Omezit sexismus, nikoli sex

Feminismus nechce omezovat lidské vztahy. Jeho cílem je naopak probuzení tvořivosti a osvobození od zkostnatělých rolí.

Sipka

Magdaléna Šipka

08.03.2017 08:00

Skutečnost, že jsem se narodila jako žena, je jedna z nejlepších věcí, která mě potkala. Miluji svoje tělo, miluju ženskou krásu a všechny, které se ji nebojí vyzařovat.

Miluji všechno krásné a zásadní, co bylo ženami vytvořeno. Třeba všechny ostatní lidi. S úžasem sleduji sílící ženské hnutí po celém světě, stejně jako černobílé fotografie švadlen a sufražetek. Smekám nad památkou žen, které jako první vystudovaly rozdílné obory vysokých škol, i nad těmy, které porodily mnoho dětí a ještě víc jich vychovaly.

Na mezinárodní den žen nechci vzývat jen práva utlačovaných nebo umlčovaných. Chci také napsat, že miluji ženy právě i za všechnu jejich sílu. Ať už se projevuje třeba tím, že píší dlouhé, vášnivé a z formy vyskakující texty, nebo tím, že se vší trpělivostí a pílí takové texty redigují.

Ať už nosí krajkované šaty nebo mužské košile. Ať kojí dvojčata nebo vedou horské expedice. Ať si jako symbol své svobody skrývají vlasy pod šátek nebo si je barví na rudo. Ať přichází pozdě na porady, hlasitě a v nejnevhodnějším okamžiku nebo vstávají za rozednění, aby pro všechny připravily snídani. Ať už bojují proti neonacistům, korporacím nebo plevelu.

Zároveň bych však ráda odlišila boj za práva žen jako utlačovaných od vytváření ženského archetypu, od mluvení o ženství jako takovém. V tomto roce stojím totiž každou nohou v jiném ženském, feministickém, křesťanském kolektivu. Zatímco pro členky „pražského“ kolektivu se stala sjednocujícím symbolem na mnoha demonstracích červená rtěnka, členky marburského německého kolektivu si často hlavu ostříhají strojkem a nosí pánské košile a mikiny.

Na obou skupinách žen je vidět, že je sjednocuje i podobná „móda“, že vytvářejí určitou subkulturu i s vnějšími projevy. Tato „kultura“ je propojuje mezi sebou a snad umožňuje zažívat sounáležitost. Na druhou stranu je jen pramálo skutečně navázaná na konkrétní názory. Pražská skupina je například daleko odvážnější ve vystupování proti církevním autoritám, zatímco členky „krátkovlasé“ marburské skupiny jsou zapálené pro netradiční spiritualitu a na znamení své revoluce tráví prázdniny v ekumenické modlitební komunitě v Taizé.

Svět nepatří mužům, ale lidem
Otázka feminismu byla v posledních dnech znovu probírána v médiích, a sice v souvislosti s herečkou Emmou Watson a jejím portrétem pro časopis Vanity Fair, na kterém je vidět značná část jejích prsou. Herečka je obviňována z pokrytectví, protože dříve kritizovala jinou pop-feministku Beyoncé právě na základě jejího „vyzývavého“ vzhledu.

Lze se jen těžko ubránit skloňování feminismu v souvislosti s touto kauzou, zvlášť když se obě star označují veřejně za feministky. Na druhou stranu je zde ale třeba také trocha zdrženlivosti. Bill Gates také věnoval spoustu peněz na charitu a nikoho nikdy nenapadlo ho považovat za odborníka na rozvojovou problematiku. Zmíněné ženy mohou určitou část své hvězdné záře využít k osvícení genderové nerovnosti, ale to ještě neznamená, že mohou ve svých pozicích nabízet alternativu. Jsou totiž zákonitě součástí problému.

Kauza posledních dní vznesla zásadní otázku: mohou feministky přiznat, že mají ňadra? Foto metro.co.uk

Přesvědčivě se ktéto otázce postavila Ellen Page při svém coming outu. Nepřiznala svoji orientaci v zábavné show, ale na setkání The Human Rights Campaign - organizaci, která dlouhodobě pracuje s mladými lidmi s homosexuální nebo bisexuální orientací nebo transgenderem. Page celý svůj proslov formulovala velmi pokorně jako projev díků všem pracovníkům věnujícím se mladým lidem a sama sebe označila za určitou reprezentaci „průmyslu, který nás všechny zavaluje zdrcujícími standardy”.

Podobně i Beyoncé a Watson stále zůstávají zástupkyněmi tohoto průmysly. A obě dvě jsou v reprezentování „zdrcujících standartů“ neobyčejně úspěšné. Samozřejmě, že jsem vděčná za jejich feminismus. Ale nemůžu se zbavit pocitu jako by mi majitel obrovské automobilky vysvětloval, že je vlastně ekolog.

Jejich deklarace feminismu je v jistém smyslu podobnou křečí jako emancipační videa, které mají prodat oblečení H&M. Rádi se na ně podíváme, máme pocit, že svět si konečně myslí něco podobného jako my, ale nakonec nám v ústech stejně zbude pachuť vlastní nedokonalosti. Beznaděj nad tím, že nám myšlenky na útěk z Matrixu opět někdo naservíroval na zlatém podnose a zašeptal do ucha: „Hlavně si mě nezapomeň koupit, špíno.“

Feminismus Emmy Watson tak možná uspokojí šovinisty typu Dana Přibáně, kteří se bojí, aby je toto zhoubné hnutí nepřipravilo o oběti k okukování. Jakmile se však zas pohodlně zaboří do svého patriarchálního křesla, pronese na účet ostatních feministek něco ve stylu, že je vidět, jak jsou to jen slabé duše neschopné prosadit se v mužském světě. Jenže my se už nechceme prosazovat v mužském světě. Chceme, aby svět patřil také nám.

Feminismus necílí na omezení sexuality a tělesnosti, ale na jejich rozvoj bez tradičních předsudků. Foto youtube.com

Musím se přiznat, že více oceňuji když samotné zpěvačky, herečky nebo jiné umělkyně ve svých samotných dílech předsudky cíleně boří. Je pravda, že píseň od Beyoncé s názvem „If I were a boy“ je dobrou ilustrací genderových rolí, vykresluje zde ženské problémy podobně jako například „Till it happens to you“ od Lady Gaga.

Feminismus neomezuje lásku
Setkávám se stále častěji s názorem, že feminismus ohrožuje soužití muže a ženy. Ohrožuje naše malé, krásné zvyky, kterými si vyjadřujeme vzájemnou náklonnost. Myslím, že obecně patřím mezi osoby, které vkládají do feministického hnutí velkou naději a věří v jeho sílu měnit společnost. Oproti některým anti-feministům si však připadám v tomto směru mnohem více skeptická.

Nikdy by mě totiž nenapadlo, že by feminismus dokázal zásadním způsobem regulovat množství náklonnosti a lásky, kterou si projevujeme. Feminismus si klade za cíl omezit sexismus, ale rozhodně ne omezit sex. Snaží se namíchat tu správnou dávku resistence, která vyčistí naše soukromí od strnulého odkazování žen a mužů do „patřičných rolí“, ale nechá v něm dost prostoru k jiskřivému poznávání druhého.

Vlastně musím přiznat, že v oněch pekelných kotlích feministických kolektivů a společenství LGBT+ tolerantních lidí jsem se setkala s takovým množstvím vzájemné citlivosti, laskavosti a vzájemné péče jako málokde jinde.

Tak každému, kdo se bojí, že přijde o podržení dveří, placení kafí, braní tašek a podobných neuvěřitelných výdobytků naší nepřekonatelné heteronormativní etikety, přeji mnoho autentických projevů lidské blízkosti. Feminismus má moc proměnit mužsko-ženskou polaritu z Prokrustova lože, na které se nikdo skutečně nevejde, na tvůrčí interpretační hru, jejíž pravidla pomalu roztávají na slunci rovnoprávnosti.

A co si myslíte vy? Diskuse (24 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Co je to sek-sismus Čtvrtek, 9.Března 2017, 17:02:4

jsem se dozvěděl od Juraje Kukury ve filmu Trhák:

Dívko chabých zásad
Tys mým zklamáním
Chceš mé nitro drásat
flirtem profánním
Vážím jakost lásek
mravním kodexem
širočinou zásek
jé, sexem sek sem.

--------------------------

Seksismus tedy pramení ze zklamání z uvolněných mravů mladé generace, v jehož důsledku se mravně konzistentní muž, dosud tímto jedem uvolněných mravů nezasažený, zříká potěšení ze sexu a volí cestu celibátu.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

(Mark-sismus, Čtvrtek, 9.Března 2017, 17:26:48

to bude asi evangelium podle svatého Marka.)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Mohou feministky přiznat, že mají ňadra?" Pátek, 10.Března 2017, 10:00:33

Když tak přemýšlím o téhle zapeklité otázce, která má pro další vývoj feministického hnutí opravdu zásadní důležitost, vybavuje se mi scéna z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág s Bolkem Polívkou a Ivanou Chýlkovou. Advokátova manželka v podání Ivany Chýlkové odpovídá náhle zbohatnuvšímu vesnickému chlapíkovi Bohušovi (Bolek Polívka), že v Boha nevěří, protože Boha přece nikdy nikdo neviděl. Rázovitý vesničan s naraženou rádiovkou kontruje zcela odzbrojujícím ale velmi logickým způsobem, v prostředí nóbl restaurace však poněkud nevhodným...

Myslím si tedy, že ani feministky nemusejí nutně přiznávat, že mají ňadra; naši víru, že žena existuje, to neohrozí.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Slovo "ňadra" je zastaralé, Pátek, 10.Března 2017, 12:21:21

je to umělý produk patriarchální ideologie a používá ho hlavně šovinistický dobytek a Talibán. Správné je mluvit o "mléčných žlázách", které pochopitelně mají i biologičtí muži (ano, to "biologičtí" se tam musí dávat), obvykle zakrnělé.

Magdalena Šipka - Praha 10

Pátek, 10.Března 2017, 19:42:47

Vážený Pane Nusharte,

nevšimla, že byste reagoval v článku na cokoli jiného než název a popisy k obrázkům.

Myslím, že každý chápeme sexismus jinak. Mně připadá třeba trochu nevhodné citovat tu tuto píseň v tomto kontextu. Skutečně jste tím chtěl něco důležitého sdělit k samotnému článku? Neodvažuji se Vám nařknout z toho, že byste tím snad myslel i něco osobního. Myslím, že takové sexistické argumentace ad hominem ke člověku o jehož zásadách nemáte nejmenší ponětí byste se neuchýlil...

A ano, pokud budeme žít ve společnosti, kde již nebude legitimní variantou různé druhy znásilnění nebo vynuceného sexu a sex bude ve většině případů konsenzuálním, může to znamenat, že muži, kteří se nechovají citlivě k ženám nebo ženy, které se nechovají citlivě k mužům, se uchýlí k celibátu. ale ani na tom nevidím něco přelomového, co by se dříve ve společnosti nevyskytovalo...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Šipko, Pátek, 10.Března 2017, 23:20:45

zkuste se na venkově zeptat několika lidí, co je to sexismus. Dostanete zajímavé, někdy docela kuriózní odpovědi, ale ani jedna možná nebude správná. Ani já jsem to slovo do té doby, než jsem začal číst Deník Referendum, neznal.

Co mě první napadlo při vyslovení slova "sexismus"? Napadlo mě: "Sek sem sexem!" A to je z té písně z filmu Trhák. Nic osobního jsem tím určitě nemyslel, jsem rád, když ani mě lidé nehodnotí podle povrchního dojmu... a vlastně vůbec.

Myslím ale, že Váš článek je o sexismu a o "případu" feministky Emmy Watson, takže jsem snad reagoval nejen na název a popisy k obrázkům.

Jinak já pamatuji ještě dobu, kdy z určitých slov si člověk legraci veřejně dělat nemohl. Nechtěl bych, aby se nějaká podobná doba opět vrátila, proto se prostě tomu, co mi dnes připadá směšné, rád zasměji. Neříkám, že je to kdoví jak zábavné, takže jestli se mi ten vtip nepovedl, omlouvám se Vám.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Víte, paní Šipko, domnívám se, Sobota, 11.Března 2017, 00:16:0

že pokud by zde i jiné názory (třeba navzájem protichůdné) byly brány vážně, tedy byly by v klidu vyslechnuty a poté by byl v klidu vyjádřen důvod nesouhlasu (nebyly by zesměšňovány a jejich nositelé mnohdy i v článcích dehonestováni - což je trochu i způsob redakční práce), pak by asi neexistovala žádná potřeba si ten rovnoprávný dialog vybojovat provokacemi či "rádobyvtipnými" poznámkami. Jenže to by Deník Referendum musel být spíše platformou pro názorově pluralitní dialog, což je asi bohužel nemyslitelné.

Ivo Horák - Praha 3

Poznámka k odpovědi paní Šipky panu Nushartovi Sobota, 11.Března 2017, 10:42:49

"...pokud budeme žít ve společnosti, kde (...) sex bude ve většině případů konsenzuálním..." Já myslím (doufám), že v takové společnosti žijeme. Má to samozřejmě za následek, že přibývá těch, kteří pro ten konsensus partnera nezískají.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Přibývá těch, kteří pro ten konsensus partnera nezískají." Sobota, 11.Března 2017, 16:01:16

Pane Horáku, tenhle problém patrně budou řešit sociální služby.

http://www.lidovky.cz/konec-tabu-v-ustavech-by-mohli-pomahat-sexualni-asistenti-p3m-/zpravy-domov.aspx?c=A150214_115456_ln_domov_mct

Magdalena Šipka - Praha 10

Neděle, 12.Března 2017, 00:00:44

Dobře pane Nushart, pokusím se opět překousnout všechny Vaše narážky. A můžete mi nyní vysvětlit na co tedy máte jiný názor a jaký ten názor je? Pokud to bude prosté sexismu a familiárního chování, ráda si to přečtu. Děkuji.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Magdalena Šipka /nevím, jak to skloňovat a jestli se to vůbec smí/, Neděle, 12.Března 2017, 09:20:58

předesílám, že podržení dveří, placení kafí, braní tašek a podobných neuvěřitelných výdobytků naší nepřekonatelné heteronormativní etikety jsem si moc neužila, takže se nebojím, že o to přijdu, ani nejsem prosta zážitků autentické lidské blízkosti. Nejsem nepřítel lidí, jejichž identita nezapadá do obvyklých škatulek, naopak fandím jejich snaze žít svůj život po svém a nemuset svou odlišnost skrývat. Jsem pro rovnoprávnost, nejen proklamativní, ale pro každodenně uplatňovanou, prakticky zažitou tak, aby nebylo třeba ji vynucovat. Takže bych teoreticky měla být bezvýhradně na vaší straně.
Ale něco mi vadí. Ještě jsem to nedokázala v úplnosti definovat. Možná je to jistá přešvihnutá urputnost, která proráží všemi těmi slovy o tom, co a koho milujete. Možná jsou v tom i ty rudé rtěnky a ostříhané hlavy a jiné ostentativní znaky.
Možná by méně bylo více.
Miluji některé muže a

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Neděle, 12.Března 2017, 09:24:32

a některé ženy a miluji jeleny.
Jsem z některých feministek jelen.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 12.Března 2017, 11:56:35

Paní Zemanová, v daném případě sdílím zcela bez výhrad Vaše velmi citlivé a výstižné zhodnocení daného tématu. ;-)

Magdalena Šipka - Praha 10

Neděle, 12.Března 2017, 15:01:33

Chápu Vás. Samozřejmě, že můj druh psaní nemusí každému sednout, vlastně jsem ho tak ani nikdy nezamýšlela. Jen myslím, že Vám vadí spíš můj způsob vyjadřování než feminismus. Já třeba nerozumím některým levičákům, nerozumím některým teologům...a stejně mi to nebrání v tom třeba uznat jejich možnost se vyjadřovat a už vůbec tím neshazuji celou levici nebo teologii. Což tedy asi ani Vy neděláte. Na to, že Vám to nesedí asi není co říct.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Trhák Neděle, 12.Března 2017, 18:07:19

Doufám, že na tomto místě diskuse není už příliš pozdě připomenout, kdo a o kom zpívá oblíbený popěvek Jiřího Nusharta (mimochodem, sám mám tu písničku taky rád) ve filmu Trhák. Řezník Lenský v podání Juraje Kukury je boháč a elegán, ale zbabělec, a v příběhu vystupuje jako sok v lásce hlavního kladného hrdiny. Dívka „chabých zásad‟ je hlavní kladná hrdinka — zdůrazňuji: kladná. Zpočátku je okouzlena bohatým elegánem, ale rozčarována jeho zbabělostí dává nakonec přednost upřímné lásce a pravé mužnosti hlavního kladného hrdiny.

Zajímavé je, že Trhák končí velkým párováním, jenom ten řezník Lenský zůstává sám. Patrně na základě poznání, že muž, který se bojí i Sněhurky, udělá opravdu nejlépe, když sexem sekne. Ledaže by se někdy v budoucnu dokázal přece jen postavit svému strachu.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Strach z neznáma Neděle, 12.Března 2017, 19:28:43

Zprvu jsem si to neuvědomil, pozpěvování Jiřího Nusharta vypadalo příliš jako trolling naprosto od tématu, ale možná že Jiří Nushart se svou dívkou chabých zásad pronikl hlouběji, než sám čekal.

Proč horovat proti „chabým zásadám‟ a vnucovat všem „mravní konzistenci‟, když já sám potřebuji k sexu zanedbatelně malý počet partnerek, případně partnerů, ba když jsem „mravně konzistentní muž‟, stačí mi partnerka jen jedna jediná? Samozřejmě ze strachu, že bez normativních pravidel vymezujících sexuální chování závazné pro všechny mohu mít vážné problémy tu jednu jedinou najít.

Není to jen jeden strach, ale dva v jednom. Pokud ve společnosti neplatí závazná norma sexuálního chování, jednotný přísný a podrobný předpis pro všechny, je prvním problémem už to, že musím přijmout zodpovědnost za své sexuální touhy. Jednotná norma mi přesně určí, které z mých erotických snů jsou nepřípustné, o naplnění jakých tužeb mám právo usilovat, případně jaké formy uspokojení bych mohl žádat místo nich; bez normy musím sám rozhodnout, po čem toužím a čeho se budu snažit dosáhnout, na svou vlastní zodpovědnost otevřeně říci: takovýto prasák jsem já. Sice bez jednotné společenské normy nemůže nikdo mé prasáctví odsoudit jednoznačně univerzálně, ale každý to může udělat sám za sebe. Především každá žena, které se pokusím nejakou to prasečinku navrhnout, mě může nejen odmítnout, ale také následně pomluvit a zesměšnit mezi kamarádkami.

Druhým strachem pak samozřejmě je, že bez jednotné všeobecné normy nikdy vhodnou partnerku nenajdu. Co když žádná žena nebude chtít dělat to, co bych si přál já? Co když si každá bude přát něco, co nejsem ochoten dělat já?

Výhody svazující společenské normy lze popsat parafrází otřepaného vtipu: Manželka nenadchne, ale uspokojí. Norma mi sice zakazuje něco z toho, o čem sním, ba možná mi dokonce přikazuje něco, o čem ve skutečnosti nesním, ale při troše štěstí mi nabízí, případně nařizuje, něco, co mě aspoň trochu uspokojí. Zároveň mi přesně předepisuje, co musím udělat, abych normativního uspokojení dosáhl, což mi nemusí úplně vyhovovat, ale zaručuje mi, že žádná žena dodržující normu si na mě nemůže vymyslet nic horšího. Sice ženám norma umožňuje, aby mě odmítly, ale když dodržím normativní namlouvací rituály, nemohu se před nimi zesměšnit. A bát se při námluvách musím pouze odmítnutí, nikoliv přijetí, protože norma výrazně omezuje riziko, že bych si vybral nepravou — každá, která mě přijme, mi poskytne to, co předepisuje norma, a nepřekvapí mě žádným požadavkem, který by přesahoval hranice normy.

Když si mám najít sexuální partnerku mimo rámec všeobecně platné společenské normy, nezbývá mi než vykročit do neznáma. Hned na začátku musím poznat sám sebe a rozmyslet si, co vlastně hledám, o jaký vztah chci usilovat. Pak se musím seznamovat se ženami a poznávat je, každou zvlášť. Až najdu vhodnou partnerku, přijde čas budovat vztah, přizpůsobit se nikoliv předem známé a jednoznačně definované normě, ale sobě navzájem, jak se poznáváme, vzájemně objevujeme, a také vyvíjíme. A vždycky je tu riziko, že nám vztah nevydrží — nebo naopak, pokud jsem hledal krátkodobý vztah, že v něm uvíznu, že najednou budu mít problém ho ukončit. Dlouhodobý vztah se bude určitě měnit, a zase, bez závazné normy nelze jeho vývoj předem dokonale předvídat. Všude samé neznámo.

Člověk se bojí neznámého, jak napsal v poněkud jiném kontextu Saint Exupéry.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Strach z neznáma" Pondělí, 13.Března 2017, 10:04:10

Pane Macháčku, i v případě, že formy sexuálního chování nebudou ničím omezeny, budou v posledku omezeny zákonem
(a také pravděpodobně požadavky feminismu či genderové perspektivy).

Pro Vaši informaci uvádím, že je například zakázán sex s dětmi mladšími patnácti let, sex s mrtvými (bez ohledu na stáří), sex se zvířaty a pod.

Může samozřejmě existovat snaha hranici legálního sexuálního chování posunovat. Takovým příkladem byl třeba psycholog, soudní znalec a profesor sociální pedagogiky na hannoverské univerzitě Helmut Kentler, který prosazoval názor, že pederastické vztahy mohou mít pozitivní vliv na rozvoj osobnosti chlapců. Dokonce i zde mezi diskutéry na DR se pro tento názor Helmuta Kentlera našla podpora.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Odpověď Magdaleně Šipce Pondělí, 13.Března 2017, 11:16:55

Přestože s Vámi v mnohém nesouhlasím, vážím si Vaší otevřenosti a ochoty k dialogu.

Na Vaši otázku bych se pokusil co nejobecněji odpovědět třeba takto: nesouhlasím s deklarovaným cílem Genderové expertní komory ČR, "začlenit genderovou perspektivu do agend státu i soukromého sektoru". To neznamená, že bych byl proti (podle mě naprosto správnému) požadavku respektu k právům žen a sexuálních menšin. Genderový přístup je však podle mého názoru věcně chybný; domnívám se, že je nejprve třeba vést o něm otevřenou debatu a teprve potom, po této debatě, jejímž cílem by mělo být dosažení konsenzuálního pohledu na tuto problematiku, tedy teprve po této debatě "začleňovat ten konsenzuálně dosažený pohled do agend státu i soukromého sektoru". Nyní je totiž k prosazování genderové perspektivy potřeba nátlaku, neboť genderová perspektiva je názor jedné skupiny, o kterém se jiná skupina může domnívat, že je názorem nesprávným.

Po dosažení obecnějšího konsenzu v této věci by už nebylo třeba tak silného nátlaku jedné skupiny, stačila by spíše jen dobrá vůle k šíření takto dosaženého konsenzu do celé společnosti. Domnívám se, že dobrá vůle k respektování práv menšin ve společnosti je, může být ale snadno zničena nesprávným přístupem, pokud je vyvolán (přemrštěný) "obranný reflex".

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 13.Března 2017, 15:34:48

Paní Šipko, tak ten Váš poslední vstup se jeví být dosti značným - byť i velmi šikovně provedeným - úhybem.

Asi nám sotva bude většinově vadit Váš "druh psaní" či vyjadřování. Jedná se o něco zcela jiného, o čem paní Zemanová napsala, že se to dá jenom velice stěží definovat, ale co pak velice - alespoň podle mého vlastního cítění - výstižně opsala onou formulací "Možná je to jistá přešvihnutá urputnost, která proráží všemi těmi slovy o tom, co a koho milujete..."

Takže, na rovinu: nejedná se o to jak píšete; nýbrž jedná se o ten životní postoj, který za tím Vaším psaním stojí. Přikláním se plně k náhledu paní Zemanové, že Vám může - a má - být plně dopřáno žít způsobem života který jste si vyvolila; a je samozřejmě Vaším právem tento způsob života veřejně obhajovat. Ale... Je tu pro nás přece jenom nějaký spíše jen tušený náznak toho, že tu něco tak úplně nesouhlasí. Jako by tu něco bylo spíše jenom pózou, nežli skutečně autentickým životním pocitem a prožitkem. Jako byste si touto až umanutou veřejnou obhajobou toho svého především racionalizovala něco, čím si ve skutečnosti, v hloubi své vlastní duše ve skutečnosti sama nejste tak docela jistá.

Jistě; neznám Vás osobně, a tedy ani Vaše pravé nitro; zde píšu proto jenom o tom, jak to na nás ostatní někdy působí...

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

O voze a o koze Úterý, 14.Března 2017, 06:18:40

S vámi je težká diskuse, pane Nusharte. Člověk se před vámi přizná, že ho vzrušují kozy, a vy hned křičíte o zoofilii.

Proč sem vůbec taháte zákon? Začal jste diskutovat popěvkem o dívce „chabých zásad‟, ne o dívce kriminálnici. Nechcete, doufám, tvrdit, že Magdaléna Šipka svým sexuálním životem podle zásad odlišných patrně od vašich nejoblíbenějších porušuje zákon? Nebo že k porušování zákona vyzývá svým článkem.

Kdybyste řekl rovnou, že svou „mravní konzistencí‟ myslíte dodržování zákona, mohli jsme si ušetřit celou diskusi, protože stačilo hned konstatovat, že článek se zcela nepochybně drží naprosto bezpečně v mezích zákona, a tudíž všechny vaše řeči kolem jsou zhola zbytečné.

Také mé zamyšlení nad tím, proč se stále najde dost lidí, kteří dobrovolně, ba snad i s radostí uléhají na Prokrustovo lože, a ještě mají úpornou snahu dostat na ně všechny ostatní, třeba i násilím, nemuselo vůbec vypadat jako pokus o pochopení vaší povahy a mohlo zůstat jen nevinnou a neškodnou úvahou nad závěrem článku.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Teorie natřené lavičky Úterý, 14.Března 2017, 06:34:4

Mám pocit, že tahle diskuse je plná smutku a zloby, smrtící lavina nešťastných slov. Obávám se přitom, že svým pokusem založit teorii Prokrustova lože na vlastních prožitcích debatu příliš nerozveselil. Pokusím se proto trochu ji projasnit alternativní veselejší teorií, založenou na vlastních zážitcích.

Jeden můj mladší kolega se vždycky rozčiloval na kolegyně, které využívaly kdejakou příležitost, aby na něj dorážely, kdy už si najde tu pravou a ožení se. Pak si našel tu pravou, ožnil se, a od té doby každou chvíli doráží na mě, asexuálního starého mládence, kdy už se taky ožením, ba snaží se mi i dohazovat nevěsty. To mě jako vědce vede k formulaci hypotézy:

Manželství je jako čerstvě natřená lavička. Kdo se přilepí, pocítí neodolatelnou potřebu zvát všechny kolemjdoucí, aby také přisedli.

Nu, chabý pokus, že? Možná to není špatný vtip, dokud mluvíme o šťastném manželství, ale když dojde na člověka citově zmrzačeného na Prokrustově loži zkostnatělé tradice, legrace končí. Je to zas jenom smutná, ba děsivá představa, že právě na principu natřené lavičky se udržují i takové „mravní zásady‟ jako ženská obřízka.

Aspoň jsem se snažil.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pane Macháčku, film "Trhák" je film satirický, Úterý, 14.Března 2017, 12:11:29

je to hudební komedie.

Pokud máte pocit, že tahle diskuse je plná smutku a zloby, pak jsem ten film zmiňoval právě proto, abyste ten pocit neměl.

-----------------------------------------------------

"Nechcete, doufám, tvrdit, že Magdaléna Šipka svým sexuálním životem podle zásad odlišných patrně od vašich nejoblíbenějších porušuje zákon?"

Ne, to opravdu nechci; především sem nechci tahat žádné osobní záležitosti. Respektuji soukromý život paní Šipky. Zastávám názor, že diskutovat se má k věci samotné, nikoliv hodnotit a osočovat samotné diskutující.

Magdalena Šipka - Praha 10

Středa, 15.Března 2017, 20:17:18

Dobrý večer,

Pane Nusharte děkuji za Vaši odpověď, budu nad ní přemýšlet. Myslím, že genderový přístup spíše než jasná ideologie, nová "oblast" k prozkoumání...

Pane Poláčku, na argumenty, které vznášíte nemohu v intelektuální debatě reagovat. Abych vyvrátila Vaše pochybnosti, musela bych se s Vámi patrně osobně setkat.

Pane Macháčku, Vaše příspěvky jsou obohacující, děkuji a přeji mnoho úspěchů ať s lavičkou nebo bez lavičky.

S pozdravem,
Magdaléna Šipka

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Děkuji Čtvrtek, 16.Března 2017, 00:19:24

za odpověď, paní Šipko.


Pane Macháčku, hned je tu veseleji, že. Mimochodem, viděl jste divadelní hru Tři na lavičce? (Nejedná se o lavičku natřenou, ale i tak je to taková smutná legrace.)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.