Klimakemp stojí tak trochu uprostřed ničeho. Dostat se do Stawisek prostředky hromadné dopravy je složité, můžete jet jednou denně autobusem z Wloclawku nebo jít asi 10 kilometrů pěšky z nejbližší vlakové stanice. Přímo k tábořišti pak poslední kilometr nevede asfaltová cesta. U břehů Gluszynského jezera stojí letní domky a cedule inzerující volné parcely. Lidé, kteří tu žijí po celý rok, jsou odkázáni sami na sebe. U domů tak můžeme vidět pečlivě obhospodařovaná malá políčka a velké zahrady, na dvorcích domácí zvířata, na rozcestích udržované kapličky a boží muka.

Když se na region podíváme z většího odstupu na mapě, vidíme v asi padesátikilometrovém okruhu od Konina pět aktivních hnědouhelných dolů. Energetická společnost ZE-PAK v regionu provozuje tři hnědouhelné elektrárny a v současnosti se začíná potýkat s nedostatkem hnědého uhlí. Proto plánuje otevřít dva nové doly, přestože uhelný průmysl leží spoustě lidí v žaludku již nyní. Proti dolu Tomislawice se již od počátku těžby v roce 2008 staví místní obyvatelé zejména kvůli ztrátám vody. V červnu 2017 Evropská komise na popud protestujících prokázala, že těžba uhlí má daleko větší vliv na vodní režim, než odhadoval posudek z roku 2007, který těžbu umožnil. 

Přesto v podstatě ilegální těžba dále pokračuje a odčerpává vodu z dalekého okolí. Není proto divu, že se lidé staví také proti plánovanému otevření nových dolů. V roce 2015 zde proběhlo referendum v obci s rozšířenou působností Babiak, v němž se většina obyvatel postavila proti plánovanému dolu Deby Slacheckie. I přesto s ním jako se strategickým ložiskem těžby počítá jak národní plán těžby hnědého uhlí, tak i plán územního rozvoje velkopolského vojvodství. Lidé se staví stejně sveřepě i proti otevření druhého hnědouhelného dolu Oscislowo asi 30 kilometrů od Tomislawic.

Konin, jedno z nejbližších větších měst, vyrostl na hnědém uhlí v druhé polovině 20. století, když se z dvacetitisícového města v roce 1960 rozšířil více než čtyřikrát na třetí největší město ve velkopolském vojvodství. Za tím stojí právě hnědouhelná energetika a s ní spojený průmysl, jako například hliníkárna. Od devadesátých let ale rapidně klesá počet lidí zaměstnaných ve fosilním a těžkém průmyslu, v současnosti je počet pracovníků v energetickém sektoru o 70 procent nižší než v roce 1990. V okolí Konina je ve srovnání se zbytkem velkopolského vojvodství větší nezaměstnanost, a to zejména u mladých lidí, z nichž v roce 2017 nemělo práci na 30 procent. Ti proto z regionu odcházejí.

Mluvit otevřeně o konci uhelného průmyslu donedávna nebylo možné, v regionu se navzdory faktům drží pečlivě budovaný mýtus o potřebě uhelného průmyslu pro udržení zaměstnanosti. Letos už tomu je ale jinak. Velkopolské vojvodství je součástí evropské platformy uhelných regionů v tranzici, podobně jako u nás v rámci programu Re:start Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj. I v koninských novinách se píše o zelené energetice. Aktivisté, kteří o tomto tématu mluvili již dávno, zůstávají i nadále obezřetní k pojetí tzv. spravedlivého přechodu. Obzvláště když se k němu v dubnu letošního roku přidal i ZE-PAK, který přitom nijak nemění své plány na otevírání nových hnědouhelných dolů. 

Měnící se klima proměňuje veřejnou debatu

Otázky změn klimatu lze stěží ignorovat, ať už člověk žije prakticky kdekoli. Polsko minulý rok hostilo již potřetí během deseti let klimatický summit Spojených národů v srdci uhelného průmyslu, slezských Katowicích. I přes nevlídné počasí a policejní dohled se protestního klimatického pochodu účastnily na tři tisíce lidí. Ve větších městech se podobně jako všude na světě pořádají studentské klimatické stávky. Zakládají se občanské klimatické panely, které se zasazují o vyhlášení stavu klimatické nouze a dohlížejí na to, aby nezůstalo pouze u slov. Vznikají také buňky Extinction Rebellion.

Cílem prvního ročníku bylo vytvořit prostor pro vzájemné vzdělávání a poznávání se. Byla to v podstatě interdisciplinární konference pod širým nebem. Letošní klimakemp na tuto práci navazoval, zapojení nových iniciativ nešlo přehlédnout. Extinction Rebellion přispělo k programu vlastním autonomním stanem. Mladí stávkující zorganizovali vlastní legální demonstraci během akčních dnů v Kleczewě. U monumentu vyřazeného důlního stroje se sešlo několik desítek lidí, vedle studentů přišli také někteří z místních, lidé ze zahraničí nebo skupina samby.

Mládežnická klimatická stávka (MKS) otevřeně podpořila klimakemp a brala jej jako akci, která může pomoci jejich hnutí setkat se přes prázdniny. Občanskou neposlušnost chápou jako jiný způsob boje za stejnou věc, podobně jako o ní hovořila Luisa Neubauer z německých Fridays for Future ve vztahu k akcím Ende Gelände pro ZDF. Vytváření prostoru pro akci občanské neposlušnosti klimakempu neubíralo na pohodě, která se sestávala zejména z koupání v nedalekém jezeru a zmrzliny z jediného místního obchodu. V něm se asi poprvé objevily dokonce i veganské pomazánky.

Strašidlo emancipačních bojů obchází Evropou

Letní pohodu může kalit atmosféra strachu. Když předseda Senátu Jaroslav Kubera mluvil na tryzně v Terezíně, obával se boje za životní prostředí a za rovnost pohlaví a menšin jako znaků nastupující totality. Slučování různých proudů progresivní politiky dohromady za účelem vytvoření nepřítele není originální. Kulturní neomarxismus u nás a levičáctví v Polsku slouží jako termíny vytváření politického konfliktu. Samozřejmě to není správně analyticky použitý termín, nicméně označuje obavy Kubery a dalších v protnutí emancipačních bojů za rovnost a spravedlnost.