Německo chce zatočit s automobilovým průmyslem. Zatím však přešlapuje na místě

Dokud bude německá politika jen hledat kompromisy bez reálného vlivu na hospodářskou politiku, výsledkem bude jen neustálé udržování současného modelu. To, co se děje v Německu, má přitom zásadní dopad na dění u nás.

Německá vládní koalice si jako hlavní bod vytyčila ochranu klimatu. Podle jejích vlastních slov se bude muset zásadně transformovat především automobilový průmysl. Ministři plánují pravidelné schůzky a jednání za účasti odborníků a zástupců profesních organizací, na nichž budou hodnotit plnění klimatických závazků.

Německo nedosáhne svých cílů pro snižování emisí skleníkových plynů do roku 2020 a podle analýz vývoje ekonomiky je na cestě řádně minout i ty pro rok 2030. Doprava je jedním z mála sektorů, kde se emise pořád zvyšují. Na Angele Merkelové ještě pořád ulpívá škraloup ze skandálu Dieselgate, nemluvě o období, kdy Německo poskytovalo občanům „ekologickou prémii“ za nákup nového automobilu. Deklarovanému plánu posvítit si na automobilový průmysl tedy není co vyčíst. V praxi však realizace pokulhává.

Germany-automobilePouhé převedení současné úrovně automobilové dopravy na elektromobily by nic nevyřešilo. Foto theneweconomy.com

Zatímco ministryně životního prostředí Svenja Schulze (SPD) plánuje snížení emisí pro jednotlivé sektory průmyslu, které samozřejmě nespadají pod její resort, ministr dopravy se jí vysmívá, že jde o ekologické plánované hospodářství. Německá neoliberální vláda je na rozcestí. Buď může překročit svůj vlastní stín a provést systémové změny, nebo se bude muset vyrovnávat s klimatickým hnutím, které stále více tlačí na pilu. Ostatně v německém protiuhelném hnutí Ende Gelande se o rozšíření zaměření na automobilový průmysl intenzivně diskutuje a na vzestupu jsou konstantně i preference německé Strany zelených.

Právě příklad konce uhlí v roce 2038, o kterém v Německu před nedávnem rozhodla takzvaná uhelná komise, dobře ukazuje, v čem je problém. Výsměch v podobě dohody, která jako datum, kdy uhlí skončí, stanovila až rok 2038, a zároveň slibuje štědré kompenzace uhelným korporacím – vlastní příčině problému, poukazuje na nepřekročitelné ideologické vzorce, kterými je německá vláda sevřena.

Jde například o neschopnost vzdát se neustálého ekonomického růstu a začít měřit pokrok jinak než podle množství pronakupovaných peněz, které má ostatně ke kvalitě života dosti pochybný vztah. Nebo zkrátit pracovní dobu a podělit se o pracovní místa, která zbydou po ukončení činnosti škodlivého průmyslu či zaměřit svou podporu spíš na konkrétní jednotlivce než velké koncerny.

Německo má přitom pro provedení ekologické transformace ideální podmínky. Silná občanská společnost může donutit vládu taková opatření přijmout a vzít život víc do svých rukou – vzdělávat se, tvořit a podporovat alternativy zdola. Silná německá ekonomika by si mohla dovolit velké veřejné investice, které budou třeba pro rekvalifikaci, investice do veřejné dopravy nebo základní nepodmíněný příjem, který by lidem dal po dobu transformace jistotu, že zvládnou zaplatit své životní náklady. A vzhledem ke své roli v EU by Německo mohlo proklestit cestu pro další země.

Podobná opatření ovšem spadají spíše pod resorty financí, průmyslu a práce. Dokud bude německé ministerstvo životního prostředí jen hledat kompromisy bez reálného vlivu na hospodářskou politiku, bude to dopadat podobně rozpačitě jako s německou Energiewende.

Výsledkem tohoto politikaření je neustálé udržování současného modelu. Pokud dochází levná a jednoduše přístupná energie z fosilních paliv, měla by se spotřeba energie jednoduše snížit tak, aby ji bylo možno zajistit z dostupných obnovitelných zdrojů energie. Německá vláda se ovšem zuřivě snaží obrovskou, uměle zvyšovanou poptávku po energii uspokojit, což vede k tomu, že nedokáže dostatečně rychle uzavřít uhelné elektrárny a předimenzovává rozvoj obnovitelných zdrojů, které ač jsou o mnoho ekologičtější než fosilní paliva, nejsou neškodné perpetuum mobile – například materiálovou náročností.

Do podobné slepé uličky by se německá vláda mohla vydat s podporou elektromobilů. Pokud by se pouze převedla současná úroveň automobilová dopravy na elektromobily, výrazně by se zvýšila poptávka po elektřině i po vzácných kovech jako lithium. Je třeba především omezit počet cest (například těch služebních nebo vznikajících dojížděním) a začít upřednostňovat hromadnou dopravu a cyklistiku.

Komplexní hospodářská řešení jsou přitom jednoduchá. Místo zvyšování množství peněžní hodnoty v ekonomice, na kterém stejně bohatnou především nejbohatší, je důležitější soustředit se na to, jak materiální bohatství spravedlivě rozdělit. Mohli bychom také naslouchat nerůstovému hnutí, které navrhuje zkrátit pracovní dobu a provést další opatření, která by měla zřejmý vliv na vzestup kvality života a zároveň by výrazně snížila ekologickou zátěž společnosti.

Ekonomicky efektivně se to může podařit například pomocí ekologického zdanění a přesunutí daňového zatížení z práce spíš na kapitál a použití energií a materiálů. Výsledkem by bylo, že by lidé jednoduše místo každodenního svařování autodílů chodili do práce pár dní v týdnu třeba okopávat mrkev.

Dění v Německu je velmi důležité i pro českou kotlinu, které velkým kapitálem zmítaný globální hospodářský systém přidělil roli montovny a výroby autodílů. Pokud bude Německo v přechodu na bezemisní dopravu rychlé, může to výrazně zamávat i s čtvrtinou všech pracovních míst (8), která v ekonomice pomyslné sedmnácté spolkové republiky zajišťuje právě automobilový průmysl.

Nejlepší by proto bylo začít s transformací dopravy ještě dřív než v Německu, bez toho, abychom si také procházeli jeho slepými uličkami. Ostatně klimatická krize nám rozhodně nedává čas na rozmyšlenou a suverenita v rozhodování nad vlastní ekonomikou také není k zahození. Překážkou transformace bude samozřejmě samotný automobilový průmysl, a především jeho vliv na politiku.

Dokud budou dokonce i lídři seriózní pravice začínat politickou kariéru lobbingem u Škody Auto a nebudou se nijak stydět za teplé místečko, které jim koncern drží, pokroku se pravděpodobně jen tak nedočkáme. Naději tak lze vidět v progresivní politice, a především občanském tlaku zdola. A to jak v České republice, tak v Německu.

A co si myslíte vy? Diskuse (13 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Silná občanská společnost Úterý, 26.Března 2019, 10:26:57

Autor článku se spoléhá na "silnou občanskou společnost" v Německu. Která by podle jeho představ mohla tlačit na ekologickou transformaci společnosti.

Jenže: ve skutečnosti je to právě tato německá "silná občanská společnost", která žádnou radikální ekologickou proměnu nepřipustí.

Tato ekologická transformace by totiž v prvé řadě nevyhnutelně znamenala zvýšení cen energií. A jak takovéto zvýšení cen přijme tato "silná občanská společnost", velice názorně ukázaly "Žluté vesty" ve Francii.

Zkrácení pracovní doby: ve svém důsledku by nevyhnutelně znamenalo totéž, totiž zvýšení ceny produkce, a navíc méně příjmů, méně peněz pro pracující. Tedy právě pro tu "občanskou společnost".

Navíc: kdyby tito pracující měli více volného času - kde je psáno, že by toho využili pro energeticky nenáročné činnosti, jako je kultura a vzdělání? Nejezdili by pak třeba o to více svými auty někam na výlet, či za nákupy?

A tak dále a tak dále. Je sice ušlechtilý autorův záměr zásadní ekologické transformace; ale bohužel opravdu tomu není tak, že na vině by byli jenom a pouze ti zlí kapitalisté, a že občanská společnost je jenom jakási nevinná princezna, která jenom čeká na to až ji nějaký princ osvobodí ze zakletí.

Tato "silná občanská společnost" je ve skutečnosti tím vlastním problémem. Napřed by bylo nutno ji samotnou přesvědčit o tom, že je možno žít skromněji, bez plýtvání; a teprve poté je možno k něčemu tlačit i ty kapitalisty.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Úterý, 26.Března 2019, 16:29:57

Nevím čím to je, ale velká část ekologických aktivistů má sklony řešit nesprávně nesprávné věci. Jen co po tápání a dlouholetém protijaderném boji konečně pochopili, že to uhelná energetika je ta velmi špatná, hledají další špatný směr.

Osobní automobilová přeprava je nyní to poslední, na co se zaměřit. Jak ji nemám rád, nemělo by se jí pokud jde o dopravu začínat, ale končit. To, co musí brutálně zdražit a celkově klesnout na minimum, je neekologická přeprava zboží, obzvlášť na dlouhé vzdálenosti, a letecká doprava. A přesunout zboží ze silnic na koleje.

Je zcela neúnosné, aby se - s trochou přehánění - vše vyrábělo v Číně a pak rozváželo do zbytku světa.
(plus dovoz tamtéž surovin na výrobu, plus dovoz odpadů z celého světa na likvidaci)

A pomohlo by to i návratu pracovních míst a zpestření výroby ve vyspělých státech, rozvoji lokálního hospodářství, které je většinou mnohem ekologičtější atd.

((( Jeden z nejhlubších kulturních šoků, který mě silně zasáhl, bylo, když jsem si u nás v obchodě u baráku koupil dřevěná párátka a doma zjistil, že byla vyrobena v Číně!!! Jestli tohle není doslova planetární idiotství zasluhující nejpřísnější trest v podobě zničení civilizace, tak už nevím co... )))
--------------------------------------------

Psáno na počítači, monitoru a klávesnici vyrobených v Číně.

U psaní jsem poslouchal nádhernou klavírní hudbu Arnolda Schoenberga, na zesilovači vyrobeném v Číně a reproduktorech vyrobených v USA.

spotify:album:2A2Rer4LUtP1XFcm32NGe6

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Sklony řešit nesprávně nesprávné věci" Úterý, 26.Března 2019, 18:27:17

Možná se začíná osobní automobilovou přepravou proto, že neekologická přeprava zboží na dlouhé vzdálenosti je podmínkou globalizace. Vytváření pozitivního obrazu globalizace a jeho ochrana je součástí levicově liberální doktríny, přičemž tato levicově liberální doktrína vlastně chrání ekonomické zájmy globálních korporací...

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Středa, 27.Března 2019, 12:18:24

Bude to asi dost překvapivé - ale ta přeprava na dlouhé vzdálenosti není sama o sobě zase až tak velký problém.

Pokud totiž počítáme čistou energetickou náročnost přepravy, tak dejme tomu přepravit krabici párátek z Číny do Evropy spotřebuje (díky obrovské kapacitě nákladních lodí) mnohem méně energie, nežli tatáž párátka dopravit dejme tomu z přístavu v Hamburku do Prahy! Ta největší energetická dopravní zátěž vzniká opravdu až v té úplně poslední fázi, v nikoli hromadné, nýbrž jednotkové dopravě.

- Trochu jiný ekologický obraz ovšem vzniká, když si uvědomíme, že ty velké nákladní lodi jsou stále ještě poháněny mazutem - tím ekologicky nejstrašlivějším palivem, které je vůbec si možno vymyslet.

Co se toho "nesprávného řešení nesprávných problémů" týče: je faktem že zatímco se téměř veškerá pozornost fixuje především na automobilovou dopravu, zcela obecně se přehlíží, že nejvíce energie se spotřebovává - na teplo! Například v Německu byl v roce 2017 tento poměr spotřeby energie na zateplení (respektive klimatizaci) budov a dopravy 50 : 30!

Z toho je jasně vidět, že právě v oblasti zateplování by bylo možno dosáhnout těch největších úspor. Ale fakticky právě tady se většinou energií mrhá nejvíce - protože to (zbytečně) unikající teplo prostě "není vidět". A tak - především ve společných prostorách, kde to nikoho bezprostředně nepálí, a ve velkých, anonymních kancelářských budovách a produkčních místech zůstávají otevřená okna, dveře a celá vrata, a tepelná energie "vesele" uniká do okolí, bez sebemenšího užitku.

Takže nakonec platí, že nejvíce energie by se mohlo uspořit tam, kde by lidé začali alespoň trochu odpovědně myslet.

Ivo Horák - Praha 3

Středa, 27.Března 2019, 17:31:8

Vzpomínám si na jednu lektorku z USA, u níž jsem si zlepšoval po roce 1989 angličtinu. Na otázku, co jí zde nejvíc překvapilo, odpověděla, že přetápění. Dodala, že v její zemi si něco takového lidé nemohou dovolit. Řekl bych, že vesnice, které u nás ustoupily (hezký eufemismus) těžbě uhlí, mohly stát, nebýt statisíců nepříjemně přetopených bytů, jejichž obyvatelé doma vystačili s trenkami, tílkem a dalšími atributy postav filmů o Homolkových. Praxe a návyk přetrvávají v nemalé míře dosud.
Celkem v závěsu se drží nadměrná spotřeba horké vody.

Automobilisté nejsou ovšem rovněž bez viny na plýtvání energiemi. Vydělávají-li lidé více peněz, přistoupí snáze ke koupi nového auta. S ním je ovšem třeba (a radost) více jezdit.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Čtvrtek, 28.Března 2019, 12:02:39

Za socialismu to s tím přetápěním v bytech bylo ovšem ještě horší: v našem paneláku například byly kohoutky ústředního topení tak naprosto mizerně vyrobené, že kdykoli se jimi pootočilo ve snaze regulovat teplotu, okamžitě z nich začala kapat voda. A tehdejší "socialistický" průmysl vůbec nebyl schopen s tím něco udělat.

Takže nájemníkům nakonec vůbec nezbývalo nic jiného, nežli topení nechat otevřené na maximum, a na ty kohoutky už vůbec nesahat; a teplota v přetopených bytech se pak "regulovala" prostě otevíráním oken, i za největšího mrazu.

------------------------

Ale jinak platí opravdu ta zkušenost té Američanky: lidé až tehdy začnou šetrně zacházet se zdroji (jakéhokoliv druhu), když to zcela bezprostředně (a drasticky) pocítí na své vlastní peněžence.

Problém je právě v tom, že tato regulace ztrácí svou účinnost u lidí, kteří mají peněz dostatek, respektive nadbytek.

Tyto kritické zdroje energie (respektive klimatického oteplování) by se vlastně měly přidělovat na kontingent, jako za války, na lístky. Prostě: dostaneš přidělen takový a takový kontingent energie, ten můžeš spotřebovat za rozumnou cenu; jakákoli spotřeba navíc bude znamenat strmý nárůst jednotkové ceny. Pak už jenom ti opravdu (super)bohatí by ani tím nebyli potrefeni.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Čtvrtek, 28.Března 2019, 13:57:57

Ano, i když kontejnerové nákladní lodě spálí za hodinu plavby tak 30.000 litrů mazutu, jsou tak velké, že při přepočtu na kilogram přepraveného nákladu jsou o něco ekologičtější než rozvoz kamionem. To máte pravdu pane Poláčku.

Jenže je k tomu třeba připočíst i dopravu surovin pro výrobu z celého světa, plus dopravu pohonných hmot do přístavů.

Možná tedy, že rozvoz zboží z Hamburku kamiony po Evropě je v přepočtu na kg/km míň ekologický, než cesta ze Šanghaje do Hamburku taktéž přepočtená na kg/km. Nicméně kdyby to zboží bylo vyrobeno z dovezených surovin v Hamurku a pak rozvezeno po Evropě, bude celková ekologická zátěž zcela jistě menší, než když je vyrobeno ze surovin dovezených do Číny v Číně, z Číny dovezeno do Hamburku, a pak rozvezeno po celé Evropě...

Takže je opravdu třeba začít vyrábět blízko míst spotřeby a navíc přesunout zboží ze silnic na koleje.

------------------------------------------
Psáno na počítači, monitoru a klávesnici vyrobených v Číně.
U psaní jsem poslouchal nádhernou hudbu Hanse Abrahamsena, na zesilovači vyrobeném v Číně a reproduktorech vyrobených v USA.
spotify:album:7Eo0sc4k4PyxagtZ9TwCo0

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ekonomický růst Pátek, 29.Března 2019, 08:50:56

je podmíněn vlastností peněz - existencí úroku, který je nutno stále dokola splácet.

Nerůstová ekonomika tedy nevznikne tím, že budeme chodit méně do práce a "místo svařování autodílů budeme okopávat mrkev", ani tím, že budeme doma méně topit.

Vznikne tehdy, až se změní podstata peněz.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pátek, 29.Března 2019, 10:25:22

Pane Nusharte, kdybyste si trochu prostudoval Marxe, mohl byste vědět, že ty takzvané "peníze" nejsou žádnou o sobě samostatnou entitou, nemají vlastní substanci. To jenom současní ekonomové (většinou naprosto neschopni hlubšího náhledu) nás přesvědčují o opaku.

Jak nám Marx říká, podstatou či substancí peněz jsou s p o l e č e n s k é vztahy vznikající v procesu produkce a směny. To jest: jsme to my lidé, kdo penězům přisoudí určitou reálnou hodnotu. Nebýt toho, byly by peníze jenom kousky pomalovaného papíru, respektive chaotickými informačními bity.

Zkrátka: nejsou to peníze, co by vytvářelo úrok. Jsme to my sami, kteří jsme stále posedlí maximalizací našeho zisku. Tedy úpornou snahou ze stávajících zdrojů vytřískat maximum, ať to stojí co to stojí (ve vztahu k životnímu prostředí například).

Dokud se tedy nezmění sám člověk, je zcela zbytečné pokoušet se nějak manipulovat s penězi.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Kdybyste si místo Marxe nastudoval podstatu peněz, nebo alespoň přečetl útlou Pátek, 29.Března 2019, 11:55:32

knížečku Adama Votruby "Paradox úroků"...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ano, substancí peněz jsou společenské vztahy, Pátek, 29.Března 2019, 12:15:41

neboli - právě určitá vlastnost peněz tu podobu společenských vztahů předurčuje.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Sobota, 30.Března 2019, 11:30:29

Jde o to, pane Nusharte, dokázat pochopit, co je konec konců skutečně primární a určující.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Sobota, 30.Března 2019, 12:08:52

Marx?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.