Zahraniční turisté nepůsobí v Praze problémy jen kvůli alkoholu

Už i britský Guardian si všímá devastujícího turistického ruchu v České republice, založeného na konzumaci laciného alkoholu. Nezmiňuje se však o další motivaci, která sem takové „turisty“ táhne – sexuální služby.

Během studia jsem si přivydělávala jako noční recepční v hotelu. Přestože je to poměrně dávno, doteď z toho mívám špatné spaní. Hotel nebyl úplně v centru, takže skupiny takzvaných stag party neboli divokých zahraničních rozluček se svobodou se mu docela vyhýbaly. Občas se ale „poštěstilo“. I individuální turisté občas přicházeli uprostřed noci značně podroušení a automaticky předpokládali, že recepční je u rozlučky jaksi „součástí balíčku“. Aby ne.

Internetové stránky cestovních agentur zaměřujících se na stag parties lákají na levný alkohol a hezké holky – označení „Czech“ má na pornogeografické mapě svoje čestné místo (v souvislosti s Českou republikou se mimochodem často používají klíčová slova jako „fake“, aktuálně například „fake taxi“). I dnes přežívají stránky seznamovacích agentur, které se honosí tím, že dokážou propojit „gentlemana ze Západu“ a „feminismem nezkaženou ženu z Východu“ (odvážnější gentlemani se mohou mimo jiné seznámit i s ostřejšími ženami z „rurálního Slovenska“).

Sys_media_2304Pověst destinace sex turismu má Praha již delší dobu. Foto web Prague Stag Weekend

Česká republika se na mapě sexualizovaného turismu umisťuje v rámci většího komplexu „Východního bloku“ (alespoň pokud jde o heterosexuálně motivovaný sex turismus). S tím také pracují zprostředkovatelské agentury, které nás v rámci východního monolitu (spolu s námi je v alkoholovém oparu východní sekce ještě Slovensko, Polsko, Maďarsko a pobaltské státy, a pomalu i Ukrajina) lokalizují. A to i svými nabízenými aktivitami a balíčky. „Dobýt východ“ mohou turisté skrze střílení z kalašnikovu, návštěvu komunistického muzea, striptýz/lesbo show na lodi, v trabantu a podobně.

Veškeré aktivity přechodového rituálu rozlučky se svobodou mají upevňovat mužství hlavního samce, staga, k čemuž mu dopomáhá tlupa až deseti kamarádů.

Kdo se v posledních deseti letech někdy vyskytoval v pátek večer v centru Prahy, jistě potkal skupinku až deseti mužů ve „stejnokrojích“, dobývající centrum Prahy. Identická trička či žertovné kostýmy utváří větší těleso, které při jízdě na elektrických koloběžkách neodradí maximální počet cestujících (jeden) ani úzké chodníky, které bývají občas výzvou i pro chodce.

Sešroubované víkendové aktivity sestávají z dobrodružné složky (střílení, sjezd řeky, falešné zatčení), jídla v podobě pořádné flákoty masa (ideálně servírovaného striptérkami) a vše je zakončeno pub crawlem (cestování od hospody k baru a tak stále dokola za jediný večer), aneb jak hlásají propagační trička jedné z pub crawlových firem – „the night you won´t remember“.

Obvykle jsou součástí balíčku i kluby v ulici ve Smečkách, některé agentury již do repertoáru nepokrytě, ačkoliv kulantně, zařadili návštěvu Showparku, kde se, na rozdíl od kabaretů v ulici Ve Smečkách, netají poskytováním sexuálních služeb. Zprostředkující agentury takto vlastně neporušují zákon. Jednak v popiscích mlží, a pak, i kdyby, sexuální práce není legislativně dostatečně ošetřena a agentury skulinek směle využívají.

Otázka legislativního ošetření je pak samozřejmě komplikovaná a není jasné, nakolik by se podařilo zákony citlivě definovat. Už vzhledem k tomu, že nejčastějšími argumenty jsou ekonomické úniky, nikoliv zabezpečení práv pracujících osob.

Agentury však musejí sahat k těmto „extrémnějším“ nabídkám, protože Praha nejen kvůli těmto nájezdům podražila, a také už to tu „není ono“. Turisté se tedy přelévají dále na východ. Pověst destinace sex turismu má však Praha již delší dobu. Vzpomeňme například, kterak se zde v roce 2005 nemohl natáčet Harry Potter (rodiče Daniela Radcliffa si nepřáli, aby sem jejich syn jezdil – jak to alespoň interpretovala média).

Stag turismem do Prahy se zabýval také popularizační dokument BBC Stacey Dooley Investigates – Sex, stags and Prague, který měl ale spíše tendence upozorňovat britské mladé muže na nástrahy a nebezpečí Prahy.

Není třeba připomínat, že samo centrum města je nejen následkem těchto nájezdů téměř neobyvatelné. Dopady postihují nejen ty, které v tomto sektoru pracují, ale také ženy, které se večer z jakéhokoli důvodu ocitají v Praze a stávají se terčem minimálně pokřikování.

Jako turisté se na cestách chováme jinak, než jak bychom se chovali doma. Je to logické. Plynutí času se změní. Máme ho celý pro sebe, nemusíme do práce, na návštěvy, můžeme si „jen užívat“. A Praha se dokázala tomuto turistickému režimu přizpůsobit.

Zdaleka ne všechny agentury organizující stag party sídlí v Británii. Některé vlastní Češi a Češky. Přestože se po oficiálních kanálech snaží Česká republika prezentovat jako místo odpočinku, krásných míst a zážitků (jiných než alko-sexuálních), nakonec vyhrává obraz Prahy jako jednoho divokého večírku, jemuž tvoří památky jen kulisu (pokud se je někdo z turistů také nerozhodne dobýt).

Bylo by příliš snadné hodit to celé na turisty. Česká republika se jako „sexy“ země profilovala už v devadesátých letech, kdy se nově získaná svoboda definovala svobodným podnikáním a sexem (právě tehdy vznikaly zárodky sexistické reklamy, která dodnes definuje „svobodu“, tedy to, co nás dělí od „hyperkorektního západu“). Tehdy takováto konstelace umožnila vznik pornoprodukčních společností (rádo se říká, že je to díky tomu, že Česká republika je ateistická země) které možná nepřežily nultá léta, ale nezpůsobily zánik žánru češství v pornu jako takovém.

Praha hraje v pornu často, vznikají tak až bizarně propagační videa, která samozřejmě mohou vyvolat dojem, že na ulici můžete přijít k nahodilé ženě a zeptat se jí, za kolik vám ho vykouří. To je samozřejmě extrém, nicméně k sexualizaci Češek tímto způsobem dochází. Podílí se na ní nejen stag agentury, které Češky redukují na produkt, ale i seznamky pro západní gentlemany. Rétoricky se cyklí také nostalgie devadesátých let, kdy byly české modelky významným exportem, který se „prosadil na západě“ a stal se zdrojem národní hrdosti podobně jako Nagano 98.

Přestože se pomalu upouští od představy, že jacíkoliv turisté představují ten pravý ekonomický zisk a prestiž země, město si s nabobtnalým molochem plným Airbnb, plyšových medvědů, elektrických koloběžek a opilých turistů neví rady. A při všem soustředění na opatrné regulace si nestíhá všímat obtěžování žen, které pracují v turismu, v sex byznysu, které bydlí v centru města nebo které chtějí v pátek večer vyrazit ven. Jenže město patří i nám.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Alena Zemančíková - Brno

Středa, 11.Září 2019, 09:30:49

Díky za připomenutí důležitého aspektu pražského nočního života: o hluku a opilství se běžně mluví a píše, a o tomhle ne. Proč vlastně?
A jakou roli v těch zábavách hraje drogový byznys by také bylo zajímavé vědět.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.