Neshody ve vládní koalici politického hnutí ANO a ČSSD pokračují. Předmětem sporu se tentokrát stal návrh státního rozpočtu na příští rok. Sociální demokraté v čele s Janem Hamáčkem požadují pro své resorty o dvacet miliard více, než kolik jim plánuje svěřit ministryně financí Alena Schillerová (nestr. za ANO). Nejvyšší nadpožadavky — celkem jedenáct miliard — má ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD), která je dnes nucena část nákladů přesouvat na kraje či obce.

„Návrh rozpočtu je minimálně pro naše rezorty likvidační,“ řekl ve středu Hamáček na tiskové konferenci. Požadavky, které spolu s ostatními ministry za ČSSD představil, jsou prý minimem, jež má zajistit alespoň základní fungování ministerstev. Toto minimum vedle jedenácti miliard pro resort práce a sociálních věcí zahrnuje také pět až šest miliard pro ministerstvo vnitra, jeden a půl miliardy pro ministerstva zahraničí a zemědělství a sedm set milionů pro rezort kultury.

Podle Hamáčka plánovaný rozpočet znemožňuje plnění programového prohlášení vlády „Naším společným cílem je posunout Českou republiku mezi nejvyspělejší státy světa. Aktuální návrh rozpočtu naši snahu komplikuje,“ uvedl. Na úrovni jím vedeného ministerstva vnitra by stávající výhled mohl ohrozit práci bezpečnostních složek. „Máme omezit výjezdy hasičů? Výjezdy policistů?“ obrátil se lídr ČSSD řečnicky na koaličního partnera.

Nejvíce peněz požaduje Maláčová

Maláčová doplnila, že její resort potřebuje peníze nejen na rozvoj informatické infrastruktury, ale také třeba na sociální služby. Právě na ty letos původně chyběly dvě miliardy korun, kvůli čemuž opozice dokonce svolala mimořádnou schůzi Sněmovny. Ještě výraznějšímu osekání rozpočtu čelí sociální práce, která přitom vyžaduje podstatně méně peněz. Ministerstvo na financování sektoru nemá peníze a náklady přenáší na města a kraje.

Návrh rozpočtu je omezující i pro rezort zahraničí v čele s Tomášem Petříčkem (ČSSD). „Ministerstvo nebude schopné plnit stávající, ani nové úkoly,“ poznamenal ministr k výhledům do budoucna. Podle Petříčka se mu nedostává financí na rozšíření české diplomatické sítě ve světě nebo řešení migrace v zemích jejího původu a protiteroristické programy.

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) hodlá rozpočtové nadpožadavky směřovat především na boj se suchem a kůrovcovou kalamitou. Resort kultury, který od čtvrtka povede ekonomický náměstek René Schreier, by finance využil na ochranu památek či platy kulturních pracovníků. Čerstvě odvolaný ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) vůči spornému rozpočtu nicméně neměl námitek a k poslednímu dni ve funkci jej stvrdil podpisem. Schreier i Hamáček přesto chtějí o dofinancování jednat.

Babiš vyzval k hledání kompromisu

Ministryně Schillerová již delší dobu opakuje, že požadavky sociálních demokratů nejsou reálné. Premiér Andrej Babiš (ANO) nicméně uvedl, že vidí prostor pro jednání. Ta může ČSSD se Schillerovou vést nejdéle do konce září. Podle předsedy vlády je klíčová rozpočtová odpovědnost sociálně demokratických ministrů. „ČSSD má ve své DNA heslo svého někdejšího předsedy Vladimíra Špidly ‚zdroje jsou‘,“ poznamenal Babiš. Hamáček by ovšem rád slyšel, kde přesně má šetřit.

Podle předsedy sociální demokracie je zásadní, aby s rozpočtem v souladu s koaliční smlouvou souhlasily obě strany kabinetu. Pokud by se peníze nenašly, je prý na místě zvážit zavedení bankovní daně, kterou ČSSD prosazovala již za doby působení premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD). Ta má představovat možný výnos čtrnácti miliard korun. Další „desítky miliard“ podle Hamáčka unikají také na daňových výjimkách. Návrh rozpočtu navíc údajně podhodnocuje očekávané státní příjmy.

ČSSD se s politickým hnutím ANO o rozpočet pře již od konce června, kdy se sociálně demokratičtí ministři zdrželi hlasování o jeho parametrech. Návrh musí být nicméně hotový do konce září, kdy má postoupit do Poslanecké sněmovny. Stávající plán počítá se schodkem čtyřiceti miliard korun. To není podle Schillerové nijak zlé, opozice ale její optimismus nesdílí. Státní dluh činil ke konci minulého roku 1622 miliard, tedy jednatřicet procent hrubého domácího produktu České republiky. V mezinárodním srovnání je tak stále velmi nízký.