Chci přispět X

Konec španělské výjimečnosti? V zemi posiluje strana těžící ze strachu z imigrantů

Španělsko se v posledních letech pyšnilo tím, že v něm oproti většině Evropy významně nevyrostla protiimigrantská krajní pravice. To se ale může změnit se vzestupem strany Vox, která kromě migrantů bojuje i s katalánskými separatisty.

(frak)

19.09.2018 07:00

Foto_vox_espa_a

Ideologie strany Vox se podobá mnoha jiným protiimigrantským uskupením, které mají úspěch po celé Evropě. Na snímku předseda strany s Marine Le Penovou. Foto Vox España

Španělsko by mohlo přestat být evropskou výjimkou, co se týče (ne)přítomnosti krajní pravice ve vysoké politice. V posledních měsících totiž v zemi posiluje populistická strana Vox, sázející na osvědčená témata podobně orientovaných uskupení po celé Evropě: tedy na odpor vůči imigrantům, levici a mytickému Bruselu. Ve Španělsku je tento úspěšný koktejl doplněn o boj proti katalánskému separatismu.

Dopomoci k úspěchu nové straně by měli pomoci odpadlíci z Lidové strany (PP), ale například i někdejší Trumpův dvorní ideolog Stephen Bannon, který se netají svou ambicí vybudovat v celé Evropě krajně pravicovou internacionálu. Průzkumy přitom naznačují, že by se strana mohla probojovat do národního parlamentu a dost možná se i stát jedním z jazýčků na vahách při sestavování příští vlády.

Vzestup
Strana nazvaná Vox (podle latinského výrazu pro „hlas“, španělsky voz) vznikla již koncem roku 2013 pro „pravicové voliče nespokojené s politikou Lidové strany“. Do obecného povědomí se ale začala dostávat teprve v poslední době – v souvislosti s krizí okolo katalánského referenda o nezávislost a s opět vzrůstajícím migračním tlakem na španělské enklávy v severní Africe.

V případě Katalánie zastává Vox nejtvrdší možné postoje, když u soudu prosazuje přísné potrestání separatisticky naladěných politiků a svolává demonstrace na podporu jednotného Španělska. Naposledy se 9. září takového pochodu v Barceloně zúčastnilo na dva tisíce lidí, dožadujících se kromě vězení pro „vlastizrádce“ i opětovného pozastavení katalánské autonomie.

Ještě větší pozornost vyvolala návštěva druhého nejvýše postaveného muže strany, Javiera Ortegy, v Ceutě hned po úspěšném pokusu zhruba šesti set migrantů překonat hraniční plot oddělující španělskou koloniální výspu od Maroka. Ortega tento incident označil za součást „precizně koordinovaného“ úsilí, v jehož rámci se chce až milion lidí dostat nejprve do Španělska a následně do celé Evropy, a navrhl „postavit tak vysokou zeď, kterou nikdo nepřeleze“.

Strategie
Podobné medializované výstupy Voxu pomáhají pronikat do veřejného prostoru a také ve Španělsku rozehrát hysterické hledání nepřátel. Tím vnějším se samozřejmě stávají migranti, podle stranických lídrů přímo podněcování marockou vládou a toužící zničit „křesťanské Španělsko". Tím vnitřním je vedle katalánských separatistů hlavně socialistická vláda Pedra Sáncheze, která humanistickou politikou vůči uprchlíkům k údajné likvidaci základů státu přispívá.

Stejně jako jinde jsou i ve Španělsku hlavním nástrojem šíření těchto tezí sociální sítě, kde má Vox vůbec nejaktivnější příznivce vedle sympatizantů levicové strany Podemos a může navázat na stále propojenější globální síť desinformačních webů a uživatelů. Není ostatně žádná náhoda, že se do kampaně Vox zapojil sám ideový otec trumpismu a zakladatel krajně pravicového webu Breitbart, Steve Bannon.

Svoji roli ovšem hraje i příznivé politické klima. Pravicová Lidová strana, jíž se od pádu diktatury úspěšně dařilo integrovat konzervativní věřící, podnikatelskou elitu a nostalgiky po Frankově režimu, je po sérii skandálů a pádu vlády v rozkladu. Přestože například k migraci zastávala PP tvrdé postoje, u značné části voličské základny ztratila důvěryhodnost a zatím nemá ani jasného, charismatického lídra, který by ji dokázal získat zpět.

Jelikož středovější voliči přešli ke straně Ciudadanos, nádorovecká část elektorátu nachází jedinou alternativu právě ve straně Vox. Což ostatně pochopila řada bývalých lidoveckých funkcionářů, kteří do perspektivního subjektu přestoupili – od starostů menších měst, přes regionální poslance, až po blízkého spojence a národního bezpečnostního poradce expremiéra José Maria Aznara, Rafaela Bardajiho.

Nadějné vyhlídky
Všechny výše zmíněné faktory začínají nést ovoce. Prokazuje to jak rapidně rostoucí počet členů, který se za poslední rok ztrojnásobil na více než devět tisíc, tak průzkumy veřejného mínění. Ty Voxu přisuzují až 3 % podporu, zatímco ještě ve volbách před dvěma lety získal 0,2 % hlasů, a dávají straně šanci na úspěch nejen ve volbách do místních parlamentů některých autonomních regionů, ale také v celonárodních parlamentních volbách. Vzhledem ke křehké rovnováze sil mezi pravicí a levicí by i omezený počet křesel pro extrémisty mohl ovlivnit sestavování příští vlády.

Za klíčový moment je každopádně možné považovat již květnové volby do Evropského parlamentu, kde bude v kampani na celoevropské unii podle všeho dominovat právě téma migrace. Slušný výsledek by stranu opět pomohl zviditelnit na domácí scéně a absence volebního prahu zároveň zajišťuje, že téměř s jistotou dosáhne na určitý počet zvolených europoslanců.

Ti by v Evropském parlamentu jistě posílili plánovanou protiunijní frontu podobně naladěných stran. Předseda strany Santiago Abascal ostatně udržuje blízké kontakty s matadory krajní pravice na kontinentu, jako je Marine Le Penová nebo Geert Wilders. Loňského setkání pravicových populistů v německém Koblenzi se mimochodem kromě něj zúčastnil i Tomio Okamura.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.