Je načase začít mluvit o sexuálním zneužívání žen

Fatima Rahimi

Po kauze sexuálního zneužívání fotbalistek afghánského národního týmu vybublal na povrch další případ přímo v afghánské vládě. Afghánská společnost musí toto téma detabuizovat a začít ho systematicky řešit, jinak budou ženy i nadále trpět.

„Pokud se žena rozhodne stěžovat a půjde s tím k soudu, na policii či ke státnímu zástupci, také ji požádají o sex. Na koho se tedy máme obrátit? Sexuální obtěžování jako by se stalo součástí kultury. Jako kdyby po vás každý člověk kolem chtěl jenom sex,“ říká jedna z přeživších sexuálního zneužívání v krátkém dokumentu BBC. Minidokument natočila novinářka Yogita Limayeová, která ukazuje, jak ženy v Afghánistánu nemají bezpečné pracovní prostředí ani ve vládě a čelí tu sexuálnímu obtěžování.

Ženy, které se setkaly uvnitř úřadu afghánské vlády se sexuálním obtěžováním, se rozhodly promluvit v dokumentu Yogity Limayeové. Foto BBC

Kauzu zneužívání žen uvnitř afghánské vlády otevřel už v květnu Habibulláh Ahmadzaj, bývalý poradce afghánského prezidenta Ašrafa Gháního. Ahmadzaj v rozhovoru pro afghánskou televizi Choršíd řekl, že „vláda tajně podporuje prostituci a ženy se k vyšším místům dostávají za sex“. Vláda obvinění samozřejmě odmítla a nařkla Ahmadzaje z politické hry. Hárún Čáchansúrí, mluvčí kabinetu prezidenta Ašrafa Gháního, řekl, že Ahmadzaj v tom hledal osobní zájmy a chtěl pošpinit vládu a pověst afghánských žen. Čáchansúrí varoval, že obvinění jsou „urážkou žen, které vynaložily velké oběti, aby dosáhly takového postavení“.

S jakým cílem o tom začal Ahmadzaj mluvit, teď není důležité. Podařilo se mu otevřít zásadní téma, nenazval je však správně. Nejde o sexuální přízeň, ale o bezohledné zneužívání žen mocnými muži, kteří si myslí, že mají na všechno nárok, i na těla cizích žen. V krátkém dokumentu BBC oběti sexuálního násilí ze strany vysoce postavených politiků jasně říkají, že očekávání mužů bylo automatické. Kdykoliv ženy přišly s nějakou žádostí, setkaly se s nabídkou sexu, či rovnou s útokem.

„Řekl: pojď a posaď se, podívám se na ty dokumenty. Pak přistoupil blíž a navrhl: pojďme si dát skleničku a pak sex. Lekla jsem se a hned utekla,“ řekla reportérce další přeživší. Novinářka BBC mluvila se šesti ženami, které pracují nebo pracovaly ve vládě a setkaly se se sexuálním obtěžováním nebo přímo prožily znásilněním. „Z rozhovorů jsem zjistila, že sexuální obtěžování je v afghánské vládě problémem, který se neomezuje pouze na jednoho člověka,“ říká novinářka. Ženy, které se rozhodly mluvit, tak prokázaly velkou odvahu.

Mlčení bylo dost

Rok 2001 po svržení Tálibánu byl obdobím nové naděje. Součástí poválečného cíle bylo zaručit důstojnost a práva žen, která byla za Tálibánu katastrofálně potlačována. Jak bývalý prezident Hamíd Karzai, tak i Ašraf Ghání při každé příležitostí mluví o postavení žen v Afghánistánu, o tom, jak se snaží, aby se ženy cítily bezpečněji. Teď však afghánská vláda i po zveřejnění dokumentu nadále veškerá obvinění popírá.

Sexuální zneužívání a obtěžování je vážné téma, o kterém se těžko mluví. Se sexuálním obtěžováním se setkala skoro každá žena okolo mě. Ať to byly nechutné komentáře ke vzhledu nebo k tělu, nebo osahávání, či dokonce útoky. Vypadá to, jako by žena byla pouze předmětem pokušení. Přemýšlíme o tom, jestli smí pracovat mimo domácnost, věnujeme pozornost jejímu odívání a jejímu tělu. O věcech, které se týkají žen, často rozhodují muži. Zkušenost se sexuálním zneužíváním je velmi intimní věc, která zasáhne psychiku. Ve velmi tradiční afghánské společnosti je to o to těžší, protože téma obtěžování je tabuizované. Ženy se bojí svěřit se svými zážitky i vlastní rodině. Mají strach z nepochopení a obviňování.

Pro afghánské ženy je to nejistý, ale zároveň velmi důležitý okamžik. Jsou odhodlané účastnit se probíhajících mírových rozhovorů mezi Spojenými státy a Tálibánem. Alespoň v některých částech Afghánistánu mají za sebou dlouhou a složitou cestu od svržení represivního režimu Tálibánu, na níž si vydobyly uznání. Tento nadějný pokrok však může být jedním okamžikem zničen, pokud sexuální obtěžování ve vládě zůstane nepotrestáno. Jak říká egyptská novinářka a spisovatelka Mona Eltahawyová, emancipace začíná uvědoměním nejen žen, ale i mužů, že postavení žen není dobré. Mladá afghánská generace se o to snaží a patří jí velké díky.

Důležitá je však i reakce mocných mužů. Vládní představitelé by měli změnit rétoriku, protože popírání problém nevyřeší, naopak dává prostor různým ultrakonzervativcům a fundamentalistům, kteří by opět chtěli ženy uvěznit doma. Je-li totiž žena v „bezpečí“ domova, nemůže údajně ke zneužívání dojít. Fakt, že se však většina případů zneužívání odehraje doma, nechají raději bez povšimnutí. U většiny mužů, ale i žen, přetrvává bohužel názor, že manželku přece nelze znásilnit, protože sex s manželkou je svatým právem každého muže. Patří-li ti žena, patří ti také její tělo.

Afghánistán je stále jednou z nejhorších zemí světa, co se týče postavení žen ve společnosti. V pořádku tu není ani legislativa, ochrana ženských práv potřebuje zákonné ukotvení. To může být začátek, složitějším a delším bojem však bude vymoci si dodržování zákona v praxi. V mnoha oblastech Afghánistánu totiž mají centrální vláda a zákony krátké ruce, soudy nestíhají nebo nepracují tak, jak by měly, a vyhrává korupce.

Podle zprávy Spojených národů za rok 2018 musí afghánské ženy, které se staly oběťmi sexuálního násilí, často své stížnosti stáhnout. V mnoha případech se obvinění obrací proti nim a pachatelé z toho těží. Moc dobře totiž vědí, že žena pak násilí raději nenahlásí, a to hraje v jejich prospěch. Ženy mají strach. Strach a stud ale by měl cítit někdo jiný než ženy.

V takovém prostředí není o sexuálním zneužití vůbec snadné mluvit. Situace se stává ještě složitější, pokud je pachatelem mocný a vlivný muž. Důkazem může být kauza afghánských fotbalistek, kde byl obviněným sám prezident Afghánského fotbalového svazu Keramduddín Keram. Kauza se ututlala, jako by se nic nestalo, aspoň ne z právního hlediska. Keram zatím nebyl afghánskými úřady a soudy nijak potrestán.

„Existuje tu kultura beztrestnosti. Pachatelé se cítí v této vládě chránění, a proto můžou podobné trestné činy páchat dál bez strachu,“ komentuje případ bývalá poslankyně a aktivistka za práva žen Fawzia Kúfiová. Afghánistán nemůže nadále mlčet a zavírat oči. Je to nespravedlivé vůči ženám, ale i mnohým mužům, kteří se v Afghánistánu snaží vytvářet bezpečné prostředí nejenom pro ženy. Dost bylo mlčení, teď je třeba začít mluvit.

    Diskuse
    JN
    July 27, 2019 v 15.39
    Je jasné, že žádná další vojenská intervence Západu vaše afghánské problémy nevyřeší.
    Vměšování z pozice síly (ať už jde o vměšování vojenské, ekonomické či kulturní) vyvolává nakonec vždy nepřátelství, a to často i u těch, kteří mají být tím zásahem (z našeho hlediska) chráněni.

    Pokud nemá dojít k násilným střetům, je vzájemné kulturní ovlivňování možné nejspíše jen jako setkávání rovnoprávných partnerů při respektování území a kulturních zvyklostí na tomto území panujících.

    Prostě nemůžete někam přijít a říct: "Já vám tady zavedu pořádek." Nemůžete nadřazovat svoji kulturu nad tu cizí.

    -----------------------------

    Název článku neodpovídá obsahu, vytváří mylný dojem, že článek se bude týkat obecného problému v obecné rovině, nikoliv ve specifických podmínkách afghánské kultury.

    JK
    July 27, 2019 v 19.35
    Jiřímu Nushartovi
    "Název článku neodpovídá obsahu, vytváří mylný dojem, že článek se bude týkat obecného problému v obecné rovině, nikoliv ve specifických podmínkách afghánské kultury."

    S prominutím prdlajs. Jestliže autorka píše, že
    "Se sexuálním obtěžováním se setkala skoro každá žena okolo mě.", tak je potřeba dodat, že autorka už 2/3 svého života (*1992) žije v ČR (od r. 2000). Ve společnosti a kultuře typu té afghánské jsou jistě poměry do nebe volající, ale když si přečtete nejen její jiné články, zjistíte, že ani poměry v euroamerickém kulturním okruhu, kde se zhruba 90% násilí tohoto druhu vůbec nedostane před soudy, si vůbec nelze idealizovat.

    Jinak samozřejmě souhlasím s Vámi, že naše zvyky a móresy nelze nikam exportovat násilím. Nicméně zrovna tohle je příklad, že ty naše móresy zas tak odlišné od těch afghánských nejsou.
    JN
    July 27, 2019 v 20.33
    Panu Kalousovi
    "Se sexuálním obtěžováním se setkala skoro každá žena okolo mě. (...) Přemýšlíme o tom, jestli smí pracovat mimo domácnost..."

    Domníváte se, pane Kalousi, že ženy v ČR přemýšlejí, zda smějí pracovat mimo domácnost?
    JK
    July 27, 2019 v 23.37
    Jiřímu Nushartovi
    "Domníváte se..., že ženy v ČR přemýšlejí, zda smějí pracovat mimo domácnost?"

    Jestli budeme laxní a dopustíme, aby se ke korytům dostali Klaus jr. & spol., jestli budou na koni takové kreatury jako Michal Semín, Radomír Malý a jiné ultrakonzervy v rolích neohrožených propagátorů návratu ke Kinder-Küche-Kirche volající po katolické kontrarevoluci (sic!), pak to bude vysoce aktuální. To, co dělá a píše Fatima Rahimi, je víc než nutná prevence takového vývoje.
    JN
    July 28, 2019 v 7.34
    "To, co dělá a píše Fatima Rahimi, je prevence katolické kontrarevoluce v ČR"
    Myslíte, pane Kalousi, že v ČR je potřeba přemýšlet o tom, zda zde ženy smějí pracovat mimo domácnost?

    Tak dlouho se dělá prevence katolické kontrarevoluce až se mimo domácnost chodí jen v burce do mešity :-):-)
    To máte asi jako kdyby odborář z východního bloku v 80. letech říkal dělníkům na Západě, jak mají bojovat za svá práva, že totiž v první řadě je třeba dbát na čistotu prostěradel v závodních rekreačních střediscích.

    Prostě takové malé kulturní nedorozumění (u nás už ženy nebojují za to, aby mohly chodit samotné mimo domov).
    JK
    July 28, 2019 v 8.19
    Jiřímu Nushartovi
    Takže máte za to, že autorka dělá zbytečnou práci? Že referovat o špatných poměrech jinde není užitečné pro prevenci zhoršení poměrů tady?

    Mezi křesťanskými a muslimskými fundamentalisty není až tak zásadní rozdíl. Důsledky toho, kdyby se v našich podmínkách dostali k moci katoličtí ultras, by nebyly až tak zásadně odlišné od poměrů, které nastávají tam, kde se k moci dostaly jejich muslimské obdoby.
    JN
    July 28, 2019 v 10.06
    Panu Kalousovi
    Já jsem ten článek pochopil tím způsobem, že Fatima Rahimi si přeje zlepšení situace žen v Afghánistánu. Zároveň mi není jasné, jak se takového cíle dá dosáhnout uveřejněním jejího článku zde v DR. Být na jejím místě a mít tento cíl, asi bych tedy viděl větší smysl v nějaké práci směřované přímo k té afghánské situaci. Pokud by snad používala utrpení afghánských žen ke kritice poměrů v ČR, působilo by to samozřejmě dost podivně.
    JK
    July 28, 2019 v 12.10
    Jiřímu Nushartovi
    Asi by bylo nejlepší, kdybychom se autorky zkusili zeptat... třeba to tady čte.
    IH
    July 28, 2019 v 12.20
    Pane Nusharte,
    člověk si samozřejmě může nechat nabyté znalosti (zkušenosti a schopnosti) pro sebe, ale mnoho z nás si myslí, že má smysl nabízet aspoň některé druhým.

    Sdělování informací o poměrech jinde předpokládá aspoň minimum domácích paralel, nutných k pochopení a vzbuzení zájmu a vyvození i doma platných závěrů. Toto zde jistě nechybí.

    Sdílená starost je, jak známo, poloviční starost. Člověku, který o problému (častěji) slyší, nepřijde v budoucnu již neznámý. Získává v důsledku toho jeden z předpokladů k větší ochotě se angažovat (nejdřív třeba jen podepíše urgentní dopis AI). Bude odolnější vůči vějičkám manipulátorů a empatičtější. Pochopí, že přes veškeré rozdíly, představuje tam a tady něco jako dvě strany jedné mince (jedné stále "menší" planety).
    MP
    July 28, 2019 v 13.04
    Jiřímu Nushartovi
    To, že Vy jste nepochopil, nemusí nutně vypovídat o kvalitě článku.

    Jinak to, že Fatima Rahimi pravidelně píše o afghánským poměrech ví každý, kdo čte DR alespoň příležitostně, navíc jste si mohl přečíst o čem článek je v perexu. A je fajn, když o vzdálené zemi píše člověk, který ji zná.

    PM
    July 28, 2019 v 14.10
    Vzniká domněnka, že
    pan Nushart se snaží nabídnout pestrou škálu rozverných polopravd z prostředí o jehož smír pečuje .....jenže rozvernost v čiré formě neinspiruje ba i škodí............. jak prohlásil rakouský premiér Kurz krátce po výronu ryzího nacismu svého druha na Ibize: genug ist genug.
    Nikoliv "nepochopil", pane Profante. "Nepochopil" jste vy mě. (Uvozovky zde mají pokaždé jiný význam.)
    JN
    July 28, 2019 v 14.22
    Pane Horáku,
    je jistě dobré, když můžeme sdílet své starosti i jako příslušníci různých vzdálených kultur. To je právě to rovnopravné, navzájem respektující a obohacující setkávání. Činí nás to odolnější vůči vějičkám manipulátorů, kteří k budování své vlastní kultury využívají morálku jako mocenský nástroj - tedy heteronomní morálku vymáhanou cizí autoritou.

    Internalizací této nové, původně zvenčí vymáhané morálky dojde k ovládnutí jedince a tlak společnosti již není tolik nutný. To je mechanismus kulturní hegemonie, kterým vládnoucí skupina získává a udržuje moc bez použití hrubého násilí.

    --------------------------------

    Nedávno jsem byl inspirován jednou zdejší diskusí k přečtení Havlovy eseje "Politika a svědomí" z roku 1984. Je zde podle mě docela pěkně popsáno, jak nereflektování [osvícenského] rozumu a východisek vlastní kultury vede k anonymizaci moci, k jejímu odlidštění a ke (komustické) totalitě, která je ale jen "vypouklým zrcadlem" Západu, jeho futurologickou studií. Od roku 1984 uplynulo třicet pět let a futurologická studie se stává realitou.
    MP
    July 28, 2019 v 17.01
    Jiřímu Nushartovi
    Na několikáté přečtení jsem v tom článku nenašel nic o vnucování cizích kulturních vzorců. To, že ženy nejsou k volnému použití pro každého troubu ve funkci je kupodivu docela transkulturně sdílené přesvědčení a ti troubové se podobně jako potkani vyskytují všude, kde žijí lidé.
    Ano, bylo by dobré, kdyby se občas objevil také věcný článek o českých poměrech. Jenomže k tomu je třeba, aby mluvily oběti -- pár jsem jich poznal, protože určitému typu troubů zkusí vlezt politická funkce na mozek a když zjistí, že nemá kam, tak se vrazí do toho orgánu, který u dotyčného funguje místo mozku a nenásleduje nic hezkého -- jenomže zatímco si umím představit ##MeToo v českém showbyznysu, uřednice a sekretářky v parlamentu a na ministerstvech zachovávají zákon mlčení.
    JN
    July 28, 2019 v 19.54
    Panu Profantovi
    "Na několikáté přečtení jsem v tom článku nenašel nic o vnucování cizích kulturních vzorců."

    A proč jste to tam hledal?
    MP
    July 28, 2019 v 23.54
    Milý pane Nusharte,
    máte pravdu, Proč jsem po zkušenostech s Vámi vůbec uvažoval o tom, že byste mluvil k věci?
    JN
    July 29, 2019 v 8.43
    Nechápu, pane Profante, jak při Vašem vzdělání...
    Vnucování cizích kulturních vzorců se přece nedělá tak, že se "v článku napíše o vnucování cizích kulturních vzorců".

    Dělá se to tak, že se nejprve vyvolá ve společnosti morální pobouření.

    K vyvolání morálního pobouření se použije pravdivá (existující) skutečnost: například "muslim (afghánský funkcionář; muslimský nelegální imigrant ap.) znásilnil ženu". Poté si stanovíme priority... No, věřím, že už to nějak dáte dohromady sám... Nakonec nezapomeňte té společnosti nabídnout také nějakou záchranu (to bude ten cizí kulturní vzorec).

    MP
    July 29, 2019 v 13.35
    Jiřímu Nushartovi
    A vidíte, to je právě to, co v článku není. Referuje o afghanských ženách a jednom muži, které a který se rozhodli mluvit o něčem, o čem obvykle oběti mlčí. Jak v Afghanistánu, tak v České republice. Oni mnozí žvaní o takových a onakých kulturních vzorcích a záměrně zapomáínají, že masivní část kulturních forem je transkulturní. To protože se hodí jejich předsudkům a sobectví.
    JH
    July 29, 2019 v 16.53
    Upřímně řečeno,
    taky mě titulek zmátl. Ne, že by v ČR (nebo třeba v Německu) bylo sexuální zneužívání žen uzavřené a vyřešené téma, ale rozhodně se o něm začalo mluvit už před nějakou dobou.

    Afghánistán asi hraje v tomto ohledu jinou ligu.
    JN
    July 29, 2019 v 19.00
    Pane Profante, Vy si z jakési zbytečné rivality pořád zbytečně nabíháte...
    Samozřejmě, že to v článku není. Proč by to tam mělo být? Ani já jsem netvrdil, že to tam je. (Navíc - výraz "cizí kulturní vzorec" se v textu diskuse poprvé objevuje u Vás, takže Vaše postesknutí, že "mnozí žvaní o kulturních vzorcích" je komické...)

    Přečtěte si moji odpověď panu Horákovi pozorněji. Kontext je také lépe pochopitelný, pokud člověk bere v úvahu i to, na co je reagováno (tedy mé odpovědi předcházející příspěvek páně Horákův).
    MP
    July 29, 2019 v 19.20
    Jiřímu Nushartovi
    Zkuste si občas přečíst, co jste napsal. Vím, není to nic příjemného, ale třeba pak nebudete o pár vstupů níže zapírat nos mezi očima, eventuálně se odvolávat na úplně jiné vstupy. A opravdu s Vami nerivalizuji, pouze mě svým nahnědlým trolením neskutečně iritujete.
    Já Vás chápu, pane Profante, ale nemohu s tím nic dělat. Druhého českého lva prostě nejsem schopen kvalifikovaně zastoupit. To bych pak byl nahnědlý.
    JN
    July 30, 2019 v 9.19
    Nové kulturní vzorce nového humanismu
    Zmíněná kultura, která používá tlak na internalizaci její vlastní morálky jako mocenský nástroj (to je, pane Profante, to "vnucování cizích kulturních vzorců", o kterém se v článku Fatimy Rahimi NEPÍŠE), tedy tato zmíněná kultura ženy pouze potřebuje jako instrument, což se nechtěně projevuje v příšerném jazyku (v jazyku příšeří této kultury). Žena se tu stává "kulturně definovanou identitou, jež se z různých důvodů utvořila kolem pohlavních orgánů", nebo dokonce "člověkem s dělohou".

    Jak vidno, tento novodobý humanismus člověka neemancipuje, ale dehumanizuje ho na "lidský zdroj".
    HZ
    July 30, 2019 v 9.30
    Vaše příspěvky, pane Nusharte,
    se s obsahem a smyslem článku míjejí čím dál víc.
    Fatima Rahimi píše o ženách nikoli jako o víceméně abstraktním předmětu společensko-politických teorií, ale jako o lidských bytostech, které jsou vystaveny ponižujícímu nátlaku, v jejím článku velmi konkrétně ze strany nadřízených. Zachycuje situaci v Afghánistánu, ale něco podobného se klidně může stát i v Kardašově Řečici. Tady má ovšem oběť k dispozici víc možností, jak se bránit. Aspoň doufám.
    JN
    July 30, 2019 v 14.39
    Ale jistě, paní Zemanová,
    že se diskusní příspěvky občas více nebo méně rozcházejí s obsahem článku.

    Děje se to téměř ve všech zdejších diskusích a prakticky u všech diskutujících.
    August 5, 2019 v 8.47
    Čím méně přeživších, tím lépe
    Poslední dobou se v Deníku Referendum rozmáhá užívání Novořeči, která nahrazuje slovo „oběť‟ slovem „přeživší‟. V tomto článku se Novořeč s češtinou mísí půl na půl, jiní autoři jsou důslednější. Výsledek je často poněkud matoucí, zvlášť pokud člověk není s Novořečí obeznámen a neumí si text přeložit.

    Jednou jedné oběti znásilnění poradila její psychoterapeutka, aby sama sebe začala označovat za přeživší místo za oběť. Byla to dobrá rada a skvěle účinkovala — nápad, že tedy poskytneme hromadnou psychoterapii všem obětem tím, že všude v běžné řeči slovo „oběť‟ vyměníme za „přeživší‟, ovšem už zdaleka tak dobrý nebyl. Dvojitě plus nedobrý, nebo jak se to správně v Novořeči dle Orwella má říkat.

    Jazyk plní mnoho různých funkcí a psychoterapie obětí trestných činů je pouze jedna z nich, jeden zcela zvláštní kontext, výrazně odlišný od publicistického textu, zprávy nebo komentáře.

    Řekněme si, že čím méně obětí, tím lépe. Nesouhlasit může snad jenom zbožný člověk přinášející oběti svému božstvu. Ale přeložte si to do Novořeči, a hned vypadáte jako masový vrah.
    + Další komentáře