Vlády nedělají dost pro to, aby odvrátily katastrofické zhroucení klimatického systému planety Země, varuje nová hodnotící zpráva Organizace spojených národů. Cíle Pařížské dohody z roku 2015 nebudou splněny, nezačnou-li vlády okamžitě zavádět další důsledná opatření k omezení emisí ze spalování fosilních paliv a dalších zdrojů.

Nezbytné je podle autorů studie zdanit uhlíkové emise, investovat do čistých zdrojů energie a zavést mnohem přísněji regulace směřující k omezení emisí. Vlády rovněž musí co nejdříve přestat s přímými i nepřímými dotacemi pro fosilní průmysl, jež dosud několikanásobně převyšují rozsah investic do obnovitelných zdrojů.

„Jde o obrovskou propast mezi slovy a činy. Mezi tím, na jakých cílech se vlády dohodly, a co pro jejich splnění ve skutečnosti dělají,“ říká jeden z autorů zprávy, Gunnar Luderer z německého Potsdamského institutu pro výzkum změn klimatu. „Pomůže jen rychlý obrat. Emise musíme do 2030 snížit o čtvrtinu, pokud chceme udržet oteplování pod dvěma stupni Celsia. Pro jeden a půl stupně bychom je museli snížit na polovinu.“

Emise dál stoupají

Množství vypouštěných skleníkových plynů — především oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv — v loňském roce po krátké stagnaci znovu vzrostlo. Podle OSN dosáhly emise rekordního objemu 53,5 gigatun oxidu uhličitého a nic nenasvědčuje tomu, že by se bez dalších politických zásahů měly samy od sebe začít snižovat.

Současně však dle OSN platí, že řešení existují a emise je možné dostat pod kontrolu. V posledních letech se objevují i slibné signály, jako je narůstající míra soukromých investic do obnovitelných zdrojů a dalších nízkouhlíkových technologií. Samy o sobě však tyto změny nestačí ke zmírnění následků celkového zvětšování ekonomiky.

„Vědecké poznatky jsou jednoznačné: ať byla dosavadní politická opatření jakkoli ambiciózní, nebudou stačit a vlády musí začít jednat daleko rychleji a důsledněji. Přiléváme olej do ohně, místo abychom jej uhasili. Prostředky k tomu přitom máme na dosah ruky,“ komentoval závěry zprávy místopředseda programu OSN pro životní prostředí Joyce Msuya.

Pařížská klimatická dohoda z roku 2015, první globální úmluva o snižování emisí zahrnující bohaté i chudé státy, zavazuje všechny země světa, aby udělaly všechno v jejich silách pro udržení oteplení pod dvěma stupni oproti předindustriálnímu období — s ambicí zastavit oteplování už pod jedním a půl stupněm.

Rozdíl půl stupně je obrovský. Podle letos na podzim publikované zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu rozhodne také o osudech desítek milionů lidí, jež mohou vinou extrémního počasí přijít o živobytí či živořit v chudobě. Dva stupně oteplení se potom často považují za „bezpečnou hranici“, protože nad nimi dle vědeckých propočtů zásadně stoupá riziko, že se celý klimatický systém zhroutí a oteplování se vinou zpětných vazeb, jako je tání sibiřského permafrostu, vymkne naší kontrole.

Co dělat