Nahlásila jsem sexuální obtěžování a nic se nestalo. Než přišel dokument BBC

Dokument BBC odhaluje sexuální vydírání na ghanských a nigerijských univerzitách. Ke svému překvapení v něm Iva Sojková poznala predátora, jehož chování nahlásila během studií. Tehdy její stížnost zametli pod koberec. Nebyla jediná.

Počátkem října zveřejnila BBC dokument, který odhaluje sexuální obtěžování na univerzitách v Nigérii a Ghaně. Video zobrazuje, jak vyučující nutí studentky k sexuálním službám, a to výměnou za lepší prospěch či za přijetí na tyto prestižní vzdělávací instituce.

Cílem dokumentu „Lepší známky za sex: tajná reportáž z ghanských a nigerijských univerzit“ je poukázat na sexuální obtěžování, vydírání a zneužívání jako na rozsáhlý a endemický problém, kterému dlouhá léta v podstatě nikdo nevěnoval pozornost. Když už někdo z tamějších médií na problém poukázal, nic se nezměnilo: kupříkladu čtyři roky stará reportáž ghanského zpravodajského webu MyJoyOnline.com o sexuálním obtěžování zůstala prakticky bez odezvy.

Úspěch zaznamenal až aktuální dokument BBC, který za pomoci skryté kamery natočil několik vyučujících z Univerzity v Lagosu a ghanské Univerzity, jak sexuálně vydírají za studentky přestrojené reportérky, a to více než nevhodnými poznámkami o jejich vzhledu, nabídkami k sexu a výměnou vzájemných „výhod“.

Hodinu trvající video je pro silné povahy, a to nejen proto, co v něm zazní, ale i proto, co je vidět. Nevhodné komentáře doprovází záběry padesátiletého lektora a známého pastora v jedné osobě, který před reportérkou přestrojenou za sedmnáctiletou studentku, doširoka roztahuje nohy nebo polehává na gauči v zamčené temné kanceláři, zatímco jí sděluje, co bude obnášet její přijetí ke studiu. Ostatně sám v dokumentu říká, že tělem se na dané instituci běžně „platí“ za lepší prospěch a fyzické a verbální sexuální obtěžování je pro studentky standardní součástí studia.

Dokument vyvolal v obou státech velké pozdvižení a skandálem se začala zabývat tamější média. K chování lektorů se vyjádřila i řada politiků, akademiků a vedení univerzit, kteří je veřejně odsoudili. Ovšem našli se i tací, jako ghanský ministr pro terciární vzdělávání, který dokument označil za stereotypní a postěžoval si, že nikdo netočí reportáže, které by africké školství konečně prezentovaly i v dobrém světle.

Jak jsem si nevzala podpatky
Jedním z natočených obviněných je i Ransford Gyampo, prominentní akademik a lektor ghanské Univerzity. Jeho jméno se nedostalo do souvislosti se sexuálním obtěžováním poprvé. V roce 2017 na něj jeden ze studentů podal trestní oznámení za sexuální obtěžování na sociálních sítích. Kvůli nedostatku důkazů a pod pohrůžkou protižaloby student svá obvinění stáhl a následně se dokonce musel Gyampovi veřejně omluvit. Akademik obvinění označil za politicky motivované, nicméně se studentovi jako „správný křesťan“ uvolil odpustit.

Záběry ze skryté kamery dokazují, že Gyampo otevřeně nabízel studentkám výhody za sexuální služby. Repro dokument BBC

Sama jsem měla tu „čest“ Ransforda Gyampa potkat. Naštěstí jsem si nikdy nezapsala kurzy ani s jedním ze dvou obviněných vyučujících, s Gyampem jsem se setkala během veřejné diskuse na téma migrace z Ghany do Evropy na jaře 2018. Byť jsem o jeho vysoce nevhodných vyučovacích metodách věděla z doslechu od spolužáků, nenapadlo by mě, že naše krátké setkání vyústí v sepsání doposud jediné stížnosti kvůli sexuálnímu obtěžování, kterou jsem v životě podala.

Ransford Gyampo, dnes již bývalý odborný asistent na Katedře politologie, tehdy vedl Centrum evropských studií a na danou diskuzi sezval zástupce Evropské delegace v Ghaně, velvyslance Itálie a Španělska a výzkumníka, který se danému tématu odborně věnuje. Zajímavá přednáška i následná diskuze se však nesla v duchu nelibých pohledů, které Gyampo vrhal na mě a moji spolužačku. Čím jsme se provinily? Na rozdíl od ostatních studentek jsme si nevzaly boty na vysokém podpatku a opomněly na sebe nanést tunu líčidel.

Neustálé pohledy Gyampa na naše nohy vydržely až do konce celé akce. Po skončení přednášky i diskuse, ovšem ještě před tím, než se rozloučil s hosty, si vzal Gyampo slovo – nikoli proto, aby přispěl k diskusi, ale aby po dvou hodinách utrpení veřejně vyjádřil své zklamání nad tím, jak nesexy se navzdory jeho požadavkům některé studentky oblékají.

Žádný z hostů na jeho komentáře nereagoval, přestože někteří se tvářili nechápavě. Pronášet podobné věci před delegátem Evropské unie, která v regionu financuje projekty na podporu genderové rovnosti, od něj bylo teoreticky celkem odvážné. Současně ovšem krajně znepokojující v tom, jak pohodlně a bezpečně se Gyampo i před takovými hosty evidentně cítil.

Tím to však neskončilo: po odchodu hostů se Gyampo vrátil do sálu, aby dodal, že těm, kdo neodpovídaly jeho představám o vhodném ženském oděvu, strhne body ze závěrečného testu. Jeho poslední poznámka ve mně vyvolala vztek a obrovské zklamání nad tím, jak vyučující na univerzitě dokáže degradovat natolik zásadní akci svými sexuálními obsesemi a představami o ženách na oplzlý dýchánek, ze kterého je vám ještě dlouho nevolno.

Stížnosti, které jsme následně se spolužačkou podaly, zůstaly bez reakce. Nemělo mě to překvapit: úředníci, kteří je zpracovávali, se na nás dívali jako na malicherné potížistky. Při snaze vysvětlit, co se na akci odehrálo, jsme se v podstatě setkaly jen s vlažnou reakcí a otráveností, že máme vůbec potřebu něco takového řešit.

Dodnes nevím, co se stížnostmi stalo a kde skončily, ale jsem si jistá, že na ně nikdo nereagoval a problém nikdo neřešil. Tedy až do října 2019, kdy Gyampo přišel na univerzitě o místo a jeho případ instituce konečně začala vyšetřovat. To vše ovšem až po zveřejnění dokumentu BBC.

Gyampo v něm po reportérce v přestrojení rovněž požadoval, aby si na konzultace v jeho kanceláři oblékala boty na vysokém podpatku. Přestože odmítla pozvání na návštěvu k němu domů, natočila ho na sjednané schůzce v obchodním domě, jak nevhodně komentuje její tělesnou stránku a nabízí jí nejen nové boty (na vysokém podpatku samozřejmě), ale i to, aby s ním chodila, přičemž jí vyjmenovává, jaké výhody to s sebou ponese, například financování jejího dalšího studia.

Proč není lehké se ozvat
Po zveřejnění dokumentu Gyampo jeho vyznění odmítl jako zavádějící, sestřihané a politicky motivované. Reportérka jej údajně sama sváděla svým hezkým oblečením a v podstatě si tak za jeho urážlivé jednání může sama. Stejně tak jej měla povzbuzovat k dalším konverzacím, jejichž existenci prý ovšem nemůže prokázat, protože jeho telefon nemá dostatečnou paměť a zprávy se mu bohužel mažou. Gyampo následně nařkl BBC z kolonialismu, neboť podrývá důvěru v ghanské instituce a rozhodl se BBC zažalovat.

Pozoruhodná byla také reakce univerzitního Výboru proti sexuálnímu obtěžování: chování Gyampa zprvu nechtěl vůbec řešit, neboť obvinění prý nevznesla studentka ale reportérka. Když se pak na povrch začaly dostávat další podobné stížnosti od bývalých studentek, instituce svůj pohled pod tlakem veřejnosti přehodnotila a případ začala vyšetřovat.

Univerzita dnes podle svých slov doufá, že se studentky přestanou ostýchat ozvat se a budou otevřenější k nahlašování podobného chování. Zároveň prý věří, že dokument BBC povede k tomu, že si studentky uvědomí, že existuje univerzitní politika, která sexuální obtěžování odsuzuje a že jsou tu instituce, které mají na starosti jeho řešení.

Sama jsem si oficiálních mechanismů vědoma byla – dokonce jako cizinka, která na univerzitě strávila podstatně kratší dobu než místní studenti. Přesto mi má znalost byla ve výsledku k ničemu. Moji zkušenost potvrzuje i britský dokument: univerzita se bezpodmínečně zastávala svých zaměstnanců a stížnosti dlouhodobě zametala pod koberec. Někde tam zřejmě skončila i ta má.

Když se dnes ohlížím za událostmi z roku 2018, uvědomuji si, že jsem byla v podstatně jiné pozici než ostatní studentky. Pokud bych na univerzitě studovala dlouhodobě a usilovala o akademický titul, možná bych stížnost – při vědomí, že mě nikdo nebude brát vážně – ani nešla podat. Není divu, že další oběti v dokumentu vysvětlují, jak složité je říct „ne“ staršímu akademikovi bez podpory instituce a nevyhovět tak jeho nátlaku. Odmítnutí totiž studentky může v posledku stát celé studium, titul, vyhlídky na lepší uplatnění na trhu práce a v podstatě celou budoucnost.

Nedostudovat má o to fatálnější následky ve státech jako Nigérie nebo Ghana, kde nezaměstnanost mezi mladými lidmi atakuje hranici padesáti procent a zisk akademického titulu tedy může znamenat alespoň nějakou šanci na to najít si zaměstnání ve formálním sektoru. Pro ženy navíc vysokoškolské vzdělání může znamenat i větší ekonomickou svobodu, a tedy i větší možnost se vymanit z násilných vztahů a nucených manželství, které zde bohužel nejsou žádnou výjimkou. Ransford Gyampo si byl rizika, které by žena nahlášením podstoupila, zřejmě dobře vědom.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Úterý, 12.Listopadu 2019, 12:00:0

Bude to asi znít cynicky, ale svým způsobem je to dokonce pozitivní zpráva: že totiž a l e s p o ň po té televizní reportáži se věc začala řešit. (A pak ať ještě někdo tvrdí, že Západ do třetího světa přináší pouze vykořisťování a diskriminaci!) Přece jenom veřejné mínění začíná mít alespoň určitou sílu a působnost.

Mimochodem: velice podobný případ sexuálního predátorství byl zrovna nedávno řešen na - mnichovské hudební akademii! Kdy postiženým ženám také dlouho jejich stížnosti nikdo nechtěl věřit; respektive vedení akademie je zametalo pod koberec.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ironicky bych k článku poznamenal, Středa, 13.Listopadu 2019, 14:20:40

že obvinění Ransforda Gyampa lidmi ze Západu je vlastně reprodukcí všech těch stereotypů kulturní nadřazenosti západní civilizace, ze které podobné věci - jako emancipace žen, boj proti sexuálnímu obtěžování, multikulturalismus, kolonialismus - tedy ze které to všechno, co pořád chceme po celém světě rozšiřovat (včetně globální růstové ekonomiky), ze které tedy tohle všechno pochází. Takže naše západní civilizace se chová pořád stejně nadřazeně. Pořád si myslíme, že bez nás by si lidé nikde na světě svůj život sami zorganizovat nedokázali. Všude jim proto musíme ukázat, jak se to správně dělá.

Tahle západní namyšlenost pochopitelně musí vyvolávat nějakou reakci - často dost vzteklou, nebo dokonce velmi agresivní reakci... No a my pak musíme o to víc humanizovat...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Je to dilema Středa, 13.Listopadu 2019, 14:25:51

"pomoci bližnímu" v kontrastu s "nadvládou nad 'neschopným' bližním".

Neboli dilema "vztahu" a "systému".

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.