Ratifikace Istanbulské úmluvy nebude snadná, ukázalo sněmovní veřejné slyšení

Jan Gruber

Českou republiku v následujících měsících čeká nelehký proces ratifikace Istanbulské úmluvy o potírání násilí na ženách. Má-li být přijata, je třeba aby ji schválily obě komory Parlamentu.

Českou republiku v následujících měsících čeká náročný proces ratifikace Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva). Ministerstvo spravedlnosti ji plánuje v průběhu listopadu předložit do připomínkového řízení a do Poslanecké sněmovny by měla dorazit na počátku příštího roku. Pro její přijetí je třeba, aby ji schválily obě komory Parlamentu.

Že se ratifikace Úmluvy neobejde bez komplikací potvrdilo úterní veřejné slyšení sněmovního petičního výboru, kde se střetli zástupci petentů, kteří na jedné straně požadují její urychlené přijetí a na straně druhé odmítnutí. Odpůrce reprezentovala někdejší poslankyně Nina Nováková (TOP 09) a asistentka poslance Pavla Jelínka Ivana Schneiderová (SPD). Na podporu Úmluvy se naopak postavili zástupci Amnesty International, České ženské lobby nebo poslankyně Radka Maxová (ANO).

„Kdo podporuje ratifikaci Istanbulské úmluvy, souhlasí s obchodem s bílým masem a genocidou vlastního národa,“ prohlásila v samotném úvodu Schneiderová. Podobně hovořila i Nováková. „Úmluva otevírá dveře nebezpečným ideologiím. Narušuje princip spravedlnosti. Degraduje vztahy mezi mužem a ženou. Útočí na evropskou kulturu a vykazuje rysy vlastní totalitnímu myšlení,“ uvedla.

„Když Česká republika Úmluvu podepsala, tak se zavázala posílit práva obětí násilí. Jde o přelomový dokument. Poprvé v historii státy společně apelují, že domácí a sexuální násilí není soukromou věcí, ale že jde o celospolečenský problém,“ řekla Maxová. A dodala, že nadále existuje spousta oblastí, na nichž je třeba pracovat — například posílení kapacit azylového ubytování, zvyšování dostupnosti psychologického a právního poradenství nebo podpora organizací, jež pracují s obětmi násilí nebo se zaměřují na osvětu a vzdělávání.

Český právní řád je na přijetí Istanbulské úmluvy připravený

Istanbulská úmluva je mezinárodní lidskoprávní smlouva Rady Evropy, která se zaměřuje na prevenci a ochranu obětí domácího a sexuálního násilí a stíhání jeho pachatelů. Úmluva mimo jiné definuje některé trestné činy, například vynucený sňatek, stalking, vynucenou sterilizaci nebo mrzačení ženských genitálií a požaduje po členských státech, aby je začlenily do svých právních řádů.

Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (nestr. ANO) minulý týden při interpelaci v Poslanecké sněmovně řekl, že ratifikace „Úmluvy v českém právním řádu nevyvolá žádné podstatné změny, protože drtivá většina věcí, kterou upravuje, je již ve zdejším právním řádu promítnuta“. Kněžínek současně dodal, že v Úmluvě „nespatřuje nic, co by bylo v rozporu s tradicemi a hodnotami, na kterých stojí Česká republika, její Ústava a právní řád“.

Česká republika Úmluvu podepsala jako jedna z posledních zemí Evropské unie v květnu roku 2016. Grafika ÚV ČR

Podle Analýzy připravenosti České republiky k přístupu k Úmluvě je nyní jediným bodem, který musí být pro její ratifikaci začleněn do českého právního řádu, trestnost jednání spočívajícího v záměrném vylákání osoby na území jiného státu, než je stát jejího pobytu, za účelem donucení této osoby k uzavření manželství.

Tuto problematiku řeší novela trestního zákoníku předložená ministrem spravedlnosti Kněžínkem, kterou na své nadcházející schůzi projedná Senát. Sněmovna ji na sklonku září schválila pohodlnou většinou sto čtrnácti hlasů. Proti byli jen poslanci ODS, politického hnutí SPD a Dominik Feri spolu s Františkem Váchou (oba TOP 09).

Istanbulskou úmluvu odmítá zejména ODS, SPD a lidovci

Úmluva je reakcí mezinárodního společenství na vysoký výskyt různých forem násilí na ženách. Jen v České republice má zkušenosti s fyzickým nebo sexuálním násilím ze strany svého partnera přes dvaatřicet procent žen, dvanáct procent jich zažilo sexuální zneužívání a pět procent se stalo obětí znásilnění. To je ovšem podle odhadů hlášeno jen v deseti procentech případů.

Z výzkumu veřejného mínění, který si nechala zpracovat Amnesty International ve spolupráci s Českou ženskou lobby, vyplývá, že přes sedmdesát procent dotázaných považuje současnou situaci v oblasti násilí na ženách v České republice za problém. „Ještě silněji vnímají lidé potřebu zesílení prevence — po větším zaměření se na prevenci násilí na ženách volá čtyřiaosmdesát procent dotázaných. Je tedy zřejmé, že lepší právní rámec si přeje i většina Čechů a Češek,“ řekla vedoucí advokačního oddělení Amnesty International Kateřina Šaldová.

Proti ratifikaci Úmluvy naopak hlasitě vystupuje česká římskokatolická církev v čele s Českou biskupskou konferencí nebo poslanci z řad KDU-ČSL, ODS a SPD. „Úmluva svým širokým pojetím genderové identity, které není zakořeněné v přirozeném řádu, vytváří prostor pro zpochybňování základních společenských daností. S tímto trendem nesouhlasíme a nepřejeme si, aby ratifikací Úmluvy bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do života rodin a jednotlivců,“ uvedli ve společném prohlášení čeští a moravští biskupové.

Úmluva byla přijata na počátku dubna roku 2011 a v platnost vstoupila o osm měsíců později, když ji ratifikovalo prvních deset států. K září letošního roku mezinárodní smlouvu ratifikovalo třiatřicet zemí a dalších dvanáct ji podepsalo. Evropská unie jako celek přistoupila k podpisu Úmluvy v červnu loňského roku. Jediné dva státy, které její podpis odmítají, jsou Rusko a Ázerbájdžán. Česká republika Úmluvu podepsala jako jedna z posledních zemí Evropské unie v květnu roku 2016.

    Diskuse
    JN
    November 6, 2018 v 19.51
    Snaha o odstranění genderových stereotypů z lidského chování (kterážto tvoří podstatnou součást Istanbulské úmluvy),
    je vlastně snahou o převýchovu společnosti. Tím, kdo společnost takto převychová, mají být vědci, kteří škodlivý vliv těchto sociálních konstruktů na společnost objevili.

    November 7, 2018 v 7.23
    Omyl
    Vychovávat budou neziskovky, OSPODy, vzdělávací instituce.. a nakonec i policie a soudy.
    Potíž je, že se budou řídit tak primitivním ideologickým konstrkuktem, jako je binární gender.
    Ale po politických deklaracích a právních textech asi nemůžeme chtít, aby byly v souladu se současným stavem vědeckého poznání.
    Vždyť koneckonců i u otcovství dáváme přednost první fikci před genetickými testy :-)
    MP
    November 7, 2018 v 9.57
    Davidovi Lobpreisovi
    Trochu freudovský překlep -- "právní fikci" a zatím díky bohu ještě pořád nevyvratitelné.

    To nemá nic společného s pokrokem vědy, dokonce i v době vzniku rakousko-uherského zákoníku se už používali vědecké (dnes ovšem zcela zpochybněné) postupu určení otcovství, nemluvě o formách běžného soudního dokazování. Vychází to z morální normy, která říká, že za dítě zrozené v manželství odpovídají oba partneři.
    MP
    November 7, 2018 v 10.29
    Jiřímu Nushartovi ad snaha o odstranění
    Pokud za takový genderový stereotyp nepokládáte, že seřežete manželku až bude modrá vždycky, když dostanete chuť, pak opět žvaníte nesmysly.

    Úmluva se soustřeďuje na to, co má v názvu, tedy na potírání násilí na ženách a domácího násilí. Deklaruje sice genderovou podmíněnost násilí na ženách, ale vyskytují se v ní právě jen dvě místa, která se týkají odstraňování stereotypů, v nichž je v takovém interpretaci násilí zakořeněno:

    "čl. 12,1:
    Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů."

    Požadavek zcela korektní. A v České republice běžně provozovaný: např. učitele či častěji učitelku, která by dávala všem děvčatům trojky z matematiky, aniž je zkoušela nebo od nich vyžadovala jiné projevy znalostí s odůvodněním, že "jako holky nemají buňky na matematiku", by už nějakých šedesát let ze školy vyhnali.

    "čl. 14
    1. Tam, kde to bude vhodné, podniknou strany kroky k tomu, aby ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání existoval materiál k tématům, jako je rovnoprávnost žen a mužů, nestereotypní genderové role, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí vůči ženám a právo na osobní integritu, to vše uzpůsobeno rozvíjejícím se schopnostem žáků.

    2. Strany učiní vše nezbytné pro podporu zásad stanovených v odstavci 1 v neformálních vzdělávacích zařízeních a také v zařízeních sportovních, kulturních a volnočasových a v médiích."

    Zde je bohužel jedna z věcných a zbytečných chyb v textu Úmluvy. Genderové role jsou vždy stereotypní, jinak bychom je nerozeznávali. Mělo by tam správně být, "utváření forem genderových rolí, které nepodporují domácí násilí", ale pochybuji, že by právě tato chyba způsobila v praxi vážné potíže.

    Samozřejmě, můžete se obrátit na ministra školství a na Ústavní soud a požadovat, aby z českých vzdělávacích dokumentů zmizely striktní požadavky na ohled k tématům: rovnoprávnost žen a mužů, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích a právo na osobní integritu. Nebo můžete založit politickou stranu, která po svém volebním vítězství tato témata z příslušných dokumentů vyšktne. 'Ale dnes tam prostě jsou a případné odmítnutí Úmluvy na tom nic nezmění.
    November 7, 2018 v 10.37
    Martinu Profantovi
    První (sic) fikci otcovství.
    Celkem jsou tři.
    November 7, 2018 v 11.47
    A jsou i fikce mateřství?
    MP
    November 7, 2018 v 13.16
    Evě Hájkové
    V tomto kontextu neexistuje :-)

    Mater semper certa ets, pater incertus est. Pater est, quem nuptiae demonstrant. (plus minus: Matka je vždy jistá, otec nejistý. Otcem jest, kdo se prostřednictvím manželství jako takový prohlásí).

    Zásady římského práva, které přebrala většina civilizovaných evropských zemí a kterou se dnes pokouší zpochybnit spousta zpovýkaných fracků, co se domnívají, že trocha ejakujátu platí víc než to, kdo se o dítě stará. Zneužívají přitom slovo "otec".

    Nově se ovšem do právních řádů dostává i "fikce mateřství". Vložit do zákoníku větu: "Matka je ta, která dítě porodila." si vyžádala problematika "náhradního mateřství". Předběžné rozhodnutí pro matku, která dítě nosila, proti té genetické.
    November 7, 2018 v 14.34
    Římské právo bylo asi velmi rozumné a praktické.
    Mimochodem, prý existují případy, kdy genetické testy prokázaly, že matka ve skutečnosti není genetickou matkou dítěte, které porodila (a zároveň také počala). Problém byl v tzv. chimérismu, čili dvojí DNA v jednom organismu.
    JN
    November 8, 2018 v 0.14
    "čl. 12,1: Strany podniknou nezbytná opatření (...) s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny (...) na stereotypním pojímání rolí žen a mužů."
    To je tedy dost drsný a člověk si pod tím může představit prakticky cokoliv...
    MP
    November 8, 2018 v 9.54
    Nevím jak člověk,
    ale věřím, že Nushart a Piťha si pod tím dokážou představit opravdu neuvěřitelné věci.
    JN
    November 8, 2018 v 15.25
    Panu Profantovi
    Pokud máte zájem vést debatu (a nikoli boj) i s lidmi, kteří smýšlí jinak než Vy, je třeba se v té debatě vyvarovat přímých osobních útoků.
    Rád bych vás ještě upozornil, pane Profante, že upírání lidství druhému člověku (například na základě jeho odlišného smýšlení) je znakem totalitního myšlení.
    VK
    November 8, 2018 v 18.58
    S darebáky vašeho typu nemá, Nusharte, smysl diskutovat. Jedině představit humanistickou alternativu a nechat na případném čtenáři, zda dají na vás, nebo přeci jen skončíte jako marginální křikloun.
    IH
    November 8, 2018 v 19.18
    Myslím si sice, že se každý zde v diskusi na DR umí sám hájit, také, že nejsem pověřen jakoukoli zvýšenou odpovědností za úroveň příspěvků ani nadán ojedinělým vhledem do motivací a nitra jejich účastníků, přece však označím za nemístné, je-li zde náš kolega někdy ostrakizován a la "šestá bé".
    JN
    November 8, 2018 v 19.22
    Pane Klusáčku,
    darebáků mého typu je nenulový počet. Co tedy hodláte s těmi darebáky mého typu udělat?
    JN
    November 9, 2018 v 7.50
    Není mi jasné, jak lze vlastně v praxi realizovat jakoukoliv humanistickou vizi.
    Vždy totiž bude existovat nezanedbatelný počet darebáků, kteří budou proti. Aby bylo vůbec možné nějakou takovou humanistickou vizi realizovat, je třeba s těmi darebáky, kteří tomu brání, nějak naložit. Jakmile však s nimi naložíte způsobem, který umožní realizovat humanistickou vizi, už ta vize zase nebude humanistická.

    Má to vůbec nějaké řešení?
    November 9, 2018 v 9.02
    Panu Nushartovi
    Nietzsche prý řekl: "Kdo žije pro boj s nepřítelem, má zájem na tom, aby tento nepřítel zůstal naživu."
    Tak záleží na tom, jestli pan Klusáček žije pro to, aby s vámi bojoval.
    November 9, 2018 v 9.18
    Já bych tu větu formulovala jinak. Třeba takhle: "Kdo žije pro boj se zlem, tomu záleží na tom, aby zlo bylo věčné".

    Vlastně je to důležité, uvědomit si, pro co vlastně žijeme.
    JP
    November 9, 2018 v 10.18
    Tak na tom opravdu něco, je, paní Hájková. Například (pseudo)komunistický režim si musel neustále pěstovat svého "třídního nepřítele", aby proti němu mohl neustále bojovat. A aby za tímto "posvátným bojem" mohl skrývat svou vlastní ničemnost.
    November 9, 2018 v 10.52
    Čeho se bát
    Slávek Janoušek koncem totality zpíval píseň Divný suchý rok. Zpívá tam:
    "Bojíme se jen strašáků, něčeho z hlavy něčí
    ale nepřivedou nás ke strachu, doopravdická nebezpečí"
    A sedí to perfektně na dnešek. Hrozí nám katastrofa vyvolaná změnou klimatu, problémy se změnami pracovního trhu v důsledku automatizace, klesající úroveň školství , zvyšující se globální majetková nerovnost a podobně. A my řešíme obavy, že nám bude někdo zakazovat dávat dětem mužská a ženská jména.
    JN
    November 9, 2018 v 15.54
    Čeho se bát
    To, co se odehraje v srdci člověka, je možná podstatnější, než to, co se odehraje v atmosféře planety. Atmosféra planety (i v tom přeneseném významu) totiž závisí na tom, jakým hodnotám dává člověk přednost ve svém srdci.
    JN
    November 9, 2018 v 16.05
    "Kdo žije pro boj se zlem, tomu záleží na tom, aby zlo bylo věčné".
    "(Pseudo)komunistický režim si musel neustále pěstovat svého 'třídního nepřítele', aby proti němu mohl neustále bojovat."

    No, ale přece jen se nedá říci, že (pseudo)komunistickému režimu nějak zvlášť záleželo na těch jeho nepřátelích, které třeba pozavíral do gulagů.

    PK
    November 10, 2018 v 20.37
    Jenom stručně poznamenám
    známou pravdu, že ty nejhorší věci se na světě děly a dějí, protože se slušní (a často i zbožní) lidé pohodlně aranžovali se zlem.

    A ještě to často vydávají za kdovíjakou životní moudrost.
    November 11, 2018 v 10.11
    Anselm Grün ve své Velké vánoční knize popisuje, jak dnešní lidé neumějí Vánoce prožít v míru, ale naopak se často právě v tuto dobu, kterou mají strávit pohromadě, pohádají a začnou jeden druhému něco vyčítat. Snaží se vyjádřit, v čem spočívá tajemství Vánoc:
    "Mystikové hovoří o zrození Boha v člověku, které o Vánocích slavíme. Co to však má společného se mnou? Pro mě zrození Boha v mé duši znamená, že se dostávám do kontaktu s původním obrazem, který si o mně udělal Bůh. Tento kontakt mě osvobozuje od všech těch obrazů, které mi navlékli ostatní se svými očekáváními, pomocí nichž mě chtěli definovat. Je to ale i osvobozující zkušenost v jiném ohledu. Tento kontakt mě osvobozuje od mých vlastních obrazů znehodnocení nebo přeceňování sama sebe. A protože se Bůh rodí jako dítě, jsou tyto svátky příslibem, že Bůh se mnou slaví nový začátek. To znamená, že nejsem definován minulostí. Božské dítě, které je ve mně, je příslibem, že se z mého života stává nový život, který je v pořádku, autentický, že ve mně rozkvétá něco nového.
    Toto je jádro těch svátků. Porozumím-li tomu, pak ze mě sám od sebe vychází klid a mír, naděje a víra. Pak nebudu trvale zklamáván nenaplněním svých očekávání. Spíš budu prožívat uvnitř sebe sama klid. A tento klid bude proudit také k druhým lidem".
    PK
    November 11, 2018 v 16.21
    Anselm Grün ovšem v žádném případě není člověk, který by měl zmatek v morálce, kterému by chyběl elementární mravní kompas, a který by zastával nějaký mravní relativismus či dokonce nihilismus, což by bylo naprosto v rozporu s křesťanstvím.

    Naopak, jeho spiritualita vychází do značné míry ze spirituality Otců Pouště, kteří měli svoje zkušenosti s pokušením, měli svoje zkušenosti se zlem, s ďáblem, a kteří věděli, že základním předpokladem, jak obstát, je především umět zlo jasně pojmenovat. A teprve je-li tento základní předpoklad splněn a člověk principiálně v životě řekne ďáblovi "ne", tak pak může věrohodně psát např. vánoční úvahy o klidu a míru.

    Mimochodem, Anselm Grün je člověk velmi podobného založení jako Tomáš Halík. Ty dva pojí nejenom pevné přátelství, ale i velmi podobná spiritualita, a napsali spolu několik článků, a nejméně jednu knihu. A Halík určitě není člověk, který by se vyhýbal konfliktu, který by se neuměl konfliktu postavit tváří v tvář, a který by váhal s vyslovováním ostrých prorockých, a tím pádem velmi konfliktních slov.

    Anselm Grün akorát žije v německém prostředí, a tak na rozdíl od Halíka nemá důvod být nějak v konfliktu s většinou společnosti, ve které žije.
    November 11, 2018 v 17.09
    Každý zkrátka nemůže být prorokem jako Halík. Bůh to po všech lidech nežádá. On totiž každého z nás dobře zná.
    PK
    November 11, 2018 v 17.43
    To jistě, to samozřejmě.

    Chtěl jsem jenom vzhledem k tomu, co zde bylo v minulých dnech napsáno, zdůraznit, že ty nejhorší věci na světě, především hrůzy totalitních režimů, byly umožněny zejména tím, že slušní lidé, včetně mnoha zbožných, si se zlem našli pohodlný modus vivendi, a pohodlné a nic po nich nežádající aranžmá.

    A většinou to začalo tím, že odmítli zlo jako takové byť jen uznat, a pojmenovat, bagatelizovali je, a hledali pro ně jenom samá velmi nevinně znějící a "chápající" slova.
    November 11, 2018 v 18.09
    Oni asi lidé, kteří vědí, že sami jsou hříšní, nehledají hříchy na druhých.
    To mohou jen ti, co jsou mravně dokonalí.
    A taky je těžké soudit, jak moc pohodlný život kdo má.
    Někteří lidé mají sami co dělat se svými osobními problémy. Někteří jsou třeba rádi, že psychicky vůbec drží pohromadě a denně za to Bohu děkují.
    PK
    November 11, 2018 v 22.47
    Ovšem lidé, kteří "jsou třeba rádi, že psychicky vůbec drží pohromadě a denně za to Bohu děkují" nikdy veřejně aktivně neobhajují zlo. A to nejen proto, že by jim na to ani nestačila (negativní) energie.

    A své "nehledání hříchů na druhých" také nedávají okázale na odiv, a nemoralizují tímto způsobem jaksi "nenápadněji" lidi, kteří se v rámci svých možností snaží něco dělat, i když třeba s chybami.

    Bojovat proti zlu tak, jak je to v našich omezených silách, jsme my křesťané povoláni bez ohledu na to, že jsme sami mravně nedokonalí. To nemá nic společného s "hledáním hříchů na druhých". A ubezpečuji vás, že mluvím o případech, kdy opravdu není třeba nic hledat - kdy naopak člověk, který se rozhodl nevidět, musí pevně zavřít obě oči, nebo si raději ještě přes ně dát pásku. Aby hlavně neviděl utrpení jiných lidí, kterým je zlo působeno, které však je mu lhostejné.
    November 12, 2018 v 3.33
    Oč vám konkrétně jde, pane Kolaříku?
    November 12, 2018 v 3.51
    Víte, mně se zdá, že jste to spíš vy, kdo nevidí to, co nechce vidět, protože to neodpovídá jeho světonázoru.
    Omlouvám se všem, pokud se moje příspěvky někdy někomu jeví jako moralizování. Není to tak myšleno a proti nikomu z diskutujících nic nemám. Nemám pocit, že bych tady šířila negativní energii. Někdy si něco přečtu a nadchne mě to, tak to dám do diskuse, abych se o to podělila. I když se to tam třeba nehodí.
    Někteří lidé jsou závislí na alkoholu nebo na drogách a nemohou si pomoci. Jiní jsou závislí třeba na diskusích v Deníku Referendum.
    Utrpení mohou být různá, pane Kolaříku. O některých možná nic nevíte.
    JN
    Za sebe mohu říci, paní Hájková, že se diskuse s Vámi je vždy potěšením, a to i v případě, že máme odlišné názory.

    (Omlouvám se za upřímně použitý genderovový stereotyp.)
    PK
    November 12, 2018 v 12.14
    Oč mně konkrétně jde, paní Hájková? Celkem o nic. Pouze jsem stručně reagoval na vaši citaci Nietzscheho a z toho odvozené "životní moudrosti".

    Nechci vůbec nic rozpatlávat a rozmazávat, ani o tom dlouze diskutovat, protože celkem není o čem. Proto jenom zopakuji ještě jednou, aby to nezapadlo:

    Ty nejhorší věci se na světě děly a dějí, protože se slušní (a často i zbožní) lidé pohodlně aranžovali se zlem.
    November 12, 2018 v 16.26
    Panu Nushartovi
    Díky.
    November 12, 2018 v 16.31
    Věřím, že jednoho dne se všichni, jak tady jsme, shodneme.
    PK
    November 13, 2018 v 10.22
    To je možné, paní Hájková, ale k tomu je ještě hodně daleko. Zatím je tady situace taková, že jste dobrovolně vstoupila do ostrého konfliktu mezi pány Klusáčkem a Nushartem (o kterém dobře víte, že "kontroverzní" je to nejmírnější, co se dá o něm říci, a že nejméně tři diskutéři ho nesnáší), a plně jste se postavila na Nushartovu stranu. Za tím účelem jste si ad hoc vymyslela "životní moudrost" (a podpořila citátem od Nietzscheho), že se zlem se nemá bojovat, a že je třeba mu ponechat volné pole.
    Nevím, ale tipnul bych si, že nejsem jediný, komu jste tím zvedla tlak.
    JN
    November 13, 2018 v 10.47
    "... postavila na Nushartovu stranu. Za tím účelem si vymyslela 'životní moudrost', že se zlem se nemá bojovat."
    Pane Kolaříku, z vašeho vyjádření tedy vyplývá, že "Nushart je zlo".

    "Nushart je zlo", protože se nechce přizpůsobit Vašemu názoru (a ještě nejméně názoru třech dalších lidí) na to, co je to zlo. Je tedy nepřizpůsobivý, a proto "by zasloužil..."

    Víte, pane Kolaříku, já se domnívám, že hodnotit a případně i odsuzovat můžeme konkrétní lidské činy, popřípadě konkrétní postoje a ideologie, nikoliv ovšem konkrétní lidi.

    "Ty nejhorší věci se na světě děly a dějí, protože se slušní (a často i zbožní) lidé pohodlně aranžovali se zlem", jak jste sám napsal.

    November 13, 2018 v 11.05
    Panu Kolaříkovi
    Já jsem se domnívala, že zlo bylo přemoženo před dvěma tisíci lety Ježíšem. A proti jeho pozůstatkům že se má bojovat zase jen s Ježíšem. Především ho nerozmnožovat.
    JN
    November 13, 2018 v 12.51
    Rady zkušeného ďábla (C. S. Lewis)
    jsou docela inspirativní čtení, zvláště pro takové lidi, jako jsem já:-)
    + Další komentáře