V dobrých rodinách, a věřím, že je jich většina, jsou děti od malička vedeny ke kulturním a civilizačním návykům. Například k tomu, že se smrká do kapesníku. Slušný člověk nesmrká na zem, neutírá si nudli do rukávu. Natož do cizího. Dá to docela fušku, důkazem jsou dospělí, kteří se to nenaučí nikdy. A asi ne proto, že by neměli na kapesník, soudě aspoň podle jejich oblečení a třeba nablýskaného auta.

A teď si představme, že by někdo přišel s tím, že v demokracii není v pořádku takto jednostranně prosazovat kapesníky proti smrkání na zem. A tvrdil by, že se k takto jednostrannému civilizačnímu tlaku přidávají i školy, média, většina veřejnosti. Kolik lidí si pak troufne vůbec o problému diskutovat?

Použitou nadsázku s kapesníky přitom můžeme chápat jako metaforu, analogii pro něco z hlediska udržení kultury a civilizace ještě mnohem podstatnějšího.

↗

Důsledek jednostranného civilizačního tlaku? Foto Public domain pictures

Po vraždě Daniela Hilliga dvěma (možná třemi) migranty v saském Chemnitz vypukly ve městě nepokoje. Po kriminálním činu, jehož okolnosti ještě nejsou zcela objasněny, hovoří nejnovější zprávy o předchozí hádce o peníze a o cigarety, proběhla řada demonstrací nejrůznějších politických uskupení z pravé i levé části spektra. Proti chování migrantů i proti rasismu. A jako vždy příležitosti využili, spíš zneužili, extremisté. Došlo dokonce k honbě na cizince tmavší pleti.

Početně však všechny demonstrující jednoznačně převýšili účastníci koncertu „Ne rasismu“. Přišlo jich 65 tisíc. Cílem koncertu bylo ovšem také vybrat peníze na podporu rodiny zavražděného Němce s kubánskými kořeny.

Hned vzápětí se objevily hlasy, že tolik lidí přišlo jen proto, že o koncertu předem informovala všechna německá média, že mu dělala reklamu. Že tím lidé vlastně byli zmanipulováni, že bylo zmanipulováno veřejné mínění. A že jsme tu svědky ukřičení nespokojených, zakrývání problémů, které s sebou migrace přináší. Že v takové atmosféře se na ně málokdo odváží otevřeně poukazovat. Podle některých jde dokonce o omezení demokratické diskuse. A že se nám to vymstí, že posílí extremisté.

Jsem z těchto hlasů trochu v rozpacích. Vždycky jsem si myslel, že potlačení demokratické diskuse znamená, že je o něčem zakázáno mluvit, že jsou někomu násilně zavírána ústa. Ale že by demokratickou diskusi potlačovala pouhá podpora určitých názorů proti jiným? To vůbec nezáleží na tom, o jaké názory jde? Nejde o to, jestli ty názory hájí civilizační hodnoty, kterých si vážíme, jejichž obhajoba nás v průběhu dějin stála spoustu krve, spoustu obětí? Máme dobrovolně v zájmu nestrannosti propagovat i názory opačné? Nestačí, když je svobodně propagují ti, kdo je zastávají?

Opravdu je vrcholem demokratické diskuse ono již okřídlené: „Pět minut pro pana Hitlera, pět minut pro pana Žida“?