Německá sociální demokracie se pustila do záležitosti, v její stranické historii hned na dva způsoby výjimečné. Nejenže si o posledním říjnovém víkendu po skoro třech dekádách znovu svou špičku bude volit v přímé volbě celé členské základny, ale také bude vůbec poprvé v dějinách špička dvojčlenná, sestávající z jednoho předsedy a jedné předsedkyně.

Připomeňme, že strana byla od letošního června, kdy v reakci na relativní neúspěch strany v evropských a zemských volbách odstoupila dosavadní předsedkyně Andrea Nahlesová, bez regulérně zvoleného vedení. Do jejího čela se prozatímně postavilo trio Malu Dreyerová (předsedkyně vlády ve spolkové zemi Porýní-Falc), Manuela Schwesigová (předsedkyně vlády ve spolkové zemi Meklenbursko-Pomořansko) a Thorsten Schäfer-Gümbel (předseda poslaneckého klubu SPD v hesenském zemském parlamentu).

↗

Poslední dva řádně zvolení předsedové Martin Schulz a jeho nástupkyně Andrea Nahlesová dlouhodobý sesuv voličské podpory německých sociálních demokratů zvrátit nedokázali. Nově se o to bude pokoušet rovnou tandem. Repro DR

Stranická základna se shodovala, že v době, kdy SPD čelí největší krizi ve svých dějinách, je potřeba zreformovat právě i zkostnatělý vnitrostranický život. Bylo tak rychle jasné, že se uvolněné místo ve vedení strany musí obsadit inovativním způsobem.

Přes léto se tak v Německu dávaly dohromady jednotlivé páry kandidátů a kandidátek. Z hlediska snahy o rovné zastoupení žen a mužů však celý proces bohužel vyzněl poměrně rozpačitě, protože to u většiny z nich dopadlo tak, že odhodlanějším a známějším z páru je muž, který jako by si k sobě s více či méně očividným úsilím „musel najít nějakou ženu“.

Není to přitom samozřejmě tak, že by v SPD zajímavé a schopné ženy nebyly — jen byla jednak část z nich zřejmě odrazena tím, jak se partaj zachovala k Andree Nahlesové. O jejím konci se proslýchá, že z podstatné části padá na vrub chování spolustraníků, kterému by žádného mužského kolegu nevystavili.