Feministky ani ekologové nepřehánějí. Nesmí ale přenechat sociální otázku populistům

Podle Petra Honzejka si ekologové a feministky za nepřátelské reakce společnosti mohou tak trochu sami, protože moc tlačí na pilu. Není ale problém spíš v tom, že přenechávají iniciativu v sociálních otázkách populistické pravici?

Pato_kaj

Josef Patočka

18.01.2017 10:43

Petr Honzejk si ve svém posledním textu v Hospodářských novinách posvítil tentokrát na ekology, kteří už to přehnali, a feministky, které to přehánějí aktuálně. Vyjádřil se tak ke skutečně spíše okrajové polemice o básni Jiřího Žáčka, která, chápeme-li ji doslovně, učí děti, že životním údělem žen je stát se matkami.

V Honzejkově logice mají ekologové či feministky v jádru pravdu, někdy si za ní ale stojí příliš urputně a otravují tak většinovou společnost, která je údajně přesycena změnami, a zákonitě tak začne jejich nositele odmítat a vylučovat. Staví se tím na oblíbenou střední pozici, z níž lze pohodlně kárat tu onu, tu tamtu stranu. Takové uvažování je již v principu pomýlené.

Dovedeme-li jej do důsledků, nelze v něm vidět nic jiného než univerzální konzervativní vyprávění o příliš mnoha právech a svobodách, o věčně nespokojených ukřičencích, kteří stále nemají dost. Na jejich místo si můžeme dosadit v každé dějinné situaci tu menšinu, která se právě odmítá spokojit se stavem věcí. Přeháněl Gándhí, přeháněl King, přeháněla Charta. Ženy přece mají volební právo, tak co ještě chtějí? Že by rovnost? Ekologové mají limity těžby, elektrárny byly odsířeny, co jim pořád vadí? Blížící se klimatická katastrofa?

800px-climate_rally_flows_down_swanston_streetVěčně ukřičení nespokojenci, kteří si vždy najdou další problém. To ale není realita, ale její konzervativní interpretace. Foto Takver

V praxi přitom například skutečně neexistuje jediný rozumný důvod, proč by žena měla za stejnou práci dostávat o dvaadvacet procent méně peněz než muž. Stejně tak ve většině přípaadů dalších objektivně měřitelných nerovností mezi muži a ženami v české společnosti nenalezneme o moc víc než rzí prožrané železné košile zvyků, jak to „prostě chodí“.

Obviňovat ženy – a muže – kteří se s tím nechtějí spokojit, z „přehánění“ je laciné, nepříliš pronikavé a nespravedlivé. Přehnaná je v české společnosti naopak neférová a neopodstatněná dominance mužů ve všech zásadních oblastech společenského života. V posledních deseti letech jsme směrem k nápravě těchto zaběhaných nepořádků učinili určité pokroky. Není proto divu, že ti, jimž byly pohodlné (převážně úspěšní muži), se cítí ohroženi. A hysterčí.

Mají slevit? Naopak
S ekologií je to složitější. K vzestupu „spílání ekoteroristům“ nepochybně přispělo i zaměření části ekologického prostředí na propagaci „vznešených,“ nicméně pro podstatnou část společnosti nedostupných životních stylů. Protože takový přístup převádí systémové poruchy na otázku osobního svědomí, čouhá z něj farizejství a současně bezmoc. Lidé cítí, že změny životního způsobu jsou v porovnání s mohutností ekologických výzev nicotné a mají více společného s ulevováním vlastnímu svědomí.

Ale i ekologické uvědomění například v oblasti změn klimatu a citlivost veřejnosti na ekologickou argumentaci do určité míry vzrostla. A velkoryse nastavené parametry pro účast veřejnosti ve správních řízeních umožňovaly i tolik kritizovaným Dětem Země chtít něco tak strašně radikálního, jako aby český stát při výstavbě dálnic dodržoval své vlastní zákony. Ve vyspělejších demokraciích, jako je Velká Británie, se najdou – považte! – i tací, kteří žádné dálnice nechtějí a brání jejich výstavbě občanskou neposlušností.

I v ekologické debatě ale existuje halasné společenské hnutí – jeho klasickým reprezentatem je bývalý prezident – které agresivně odmítá samotnou realitu krize a umanutě trvá na tom, že planeta je nekonečná a zdroje bezedné.

Jisté je, že feministky a ekologové (a feministé a ekoložky) čelí sílícímu protitlaku. Na Honzejkovu otázku, zda si za to mohou sami, je třeba odpovědět jednoznačně: ano. Na otázku, zda to znamená, že to přehnali a měli by slevit, je však zásadně třeba odpovědět: naopak.

Příznivých změn ještě nikdy v minulosti nebylo dosaženo ani čekáním, ani pokorným žádáním. Představa, že by to tak mělo být, je typicky česká iluze. Menšina, která chce proměnit status quo, si nutně musí udržovat inciativu. Fakt, že naráží na odpor, že provokuje k akci jeho nejzarytější zastánce, je svědectvím o tom, nakolik se jí podařilo jej ohrozit.

Docela jiná otázka je, zda a jak se jí nakonec bude k žádáným změnám dařit získávat ve společnosti většinu. Skutečným problémem není přehánění. Problém spočívá v tom, že populistické pravici se daří vykrádat sociální témata a propojovat je s programem konzervativní revoluce, jejíž ideologové balí feminismus i ekologii do úhledného pytle nenáviděného elitářství.

Na to nemůže být jiná odpověď než přestat témata ženských práv i ekologické krize vnímat izolovaně a artikulovat jejich nový poměr k znovuotevřené sociální otázce: coby jeden příběh o nápravě vztahů mezi lidmi a přírodou, muži a ženami, chudými a bohatými, lidmi navzájem. Již bezprostředně nám totiž hrozí, že reakční síly převáží a odčiní i ty drobné pokroky, kterými se to údajně „přehnalo“. Poznáme to mimo jiné podle toho, že váhat začínají i liberální komentátoři.

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Pavel Krupička - Praha 5

Středa, 4.Července 2018, 18:56:42

Tomuto nerozumím. Mohl by mi prosím někdo uvést příklady, v rámci nichž ženy v České republice za stejnou práci berou menší nebo výrazně menší plat? Děkuji.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 5.Července 2018, 11:28:26

K tomu stačí podívat se do příslušných statistik.

Což ovšem není problém jenom ryze český; tento efekt se projevuje prakticky ve všech zemích. A to i tehdy, když se zohlední vliv specificky ženských faktorů, jako jsou časy těhotenství a péče o dítě.

Celkově je možno říci: čím kulturně a sociálně vyspělejší je která země, tím je tento rozdíl v platech mezi pohlavími menší. A tak v některých skandinávských zemích je opravdu už naprosto minimální.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 5.Července 2018, 11:30:27

Tento rozdíl je mnohdy dán ovšem čistě psychologicky. Tedy nejen ze strany zaměstnavatelů - nýbrž i ze strany zaměstnanců.

Muž - mající principiálně vyšší sebevědomí a výraznější ego - nemá problémy s tím říci si svému zaměstnavateli o vyšší plat. Zatímco žena - ta se daleko spíše pasivně spokojí prostě s tím, co dostane.

Pavel Krupička - Praha 5

Čtvrtek, 5.Července 2018, 13:11:22

No právě, ženy jsou možná obecně vzato méně ambiciózní (neříkám, že nějak výrazně méně, ale přeci) a pak asi spíše budou zastávat nižší pozici a hůře placenou práci, to by se pak politicky těžko řešilo.

Ad statistiky. Já vím, ale ty jsou často hodně obecné, proto mě právě zajímají konkrétní příklady. A to hlavně příklady, kde za stejnou práci (a ten výraz stejnou práci bych zdůraznil), ženy dostávají nižší plat. To si totiž moc nedokážu představit.

O Skandinávii občas čtu, stát tam asi ženy více podporuje, ale řekl bych, že je to hodně také na nich. Pokud nebudou na muže více tlačit, aby muži např. zůstávali častěji s dětmi doma, tak se to podle mě změní těžko. Pokud si ženy vybírají spíše machistické typy chlapů (které, chápu, asi mají spíše více peněz), tak to je dost jejich problém, i když chápu, že nejsme zas tak bohatá země a ty ženy myslí hlavně na zajištění dětí. Tedy to ale opět není moc politcký problém, nebo možná ano, ale hůře se změní nějakým politickým opatřením.

Pak je to také někde o jiných dispozicích mužů. Např. v armádě budou příslušníky elitních bojových jednotek asi jen výhradně muži a jinak to podle mě snad ani nejde. Ti muži pak budou logicky lépe placeni, než třeba týlová zdravotnice (i když ten rozdíl by se možná mohl snížit) Ostatně v manželství/partnerském svazku si ty peníze můžou přerozdělit, jak chtějí.

Celkově vzato, jsem do jisté míry feminista, a dokážu si představit lepší podporu žen např. formou navýšení rodičovského příspěvky nebo větší podporou kratších pracovních úvazků ( i když to by snad ocenili i muži, kteří se dětem hodně věnují), ale přeci jen si také říkám, zda to ty feministky někdy opravdu nepřehánějí.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Kapitalismus a ženy Pátek, 6.Července 2018, 08:32:24

Žena prostě má na kapitalistickém trhu menší hodnotu než muž (většinou a v průměru pochopitelně), protože má děti.
Mimochodem už ve starověku byly otrokyně levnější než otroci, protože byly zkrátka fyzicky slabší...

Samozřejmě že proti těmto tendencím je nutno (a jak ukazuje nejen Skandinávie i možno) bojovat, a to i v rámci kapitalismu, jenom je ale více než užitečné si uvědomit, kde leží skutečná příčina a kořen problému.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 6.Července 2018, 09:55:3

Pan Krupička: ano, jsou samozřejmě činnosti kde muž buďto díky svým fyzickým dispozicím může vykonat větší penzum práce; anebo má prostě tu "přirozenou" výhodu, že nemá žádné přerušení kariérního postupu v důsledku doby těhotenství a péče o děti, jako žena.

Právě proto jsem napsal, že tyto efekty - tedy rozdílné ohodnocení za stejnou práci - jsou měřitelné a markantní i tehdy, když se všechny tyto specifické rozdíly zohlední, a ze statistik odpočítají.

Ivo Horák - Praha 3

Zatím k tématu dvě poznámky Pátek, 6.Července 2018, 10:34:16

Neměli bychom přehlížet, že častěji zmiňované nižší odměny žen v porovnání s muži jsou jen částí problému nerovného odměňování. Leckterá firma platí za stejný výkon na stejné pozici různou mzdu samozřejmě nejen v různých zemích, ale také v různých městech, podle doby nástupu nebo na základě jednání s konkrétními pracovníky apod. Mohl bych pokračovat poměry pracujících důchodců, cizinců, agenturní prací atd.
Na situaci se podepsala nechuť k odborům, na kterou byli mnozí pracující dlouho docela hrdí. (Jinou podstatnou záležitostí jsou ovšem někdy málo podložené tradiční a jiné rozdíly mezi profesemi a funkcemi.)

Druhou poznámkou budiž, že ženy jsou (v průměru) v některých pracích skutečně méně výkonné než muži, ale v jiných je tomu zase spíše naopak. Třeba mezi pokladními v supermarketech bývají ženy často hbitější než jejich mužští kolegové. Šičky jsou, viděno z určitého úhlu pohledu, šikovné natolik, že muži ve srovnání s nimi vůbec neobstojí, takže platy mohou být neúměrně nízké. V Asii i u nás.

Zdálo by se mi být přirozené a logické, kdyby se stoupenci a stoupenkyně rovného odměňování žen a mužů postupně přestali omezovat na jeden aspekt všeobecné mzdové nerovnosti a překonali svůj možná Rubicon přijetím názoru, že platy mají veřejnější povahu než aby jejich výše zůstávala jen na neviditelné ruce trhu (plus někdy na nějaké té protekci).

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 6.Července 2018, 12:34:43

Ano, je tomu tak; sám jsem byl zaměstnán ve firmě, kde převládala velice těžká práce, kterou mohli vykonávat téměř výhradně jenom muži, zatímco to malé procento žen které zde - v produkční sekci - vůbec mohlo být zaměstnáno, bylo umístěno v úseku s prací méně namáhavou, ale vyžadující hbitější ruce. Na jednu stranu ti mužští zaměstnanci mohli považovat za nespravedlivé, že za svou fyzicky mnohem namáhavější práci nedostávají o nic více nežli ty ženy v tom lehčím oddělení; ale zase na straně druhé pokud u té (relativně) lehčí práce museli zaskakovat muži, tak také dostávali ten samý plat, jako principiálně mnohem rychlejší - a tedy výkonnější - ženy.

Pavel Krupička - Praha 5

Odbory Pátek, 6.Července 2018, 17:20:39

Ano, je škoda, že někde odbory nejsou nebo nemají větší vliv. Sám to mohu srovnávat, dělal jsem ve velké firmě, kde byla role odborů silná i v jiné velké, kde nebyly. Rozdíl byl obrovský. Nejen v platech, ale podle mě i v přísupu k zaměstnancům a zaměstnaneckých benefitech. Myslím, že by bylo dobré participaci zaměstnanců na dění ve firmách podpořit v nějaké rozumné, menší míře i ze strany státu, ale za současné situace je to asi utopie.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sobota, 7.Července 2018, 11:38:28

On je - ohledně odměňování za práci - především velmi zásadní rozdíl ve velikosti firem. Nevím jak je to ve firmách českých, ale na Západě většinou platí, že velké, zavedené firmy dávají vyšší platy, a vůbec je tam pracovní prostředí stabilnější, nežli ve firmách menších a malých.

Už na tom je ale něco zcela principiálně nespravedlivého: člověk (pracovník) nedostává odměnu podle množství jím vykonané práce, nýbrž do značné míry v závislosti od toho, jestli je zrovna zaměstnán u velké mezinárodní firmy, anebo u malého zaměstnavatele!

Pavel Krupička - Praha 5

Platy ve velkých firmách Sobota, 7.Července 2018, 17:10:58

Celkově nevím jistě, ale řekl bych, že u nás je to s velkými firmami naopak. Ty, většinou v rukou zahraničních ("západních") vlastníků, využívají toho, že Češi jsou poměrně bázliví a neumí se za svá práva moc prát nebo také moc nemají na výběr, nemají politickou podporu. Pak mají nižší platy, benefity (podle mě podceňované)...Čím nižší platy mám my zde, tím ostatně často vyšší platy mají např. v Německu

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.