Chci přispět X

Změny ve francouzském školství se netýkají jen zákazu mobilů

Francouzské školství prochází v posledním roce výraznými změnami. Těch hlavních je pět a vycházejí z vyhodnocení slabých stránek dosavadního fungování. Přes všechnu kritiku se dá, že cílí na to základní: kvalitu a rovnost ve vzdělávání.

Podobně jako je konec školního roku spojen s obligátní kritikou známek a školního hodnocení vůbec, je i každý začátek školního roku příležitostí pro zásadní sdělení politiků, mediálních hvězd, občas i pedagogů a angažovanějších rodičů na adresu školního vzdělávání.

Od těch našich se dozvídáme především to, že naše školství je zoufale podfinancované (to je doloženo důkazy), že se musí konečně reformovat (to se děje již 25 let a pořád toho prý není dost) a že mu hlavně chybí vize (zatím nikdo nenaznačil, co tím myslí).

Začátek letošního školního roku jsem prožil ve Francii. Možná stojí za to porovnat, s jakými změnami počítá francouzské školství. Již samo označení začátku roku je pozoruhodné – Francouzi hovoří o „návratu“ (la rentrée). To dává novému školnímu roku trochu jiný význam. Připomíná to cykličnost, opakování, a tím i jistou neměnnost základní společenské funkce školy.

Francouzské školství je jako vzdělávací systémy všech rozvinutých zemí také pod tlakem velmi různě fundované kritiky. O vizi, strategii či jiných vznešených koncepcích totiž nikde ani slovo. Pět hlavních změn lze označit jako reakce na vyhodnocení slabých stránek dosavadního fungování.

Rentree-scolaire-france-afp_0Jedním z opatření je půlení prvních tříd v sociálně znevýhodněných lokalitách. Maximální počet žáků ve třídě bude dvanáct. Foto France24

Z oněch pěti změn se v médiích diskutuje především o zákonném zákazu mobilů v základní škole (s výjimkou využívání mobilů, tabletů či smartphonů k pedagogickým účelům nebo u dětí se SVP). Psychologicky jde o velmi významný krok: od samých počátků školy znamenalo být žákem odstřihnout se na dobu pobytu ve škole od vnějšího každodenního a „rušivého“ světa (scholé). A absence mobilů ve škole je aspoň malým krůčkem v tomto směru a velkým symbolickým připomenutím toho, co je scholé, v níž je třeba maximálního soustředění na poznávací práci.

Další dvě změny jsou organizačně technické, leč pedagogicky významné. První se týká přímo školy, druhá mimoškolního života. Jde jednak o známý slib Macronovy administrativy půlit první třídy v sociálně a ekonomicky znevýhodněných oblastech. Maximální počet prvňáků ve třídě by tak měl být dvanáct. Vloni se to týkalo 60 tisíc, letos 190 tisíc a příští rok již 300 tisíc žáků.

I přes prostorové problémy v některých školách se podle pedagogů ukazují jednoznačně pozitivní výsledky u žáků. Stížnosti na nepřipravenost prostor a nedostatek učitelů jsem nezaznamenal – je to dobrá věc, takže se vše během roku, dvou zvládne.

Druhým opatřením je takzvaný Plán na středu. Ve Francii má školní týden místo obvyklých 4,5 dní v týdnu nově jen čtyři vyučovací dny a právě celá středa má být věnována volitelnému vzdělávání, kulturním nebo sportovním aktivitám. Vláda zdvojnásobila svůj příspěvek na tyto mimoškolní í vzdělávací aktivity, aby je spolu s prostředky regionu a obce bylo možné zajistit všem žákům. Méně žáků na učitele a starost o ně nejen po dobu výuky je také svého druhu připomenutím důležitých podmínek účinné výchovy.

Poslední dvě změny jsou čistě pedagogické. První pod heslem „návrat základního učiva do vzdělávacích programů“ připomíná známé americké hnutí z doby před 25 lety Back to Basics. V praxi to pro školáky na prvním stupni v mateřském jazyce znamená například každý den diktát a celkově zvýšenou orientaci na gramatiku a v matematice třeba důkladné procvičování čtyř základních operátorů.

Druhou výraznou pedagogickou změnu představuje častější hodnocení žáků, a to zejména formou testů: v prvním ročníku v září a v únoru, ve druhém pak v září; šesťáci pak budou takto hodnoceni v říjnu atd.

Cílem těchto bilančních hodnocení je „předjímat vzdělávací potřeby“ žáků a přizpůsobit jim výuku. Výsledky budou sice oznámeny i rodičům, nicméně jde hlavně a jen o včasné zjištění silných a slabých stránek žáka. Důraz na funkci zpětné vazby testového hodnocení pro žáka je kupříkladu znát z faktu, že testování v prvním ročníku SŠ je anonymní a výsledek patří jen studentovi.

Tahle připomenutí, ba přímo návraty (základní učivo a důsledné hodnocení vzhledem k jasným standardům) se vymykají našemu reformistickému diskursu o katastrofickém zaostávání našich žáků v „kompetencích pro budoucnost“ a absentující supervizi. Přes všechnu kritiku, která se na francouzské školství také snáší, se zdá, že dvě základní hodnoty – kvalita vzdělání a současně aspoň trochu rovnost šancí – nejsou zcela zapomenuty.

A co si myslíte vy? Diskuse (22 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Ivo Horák - Praha 3

Francouzský příklad Čtvrtek, 6.Září 2018, 18:56:49

Když jsem se v DR poprvé dočetl o změně v přístupu k užívání mobilů na francouzských školách, vnímal jsem to hned jako pozitivní signál. Nakonec jsem se však v tomto smyslu, proti názoru autora textu, k té jednotlivině nevyjádřil. Nyní však konstatuji, že komplexnější reforma, jak nám ji představil Stanislav Štech, je podle mne vskutku v souladu s potřebou a je vhodnou reakcí na příliš účelové (praktické) chápání role školství i na jeho již hodně zřejmé nedostatky. Snad také vhodnou odpovědí na přehnaný relativismus v "učebním procesu" (který se tu těšil v diskusích pod články se školskou problematikou nemalé podpoře).

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Škola jako konzerva? Sobota, 8.Září 2018, 09:21:20

Možná by nebylo špatné, pokud by pan Štěch přesněji charakterizoval slaměného panáka "českých reformistů".

Představa školy jako "izolovaného světa ve slonovinové věži, který nesmí být narušován vnějším světem" je jistě pozoruhodná a k diskuzi. Nicméně se zdá, že taková současná škola už je a má to konkrétní výsledky, jako že například 50% středoškoláků nerozezná reklamu od zprávy.

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/polovina-stredoskolaku-nepozna-rozdil-mezi-reklamou-a-zpravo/r~33db493eb1f511e895620cc47ab5f122/

Můžeme to samozřejmě brát jako důkaz kvality současné české školy, která se "rušivým světem" nezabývá. Možná by bylo dobré rozvinout psychologické hledisko, ze kterého "maximální soustředění na poznávací práci" (v českých školách se v drtivé převaze jedná o nárazové memorování absurdního obsahu učebnic) mimo "rušivý svět" rozvíjí žáky pro 21. století.

A ke konceptu "Back to Basics" - opravdu si myslíme, že klíčové pro dnešní žáky je narýsovat okraje a škrábat perem do sešitu? Nebylo by pro ně náhodou vhodnější naučit se pracovat s textovými editory, které dnes už na základě neuronových sítí precizně opravují gramatiku? Já neříkám, že se nemá učit gramatika, ale je opravdu otázka, na co klást důraz.

A ono "procvičování operátorů" zřejmě znamená mechanické drilování se postupů na řešení určitých typů příkladů. Nadrilovat se postup (a okamžitě jej zapomenout) je samozřejmě určitá dovednost, ale opět - je to to nejdůležitější?

Nejsem si jistý, jestli mají žáci chodit do muzea antikvární vzdělanosti (podle mě dost sporné), přičemž doma okamžitě (nepřipraveni a bezbrani, protože ve škole dělali okraje) vběhnou do digitální džungle sociálních sítí.

Když už akcentovat psychologická východiska, doporučuji nejnovější výzkumy, které analyzují lidský mozek a paměť a dospívají k závěrům, že lidský mozek není "skladná počítačová paměť", kam by se daly uložit znalosti. Pamatujeme si jenom to, co aktivně používáme. Individuální znalost je z velké části chiméra, daleko více opíráme se o kolektivní inteligenci lidstva atd. atd (viz The Knowledge Illusion: Why We Never Think Alone)‎

Představa, že zákaz mobilů navrátí "starou dobrou vzdělanost" je podle mého názoru konzervativní halucinací.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pan Karen sice ubezpečuje, Sobota, 8.Září 2018, 09:50:48

že neříká, že se nemá učit gramatika, ale přitom to říká …

Čili gramatiku ne (neboť máme automatické opravovače), fakta ne (neboť máme Google), a počítat jistě taky ne (máme přece kalkulačky).

Takže co vlastně? Že reklama není zpráva? Jistě, ve vyšším ročníku je mediální výchova důležitá, a stála by za mnohem delší diskusi.

Ale jako obsah 8 nebo 9leté školní docházky je to přece jenom trochu málo.

Ivo Horák - Praha 3

Sobota, 8.Září 2018, 10:21:28

Bylo by samozřejmě záhodno, aby středoškoláci reklamu od zprávy bezpečně poznali. Mám však obavu, že "závody ve zbrojení" by to nezastavilo, reklamy by se jen zase více připodobnily zprávám. Spíš než učit na školách o reklamě pomůže nastavit jí přísná pravidla. Zdatný kantor by samozřejmě mohl preventivně občas něco o "navoněné zdechlině" utrousit.

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Co učit Sobota, 8.Září 2018, 10:37:52

Je to složitější. Co se týká gramatiky, já osobně jsem přesvědčen (přestože se nejedná o můj obor), že onen strukturálně-lingvistický analytický přístup aplikovaný v české škole je absurdní. Za prvé nechápu, proč máme dělat z žáků malé lingvisty a za druhé si opravdu nejsem jistý, že na základě namemorovaných pojmů strukturální lingvistiky (větný člen, druh, vedlejší věty) někdo dokáže napsat větu gramaticky správně.

Nicméně učit gramatiku "izolovaně do sešitu" bez ohledu na existenci textového editoru automaticky opravující pravopis je podle mě anarchronismus.

Neříkám neučit fakta, říkám nebiflovat izolované informace (žáci se na základce učí, že labutě patří mezi vrubozubé - proč proboha?). Oni to stejně zapomenou, lidský mozek takto objektivně funguje. I kdybychom si stokrát mysleli, že znalost vrubozubých je nejdůležitější pro chaotickou digitální budoucnost, zcela prakticky a pragmaticky musíme pochopit, že to nemá smysl.

Ostatně jakým způsobem se dá "naučit fakt" je také zajímavá otázka.

Já netvrdím, že by se celou základku měla řešit reklama vs zpráva. Na druhou stranu si myslím, že je třeba definovat, co je pro současné děti důležité a to učit. A také si myslím, že pokud jim sebereme mobily a zavřeme je do sklepních tříd, tak to jejich vzdělávání rozhodně nepomůže.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Odstřihnutím žáka od vnějších vlivů Sobota, 8.Září 2018, 11:26:22

se tuším rozumí nerušené soustředění na vyučování v době od do, nikoli odstřihnutí od možnosti porozumět mimoškolním reáliím. Tudíž s tím, co podle mne sleduje zákaz mobilování ve škole, nemá neschopnost žáků rozeznat zprávu od reklamy vůbec žádnou souvislost.

Ivo Horák - Praha 3

In margine Sobota, 8.Září 2018, 11:28:8

Neříkám, že přes to "nejede vlak", ale žáci by se vskutku měli na základce dozvědět, že labuť patří mezi vrubozobé, holub mezi měkkozobé, bažant mezi hrabavé a havran, ač kráká, mezi pěvce.
Kde a kdy by se to měli taky dozvědět? Až uslyší od babičky: "Co na mě koukáš jako vejr? Teda jako sova?"

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čemu vyučovat? Sobota, 8.Září 2018, 13:36:9

Musím sebekriticky přiznat, že ta informace že "labuť patří mezi vrubozubé" je pro mě zcela nová a vzrušující. ;-)

Osobně jsem tady ale trochu na rozpacích. Na jedné straně musím přisvědčit panu Karenovi: nemohu stoprocentně vyloučit že jsem tu znalost o "vrubozubých" kdysi dávno prostřednictvím školní výuky dostal sdělenu, ale mezitím se naprosto vykouřila. Ta námaha (a ztracený čas) s jejím zapamatováním byla tedy skutečně vynaložená naprosto zbytečně.

Na straně druhé - i když člověk z toho mechanicky memorovaného většinu zapomene, tak přece jenom alespoň určitá základní kostra v paměti zůstane. A tak jedině díky tomu tehdejšímu školnímu "drilu" dnes vím alespoň tolik, že existuje nějaký rozdíl mezi sudo- a lichokopytníky. A především, právě díky tomu uchovanému základnímu znalostnímu vzorci si i dnes dokážu učinit určitou představu o tom, co to asi znamená, když se řekne "labuť je vrubozubá".

Takže jak řečeno, jsem tu trochu na rozpacích, a nechtěl bych se zcela jednoznačně a apodikticky přiklánět na jednu jedinou stranu.

Ovšem - a to souvisí i s tou konkrétní záležitostí schopnosti rozlišování mezi reklamou a zprávou - naprostým základem školní výuky by v prvé řadě mělo být zvyšování inteligence. Kdo se naučil inteligenci - ten už bude sám schopen rozlišovat pravé od falešného. A to nejen v oblasti reklamy ryze komerční.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 8.Září 2018, 13:53:30

To já si zas pamatuji, že labutě, kachny a husy patří mezi vrubozobé. Díky škole. Dávám přednost tomu mít ve věcech a jevech systém, nikoliv chaos.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Kdyby pan Karen nepohrdal znalostí faktů, Sobota, 8.Září 2018, 15:19:34

nepsal by třeba:
"Nedělal jsem žádnou hloubkovou analýzu, ale člověk nalistuje stránku v učebnici pro ZŠ a dozví se, že Jindřích Ptáčník (saský vévoda a východofrancký král) byl ve skutečnosti "německý panovník" (přičemž Německo vzniklo až v 19. století)."

„ve skutečnosti“ se výraz Německo či německý pro děje ranného a vrcholného středověku v historiografii používá běžně, například v skvělé sérii knih „Evropa středověku“, která vyšla v překladu, používal se i tehdy, ovšemže v jiném významu než pro moderní německý stát. Tu větu v učebnici asi nějaký historik psal.

Je nesmysl tvrdit, že lidé nejsou schopni si něco dlouhodobě pamatovat, naopak kapacita lidské paměti je ohromující. Kdo k sobě žádné znalosti nepustí, je odsouzen k tomu, aby se pohyboval v okruhu několika výkladových klišé, jako pan Karen.

Francouzské školství má jinou tradici než naše, je ovšem dobře si připustit, že celá plejáda francouzských intelektuálů je produktem elitních francouzských škol, které lenosti vstříc nevycházely. Například Sartre, Foucault, Jarry, Deleuze, Rohmer, Maritain, Maupassant chodili do stejného lycea, také Emmanuel Macron.

Foucault třeba vychází z obrovského korpusu znalostí, ne pouze z několika formulek. Celý svůj život se velmi konformně pohyboval v okruhu elitného školství jako student i učitel, poctivě plnil všechny jeho nesmírně náročné rituály.

Ta tradice jistě naráží na své elitářské meze, ale nelze se divit, že se Francouzům se nechce ji opustit ve prospěch toho, aby si děti ve škole hrály s mobily.

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Sobota, 8.Září 2018, 21:55:34

Jiří Kubička - problém je v tom, že mnou zmíněná problematická formulace evokuje v žákově historickém vědomí formovaném kvazi-palackého nacionalistickou pseudosyntézou českých dějin představu zlého Němce a tehdejší vychodofranckou říši ahistoricky spojuje s žákovou představou "něčeho jako dnešní Německo ale dřív". Klíčový je interpretační rámec, ve kterém žák ono vyprávění vnímá. Je třeba jít o krok dále za narativní "konvenci skutečnosti" u některých historiků, nehledě na to, že diskuze o "němectví" v raném středověku rozhodně není v historiografii vnímaná takto jednomyslně (což je ale v tomto kontextu zcela jedno).

Co se týka psychologických studií, uvadím zde knihu čerpajíci z řady studií, která přesvědčivě dokazuje, že lidský mozek si pamatuje převážně fakta, která může aktivně využít. Máte-li, pane Kubičko, jiné současné studie, dokládající "neomezenou paměťovou kapacitu typu počítačové paměti", rád svůj názor pozměním.

Ostatně, stále se domnívám, že část učitelů, intelektuálů a tvůrců vzdělávacích politik (včetně většiny diskutérů DR) pochází z minoritní skupiny nerdů (mým odhadem cca 5% populace) obdařených náhodou vzácnou encyklopedickou pamětí. Ze své perspektivy potom kladou na ostatní stejné nároky. Dvoumetroví považují neschopnost ostatních skórovat v basketbalu za lenost. Normální lidé si, přátelé, vrubozubé NEPAMATUJÍ! :) A je to naprosto logické a pochopitelné.

Ostatně zcela jednoduchým testem aplikovaným na absolventy základních škol a dejme tomu dvacetileté (když našprtání na maturitu vyšumělo) by šlo zjistit, kolik procent "faktografického učiva" v dlouhodobé paměti žáků zůstalo. Mým odhadem 5-10% maximálně. Vygoogluje někdo nějaký výzkum?

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Ještě k mobilům Sobota, 8.Září 2018, 23:00:43

Co se týka mobilů - rozhodně nechci vypadat jako nějaký bláznivý liberál. Jsem učitel (2 roky na střední, 2 na základce) a zneužívání telefonů při vyúce mě tak dráždilo, že jsem většinou mobily na začátku hodiny vysbíraval. Nicméně konzervativní frustrace není správným rádcem. Zakazováni mobilů zákonem v 21.století je kontraproduktivní. Pravidla pro využití technologií musí být v gesci škol. Umrlé vyučování založené na frontální prezentaci "faktů" s imperativem zpětného re-papouškování nezachrání...ani ten bič.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Karenovi Sobota, 8.Září 2018, 23:22:58

Mimochodem, Ludvíka II. Němce přejmenujete jak? Abyste se vyhnul té Palackého pseudosyntéze? Možná to působí příliš revolučně, ale co místo svévolné cenzury faktů vysvětlovat, jaký smysl Palackého mělo ono "stýkání a potýkání se slovanství s římanstvím a germánství, vesměs v oblasti duchovní" a jak daleko to má k nacionálnímu bludu?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 9.Září 2018, 07:16:49

Já bych byla pro, ať může každý chodit do jaké školy chce a učit se tam jak chce. Přesněji řečeno, u nezletilých, jak chtějí jejich rodiče.
Pokud nebudou chtít, ať se dítě učí letopočty a fakta, ať se je neučí a v dospělosti si to pak s nimi vyříká, proč to takhle chtěli a jaké měli k tomu důvody.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Vědět, že labuť patří do řádu vrubozubých, Neděle, 9.Září 2018, 10:33:32

není izolovaný fakt, není to údaj, že labuť má na zobáku vroubky. Aby to člověku dávalo smysl a mohl si to pamatovat, musí chápat,že zoologická systematika je třídění podle příbuznosti, ne podobnosti jako třeba dělení zvířat na masožravé, býložravé a všežravé.

Tučňák patří do nadřádu letců, i když nelétá, mravenečník se živí hmyzem. ale nepatří mezi hmyzožravce. Pro člověka, který nemá potřebu rozumět živé přírodě, jsou takové znalosti neužitečné, bez znalosti historie se také lze obejít, pro praktický život je důležitější umět vystavit fakturu. Ale civilizaci vybudovali lidé,kteří se zajímali i o to, co zrovna nepotřebovali.

Počítačová paměť stejně jako třeba knihovna je lidský výtvor a tudíž se lidské paměti v něčem podobá, v tom, že v ní můžete najít jen to, co je nějak indexováno a zařazeno do souvislostí. Když v digitální paměti něco smažete, tak to většinou zmizí jen když je to přepsáno jinými daty, do té doby se to dá najít speciálním softwarem, ovšem jen pokud víte, co hledáte. Fotografie se v počítači nehledají tak snadno jako texty, protože se zatím těžko indexují. Počátky sice jsou, ale třeba Google photos mi fotku pomníku Jošta Moravského v Brně zařadilo jako fotku slona.

Kdo nic neví, tak se nic nedozví. A samozřejmě na lidskou mysl působí i to, co člověk zapomněl.

Ivo Horák - Praha 3

Co chceme znát Neděle, 9.Září 2018, 10:34:32

Jak jsem vlastně již napsal v první větě svého příspěvku výše, nemyslím si, že by žák správně taxonomicky zařadit labuť umět nezbytně musel. Maximálně by měl o kousek blíž k horší známce z biologie. (Měl by ji moci ještě odvrátit třeba zaníceným vyprávěním o tom, jak je někdy třeba takové labuti pomoci, aby nezůstala chycená v ledu. I když u nás při vývoji klimatu...)

Já si prostě myslím, že žáci by takové věci měli poslouchat a opakovat (si) je. To, zda si konkrétní informaci budou pamatovat týden, měsíc, rok, deset let nebo osmdesát, to je nakonec možno nechat na nich.

Většinou jsme jako děti či dospívající poslouchali od prarodičů vyprávění o (početném) příbuzenstvu z té a oné strany nevím do jakého až kolena. Myslím, že většinu z nás to tenkrát dvakrát nebavilo. Znamená to však, že jsme to neměli (ve vhodný čas) slyšet?! Mnoho jsme si z toho nezapamatovali, nebyli jsme ostatně z "látky" zkoušeni, přece však něco utkvělo a i po dlouhé době si to znovu vybavujeme. Jen nás při tom mrzí, že jsme "byli hloupí" a vyprávění lépe neposlouchali, příp. nezaznamenali, a "stařečky" do pokračování a opakování nepovzbuzovali.

Vyprávění prarodičů, ale i dobrého kantora, máme ve vzpomínkách. Pozapomenutý obsah se stává výzvou k návratům k tématům, která moudří lidé uvážlivě zvolili za pro nás, v té které zemi, místě a rodině, podstatná.

Podívám se odpoledne na to, co psal Brehm o vrubozobých. Také bych si asi měl nechat udělat pořádný rodokmen.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Proč labuť Neděle, 9.Září 2018, 11:45:57

Pan Karen argumentuje tak, že nějaký údaj (vrubozubé, Frygii, Burgunďany) vytrhne ze souvislostí a pak poukazuje na to, že bez souvislosti nedává smysl. Každá jednotlivost je samozřejmě smysluprázdná, ale souvislosti bez jednotlivostí také. K čemu by Vám bylo vědět, že v bilogická systematika má třídy, řády, čeledě,rody, druhy atd., kdybyste u žádných druhů nevěděli, kam patří.

Jistěže to nemusí být zrovna labuť, ale labuť každý někdy viděl na rozdíl třeba od bělozubky nejmenší.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubíčkovi Neděle, 9.Září 2018, 11:47:5

Ono Brno je oříšek i pro lidskou inteligenci -- krokodýl, kterému se říká "drak", falický symbol, kterému se říká "orloj" a svého času tam říkali Haškovi "perspektivní politik". Lokální patriotismus tam vyjadřuje kandidát na radnici plakáty se sloganem: "Žiji v Brně dobrovolně."
A Vy byste vyčítal googlu takové malé nedorozumění.

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Fakta bez souvislostí Pondělí, 10.Září 2018, 10:37:58

Ano, samozřejmě, že česká škola vrší nesmyslné seznamy faktů bez jakýchkoliv souvislostí (viz telefonní seznamy autorů-děl) k maturitě.

Specificky v dějepisu se tradičně vrší takový nesourodý shluk, který se někdo pokouší propojit různými příběhy (nacionalistickými, patetickými, morálními, poučnými). Ale je to i v jiných předmětech. Atomizované obsahy předmětů jsou roztříštěné a fragmentární a nedává to žádný smysl.

Já tvrdím, že fakta, jejichž zapamatování se neváže k nějakému širšímu smyslu a aktivnímu (myšlenkovému) užití - rozvíjení kognitivního procesu , lidský mozek v době současného "cognitive overload" velice efektivně maže. A tvrdím, že takováta fakta tvoří 90% obsahu současného vzdělávání. To je špatné.

Ostatně - představa cenzury ve vzdělávání je také absurdní. Jakékoliv vzdělávání je cenzurou a brutálním osekáním "vědeckého poznání". Přičemž škola už dávno nemá být zjednodušeným přeříkáváním a předáváním dosaženého vědeckého poznání (předměty jako malé "vědičky "). Zase jsme někde padesát let v historii. Nehledě na to, že taková chemie je na úrovni počátku 20. století a že se v leckterých přírodních vědách učí něco, co už je dávno vědecky překonáno.

Pokud si neumíme odpovědět "k čemu přesně Ludvík Němec a proč" a které konkrétní kognitivní a myšlenkové kompetence pomocí Ludvíka rozvíjíme, je daleko vhodnější poslat celého Ludvíka k čertu a věnovat se něčemu jinému.

Ostatně současný RVP má ty kompetence a dovednosti jakž takž dobře zpracované "Ve vzdělávacím obsahu RVP ZV[2] je učivo chápáno jako prostředek k osvojení činnostně zaměřených očekávaných výstupů, které se postupně propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému a komplexnímu využívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí."

Stačí se podívat na taxonomii edukačních cílů - přes 90% spadá do kolonky A1 (zapamatovat - znalost faktů). Ale pole A1 je jenom jedno z 24 celkem. A "znalost faktu" je jedna ze čtyř (další jsou znalosti konceptuální, procedurální...)

file:///C:/Users/AMD/Downloads/Pedag_2004_3_09_Revize_274_283.pdf

Zkrátka - fakta se smysluplně dají využít jenom v určitém kontextu dosažení konkrétního vzdělávacího cíle (přičemž český RVP nedovoluje sloveso "znát" - tedy vyštěknutí "Ludvík - kdo?" "Ludvík - Němec, pane učitel" by sem asi nezapadalo).

Mám dojem, že místní diskutéři si pořád představují žáka jako prázdnou otevřenou nádobu, do které se musí důkladně naskládat systematizované vědecké poznání. To je nicméně hrubá mejlka.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Výuka dějepisu a otázka konceptu Pondělí, 10.Září 2018, 11:59:36

Svého času Hegel (a už jsou tomu nějaká dvě století) jako první autor vůbec přišel se zcela důsledným pojetím dějinného vývoje. Tedy že všechno se nachází v procesu vývoje - a to ne jenom v nějaké nahodilé časové posloupnosti, nýbrž že tento vývoj probíhá cíleně odněkud někam, od jednodušších, primitivnějších forem k formám komplexnějším, vyspělejším, uvědomělejším.

Jistě, Hegel za tento koncept všeprostupující teleologie, směřování k finálnímu stavu dovršeného sebevývoje jsoucna, musel zaplatit svým filozofickým idealismem, kdy za každým jednotlivým stupněm vývoje stojí a nakonec vše určuje jeho "Absolutní duch".

Ale bez ohledu na tento ryze idealistický, spekulativní prvek, jádro toho Hegelova pojetí vývoje je samo o sobě naprosto racionální, je to právě ta myšlenka vývoje veškerého bytí od forem méně vyvinutých, s nižším stupněm komplexity, s nižším stupněm organizace, s nižší schopností reflexivity, k formám ve všech těchto aspektech vyspělejším a pokročilejším.

V každém případě je možno prohlásit: pokud má mít výuka dějepisu opravdu nějaký vyšší smysl nežli jenom mechanické memorování historických dat, pak právě jenom na pozadí nějakého takovéhoto univerzálního vývojového konceptu.

Martin Profant - Praha 7

Samozřejmě Pondělí, 10.Září 2018, 15:21:50

Jistě, pokud nevite, proč byste měl učit o Ludvíkovi II., neměl byste o něm učit. Ale pokud to nevíte, bude nejlépe, když nebudete učit dějepis vůbec.
Chápal bych, pokud se vyskytne učitel dějepisu, který s ohledem na dotaci předmětu nebude mluvit o proměnách politcké mapy Evropy po válkách Karla Velikého, pomine christianizaci Čech a Moravy, vznik Blatenska atd. Ale učitel, který neví, proč by o tom měl učit, nebo neví, proč je v těchto dějích nepominutelný Ludvík Němec -- to to je hodně smutná figura.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

V bitvě u Fontenoy padl výkvět austrasijské šlechty. Pondělí, 10.Září 2018, 16:14:59

To je věta, která mi utkvěla v paměti jako zvláštní báseň.
Školní výuka mi o této bitvě nic neprozradila, ani o útvarech se jmény Austrasie, Neustrie atd. Pochytila jsem ji od tatínka, který byl absolventem klasického gymnásia.
Proč jsem to nakousla: Ta věta mě později párkrát přiměla, že jsem si vyhledala mapy Evropy z 8. a 9. století a těšila se z poznávání jejích podivuhodných proměn.
Myslím, že není pravda, že se z hlavy většina naučeného vykouří a že co tam zůstane, není k užitku.
Byla jsem kdysi nucena nabiflovat se Lorelei a jak se mi to potom hodilo ve společnosti vykulených domorodců na břehu Rýna!

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.