Právo na nenávist jen pro vyvolené

SPD Tomia Okamury navrhuje zpřísnit postihy za podněcování nenávisti a extremismu. Nenechme se však mýlit, jeho cílem není chránit oběti, ale něco zcela jiného.

V budoucnu nás možná čeká zpřísnění legislativy postihující nenávist a extremismus. Poslanci podpořili v prvním čtení návrh hnutí SPD Tomia Okamury změnit trestní zákoník tak, aby výslovně zakazoval propagaci ideologie směřující k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásající náboženskou zášť. Paradoxem je, že ji prosazují ti, kterým byla stávající úprava trnem v oku nejvíce.

V České republice už se stalo standardem, že ti, kteří nejvíce varují před omezováním svobody slova, se ji snaží potlačovat nejvíce, a to i skrze orgány činné v trestním řízení. Současně mobilizují své fanoušky proti těm, kteří upozorňují, že ústavní ochrana svobody projevu není bezmezná, pokud koliduje s jinými ústavou zaručenými právy.

Sám vůdce SPD proslul podáváním žalob či vyhrožováním žalobami, například když jej časopis Reflex sarkasticky nazval Pitomiem. Účelovost je očividná – svoboda slova především, pokud ovšem neohrožuje mě či mé zájmy. Toto pokrytectví většinou ani nemuselo dosáhnout právního sporu. Sám Okamura se proslavil zákazy nepohodlných názorů a uživatelů na svých facebookových stránkách, stejně tak jako kdysi slavné hnutí Islám v ČR nechceme a řada dalších. To je však jejich právo a nechť to o upřímnosti jejich boje za ničím omezovanou svobodu projevu vypovídá samo o sobě.

Současná Okamurova legislativní iniciativa však jde dále, přesahuje zájem ochrany jeho osoby před výroky jiných. Požaduje konkrétní úpravu v legislativě postihující činy, které můžeme nyní pro jednoduchost nazvat extremistickými či nenávistnými. Poukazuje na údajnou nedostatečnost v tom, že lze stíhat člena či podporovatele nenávistné skupiny, ne však stoupence či propagátora konkrétní nenávistné ideologie.

Ponechme stranou, že šíření jakékoli nenávisti za účelem potlačení práv a svobod člověka je dle zákona postižitelné už nyní, aniž by zákon nějak explicitně ideologie jmenoval. Nenechme se však zmást proklamovaným záměrem a neplýtvejme časem při diskusích o tom, jestli je taková úprava nutná či ne. Nová úprava má být prostě a jednoduše klackem na české spoluobčany muslimské víry. Je to příprava na omezení ústavního práva, které ručí za svobodu náboženského vyznání. Sám Okamura uvádí jako důvod soudní proces s předsedou muslimské obce v Praze Vladimírem Sáňkou.

14064155_533893323465860_9092004348206024305_nSvoboda slova ano, ale jen když neohrožuje mé vlastní zájmy. Foto FB ČPB

Pomiňme skutečnost, že měnit legislativu vždy, když jeden konkrétní rozsudek (navíc stále nepravomocný) nevyhovuje nějakému politikovi, je čirý nesmysl. O tomto záměru jasně vypovídají nejen křiklavé případy poslední doby, tedy sebevědomé popírání holokaustu Okamurou a Roznerem či údajné výroky tajemníka SPD, který by posílal Židy, Romy a gaye do plynu, ale taky jiná skutečnost. Pokud by to Okamura myslel upřímně a chtěl přísnější legislativou snížit riziko pro potenciální oběti a českou společnost, existovaly by pro to snad nějaké důkazy z minulosti. Tím jediným je však zatím pouze iniciativa přímo autora návrhu zákona, poslance SPD Jiřího Kobzy, který ve svém návodu, jak se bránit islamizaci, navrhoval mimo jiné venčení psů a prasat v blízkosti mešit.

Okamura a ani jeden z jeho podnikatelských projektů se nikdy neangažoval například v boji proti neonacismu, ani se nepokusil prosadit účinnější uplatnění práva už existujícího, při jehož vymáhání má Česká republika nedostatky. Nikdy neutrousil slovo na podporu skutečných obětí nenávisti nebo ohrožených skupin. A byť možná u příležitosti otřesných teroristických útoků zmínil hrůzu lidských obětí, vždy svou rétorikou a činy spolehlivě pomáhal naplňovat strategický plán islámského státu pro Evropu, který se právě skrze teror a strach snaží štěpit naši společnost a burcovat k nenávisti vůči obyčejným lidem muslimského vyznání či proti těm, kteří jsou v této nenávisti příliš umírnění.

Dnes se staví do tábora, který on dlouhodobě nejvíce nesnáší, tábora, který varuje, že i slova mohou vést k odporným činům. Činí tak ale čistě z vlastních zájmů a ambicí skrze dlouhodobý útok na vybranou skupinu, který mu pomohl dosáhnout politického úspěchu a moci.

Hate speech neboli nenávistný projev neznamená nepohodlný názor. Jedná se o využití slova k podpoře nenávistného jednání, které vede k násilí a fyzickému či psychickému ublížení. Neexistuje názornější příklad než aktivní důchodce, který dle dosavadních zjištění policie páchá pod vlivem nenávistné rétoriky SPD nic menšího než teroristický čin. Dvakrát. A zatímco inspirátora tohoto činu ochrání před hrozícím postihem kvůli popírání holokaustu v rámci mocenské aliance druhý popírač holokaustu Babiš, navrhovaná přísnější právní úprava by nevyhnutelně dopadla právě a především na mnohé fanoušky Okamury a dalších podobných hnutí, která v nich strach a zlobu dlouhodobě pěstovala.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.