotnému Bohu (Otci).
A že rozhodnutí Otce bylo rozhodnutím samotného Syna (i Ducha).

Z křesťanského pohledu věta, že (Bůh) "Otec nechal ukřižovat svého Syna" nedává žádný smysl, tak by to mohl vidět a vymezit se proti tomu možná nějaký muslimský teolog, ne křesťan.

(ještě že se Fotřík nerozhodl ukřižovat i Ducha, to bychom byli namydlení...)

A že se Boha nedotýkají "přízemní záležitosti" jako bolest nebo utrpení, to už je vyloženě nějaká vaše fantasmagorie.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 11.Září 2018, 20:28:29

"Bůh Ježíše Krista nestojí mimo utrpení světa jako nějaký jeho nezaujatý pozorovatel: tento Bůh utrpení přijímá a vykupuje tím, že je prožívá jako dar a vydání sebe sama, z čehož tryská světu nový život. Počínaje Velkým pátkem víme, že v každém lidském utrpení je přítomen Bůh, jenž trpí s člověkem a svěřuje mu do rukou nesmírnou hodnotu utrpení, přijatého z lásky." (www.vira.cz)

Václav Pospíšil - Záhoří

Úterý, 11.Září 2018, 20:35:21

"Tento vztah tedy zůstane dětský tak dlouho, dokud ten jedinec jednoho dne neprohlásí: "A od této chvíle půjdu svým životem s v o u v l a s t n í cestou!"

A dokud tohle neprohlásí, dokud nedokáže učinit tento krok své vlastní emancipace od autorit - do té chvíle prostě vůbec není možno mluvit o nějaké "svobodě". Do té doby je to jenom to původní, dětské přimknutí se k autoritě."

A vůbec nejlepší je strčit své rodiče do domova důchodců, teprve potom je člověk naprosto svobodný, viďte, pane Poláčku. Vy jste to s Bohem udělal a jste konečně svůj.

"A v křesťanství - tam tato možnost té osobní emancipace, toho kritického vztahu k autoritám není, a principiálně být nemůže. Křesťanství je víra - a víra je absolutní protiklad k jakékoli kritičnosti. "

A vůbec, nikomu nevěřte, není v tom dospělost.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 12.Září 2018, 08:26:47

Pan Poláček je "svůj" jedině tím, že se snaží každému vyvracet jeho přesvědčení.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Cíl je jeden... Středa, 12.Září 2018, 11:36:24

To je přesně ono, pane Nusharte. Cíl je tu - v křesťanství - jenom jeden jediný; a tento cíl si nestanovil člověk sám, člověk se jenom pasivně podřizuje cíli, který mu stanovil někdo druhý.

A kdyby se snad jednou náhodou stalo, že tento "cíl" bude dosažen - co pak?... Pak bude prostě konec, konec všeho dalšího hledání, konec dějin - protože už nebude co dalšího hledat, čeho dosahovat.

Křesťanství se v tomto svém modelu ocitá přesně v tom začarovaném kruhu, do kterého upadl i Hegel. U něj je to ale o to zjevnější, protože se tato uzavřenost v kruhu ocitá ve zcela zásadním rozporu mezi jeho vlastním základním principem vývoje a dějin, totiž principem dialektiky.

Dialektika, to je stále nové a nové hledání, ale i vytváření; je to člověk sám na neustálé cestě vpřed. Ale ten model, kdy je předem dáno nějaké zcela fixní Absolutno (to jest: Bůh), a kdy veškerý smysl dějin spočívá jenom v tom, tohoto Absolutna dosáhnout - tak tento model je uzavřen sám do sebe, a veškerý vývoj a veškerá cesta končí v okamžiku dovršení, uzavření toho kruhu.

Člověk si tu sice - jako jednotlivec - může volit různé cesty k tomu Cíli; ale jakmile je cíle dosaženo, všechny cesty končí, a už není kam jít. V okamžiku dosažení Cíle člověk vlastně umírá; neboť bez další cesty vpřed jeho další existence ztrácí svůj smysl. V tomto ohledu v křesťanství zcela správně dosažení Cíle je totožné s Apokalypsou - se zánikem všech věcí. To co zůstane to už není reálný lidský život, nýbrž jenom nehybné spočívání v - údajné - "věčné blaženosti".

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 12.Září 2018, 11:46:27

Pane Morbicere, ještě jednou: jedná se čistě a výhradně o to, že - v křesťanském podání - Bůh-Otec nechal vědomě a záměrně zemřít bolestnou smrtí svého syna. Proto aby obnovil svou "smlouvu se svým lidem". V tomto smyslu stojí takováto "oběť" čistě v oné staré, archaické, barbarské tradici lidských obětí, v zájmu "obnovení kosmického řádu".

Jestliže takováto krvavá oběť při zvěstování nové duchovní ideje nebyla nijakým způsobem potřebná v buddhismu, jestliže nebyla nutná v islámu - tak proč by "musela" být nevyhnutelná v křesťanství?...

Pořád a stále si nechce přiznat jednu velice jednoduchou věc: totiž že celou tu věc s údajnou "obětí" si vybásnili až Ježíšovi pohrobci, aby si nějak mohli vysvětlit (a teologicky odůvodnit) ten holý fakt že jejich velký mistr sešel se světa tak profánním a bolestným způsobem.

Václav Pospíšil - Záhoří

Středa, 12.Září 2018, 16:02:51

Pane Poláčku, náš Bůh je šťastný sám v sobě a přece se snažil, snaží své štěstí rozšířit na celé lidstvo. Tak ani lidský cíl v křesťanství nemůže být naplněný jedním úkonem. I při dosažení našeho osobního štěstí je tolik cílů v Bohu před námi. Neuvažujte už tak uboze materialisticky.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 12.Září 2018, 20:29:10

Zrovna dnes mluvil papež o svobodě při generální audienci.To, co člověka zbavuje vnitřní svobody, bývá jeho vlastní ego, nikoliv Bůh.
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=28190

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 13.Září 2018, 07:55:10

Ještě k té diskutované oběti. Obětí je vlastně už samotné neodplácení zla, což je základním principem křesťanství. Pan Poláček v diskusi nedávno napsal něco v tom smyslu, že ve společnosti je vždycky něco za něco. Tedy logicky zlo by mělo být odplaceno stejnou měrou. Tím, že křesťan zlé skutky neodplácí, že druhé netrestá, ale namísto toho působí dobrým příkladem, zlo jakoby postupně sprovází ze světa. Jako to ve velkém udělal Ježíš. My jdeme jen v jeho stopách. Kdo tomu nevěří, věří v to, že zlo je věčné. Což je vlastně princip dualismu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 13.Září 2018, 08:06:28

Ale musí se skutečně odpouštět, nejen v sobě potlačit nenávist.

Ivo Horák - Praha 3

Cesta lidstva Čtvrtek, 13.Září 2018, 11:00:3

Neoplácet, nýbrž jít dobrým příkladem, to je vlastně šíření altruismu. Přestože sobectví je stále hodně, už to, že je tak vnímáme, je velký pokrok. Vždyť jen ta lidská soustředěnost, když tu třeba darmo diskutujeme, je vlastně dokladem dlouhodobějšího pomíjení stresu, což vynikne ve srovnání s chováním většiny primátů. Ano, stále ještě občas na sebe křičíme a prožíváme nějaké "prkotiny" a leckdy i dost malé dění kdesi hodně daleko. Je to takový mentální trénink na horší časy, něco jako když nakrmená kočka myši neloví, ale stále na ně číhá.

Potřeba něco obětovat je v člověku silně zakořeněna. Je vidět, že v takovém světě žili naši předkové ne po sto, ale po tisíc generací. Už opravdu dlouho trénujeme altruismus a neměli bychom přestat. Neměli bychom se přitom samozřejmě vracet k atavistické praxi, kdy byly oběti drastické, vynucovány (a zneužívány. I dnes se to děje. Opačným extrémem je ideologie odmítající cokoli po lidech žádat.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 13.Září 2018, 13:54:56

Pane Pospíšile, jak V y můžete rozhodovat o tom, jestli Bůh je či není šťastný?!...

"Štěstí" - to je čistě lidská kategorie, a je naprosto nesmyslné ji projektovat do nejvyšších sfér bytí, kam principiálně patří i ta figura či představa Boha.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Má dáti - dal Čtvrtek, 13.Září 2018, 14:44:43

Zdá se, že tento princip přece jen vzbudil poněkud hlubší pozornost. Dobře, podívejme se na něj ještě trochu blíže. Je v něm totiž skutečně obsažen jeden velice zásadní rys veškeré existence vůbec.

My se na tento princip - a jeho původ - můžeme dívat zásadně ze dvou různých hledisek. Napřed z hlediska víceméně zcela profánního. To pravidlo "má dáti - dal" (přesněji řečeno: "dostal - má dáti") se člověk učí už od mala, a lidstvo už od svých samotných počátků. Už třeba u našich opičích předků respektive příbuzných platí: nic se neposkytuje zadarmo, nýbrž výhradně na principu vzájemnosti. Chceš ode mě něco? - Tak mi poskytni nějakou protihodnotu. A i když se třeba napohled poskytne nějaká služba "zadarmo", bez bezprostřední protislužby (například už v těch opičích skupinách existují přátelské svazky, kdy se tedy v nějakém sporu jeden člen tlupy zastane svého spřáteleného druha), tak i tady se samozřejmě očekává, že v případě potřeby bude tato služba stejným způsobem vrácena. Je to tedy takzvaně "plnění na půjčku".

Pokud bychom se na tu záležitost chtěli podívat ještě trochu profánněji, pak je možno to pojmout tak, že se tu projevuje ryzí ekonomismus. Právě v té holé kupecké formuli "má dáti - dal". Nic na tomto světě není (zcela) zadarmo.

Ten druhý pohled, kterým se na tuto záležitost můžeme podívat, je ovšem mnohem ušlechtilejší, respektive duchovnější. To je právě to co už jsem několikrát zmínil: že i v archaických náboženských směrech existuje zcela základní povědomí o tom, že nejen lidský život, ale vůbec existence, pohyb světa vůbec, že je to e n e r g e t i c k ý proces, a že tato energie se odněkud musí brát. A že i tady musí být nakonec zachována ta zcela základní rovnováha mezi "dostal" a "musí dát zpátky". Právě proto třeba ti Aztékové prováděli své krvavé lidské oběti - protože tím vyrovnávali, zpátky svým bohům vraceli tu energii, kterou od nich dostávali, aby mohli (lidé) žít, a aby se vůbec mohla udržet nebeská klenba a slunce mohlo putovat oblohou. Ty lidské oběti ostatně existovaly ještě i v oblasti východního Středomoří v době příchodu Řeků - a to proto aby se "v příštím roce urodilo". I tady je tedy vidět jednoznačná souvislost mezi plněním (obětí), a očekáváním protihodnoty (úrody). A teprve postupem času se prosadily kultivovanější formy oběti, tedy obětiny zvířecí.

A je to právě toto zcela zásadní povědomí o nutnosti vyváženého poměru všech věcí, na kterém skutečně nakonec stojí celý lidský svět. Znovu a znovu se musíme rozhodovat mezi něčím a něčím; ale kdykoli se rozhodneme pro jeden směr, ztrácíme všechno co nabízel směr opačný. Nebo snad přesněji: když vychýlíme náš život (individuální anebo ale i kolektivní, společenský) příliš daleko jedním směrem - pak dojde k nerovnováze, k deficitu, a to se dřív či později nevyhnutelně projeví. (Ostatně, svým způsobem by se snad dalo říci, že konečným účelem každé psychoterapie nakonec není nic jiného, nežli obnovit ztracenou duševní rovnováhu.)

Z hlediska filozofického tento princip vzájemné vyváženosti formuloval Aristoteles, se svou poučkou hledání správného poměru věcí, "aby toho nebylo ani příliš mnoho, ani příliš málo".

Takže ještě jednou: tento princip braní, a z á r o v e ň dávání, toto neustálé vyrovnávání křehké a labilní rovnovážnosti, to je snad ten nejzákladnější princip života vůbec.

A teď se tedy můžeme - s vědomím tohoto principu - vrátit k té otázce oběti.

Ta oběť - v tom smyslu jak ji podala paní Hájková, jako dejme tomu neodplácení zla zlem - to není bezprostředně splácení něčeho. My jsme nic nedostali - ale poskytujeme tím, že ovládneme své (přirozeně animální) pohnutky útok oplatit útokem.

Teď tu ale vyvstává nejednoduchá situace. My tím totiž vlastně porušujeme ten princip vyváženosti! Způsobené zlo zcela principiálně vyžaduje, aby mu nebyla ponechána volnost, nýbrž aby bylo vyváženo, neutralizováno protiakcí - tedy potrestáním zla. Pokud bychom tedy na ten zlovolný útok nijak nereagovali, znamenalo by to fakticky, že tím zlo podporujeme, protože mu necháváme volný prostor.

To Ježíšovo "nastav druhou tvář" má ale ve skutečnosti zcela jiný charakter. A docela jistě nemá znamenat, že by zlo nemělo být trestáno, že by mělo být jenom zcela trpně přijímáno respektive tolerováno. O tom to skutečně není.

Ježíš tady chce vyjádřit něco zcela jiného. Ježíš tady nejedná podle principu "dostal - má dáti" (to jest, obdržel ránu, a má tedy ránu vrátit); nýbrž podle principu "dává - a očekává protiplnění".

To "dává" je tady právě ta schopnost sebeovládnutí, ta připravenost nešířit zlo dále, nechat to zlo vyznít do prázdna tím, že na něj - bezprostředně - neodpovím stejně násilným činem. Byť i legitimním.

Toto neodporování zlu tedy fakticky není r e a k c í na něco (i když se tak napohled jeví) - nýbrž je a k c í, je tím prvotním d á v á n í m - které ale jak řečeno očekává protiplnění, to jest to, že ostatní si tento princip neoplácení zla osvojí, a že v b u d o u c n u se budou chovat přesně tím samým způsobem.

A - ve zcela optimálním případě si tento princip nakonec osvojí (a bude podle něj jednat) i ten původní útočník.

Takže můžeme vidět: ten Ježíšův princip neoplácení zlu se na první pohled může jevit narušením toho zcela základního principu veškerého bytí, totiž principu vyváženosti, principu akce a reakce; ale ve skutečnosti je tomu jinak, Ježíš tu naopak teprve vytváří p r v o t n í, pozitivní počin, který teprve očekává v budoucnu své protiplnění. Rovnováha je tedy zachována respektive obnovena; ale už ne v negativní rovině (útok za útok, zub za zub), nýbrž v rovině pozitivní (všeobecné zřeknutí se násilí).

Josef Poláček - Manuální pracovník

Na všem je vině naše ego? Čtvrtek, 13.Září 2018, 14:49:23

Paní Hájková, já už ty věčné řeči o tom našem - údajně tak zlém - egu vlastně už vůbec nemůžu slyšet. Od jisté hranice je to opravdu už jenom prázdné klišé.

To je na našem egu je (respektive být může) opravdu špatné, to je jenom ten případ, kdy toto ego je p ř e r o s t l é, když je vytrženo respektive se samo vytrhne ze všech vazeb k okolnímu světu, a postaví se nad něj, když samo sebe prohlásí za středobod všech věcí.

To všechno je pravda; ale jak řečeno to všechno je jednom to deformované, přebujelé, hypertrofované ego. Ale tohle všechno není záležitostí normálního, přirozeného, zdravého ega. Které my nevyhnutelně potřebujeme a mít musíme, abychom vůbec dokázali smysluplně procházet tímto světem, a naším vlastním životem.

Václav Pospíšil - Záhoří

Čtvrtek, 13.Září 2018, 19:04:42

Žeby Bůh byl nešťastný a přitom chtěl, abychom my byli šťastní? Jestliže nás Bůh stvořil k svému obrazu, i tato lidská kategorie náleží nějakým způsobem Bohu. Ovšem nechápeme způsob jeho štěstí.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Poláčkovi Čtvrtek, 13.Září 2018, 20:00:36

Ego a egocentrismus se někdy možná zaměňuje. Jako konzum a konzumismus. Nemusíte hned chytat za každé slovo, ale měl byste se snažit porozumět, co chtěl ten druhý říct, i když nepoužívá týž významový slovník.
Ego možná člověk ve světě opravdu potřebuje. Jenže křesťan nemá jít za duchem světa, nýbrž má žít podle bláznovství kříže (jako zrovna dnes pravil papež František). Vede to ke štěstí, protože Otec nám vytýčil cestu, která se vyznačuje milosrdenstvím a vnitřním pokojem (i to jsou jeho slova).

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.