Potíže s nálepkami sexuálních a genderových identit

Lidská potřeba škatulkovat do přehledných kategorií a pojmenování může někdy přinášet problémy s nepochopením toho, co lidé vzájemně prožívají.

Kamarádka se mi svěřila, že nechce odpovídat na otázku, jestli je queer. Škatulky jako homosexualita a heterosexualita jsou pro ni passé. Kromě svého přítele miluje třeba kameny, a když o tom vypráví, lidé ji chápou. Pokusila jsem se pro ni vygooglit video, ve kterém se žena svěřuje s láskou k obří pouťové atrakci, ale omylem jsem při tom našla další odborný název, kterým se označují lidé, kteří nemají rádi sexuální kategorie.

Zjistili jsme tedy, že moje kamarádka je pomosexuálka, protože se odmítá přiřadit k sexuální orientaci, neuznává toto dělení a přijde ji zastaralé. Všechno by bylo skvělé, kdyby ji na tom všem nejvíce netrápila právě ta nutnost se zařadit a vymýšlet nové pojmy. Ale z internetových hlubin se vynořilo nové označení i pro toho, komu se spousta označení nelíbí. Touha po autentickém vyjádření, která vede spíš ke všeobecnému zmatku, se tak před námi vyjevila v naprosté nahotě.

Flower_blossom_bloom_nature_plant_spring_summer_red-613984Je zajímavé, jak málo prostoru zůstává ve světě sexuálních identit pro lásku. Foto PxHere

Sama jsem se nejvíc do boje o termíny zapletla v aktivismu za práva bisexuálů. Trápila mě dvojitá diskriminace, kterou jedinci, kteří se k této identitě hlásí, schytávají ze strany heterosexuální většiny (vztahy se stejným pohlavím jsou jen doplněk těch „správných“ heterovztahů) i ze strany gayů a leseb (bisexualita je jen fáze a nedostatek odvahy být naplno gay).

Problémy s bisexualitou už tehdy ukazovaly na určitou nemožnost jasně rozlišit dva světy dvou orientací. Bisexuálové byli podezřelí, protože mohli volně procházet mezi hetero-většinou a sexuální menšinou. Veřejně se vyjadřující odborníci a odbornice v oboru psychologie a sexuologie předpokládali, že bisexuálové a bisexuálky se nemohou rozhodnout pro jedno pohlaví, a tudíž se nemohou rozhodnout jen pro jednoho člověka. Jako by základem pro úspěšný, dlouhodobý vztah mělo být přesvědčení, že nás už nikdo další nepřitahuje.

Myšlenka na to, že by část orientace mohla zůstat nerealizovaná nebo že by docházelo k vztahům současně s mužem a se ženou, bylo nemyslitelné. Dalším způsobem, jak potlačit bisexualitu bylo rozlišení mezi „bisexuálním jednáním“ a „bisexuální orientací“. Tato logika odpovídala křesťanskému – miluj hříšníka, nenáviď hřích.

Bisexuálové tak byli podvědomě stavěni do pozice těch, kteří vlastně dělají něco „omylem“. Ano, mají vztahy s muži i se ženami, ale jen některé jsou ty „pravé“. Ty ostatní jsou vlastně jen určitou chybou, odchylkou, slepou cestou, mladickou nerozvážností. Identifikovat se s bisexualitou tak znamenalo často daleko víc potíží než výhod. Sdílený příběh, který s sebou tato orientace nesla, byl příběhem o nedospělosti, experimentech a nerozhodnosti.

Je zajímavé, jak málo prostoru ve světě sexuálních identit zůstává pro lásku. Někteří sexuologové pracují s měřením dráždivosti sexuálních orgánů a tváří se, že drží v rukou klíč ke šťastnému celoživotnímu vztahu. Příběhy lidí s bisexuální zkušeností je často přesvědčovaly o opaku.

Logika nálepek s orientací mi skutečně mnoho pozitivního do mého osobního života nepřinesla. Pamatuji si na roky, kdy jsem každou chvíli přemýšlela nad tím, jestli je možné, aby mě skutečně miloval člověk, který mi každodenně vyznával lásku, ale vedle mě ještě miloval muže. Nebyla jsem schopná ji přijmout kvůli „vědeckým“ názorům lidí, které jsem nikdy neviděla. Jen jsem se dokola pokoušela zjistit, jestli může někdo milovat ženy i muže.

Konzervativní osobnosti často prezentují vztahy jako něco naprosto jednoduchého a prostého. Jedná se o ženu, muže a jejich schopnost plodit děti. Zásadně se s nimi nedá souhlasit v tom, že existuje jedna neměnná forma, do které se všichni vejdeme. Tuto formu nejde nikomu nutit nebo ordinovat. Zároveň v jejich uchopení dostávají větší význam vztahy mezi jedinci a není kladem takový důraz na sebeidentifikaci jednotlivce.

Přestože je nemožné určit rodině jednu konkrétní formu a definovat ji na základě pohlaví, je kolikrát lepší mluvit o celých rodinách, komunitách a společenstvích, pokud se už pokoušíme mluvit o lásce nebo sexualitě. Svět přesných pojmů vystihujících jednotlivé sexuální a genderové identity je také značně přetížený a vyčerpaný. Bez přesných termínů možná budeme muset určité okolnosti našeho života déle vysvětlovat, ale možná nás tak také druzí lépe pochopí.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Je zajímavé, jak málo prostoru ve světě sexuálních identit zůstává pro lásku." Pátek, 17.Května 2019, 07:31:35

Myslím, že je to bohužel logický důsledek pošlapání hodnoty vztahu technicistním pohledem na sexualitu, důsledek vytržení sexu ze vztahu a jeho upřednostnění, důsledek účelového využití sexuality k jinému účelu a nikoli k prohloubení odpovědného vztahu dvou lidí.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.