Bude ratifikována Istanbulská úmluva?

Ivan Štampach

Biskupové osmi českých římskokatolických diecézí a biskup řeckokatolického exarchátu vydali společný list, ve kterém převracejí smysl dokumentu Rady Evropy. Zastávají se tak v podstatě nadřazenosti mužů a implicite obhajují násilí.

Do prázdnin by se mělo ve Sněmovně hlasovat o ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Česko úmluvu vyjednanou roku 2010 a po ratifikaci prvními deseti zeměmi již platnou podepsalo, bohužel až roku 2016, ale dosud neratifikovalo.

Úmluva zahrnuje závazek státu věnovat se preventivně školení odborníků, osvětě a školnímu vzdělání. Stát má zajistit terapeutické programy pro pachatele domácího násilí a má spolupracovat s nevládními organizacemi, které se věnují prevenci těchto sociálně patologických jevů. Dále mají zavést opatření na obranu obětí jako dočasné vykázání pachatele ze společného obydlí, vytvořit dočasné útulky pro oběti a zavést tísňové linky.

Státy mají mít ve svých trestních zákonících uvedeny jako delikty psychické týrání, sexuální obtěžování, vynucený sňatek nebo nucenou sterilizaci. To vše zatím Česká republika splňuje jen částečně. Kulturní zvyklosti nesmí sloužit jako záminka pro toleranci takového jednání. Rada Evropy bude u států, které se připojí, monitorovat dodržování závazků z úmluvy plynoucích.

Ochrana lidské důstojnosti, tělesné a duševní integrity člověka je typická pro evropské země s dlouholetou tradicí křesťanského humanismu. V rozporu s těmito evropskými tradičními hodnotami však vydali biskupové osmi českých římskokatolických diecézí a biskup řeckokatolického exarchátu společný list. Převracejí smysl dokumentu Rady Evropy a tvrdí, že Istanbulská úmluva (označená tak podle místa, kde je uložena) staví muže a ženu do zásadní opozice a veškeré chování vůči ženám chce vidět jen ve světle historicky nerovného poměru sil mezi muži a ženami.

oučástí úmluvy je i závazek zavést opatření na ochranu obětí jako vykázání pachatele ze společného obydlí či vytvoření dočasných útulků pro oběti. Foto Pro Bono Australia

Biskupové zavírají oči před násilným chováním mužů vůči ženám. Nejvíce ze všeho jim však vadí, že úmluva definuje pohlaví jako společensky konstruovanou kategorií určující specifickou roli a chování jak pro muže, tak pro ženy. Jejich chápání člověka je známo jako vulgárně materialistické. O všem rozhoduje vrozená anatomická odlišnost mužů a žen. Chybí prostor pro osobní sebeurčení. Taková je celá partnerská etika římské církve. Osobní postoje a vztahy mezi lidmi jsou pro ni nakonec nepodstatné. Podle toho, co lidé činí se svými genitáliemi, jsou po smrti posíláni do věčné blaženosti (s případnou předsíní) nebo do věčného trápení.

Dávná moudrost počítá s tím, že mužský a ženský pól nejsou ostře vymezeny. Například široce známý čínský symbol životní síly čchi obsahuje dvě pole jakoby v pohybu, jin, symbol ženství, vody a země, a jang, symbol mužství, větru a ohně. Avšak ve světlém poli jangu je tmavý kruh jinu, a naopak. Jin a jang se nevylučují. Žádná věc či bytost totiž není čistě jin nebo čistě jang. Každá ze sil obsahuje základ té druhé. Zůstává prostor pro sebeidentifikaci.

K mnohasetleté evropské kultuře od antiky po modernu a postmodernu patří anatomicky určení muži se spíše ženskými preferencemi a více či méně ženským sebeurčením, a ženy, u nichž je to opačně. Jedni i druzí obohacují svou osobní jedinečností civilizaci. Kulturní aspekt genderu a sexuality patří ke vzdělání. Lidovečtí politici, kteří se k ratifikaci úmluvy vyslovili, a biskupové, kteří jim sekundují, chtějí tuto skutečnost vymazat z dějin.

I když už to nemohou říkat otevřeně, zastávají nadřazenost mužů a implicite obhajují násilí, jímž si muži svou vládu vynucují. Píší totiž výslovně, že si nepřejí, aby ratifikací Istanbulské úmluvy bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol (jako by školy byly státními institucemi), ale i do života rodin a jednotlivců.

Podle biskupů by stát ohrožovalo to, na čem se dohodlo 47 států Rady Evropy, tedy všechny evropské státy mimo běloruský diktátorský režim a šesti sporných území. Rada Evropy funguje na principu diskuse a hledání společných řešení v ekonomických, sociálních, kulturních, vědeckých, právních a administrativních otázkách a v udržování a rozvoji základních lidských práv a svobod.

Rozhodnutí Rady Evropy nelze napadnout tak snadno jako rozhodnutí orgánů Evropské unie. Orgány Unie mají v některých oblastech vlastní pravomoc, jíž se musí členské státy podřídit. EU má administrativní aparát, proslulé „bruselské úředníky“, a ti rozhodnutí Evropské rady, Evropské komise či Evropského parlamentu prosazují a jejich plnění kontrolují. Rada Evropy naproti tomu pracuje více s principem shody zúčastněných států. Ve shodě, na základě jednání dochází k artikulaci nadnárodní či nadstátní vůle. Těžko jí lze předhazovat omezování státní suverenity.

Je pravděpodobné, že dohoda chránící v křesťanském a humanistickém duchu slabší bude ratifikována. Klerikální segment politické scény popírající principy lidskosti je v České republice příliš slabý. Tlak biskupů na zákonodárce jako výraz lidovecké politiky nebo politika KDU-ČSL (a spojenců v jiných stranách) jako politická aplikace biskupských směrnic (těžko rozhodnout, co je prvotní a co odvozené) snad ovlivní rozhodování bezvýznamné části politického spektra.

Jen je třeba neopomenout občanský dohled nad parlamentem při očekávané ratifikaci úmluvy a pak případně nad exekutivou, která by měla úmluvu prakticky naplňovat.

    Diskuse
    JN
    May 29, 2018 v 1.27
    "Biskupové zavírají oči před násilným chováním mužů vůči ženám."
    Musíme si, pane Štampachu, vzít z každé zprávy to pozitivní:
    Buďme tedy alespoň rádi, že biskupové nezavírají oči před násilným chováním žen vůči mužům. To už je poloviční úspěch.
    May 29, 2018 v 7.31
    Na Christnetu http://www.christnet.eu/clanky/6069/domaci_nasili_v_krestanske_rodine.url
    jsem se dočetla, že násilí se vyskytuje i v křesťanských rodinách. Říká to advokátka církevního soudu. Proto prý nechápe, co vlastně chtěli biskupové svým pastýřským listem (https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180513istanbulska-umluva-neni-posilou-pratelstvi-muze-a-zeny-pisou-biskupove) říci.
    May 29, 2018 v 7.33
    Zase u toho odkazu chybí konec:

    domaci_nasili_v_krestanske_rodine.url
    PK
    May 29, 2018 v 7.59
    Lež má krátké nohy
    "Biskupové zavírají oči před násilným chováním mužů vůči ženám."

    Z listu biskupů:

    "Jedním ze zvláště zavrženíhodných forem násilí je násilí na ženách, dětech a dalších zranitelných osobách, zvláště tehdy, pokud se děje v prostředí rodiny a domácnosti."
    PK
    May 29, 2018 v 8.15
    Paní Hájková
    Pročetl jsem článek, na který dáváte odkaz, a formulaci, že autorka " nechápe, co vlastně chtěli biskupové svým pastýřským listem" jsem v něm nenašel. Co přesně máte na mysli?
    May 29, 2018 v 8.39
    Autorka článku paní Kolářová v něm dává odkaz na článek nějaké paní Holíkové. Ta o listu píše: "Nemohu skrýt rozpaky, neboť mi uniká jeho praktický smysl, nemám-li si myslet, že jeho cílem je podpora negativních protievropských nálad."
    Já jsem jenom z textu nějak nepochopila, jestli je církevní advokátkou paní Holíková anebo paní Kolářová.
    PK
    May 29, 2018 v 9.47
    Aha, takže to je odkaz v odkazu, ten jsem nečetl. Ale advokátkou je Marie Kolářová, jak píše: "Jako advokátka církevního soudu se s domácím násilím setkávám pravidelně ...".
    JN
    May 29, 2018 v 10.02
    Ivan Štampach zase lže jak Rudé právo.
    List biskupů:
    "... panuje mezi mužem a ženou od počátku přátelství, jsou si vzájemně oporou, nestojí proti sobě... Jakékoliv násilí vůči člověku je z tohoto pohledu narušením všeobecně lidských a křesťanských hodnot, z kterých vyrůstá nejen evropská civilizace, ale i principy lidských práv. Jednou ze zvláště zavrženíhodných forem násilí je násilí na ženách... Křesťanské tradici je vlastní úcta k ženě... Díky tomu křesťanská evropská kultura prošla vývojem, jehož ovocem je zásada zvýšené ochrany žen... a další formy rytířského chování vůči ženám... z hlediska těchto společenských hodnot je násilí na ženě zásadně nepřijatelné..."

    Vy jste ten společný list biskupů k Istambulské úmluvě asi vůbec nečetl, ale to Vám samozřejmě nebrání být ostře proti němu.

    Přečtěte si to, pane Štampachu, a pak si opakujte: "Jsem sprostý lhář..."
    May 29, 2018 v 12.05
    Biskupové se přece nemohou bát státního dozoru, neboť se musí řídit slovy apoštola Pavla z listu Římanům:
    "Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly."
    JN
    May 29, 2018 v 12.33
    Podle Štampachovy logiky Karel Čapek implicite:-) obhajoval násilí proti dělníkům,
    když pro Peroutkovu Přítomnost napsal esej "Proč nejsem komunistou".

    -----------------------------

    Jelikož Peroutka tuto sérii "hanebných" článků různých osobností vyhlášením ankety na toto téma sám inicioval, nebyl Peroutka vůbec gentleman, jak to o něm neustále lživě (podle Štampachovy logiky) tvrdí prezident Zeman.

    Jsem tedy zajedno s panem Štampachem, aby se Zeman, za toto lživé obvinění Peroutky z gentlemanství, Hitlerově vnučce omluvil:-)
    MP
    May 29, 2018 v 14.38
    Trochu ode všeho
    Ivan Štampach má pravdu v tom podstatném: zpoždění ČR při ratifikaci Úmluvy je pozoruhodné a navíc zbytečné.

    V ČR totiž není potřeba příliš upravovat legislativu, školní osnovy ani praxi ochrany obětí, abychom dostáli nepříliš náročné liteře Úmluvy.

    Jeden zavádějící odstavec si IŠ mohl odpustit. Ta věta o "kulturních zvyklostech" je v souvislosti s ČR prominutím hloupá: vynucené sňatky a nucená sterilizace se v posledních sedmdesáti letech v našich zemích vyskytli leda jako exces a první jmenovaný čin byl ostře potlačován i jako subkulturní praxe.* Psychické týrání a sexuální obtěžování jsou kriminálně postihnutelné a otázka, jak nejvhodněji definovat legislativu tento postih umožňující opět není otázka kulturních zvyklostí, ale nejvýše právní kultury.




    * Druhý případ se se u nás rozhodně nikdy nevyskytl jako zvyklost. Pokud vím, jediná kauza, která by se tomuto excesu přibližovala jsou případy sterilizaci romských žen po komplikovaném porodu bez jejich dostatečně poučeného souhlasu.

    JN
    May 29, 2018 v 16.04
    Páni multikulturalisti, "žerte se a perte se"~{:✓]
    "Kulturní zvyklosti nesmí ((totiž)) sloužit jako záminka pro toleranci takového jednání."

    My se zatím budem "milovat a množit":-)
    JN
    May 29, 2018 v 16.16
    Vynucené sňatky s nezletilými se v důsledku migrace někde naopak nově legalizují.
    Myslím, že Istambulskou úmluvu už tam mají ratifikovanou :-)
    HZ
    May 29, 2018 v 16.36
    Myslím, že se mýlíte, pane Nusharte.
    Pokud jde o nezletilé "manželky" uprchlíků, které byly ve věku, kdy legislativa výjimky pro dosažení zletilosti nevěsty nepřipouští, putovaly, pokud vím, namísto úřadu, kde by byl sňatek legalizován, do zařízení pro nezletilé.
    Skutečnost, jestli byl sňatek v zemi původu vynucený či dobrovolný, přitom nehrála roli. Rozhodující byl věk dívky.
    Tak to jsem rád, že je vše úspěšně vyřešeno a žádné nezletilé manželky (pod 16 let) v žádné zemi, která ratifikovala Istambulskou úmluvu, nikde nejsou.

    JN
    May 29, 2018 v 19.28
    Určité obavy o práva žen (chápaná v kontextu západní kultury) bych měl v souvislosti s kandidaturou Islámské strany
    v říjnových belgických komunálních volbách.

    Dlouhodobým cílem této strany je totiž zavedení práva šaría a segregace mužů a žen ve veřejné dopravě.

    http://www.lepoint.fr/europe/au-coeur-d-islam-le-parti-qui-veut-instaurer-la-charia-en-belgique-14-04-2018-2210611_2626.php
    HZ
    May 29, 2018 v 20.23
    Příspěvek k segregaci mužů a žen ve veřejné dopravě,
    který se obešel bez poukazu na právo šaria:
    http://blog.aktualne.cz/blogy/jana-valdrova.php?itemid=31748

    JN
    May 30, 2018 v 0.39
    Jana Valdrová to ve svém blogu trefila pěkně - muži obvykle při nudné cestě vlakem masturbují,
    aby nějak smysluplně vyplnili čas, zatímco ženy chtějí vést intelektuální rozhovory a nechtějí mít na očích primitivy, takže segregace té méně hodnotné poloviny lidí od té poloviny více hodnotné je správná.

    České dráhy už to zkušebně zavádějí a ombudsmanka to, chválabohu, podporuje.

    Hudebník David Byrne se oprávněně stal terčem kritiky za to, že z 25 muzikantů, se kterými spolupracoval na novém albu, není ani jeden ženou. Pokorně se za to omluvil:

    "Lituji toho, že jsem žádné ženy neoslovil. Je to šílené, já takový nejsem. Rozhodně jsem takto nikdy v minulosti nejednal. Nikdy jsem o sobě neuvažoval jako o jednom z ‚těch chlapů‘, ale teď vidím, že jím do určité míry opravdu jsem. Vaše reakce posloužily k mé nápravě.
    Chtěl bych poděkovat těm, kteří o tom psali a situace se tak dostala do povědomí. Velmi mi na tom záleží." (Lépe by to nezvládl ani "proradný Žid" Slánský.)

    Jenže kde, krucinál, ten sprosťák Byrne má ty ženy ke spolupráci oslovit, když s ním zcela oprávněně nechtějí jezdit už ani ve vlaku.

    Takže ano, já plně souhlasím s Janou Valdrovou, že ženy, které sedávají v dámských kupé, neházejí všechny muže do jednoho pytle jako násilníky. Stačí jeden zážitek a už je to tak silně odrazující, že se těm lidem vůbec nedivím, že už nikdy v životě nechtějí cestovat s chlapem v jednom vlakovém kupé.

    Já mám zas takový jeden zážitek s Romy. Samozřejmě je neházím všechny do jednoho pytle jako násilníky, jen bych to také (jako ty ženy) nechtěl zažít znova, takže bych byl rád, kdyby se ombudsmanka přimluvila ještě i za tu segregaci slušných bílých od těch nepřizpůsobivých Romů.

    -------------------------

    No ale teď vážně:
    Jsem zděšen z nakročení Českých drah k pohlavní segregaci cestujících, jsem zděšen, že ombudsmanka toto nakročení obhajuje a jsem zděšen, že žena s akademickým titulem propaguje ve společnosti rasistické myšlení.

    Segregace pohlaví nemusí být sama o sobě špatným krokem pokud pramení z tradičního rytířského chování a úcty k ženě. Parkovací místa pro ženy, která budou blíže vchodů do objektů, na osvětlených nebo více zalidněných místech jsou tedy naprosto v pořádku.

    Zdůvodnění pohlavní segregace ve veřejné dopravě tím, že všichni muži sice nejsou prasata, ale mohli by být, je ale prostě normálně rasistické úplně stejně, jako třeba v případě těch Romů.

    ----------------------------------

    https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/damska-kupe-ve-vlacich-muze-nediskriminuji-odmita-ombudsmank/r~0cbca66e290011e883510cc47ab5f122/

    https://www.lidovky.cz/nejsem-takovy-byvaly-frontman-talking-heads-se-omluvil-za-absenci-zen-na-novem-albu-gek-/kultura.aspx?c=A180307_121657_ln_kultura_jto
    Vidíte, pane Nusharte, jak vám pěkně jede klavesnice, i když do všeho nepletete hrozbu, že tu budeme mít právo šaria.
    Stačí úplně romská inspirace, že?
    JN
    May 30, 2018 v 10.48
    „Sex je skvělý, řekl Mao, ale ne často.“ (studentská revoluční poezie na pařížských zdech, rok 1968)
    Jestliže si dnes "gentlemani" ve vlakovém kupé bez ostychu prohlížejí pornočasopisy a hlasitě to komentují (chápu, že přítomné dámy se necítí dobře), je to důsledek procesu, který v šedesátých letech započali lidé jako "Rudý Danny". V květnu 1968 na univerzitě v Nanterre se Daniel Cohn-Bendit zeptal tehdejšího ministra školství, proč se prý nezruší starý Napoleonův řád a nedovolí se volný přístup chlapců na dívčí koleje. Poté dívčí koleje s ostatními "revolucionáři" prostě obsadil.

    Dnes tito revolucionáři žádají oddělená dámská kupé ve vlacích...
    ... ale třeba také společné genderové záchody.

    Zdá se to protismyslné, ale vnitřní logiku to má. O té se ale nedá dost dobře mluvit, protože je vládnoucím diskurzem potlačována (například takzvaným nálepkováním). Znamená to, že věcná diskuse není možná - převládá (společenosti "vrozená") snaha o diskreditaci nositelů takovýchto názorů, které jsou pro vládnoucí diskurz ohrožující.

    IH
    May 30, 2018 v 11.07
    Nevím, pane Nusharte,
    asi si přečtu Vaše starší příspěvky, kdy jste se ještě necharakterizoval jako "maloměšťácký usmiřovač", nýbrž za svým jménem uváděl lokalitu (Telč). Takhle jste tehdy snad nepsal. Nevím, koho dnes zamýšlíte usmiřovat, ale možná by bylo lépe, kdybyste vyjadřoval konkrétněji své názory a stále jen nediskvalifikoval nějaké existující postoje a přístupy jejich přenášením do kontextů, v nichž neobstojí. Ve společnosti s generální linií by se nám nakonec asi nelíbilo nikomu.
    JN
    May 30, 2018 v 11.09
    Paní Zemanová, v čem se tedy budou ty dva případy (zkušenost s nevhodně se chovajím mužem a zkušenost s nevhodně se chovajícím Romem) lišit?
    Proč podle Vás jeden z těchto případů opravňuje ke generalizaci a následně přijímaným opatřením a druhý k tomu samému naopak neopravňuje?
    JN
    May 30, 2018 v 11.26
    Je Vaším rozhodnutím, pane Horáku,
    zda chcete diskutovat k tématu, nebo k mé osobě.

    Klidně si mě prolustrujte.
    IH
    May 30, 2018 v 11.43
    Samozřejmě, že by bylo na místě diskutovat zde o Istanbulské smlouvě. Kolik z Vašich řádků výše, pane Nusharte, bylo o ní?

    Dvě tři moje věty, které se Vás dotýkaly, rozhodně nebyly na úrovni Vašeho: Přečtěte si to, pane Štampachu, a pak si opakujte: "Jsem sprostý lhář..."

    Nemám potřebu kohokoli lustrovat, ale poté, co jste psal (docela hezky) o své babičce, jako zřejmě starší jsem Vám pro jednou naznačil, že je škoda "zkuchejdovatět".
    Pan Štampach lže, porovnáte-li ten list biskupů s jeho článkem o listu biskupů, je to zřejmé.

    Svoboda vyjadřování neznamená svobodu lhaní.
    JN
    May 30, 2018 v 12.34
    Panu Horákovi: "Kolik z Vašich řádků výše, pane Nusharte, bylo o ní?"
    Můj první ironický příspěvek se vztahuje k článku (poukazuje na to, že krom násilí pacháného muži na ženách existuje i násilí páchané ženami na mužích), druhý příspěvek se vztahuje k článku a dává do kontrastu samotný text listu biskupů s tvrzením pana Štampacha, třetí příspěvek se vztahuje k článku, respektive k jeho metodě vyvozování závěrů, čtvrtý příspěvek je reakcí na pana Profanta, respektive jeho citaci z článku, pátý příspěvek se vztahuje k článku a k příspěvku pana Profanta, šestý příspěvek je odpovědí paní Zemanové a tematicky se vztahuje k článku, sedmý se tématicky vztahuje k článku, osmý příspěvek je reakcí na odkaz paní Zemanové a tématicky se vztahuje k článku, devátý příspěvek navazuje na osmý a pokouší se dát do širších souvislostí současnou snahu o segregaci pohlaví, desátý příspěvek je doplňující otázka na paní Zemanovou, jedenáctý je mimo téma článku a je to reakce na Vaši poznámku k mé osobě, dvanáctý je vysvětlením mé ostré reakce na v článku prezentovanou lež a třináctý je právě tento a je mimo téma článku.
    MP
    May 30, 2018 v 20.50
    Jiřímu Nushartovi
    Vidíte jak jste na tom dobře. On Ivan Štampach nelže, ale mūžete svobodnė říkat opak, protože ke svobodě slova patří požádat nesmysly z nepochopení.
    JN
    May 31, 2018 v 7.40
    Ach, ten nepochopený postmodernismus!
    Dobře, tak tedy nelže, ale pomlouvá autory toho listu, protože tvrdí, že napsali něco jiného, než co skutečně napsali a co si může každý přečíst.
    PK
    May 31, 2018 v 9.18
    Osobně se domnívám, že lhát se nemá
    To, že lež má krátké nohy, jsem pod tímto článkem konstatoval jako první, a příslušné věty jsem ocitoval.

    Znovu se potvrzuje, že největším problémem mnohých křesťanů (v tomto případě I. Štampacha) je přikázání "Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému".
    May 31, 2018 v 9.40
    Já myslím, že (jak napsal pan Horák), nejprve bychom se měli seznámit přímo s Istanbulskou úmluvou, abychom věděli, co v ní je (já o tom moc nevím). Ale z listu biskupů je patrné, že s ní nesouhlasí, protože píšou: "nepřejeme si, aby ratifikací Istanbulské úmluvy bylo ohrožujícím způsobem zasaženo do života státu a jeho institucí, zvláště škol, ale i do života rodin a jednotlivců".
    To, že "Biskupové zavírají oči před násilným chováním mužů vůči ženám" možná Ivan Štampach nemá přímo z listu (tam skutečně nic takového není), ale zná to asi z církevní praxe. Koneckonců se o tom zmiňuje i církevní advokátka paní Kolářová, na jejíž text na Christnetu jsem výše uvedla odkaz.
    Není důležité, co mají lidé na papíře, ale co v životě skutečně dělají.
    To samozřejmě platí i pro Istanbulskou úmluvu, která samotná nás nespasí.
    May 31, 2018 v 9.52
    Ještě doplnění
    Paní Kolářová uvádí tento příklad, který ovšem, jak sama píše je spíš excesem než výjimkou:
    "Vzpomínám na jedno rozhodnutí církevního soudu z roku 2005. Z předložených důkazů vyplynulo, že manžel opakovaně bil svoji manželku a během bití jí způsobil těžký úraz hlavy. Soud dospěl k následujícímu závěru: „Některé postoje pana XY způsobovaly v manželství těžkosti, ale nebyly takové, že by nebylo možné mluvit alespoň o obstojných podmínkách k životu.“
    A pak ještě mluví o nějakém případu, kdy manžel navenek vystupoval jako bezvadný katolík, ale doma k manželce se choval hrozně.
    PK
    May 31, 2018 v 9.53
    Paní Hájková
    Hezký pokus. Nicméně celý článek je o listu biskupům, o ničem jiném. Takže nejenom že on z něj "přímo" nemůže mít, že "Biskupové zavírají oči před násilným chováním mužů vůči ženám", nýbrž má "přímo z něj" z něj pravý opak:

    "Jedním ze zvláště zavrženíhodných forem násilí je násilí na ženách, dětech a dalších zranitelných osobách, zvláště tehdy, pokud se děje v prostředí rodiny a domácnosti."

    Pokud by Štampach chtěl tvrdit, že čeští biskupové "v životě skutečně" dělají něco jiného, tak to už by si musel skutečně dát větší práci to doložit, než se v obvyklé prvoplánové proticírkevní agitce uchýlit k primitivní evidentní lži, kterou lze vyvrátit během minuty.

    Jak říkám, osobně se domnívám, že lhát se nemá. To platí jak pro Štampacha, tak pro další vaše oblíbence: Švihlíkovou, Umlaufa atd.
    PK
    May 31, 2018 v 10.02
    Pokud by se totiž ukázalo,
    že nějaký český biskup skutečně vědomě kryl nějaký případ domácího násilí, mělo by to pro něj pravděpodobně velmi nepříjemné důsledky. Ale to by musel být Štampach opravdu konkrétní.
    PK
    May 31, 2018 v 10.28
    Ovšem ani si nedovedu představit,
    co mohou biskupové "ve skutečnosti jiného dělat". Jestliže se jim podřízení kněží dopuštějí sexuálních deliktů, a oni to kryjí, to chápu, to se může stát.

    Ale laičtí věřící nejsou podřízenými biskupů. Biskup tedy nemá moc možností "ve skutečnosti dělat" něco jiného. Když se doví o konkrétním případu, stejně jako obyčejný farář, může se snažit jenom o zprostředkování rozhovoru atd. Může působit jenom jako pastýř. Poradit postižené(mu), ať to dá k soudu, eventuálně ať to ještě k soudu nedává, atd. Což může stejně tak poradit kdokoliv jiný - soused, příbuzný atd. Může u soudu vystoupit jako svědek - pokud půjde o něco, co se dověděl mimo zpověď, samozřejmě. Biskup většinou ani přímým sousedem v místě bydliště není, takže možnost, že by byl očitým svědkem, ani moc nepřipadá v úvahu.

    Biskupové, a kněží vůbec, mají v těchto případě jenom sílu slova. A o tom je taky tento článek.
    MP
    June 1, 2018 v 2.05
    Pavlovi Kolaříkovi
    Ale o ničem takovém Ivan Štampach ve svémm článku přece nepíše. Reaguje na odmítavé stanovisko ke konkrétní úmluvě. Toto stanovisko by opravdu silou slova, protože politická vůle se v demokratických zemích vytváří právě silou slova, mohlo v některých zemích -- podle mého názoru mezi ně ČR nepatří -- podpořit oslabení tlaku na potřebnou legislativu (krátkodobé omezení přístupu násilníka k oběti ještě před soudním rozhodnutím apod.).
    Nemá to nic společného s ignorováním konkrétního aktu domácího násilí.
    PK
    June 1, 2018 v 6.58
    Martinu Profantovi
    To si vyříkejte s paní Hájkovou. Ta přišla s tím, že Ivan Štampach obviňuje biskupy z toho, že "v životě skutečně dělají něco jiného".

    Já jsem se držel přísně jenom toho, co je napsáno, a konstatoval jsem už ve svém prvním příspěvku, že Ivan Štampach píše:

    "Biskupové zavírají oči před násilným chováním mužů vůči ženám."

    Zatímco v listu biskupů stojí:

    "Jedním ze zvláště zavrženíhodných forem násilí je násilí na ženách, dětech a dalších zranitelných osobách, zvláště tehdy, pokud se děje v prostředí rodiny a domácnosti."

    Nic více, nic méně.
    June 1, 2018 v 7.49
    Pane Kolaříku, já nevidím smysl v tom hádat se o pravdivost jedné věty vytržené z celkového kontextu.
    Komu to pomůže?
    PK
    June 1, 2018 v 8.17
    Paní Hájková, ale já se přece nehádám. Konstatoval jsem a doložil, že lež má krátké nohy. To je všechno, a tím to pro mě bylo vyřízeno. Věc je jasná a evidentní, není o čem se hádat.

    Jaký mělo smysl vaše rozmazávání a zatemňování celé záležitosti?

    A díky za legendární bolševické "Komu to pomůže"? :-)
    JN
    June 1, 2018 v 21.19
    Pan Profant vystihuje podstatu demokracie i lobbismu:
    "... protože politická vůle se v demokratických zemích vytváří právě silou slova, mohlo v některých zemích podpořit oslabení tlaku na potřebnou legislativu."

    -------------------

    Souhlasím s tím, že politická vůle se vytváří silou slova, podle mě se tedy ta vůle vytváří v diskusi a z této diskuse následně vyplývá i to, co je potřebné - tedy potřebná legislativa.

    Podle jiného pojetí - domnívám se, že jde o názor pana Profanta - je kýmsi předem dáno co je potřebné, aby se pak pomocí diskuse, která je ale vlastně z racionálního hlediska zbytečná a slouží spíše jako kulisa pro uklidnění lidu, protlačilo do legislativy to, o čem někdo někde (nedej bože v nějakém "tajném centru":-) předem rozhodl, že je to (pro něho samotného, pro hloupý lid...) potřebné.
    June 2, 2018 v 4.54
    Empirie
    Máme mezinárdní úmluvu o právech dítěte a pak její vykladače.
    Pozoruhodný je například výklad OSN o tom, že děti mají od určitého věku právo vzepřít se rodičům a místo s nimi žít na ulici.
    Stejně tak přímo v ČR dochází ke zbytečnému odebírání dětí z rodin. Také ombudsmanka nedávno publikovala zprávu, že spory o děti se vyostřují tak, že i placení profesionálové mají potíž se v tom vyznat.
    Stejně tak IÚ bude mít určitě pozitivní dopady (například redefinici znásilnění, jako naposledy ve Švédsku). Zároveň je ale možné, že dopady budou i negativní.
    Uvidíme.
    Protože jsem v rámci opatrovnického řízení byl dvakrát obviněn právě z věcí, které IÚ řeší, budu to dál s mírným zájmem sledovat.
    + Další komentáře