Chci přispět X

Stará a nová levice. Poznámky k diskusi, která se nekonala

Autor, rakouský marxista a velký příznivec československého reformního pokusu roku 1968 v textu z roku 1969 napsaném pro německý Zeit, vysvětluje, v čem tkvěl význam zdejších snah v evropském a světovém kontextu.

Ernst-fischer_cb

Ernst Fischer

25.08.2018 10:55

Ernstfischer_ktextu

V těch několika měsících své demokratické revoluce poznali Češi a Slováci štěstí. Repro DR

Ernst Fischer

Ernst-fischer_infobox

(1899-1972)


Patřil ke generaci středoevropských intelektuálů, kteří do dospělosti vstupovali na frontách 1. světové války a první politické zkušenosti získali v dělnických a vojenských radách poválečných revolucí. Levicový sociální demokrat, dramatik a literární teoretik emigroval po krvavě rozdrceném povstání proti Dollfussovu režimu v roce 1934 přes Prahu do Sovětského svazu.

V následujících letech prokázal v sovětském exilu pozoruhodnou schopnost spojovat literární talent a literárněhistorickou erudici s propagandou; obhájce moskevských procesů a čistek, funkcionář kominterny a po návratu v roce 1945 zřejmě nejvlivnější politik Rakouské komunistické strany. Věrný komunistické mocenské politice, ještě v roce 1956 obhajuje potlačení maďarského povstání, rozcházel se v padesátých letech stále zřetelněji s komunistickou kulturními politikou a doktrínou socialistického realismu.

V roce 1963 spolupracoval s Eduardem Goldstückerem na liblické konferenci o Kafkovi a jestliže ve svém tehdejším příspěvku žádal pro Kafku „pobytové vízum“ v socialistickém světě, pak on sám, rodák z Chomutova, získal přinejmenším právo pohostinného přátelství v československých událostech šedesátých let. Když v roce 1968 odsoudil sovětskou invazi do Československa a postavil se na stranu „socialismu s lidskou tváří“ proti „panzerkomunismu“ (Fischerův novotvar, u nás domestikovaný tuším A.J. Liehmem), mluvil s intimní znalostí věci.

Ve Staré a nové levici nabídl tento „starý muž staré levice” interpretaci Pražského jara z klasické marxistické perspektivy. Myslím, že stojí dodnes za čtení.

MARTIN PROFANT

Nová levice, jak se vytváří ve světě pozdního kapitalismu, není nějaký efemérní jev, pouhá móda, jak si mnozí myslí. Nikoli, jde o výraz hluboké společenské, politické, duchovní krize. To, co mají mladí rebelové společné, je tušení, že se v mlžném oparu blahobytu chystají katastrofy – nejen atomová válka, ale totální odlidštění.

Mnozí prchají do umělých rájů, přesto je dost těch, kteří vedou novou formu partyzánské války připravujíce totální revoluci. Mají zažité, že samotné ekonomické a politické převraty nedostačují, že se to neobejde bez kulturní revoluce, to jest bez osvobození člověka od prastarých norem a tabu, bez druhého stvoření člověka.

Když jsme se rozhodovali pro levici my, byla situace mnohem méně komplikovaná. Rozpor výrobních sil a výrobních vztahů, již zcela nepřiměřených, byl ještě stále reprezentován proletariátem, jakkoli již tehdy mohli významné proletářské vrstvy ztratit víc než své okovy.

Dělnická třída byla nesporně dějinný subjekt revoluční nutnosti. Sovětský svaz, první a jediná země, ve které dělnická třída svrhla kapitalismus, byl přes narůstající politické deformace vedoucí silou mezinárodního revolučního hnutí. Zdálo se, že světová hospodářská krize a fašismus ohlašují brzký konec kapitalismu, a to že mluví ve prospěch spojení všech pokrokových sil pro záchranu světa před pádem do barbarství.

Dnes už je vše jinak. Obrovský rozvoj výrobních sil v nejrozvinutějších kapitalistických industriálních společnostech, strukturální proměna dělnické třídy, nejen biologický, ale i sociální protiklad starých a mladých, revoluční průlom ve třetím světě, velmocenská politika Sovětského svazu a vznik velmi rozdílných forem společnosti, která už není kapitalistická, rozdílností, které vedly ke konfliktům mezi Sovětským svazem a Čínskou lidovou republikou a mezi sovětskou mocí a československým lidem – to vše vytvořilo zcela novou situaci.

Obrovský růst výrobních sil v nejrozvinutějších industriálních společnostech měl dva důsledky:

  1. Rychlý nárůst opravdových i falešných potřeb a jejich částečné uspokojování;
  2. Vzrůstající diskrepanci mezi nevyužitými možnostmi a společenskou realitou, která za nimi zaostává.
První důsledek vedl k dalekosáhlé integraci širokých mas do vládnoucího systému a ke křehoučkému „šťastnému vědomí“, jak to pojmenoval Herbert Marcuse, k reformistickému postoji. Druhý důsledek vyvolal rostoucí odpor vůči frustraci, rozpoutal boj o uskutečnění nevyužitých možností a vyvrcholil v poznání, že je potřeba totální převrat stávajícího (nejen ekonomických a politických poměrů), tedy v revolučním postoji.

Pořád ještě platí Marxův objev: rozhodující agens společenského vývoje je rozpor mezi vpřed se deroucími výrobními silami a retardujícími výrobními vztahy. V souhrnu oněch vpřed se deroucích výrobních sil ovšem získávají ty duchovní určující pozici vůči materiálním.

Kapitalismus je dokonale schopný přizpůsobit se materiálnímu rozvoji výrobních sil. S čím se nemůže vyrovnat, to jsou potřeby, které jdou za ty materiální, potřeby těch nejkvalifikovanějších a nejcitlivějších, totiž nevyčerpatelná produktivní (výrobní) síla fantazie.

Mocipáni se všemožnými prostředky snaží manipulovat fantazii a zahltit jí fakticitou. Osvobodit fantazii, aby mohla působit jako společenská produktivní síla, proto náleží k nejdůležitějším úkolům revolucionářů. L’imagination au pouvoir – „Moc fantazii!“, (Běžný český překlad „Všechnu moc imaginaci“ nelze v tomto kontextu použít – poznámka překladatele) heslo nové levice v Paříži. Většina starých stran a organizací disponuje hotovými doktrínami a programy a ničeho se nebojí tolik jako výbušné síly fantazie.

Nová levice v kapitalistických industriálních zemích bohužel v mnoha směrech nepochopila československé události, pohrdlivě odbyla revoluční humanismus jako revizionismus a ač sice neschvalovala vojenskou invazi, avšak nepřímo ji ospravedlňovala. Vyčítala nenásilné demokratické revoluci, která vznikla na základě již nikoli kapitalistických výrobních vztahů, že údajně nebyla revoluční, když ihned neustanovila systém rad.

Tito netrpěliví kritikové přehlížejí postupující proces vývoje, který byl nejprve bojem o reformy, a přesto přijímal stále více revoluční charakter. Boj o obnovu, který začali intelektuálové a postupně nacházel podporu u části stranického aparátu, narážel nejprve na nedůvěru vydatné části dělnictva, aby nakonec vyvolal v život takový svazek dělnické třídy a intelektuálů, jaký neměl a nemá obdoby.

Začalo to reformním hnutím; a s čím větším nasazením a uvědoměním se na něm podílely masy pracujících v podnicích, tím více se toto hnutí stávalo revolučně-demokratické. Změnilo se v druhou revoluci se stále zřetelnějšími prvky přímé demokracie, v přeměnu všech lidských vztahů.

Z mrzuté apatie lidí, z jejich pasivní rezistence a egoistického snažení o drobné privátní výhody se pozvedl lid do sféry solidarity, společenského zájmu, sebeurčení a otevřené laskavosti, na úroveň skutečného socialistického uvědomění. V těch několika měsících své demokratické revoluce poznali Češi a Slováci štěstí.

Ve shodě s novou levicí považuji americký imperialismus za úhlavního nepřítele. Ale právě tomuto imperialismu prokázalo sovětské stranické vedení invazí z 21. srpna 1968 tu největší službu.

Nejenom znovu stmelila znesvářené síly imperialismu a dodala očividné argumenty pro jejich antikomunismus, ale také odradila miliony antikapitalisticky cítících lidí a zničila v dlouhodobém horizontu největší šanci evropského socialismu. Masy pracujících lidí v nejrozvinutějších evropských industriálních zemích si nepřejí socialismus podle moskevského či pekingského mustru.

V československém vývoji roku 1968 jsou k rozpoznání četné rysy, které odpovídají tužbám evropských dělníků a intelektuálů. Jistě, nevznikl tu žádný model, který by se dal hotový dodávat až do domu, spíše mocný impuls pro jednu generaci. Pro generaci těch, kteří cítí antikapitalisticky, ale nestačí jim staré levicové partaje, které neví co si počít se svými zkostnatělými programy a stanovami; generaci těch, kteří si přejí plnou svéprávnost a sebeurčení.

Nejspíše jdeme vstříc totální katastrofě; to, co se proti ní chaoticky chystá, je totální revoluce. S krutou a doposud nevídanou důkladností se likvidují všechna tabu: ideologická, morální, sexuální. Nic z toho, co bylo tradováno, nemá nadále platit, v dobrém ani špatném.

Jak se to jeví, každý program zesměšňuje sám sebe, každé slovo se stává frází, každý čin rozporuje své ospravedlnění. Kdo by mohl očekávat od mladé generace, které se genocida ve Vietnamu prezentuje jako obrana svobody, okupace Československa jako mezinárodní pomoc, znásilnění jako normalizace, imperialismus jako princip internacionálního řádu nebo jako rozvojová pomoc, kdo by od této generace mohl očekávat, že by snad byla ochotná brát za platnou jakékoli hodnotu, uznat jako rozumné jakékoli pravidlo?

Odmítám teror, i zleva. Ale zastánci „civilizované války“ s napalmem a biologickými zbraněmi, ti hodnostáři, pro které není žádná rána z nemilosti vůči levici dost brutální, jsou zcela nedůvěryhodní pokrytci, když zatracují mladičké pachatele násilí jako vyvrhele lidstva.

My, staří mužové staré levice, jsme se neodtrhli od humanistické tradice – ale i my máme příliš často pocit, že když už riskneme použít slovo „humanismus”, měli bychom si pak vypláchnout ústa, protože ho příliš mnoho špinavých tlam zneužívalo k svatořečení gaunerství. Negace všech zákazů a přikázání, totální nihilismus, který fakticky zachvátil všechny oblasti – to může tu a tam vyděsit i ty, kteří jsou odhodláni k revoluci.

Ale pravděpodobně není jiný způsob, jak rozplést gordický uzel všeobecné represe a manipulace, a pravděpodobně takové totální „Ne” musí předcházet před převratem, jemuž není v minulosti podobného, který je mnohem víc než jen ekonomický a politický převrat, víc než přechod moci z rukou staré privilegované vrstvy do rukou té nové. Když nová levice s takovým důrazem mluví o kulturní revoluci, míní se tím právě, že se musí radikálně změnit nejen výrobní vztahy, dělba moci, sociální struktury, ale celý způsob života, aby se umožnilo sebeurčení každého člověka a aby se odstranila každá forma panství člověka nad člověkem.

Ale zbývá otázka: Neusilovala o totéž každá velká revoluce? A výsledek?

Lépe než kdy jindy dnes víme, že žádná revoluce nedosáhla cíl svého snažení, že uskutečnění bylo vždy zklamáním: rok 1789 nepřinesl svobodu, rovnost a bratrství, ale panství kapitálu a roku 1917 nevznikla beztřídní společnost, nýbrž panství byrokratického mocenského aparátu. Pokaždé, když se revoluční menšině podaří podnítit masovou akci, jsme konfrontování s problémem spontaneity a organizace.

Lenin ve své teorii revoluce podcenil spontaneitu, anarchističtí antiautoritáři ji přeceňují. Když si nějaká strana nárokuje výhradně pro sebe vedoucí roli, když tato strana ve jménu revoluční disciplíny povýší princip byrokratického centralismu na zákon, když si osobuje, že bude ze shora vše řídit, regulovat a organizovat, pak už v sobě revoluce nosí zárodek budoucího panství stranického aparátu. Revoluční hnutí proto musí dbát o to, aby mu nebylo stranickým aparátem oktrojováno organizační schéma, ale aby si spíše organizovalo svojí spontaneitu z vlastní iniciativy.

Na druhou stranu se každé revoluční hnutí ocitne v momentu, kdy už nemůže improvizovat a kdy je pro centralizaci sil potřebný určitý generální štáb, aby prosadil dvojvládí proti centralizované moci reakce, a nakonec uchopil veškerou moc.

Kdo ale uchopí moc? Ulice, jak to žádají mnozí anarchisté? Kdo je to ulice, jakou má houževnatost a jakou způsobilost založit nový řád, který by už nebyl autoritářský? Nebo masy?

Jak dlouho přežívají masy jako akceschopné organismy, kdy se rozpadnou a nechají se reprezentovat korporacemi? Jakým způsobem sjednotit přímou demokracii s výkonnými orgány, s institucemi a aparáty, které se nestanou nepostradatelnými přes noc?

Jako optimální řešení se nabízí co nejdůslednější systém rad. Avšak nezapomínejme: Ruská revoluce začala se systémem rad a výsledkem je panství byrokratického aparátu s formálním parlamentem, ještě bídnější než buržoazní parlamentarismus. Jde tedy o to, zajistit od počátku systém rad před vyprázdněním, před jeho odumřením jako pouhého slovního strašáku. Ale jak?

Všem odpůrcům pluralismu v nových společenských podmínkách, všem apologetům systému jedné strany oponuji: prostě už jen koncentrace moci v rukou jedné strany vede nevyhnutelně k deformacím systému rad a k moci jednoho mocenského aparátu. I rady mohou být k užitku jen tehdy, pokud se v nich odehrávají opravdové kontroverse, jen tehdy, pokud je možná opozice.

Odumření stran starého stylu si lze jistě co nejvroucněji přát. Avšak tyto strany a další tradiční organizace existují a nejeví pražádnou ochotu zemřít. Kritizovat je a odhalovat jejich dalekosáhlou integraci v buržoazně-kapitalistické společnosti, to je jedna věc.

Jejich čistě kvantitativním požadavkům na větší mzdy, více volného času, více sociálního zákonodárství, více konzumu, více aut, více hlučné nudy a komfortního odcizení čelí nová levice kvalitativními požadavky. Přesto: pokud nová levice nahlíží tyto staré strany a organizace souhrnně jako pevné součásti buržoazně-kapitalistické společnosti, jako neschopné změny, a proto jako nepřítele za všech okolností, pak staví barikády proti svým vlastním šancím.

Levicová taktika proto musí být extrémně pružná, od úsilí o dosažení pevného svazku nejrůznorodějších organizací a uskupení až k pokusům roztříštit zkostnatělé strany, aby se z nich vyrvalo, co v nich ještě žije – co tudíž nezůstává, jak to je. Nechci arogantně dávat nevyžádané rady, jen varovat před sebeizolací nové levice a připomenout, že existence starých levicových organizací, jakkoliv pochybných, se nepřekoná jen radikálními frázemi a že v těchto organizacích staré levice se vyskytují síly, které nejsou až do morku kosti integrované, nýbrž jsou schopny se změnit a nacházejí se uprostřed procesu takové změny.

Dokud přetrvávají křiklavé ekonomické protiklady mezi starými industriálními zeměmi a třetím světem, dokud není překonán tento nerovnoměrný rozvoj a není zajištěno uspokojování základních potřeb všech lidí ve všech zemích, dokud je svět rozdělen k prospěchu jednoho a škodě druhého, potud bude existovat panství člověka nad člověkem a moc si bude vynucovat zneužití, které je v její podstatě.

Jsem pro nesnášenlivost vůči všem formám útlaku, pokrytectví, násilnickému a svatouškovskému imperialismu – ale jsem také pro to, abychom se my na levici vzájemně neparalyzovali netrpělivostí a nesnášenlivostí. Měli bychom definitivně odvrhnout falešnou myšlenku monolitické levice a dospět k bojovému společenství všech levicových sil. Neobejdeme se bez odvahy ke konkrétní utopii, ale právě proto by bylo lehkovážné živit iluze.

Jen bojové společenství všech levicových sil umožňuje revolučně sjednotit svět ve vší jeho rozmanitosti. A tento sjednocený svět – lidstvo probuzené k vědomí sebe sama – představuje zároveň předpoklad toho, aby výsledky budoucí revoluce nebyly takovým zklamáním jako všech předchozích, aby konečně moc neměnila pouze svého vlastníka, ale aby odumřela.

Text publikovaný v Die Zeit č. 29, 18. července 1969 přeložil MARTIN PROFANT.


A co si myslíte vy? Diskuse (80 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sobota, 25.Srpna 2018, 14:40:46

Vlastně nejvyšším projevem uznání k tomuto - už tak starému, ale přece tak aktuálnímu a svěžímu - textu bude to, když se ponechá bez jakéhokoliv dalšího komentáře. Je tu vyřčeno prakticky všechno, a bylo by zbytečné, či spíše přebytečné k tomu ještě cokoli dalšího přidávat.

Snad jedině ta tehdejší bezpodmínečná víra v revoluci se dnes jeví poněkud příliš optimistická a entuziastická; ale to naprosto nic nemění na samotném faktu potřebnosti a nutnosti zásadní systémové změny, jiným slovem revoluce.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 25.Srpna 2018, 22:27:33

Já už na bojová společenství nevěřím.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Neděle, 26.Srpna 2018, 11:17:19

Fischerovo bojové společenství všech levicových sil by mělo "revolučně sjednotit svět ve vší jeho rozmanitosti." Ve vší rozmanitosti asi bojové splečenství sjednocovat nemohlo, protože k rozmanitosti světa patří i pravice.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sjednocený rozmanitý svět Neděle, 26.Srpna 2018, 12:20:10

Ano, bezprostředně má pan Kubička samozřejmě pravdu. Ten projekt "sjednocení světa pod praporem (rozmanité) levice" je sám o sobě rozporuplný. Svou logiku může mít jenom za podmínek ještě přetrvávajícího (v šedesátých létech) marxisticko-emancipačního étosu, spojeného s přesvědčením, že všichni lidé tohoto světa (s výjimkou nepatrné menšiny vykořisťovatelů) sdílí společnou motivaci o zřízení všeobecně spravedlivého, solidárního, humanistického světa, kde cílem a smyslem všeho bude sám člověk, v plném horizontu všech jeho bytostných schopností a potenciálů.

Ano, takováto představa všeobecně homogenního, společnou ideou dobra a humanity vedeného světa se skutečně ukázala být iluzí. Stejně tak jako se ukázala být iluzí křesťanská představa o "Království božím na zemi". Vždycky tady budou takoví, kteří nechtějí pospolitost, nýbrž individualismus, nikoli solidaritu, nýbrž dravost.

A nedá se nic dělat, ale naprosto měl pravdu už Hérakleitos, se svou centrální ontologickou tézí, že dokonalá harmonie (a tedy všeobjímající láska) na tomto světě nikdy nebude možná, že tady vždycky bude (a musí) být přítomna i druhá základní ontologická komponenta veškerého bytí, totiž síly negace ("nenávist"). (Ten samý princip ostatně v samotném závěru své "Markéty Lazarové" vyjádřil i Vladislav Vančura.)

Takže tedy: máme jednou provždy pohřbít ten projekt, ten sen o "sjednoceném světu ve vší jeho rozmanitosti"? A máme se jednou provždy smířit s tím, že tento svět zůstane roztržen na navzájem nesouvisející, vzájemně konkurující, vzájemně se potírající a vzájemně se nenávidící houfce, zájmové skupiny a názorové frakce?

Nežli bychom příliš rychle učinili takovýto závěr, vraťme se opět zpátky k Hérakleitovi.

On totiž říká dvě věci, které si vlastně navzájem odporují - a přesto jsou obě naprosto správné.

Na jedné straně jak řečeno on říká, že ten moment negace tady vždy musí být (jinak by naprosto ustrnul jakýkoli vývoj, zavládla by totální stagnace, a to sice právě v té všeobjímající homogenitě respektive lásce). I když tedy by v celém světě, v celém kosmu zvítězila a zavládla láska, harmonie - pak na úplném konci všech věcí, veškerého vývoje musí nastoupit ten moment absolutní negativity, aby opět dodal impuls pro nový cyklus, pro nový pohyb, pro další vývoj.

Takže tedy v tomto smyslu je ten moment negativity tím nejdůležitějším, naprosto konečným principem, který svět a vůbec bytí zachraňuje před naprostým znehybněním, a tedy zánikem.

Jenže: na straně druhé je to ten samý Hérakleitos, který tvrdí, dokládá a dovozuje, že v samotném procesu t v o r b y jsoucího světa je to naopak ten princip "lásky", princip homogenity, který je hodnotou vyšší a momentem progresivnějším - neboť je to právě on, kdo dokáže nesouvisející, protikladné části spojovat dohromady v jeden vyšší, integrovaný celek. On dokáže překonávat zdánlivě nepřekonatelné protiklady, a jedině tímto jejich spojováním, syntézou ve vyšší, homogenní celky dokáže vytvářet útvary, entity složitější, komplexnější, a tedy kvalitativně a vývojově vyšší.

A tak - co teď s tím? Jak řečeno, Hérakleitos zde tvrdí dvě věci, které si navzájem protiřečí, a přece jsou zcela evidentně obě naprosto správné.

Když se tedy podíváme zcela konkrétně na danou záležitost - je možno nějakým způsobem konec konců v jeden jediný provázaný celek spojit, zharmonizovat, zhomogenizovat celý tento svět? A to znamená: je možno přece jenom nějakým způsobem překonat ten odvěký protiklad mezi levicí a pravicí?

Jak první dílčí odpověď můžeme konstatovat: pravici jako takovou principiálně odstranit, zrušit možné není. V tomto ohledu má pan Kubička naprostou pravdu.

Nejen že to není možné z důvodů ryze objektivních (dejme tomu evolučně-psychologických); ale jak nám sděluje Hérakleitos, není to možné (a vůbec žádoucí) z hlediska principiálního, ontologického. Určitá míra negativity zde musí být provždy zachována, aby nezavládla stagnace.

Takže ten protiklad, to napětí mezi levicí a pravicí tady bude vždy.

Ale - to co je rozhodující, je to, v j a k é f o r m ě má tento protiklad přetrvávat; zda v podobě trvalého vzájemného sporu, zášti a nenávisti, anebo zda je přece jenom možno vytvořit nějakou formu jinou, kultivovanější, kde by sice zůstaly zachovány zásadní rozdíly v životních a světonázorových postojích, ale nicméně by zde v zásadě převládala půda pro vzájemné porozumění.

Zkusme si dát příklad z jiné oblasti: mužský a ženský princip také vždy budou odlišné, protichůdné, a ženský a mužský pohled se provždy budou lišit v názoru na to, jak řešit otázky a problémy života.

A přesto se zdá, že je možno vytvořit takové podmínky, že ten ženský a mužský princip sice nadále zůstávají rozdílné a protichůdné - ale že se nicméně podaří právě tuto rozdílnost spojit v jeden harmonující celek, kdy oba se navzájem více doplňují a obohacují, nežli se spolu sváří.

Takže o něco takového se do budoucna musí pokusit lidstvo jako celek i ohledně vztahu principů pravice a levice, pokud nechce zůstat stát na - o sobě velice primitivním - vývojovém stupni jejich neustálého vzájemného sváru a holé negace.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 26.Srpna 2018, 13:46:58

Někdy bohužel mívám jakýsi neblahý pocit, že existují i takoví levičáci, kteří si myslí, že oni se nemusí vůbec o nic snažit, nemusí na sobě pracovat nebo třeba mohou být i jakkoli sprostí, protože oni přece stojí na té správné straně "barikády" a tudíž samosebou jim jde o dobro.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Ernst Fischer k Maďarsku 1956 a a Československu 1968 Neděle, 26.Srpna 2018, 14:31:41

Na rozdíl třeba od Sartra v roce 1956 Sovětskou intervenci podpořil. Byl jeho odlišný postoj v roce 1968 důsledkem názorového vývoje? Nebo odmítal násilí jen pokud bylo proti těm, se kterými se mohl shodnout? Maďaři v roce 1956 chtěli svobodné volby, tak daleko to u nás nedošlo.

Tento článek nasvědčuje tomu, že Ernst Fischer se ani ke konci života demokratem nestal.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kdo je demokrat? Pondělí, 27.Srpna 2018, 12:44:20

Je nutno si uvědomit, že ty maďarské události v roce 1956 měly konec konců podstatně jiný charakter, nežli v Československu roku 1968.

Přestože původně ten maďarský vývoj také začal jenom snahami o demokratizování socialismu, velmi rychle se přeměnil v hnutí směřující jednoznačně k nastolení kapitalismu, a dokonce i s výraznými elementy fašismu. (Ten samý efekt se ostatně projevil i v roce 1989, kdy protesty proti vládnoucímu režimu někdy ze všeho nejspíše připomínaly pochody neonacistů.)

Takže jestli Ernst Fischer byl či nebyl demokrat? - To bychom se napřed museli dohodnout na tom, jaká je vlastně definice toho, "být demokrat".

Žádný přesvědčený komunista samozřejmě nikdy nemůže být "demokratem" v tom smyslu, že se národ u volebních uren rozdělí, rozeštve na nesmiřitelné názorové skupiny a frakce, a že nakonec to stejně vždycky vyhrají kapitalisté, protože drží ve svých rukou reálnou ekonomickou moc. Které se nakonec všichni musejí podřídit.

Přesvědčený komunista je "demokratem" v tom smyslu, že chce zavést společnost bezvýhradné existenční, materiální rovnosti všech se všemi. Kde nikdo nebude mít privilegované postavení vůči jiným jenom proto, že díky svému soukromému vlastnictví výrobních prostředků může vykonávat reálnou moc nad životy druhých.

Ta formální (buržoazní) demokracie skutečně nikdy nebude kompatibilní s demokracií substanciální; tedy s takovou demokracií, která se nespokojí jenom se samotnou existencí volební urny, nýbrž která hledí na reálný výsledek.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pravice a levice a princip lásky Pondělí, 27.Srpna 2018, 12:54:30

K tomu výkladu o vztahu politické (a ideové) pravice a levice z hlediska Hérakleitových ontologických principů "lásky" a "nenávisti", tedy integrace a rozporu, je možno připojit ještě tolik, že i zde vlastně nachází své uplatnění to biblické "miluj nepřítele svého".

Tato Ježíšova mravní výzva směřuje k tomu, překonat přirozenou averzi levice k pravici a naopak, a směřovat k pochopení nutnosti a nevyhnutelnosti vzájemné koexistence, přes všechny přetrvávající názorové rozdíly.

Martin Profant - Praha 7

Pondělí, 27.Srpna 2018, 17:27:31

Překládal jsem Fischerův text jako historický dokument a jednalo se mi o jeho hodnocení Pražského jara. Právě o hodnocení z pozice přesvědčeného komunisty, který prožívá definitivní zrušení ambivalence hnutí v jednoznačné pádu do panzerkomunismu.

Nicméně když už ho diskutující čtou jako aktuální text, dovolím si Fischera hájit v jedné věci:

Rozdělený svět

a) Z textu je zjevné, že se zde jedná o problém tiersmondismu, stačí se podívat o dva odstavce výše. Ostatně vedle třetího světa tu vystupuje jako specifická, do žitého světa stoupenců západní nové levice nepříslušející doména, i Československo.

b) Sjednocení světa ve vší jeho rozmanitosti znamená pochopitelně: s respektem k této rozmanitosti. Nejde o homogenizaci světa, ale o kantovské non singulorum, sed universorum --Fischerovo "lidstvo probuzené k vědomí sebe samého" je explicitní aluze na Kantovo Der Streit der Facultäten.

c) Proto se jedná o pouhé bojové či méně provokativně řečeno akční spojení sil usilujících o emancipaci. Tedy sil, které nespojuje jedna jediná ideologická doktrina jako spojovala komunistické hnutí. To mohlo o takové vedoucí úloze uvažovat jen proto, že bylo přesvědčené o roli proletariátu jako výsadního reprezentanta revolučního osvobození. Fischer teprve v roce 1968 výslovně připouští, že strukturální proměna dělnické třídy už toto přesvědčení učinila nehájitelným.

Unifikace není možná na úrovni "prvního" (industriálního pozdněkapitalistického) světa -- kde je třeba, aby kooperovaly různé levicové skupiny bez sektářských přehrad, a tím spíše už ne na úrovni různých světů -- reformní komunisté si, při stejném úsilí o lidské osvobození, nutně kladou v Československu 1968 jiné cíle a používají jiné, své situaci odpovídající prostředky než mladí rebelové v Paříži či Chicagu.

Nemyslím, že by k rozmanitosti světa nutně patřila pravice (a levice).

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

No tak hlavně že "úhlavním nepřítelem je americký imperialismus" Pondělí, 27.Srpna 2018, 20:49:16

A to tváří v tvář sovětské agresi v Československu.

Tihle západní bolševici, staří i noví, jsou všichni stejní, jako přes kopírák. Nic se nenaučili, nic nepochopili. Ani za těch 50 let - vlastně za 80 let, které uplynuly od paktu Hitler-Stalin.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Budapešť 1956 a Praha 1968 Pondělí, 27.Srpna 2018, 21:03:44

Děkuji panu Profantovi za překlad, skutečně nadčasový článek. Hodně mi z něj vyznívá, proč se vlastně západní establishment ani nepokusil do československých událostí zasáhnout. Byl by sám proti sobě.

A více se snažil zasahovat, i když nakonec nepomohl do událostí v Maďarsku o 12 let dříve. Podle některých seriózních úvah a svědectví totiž USA skutečně Maďarům slíbili vojenskou podporu, oni na ni reálně čekali.

Nemyslím si, jako pan Poláček, že Maďarské povstání mělo významné fašistické elementy. Je ale pravdou, že šlo na rozdíl od československého jara o skutečnou kontrarevoluci. Proto ho západní komunisté i komunističtí intelektuálové v Československu jednoznačně odmítli. Maďaři nechtěli po válce ani socialismus, režim jim byl jim po válce více vnucen. Také tam vyhrála Malorolnická strana, nikoli strana komunistická, i když v Československu komunisté po válce vyhráli na poválečném odsunu a košickým zákazem pravicových stran. Maďaři v roce 1956 chtěli spíše takový rakouský kapitalismus s lidskou tváří a neutralitou. Proto také mnozí komunisté prozřeli vůči SSSR až po roce 1968.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Homogenita, rozmanitost a boj za emancipaci Úterý, 28.Srpna 2018, 12:56:9

Ten zcela zásadní protiklad mezi ideou jednoty (pospolitosti) a ideou rozrůzněnosti (individualismu) skutečně není možno rozřešit jenom v čistě abstraktní (respektive akademické) úrovni.

Samozřejmě že každý jenom trochu rozumný příslušník levice vždy prohlásí, že nechce a neprosazuje nějakou absolutní unifikaci (respektive zglajchšaltování) ve smyslu totalitního režimu.

A na straně druhé i jenom trochu rozumný zastánce pravicového světonázoru uzná, že určitá míra jednoty, homogenity ve společnosti je nutná, nemá-li se to celé rozpadnout v nepřetržitý boj všech proti všem.

Ale naprosto rozhodující dělící linie jde právě podle postoje k té emancipaci.

Pro příslušníka pravice jakákoli emancipace končí výhradně s čistě osobním osvobozením. Cokoli dalšího považuje už naopak za oktrojování, za znásilnění jeho výhradní svobody dělat si všechno, co se jenom jemu samému zlíbí.

Oproti tomu (autentická) levice vychází z toho, že přesně naopak si každý n e s m í dělat všechno co se mu zlíbí - na úkor ostatních. Levice staví na prioritě principu odpovědnosti, zavázanosti vůči potřebám celku. A skutečná emancipace je pro levici dosažená až tehdy, když je člověk osvobozen nejen od útlaku ryze politického, ale i od reálného útlaku právě těch, kteří hlásají heslo "já si můžu dělat co se mi zlíbí".

To jsou ty dva zcela základní názorové a životní principy, které tu stojí proti sobě.

Jestliže tedy třeba takový Ernst Fischer hovoří o "revolučním sjednocení světa ve vší jeho rozmanitosti" - pak z této "rozmanitosti" automaticky vylučuje veškerou pravici. Do toho "revolučně sjednoceného světa" se pravice zcela principiálně nevejde; a tedy se do ní nevejdou ani všichni ti, kteří vyznávají pravicový světonázor. (Podle posledních průzkumů v české populaci je takových nějaká jedna třetina. A největší podíl - snad téměř polovina zastává názory "středové", které ovšem nakonec více inklinují k pravici, neboť akceptují kapitalismus a jeho politický systém.)

Takže ještě jednou: nějaký abstraktní poukaz na "rozmanitost" sám o sobě v žádném případě neřeší ten zcela fundamentální protiklad mezi pravicí a levicí. Tento rozpor je možno řešit buďto mocensky (tím že se prosadí jeden z obou principů na úkor druhého); anebo pak na mnohem vyšší úrovni, ve smyslu té Hérakleitovy syntézy protikladů.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Úterý, 28.Srpna 2018, 16:12:25

a) Svět a společnost jsou dvě různé věci.

b) Totalita společnosti je vždy nutně rozrůzněna, jde o to, zda se tato rozrůzněnost sjednocuje do celku hiearchicky, harmonicky nebo dialektickým sjednocováním protikladů, které může mít katastrofický průběh.

c) Nemůžete zrušit pravici, aniž byste zrušil levici. Můžete změnou poměrů zrušit levopravé štěpení politického spektra, ale pokud nepotlačíte pluralitu (a to Fischer výslovně odmítá), bude vždy jen ve prospěch jiných štěpení.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Jako člověk, který cítil k myšlenkám násilím ukončeného pražského jara 1968 sympatie, Středa, 29.Srpna 2018, 01:16:55

si po přečtení tohoto článku říkám, že je možná vlastně dobře, že ti Rusové nakonec v srpnu přijeli.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Rozmanitost a sjednocení světa Středa, 29.Srpna 2018, 11:28:24

Ad a): čím pak se vlastně tak zásadně liší "svět" od "společnosti"? Kde pak máme nějaký svět m i m o samotnou lidskou společnost?...

Ad b): Tu variantu "dialektického sjednocování protikladů" jsme doposud ještě neměli příležitost zažít; je tedy přinejmenším velice předčasné spekulovat o tom, že by mohla mít "katastrofický průběh".

Ad c): Ale jistě, vždyť to je přesně to o čem mluvím. Pravici není možno odstranit, dokud levice zůstane - pouze - levicí. Jestliže tedy Fischer požaduje "sjednocení celého světa", ale na půdě ryze levicového hnutí, pak je to automaticky kontradictio in adiecto.

Pokud má zůstat zachována "rozmanitost světa" - pak nevyhnutelně zůstane zachován i principiální protiklad, střet a boj pravice s levicí - a není tedy možno tento svět sjednotit.

A naopak: pokud má být tento svět sjednocen na bázi levicových idejí, pak to automaticky předpokládá totální eliminování pravice - a tedy vylučuje onu "rozmanitost".

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ad b) dialektické sjednocování protikladů a jeho možný katastrofický průběh Čtvrtek, 30.Srpna 2018, 10:16:30

Protiklad názorů Marxových a Weberových se nyní (katastroficky) sjednocuje v kulturním marxismu. Jen si nejsem jist, zda jde o sjednocování dialektické...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 30.Srpna 2018, 12:02:21

To je přesně ono, pane Nusharte. Dialektika (pravá) - to jsou ta nejvyšší patra filozofického myšlení, dialektická syntéza je vrcholný akt vývoje, kdy zdánlivě nesmiřitelné protiklady jsou přece jenom propojeny v jeden jediný, organický a funkční celek. Dialektika v tomto smyslu opravdu není, když se jenom nějaké dvě různé věci hodí do jednoho hrnce, a pak se to nechá trochu povařit s tím, že ta výsledná kaše se už přece jenom nějak nechá jíst.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Čtvrtek, 30.Srpna 2018, 15:23:23

A) Ano, spousta věcí není mimo lidskou společnost (tedy ony nejsou mimo lidskou pospolitost, ale pro potřebu diskuse přijmu Vaše jinak nepřijatelné rozšíření slova společnost)-- jazyk, umění, věda, vykořisťování člověka člověkem například.
Přesto si myslím, že byste našel málo těch, které by neudivilo tvrzení: "Prostituce je totéž, co společnost." (přestože prostituci jinak než jako společenskou instituci nenajdete a pravděpodobně bylo toto tvrzení hájitelnější než vaše svět = společnost).

B) Pokud jste opravdu nezažil dialektické sjednocování protikladů, máte docela chudý život. Nezažil jste například sjednocování individuálního a nadosobního v lásce, sjednocení formy a látky v umění atd.

c) Nemá smysl, abyste opakoval stokrát totéž, pravdou se to proto nestane. Doložte to. Ukažte, protiklad levice a pravice -- tedy protiklad, který historicky známe nějakých dvěstěpadesát let a který se udržel tak dlouho jen protože ho používáme metaforicky -- představuje "principiální protiklad" konstituující svět. Anebo, abyste to měl o něco snažší, ukažte, že lze smysluplně vymezit slova "levice" a "pravice" jinak než kontextuálně, že má vůbec nějaké použití mimo moderní západní společnost a jej deriváty, že má nějaký transhistorický rozměr.


Josef Poláček - Manuální pracovník

Co je dialektický protiklad? Pátek, 31.Srpna 2018, 10:48:19

Pane Profante, opravdu nevím o tom že by vztah mezi formou a obsahem ("látkou") v umění kdy skončil nějakou katastrofou, s výjimkou snad toho že pokud se tento vztah nezvládne tak vznikne šeredný kýč. ;-)

A ostatně mám velice zásadní pochybnosti o tom, že by tento vztah mezi formou a obsahem (speciálně v umění) byl vztahem skutečně dialektickým, totiž ve smyslu navzájem se vylučujícího, dynamického protikladu.

Je sice fakt že Hegel velice usilovně rajtoval právě na tom vztahu-protikladu mezi formou a obsahem; v rámci jeho systému to ovšem mělo svůj smysl, protože on tyto mody lidského ducha pojímal důsledně jako čistě logické kategorie, kdy jedna kategorie jako taková ovšem stojí v opozici vůči kategorii opačné.

Ale pokud opustíme tento umělý svět Hegelovy ontologické logiky a vrátíme se blíže k realitě, pak je jen stěží možno nahlédnout, proč by v procesu umělecké tvorby obsah uměleckého díla měl principiálně oponovat formě, když naopak tato je právě tím - jediným - nástrojem, kterým je možno tento obsah vyjádřit. Jedině a pouze pro š p a t n é h o umělce může být obojí ve vzájemném protikladu, když on chce vyjádřit určitou myšlenku jako obsah, ale je neschopen pro tento obsah nalézt respektive vytvořit adekvátní výrazovou formu.

--------------------------------------------

Co s pak toho vztahu levice a pravice týče: pane Profante, měl jsem svého času plány na dost zásadní projekt právě s dokazováním toho, že tento vztah - a protiklad - je principiální, přinejmenším evolučně (ne-li už přímo ontologicky) podmíněný, a tedy zásadně nezrušitelný. A tedy řešitelný právě jenom prostřednictvím pravé dialektické syntézy. Ale vzhledem k tomu že (už zase) nemám reálnou možnost mé myšlenky někde publikovat, tak jsem tento projekt musel stornovat. A důkaz v této záležitosti tedy v tuto chvíli opravdu nemohu dodat, jedná se o příliš složitou záležitost nežli aby bylo možno ji v dostatečné míře rozebrat jenom v rámci diskuse.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Partyzánská válka a kulturní revoluce Neděle, 2.Září 2018, 15:22:39

"... je dost těch, kteří vedou novou formu partyzánské války připravujíce totální revoluci. Mají zažité, že samotné ekonomické a politické převraty nedostačují, že se to neobejde bez kulturní revoluce, to jest bez osvobození člověka od prastarých norem a tabu."

Když to napíše přívrženec kulturní revoluce, je to pravda a je to v pořádku. Když ale totéž napíše odpůrce kulturní revoluce, jsou to konspirační teorie.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Neděle, 2.Září 2018, 16:35:28

Musel byste, pane Nusharte, dodat nějaký projev odpůrce kulturní revoluce z doby vzniku historického textu Ernsta Fischera, abychom mohli posoudit, jestli se dá označit za konspirační teorii.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Proč, paní Zemanová? Neděle, 2.Září 2018, 18:21:53

Myslíte, že ten historický text už nemluví k současnosti?

Pan Poláček soudí, že ten text je stále aktuální.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Protože, pane Nusharte, Neděle, 2.Září 2018, 19:45:40

není důvod si myslet, že ani další historické texty nemohou být stejně aktuální jako ten, o kterém je řeč.
A navíc, dobový odstup umožňuje posoudit, jaké predikce měly váhu a jaké ne.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Tak třeba tento článek odpůrce kulturní revoluce Helmuta Schelskyho vyšel v roce 1971: Pondělí, 3.Září 2018, 00:33:17

https://deliandiver.org/amp/2009/11/jak-odstranit-system.html

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pondělí, 3.Září 2018, 08:48:19

Skvělé, pane Nusharte. Přesně to jsem měla na mysli.
Jak to tedy vypadá dnes? Kdo se cítí vítězem a kdo poraženým v zápase o odstranění "systému", jak dopadá partyzánská válka připravující totální revoluci, která se neobejde bez kulturní revoluce, to jest bez osvobození člověka od prastarých norem a tabu, bez druhého stvoření člověka?
V podstatě tu máme dva pohledy:
Z perspektivy levice převládá pocit roztříštěnosti, marginalizace, zmaru. Kapitalismus se zdá být přes všechny turbulence v zásadě neotřesitelný, změna systému v nedohlednu a nový člověk taky.
Z opačného pólu lze vidět vítězství "kulturní revoluce" na celé čáře. Pochod institucemi byl nanejvýš úspěšný, levicoví aktivisté se zmocnili veřejného prostoru, ovládli Evropskou unii, terorizují pomocí tzv. politické korektnosti své odpůrce a označením za rasisty a neonacisty je kriminalizují.
Vlastně je tu ještě pohled třetí, v současnosti velmi oblíbený:
Politika /nové/ levice není pro kapitalismus vůbec nebezpečná, dokonce je v mnoha ohledech v plném souladu se zájmy velkého kapitálu, zejména co se týče migrace.
A tak to máte.
Ani po padesáti letech nejste vítěz, ať se vrtnete na kteroukoli stranu, protože velkokapitalista nejste a nebudete. V každém případě toužíte zničit "establišment", ať už si myslíte, že je ve vleku kapitálu anebo kulturně levicových šílenců.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Já s Vámi úplně souhlasím, paní Zemanová. Pondělí, 3.Září 2018, 09:14:52

Ještě jedna věc je ale na těch dvou článcích zajímavá:

Ernst Fischer i Helmut Schelsky, ač každý z opačné strany "barikády", se shodují na tom, co děje (teď bez ohledu na to, kdo vítězí). V takovém případě to tedy asi nemůže být konspirační teorie.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

No a jako to tedy vidíte vy, pane Nusharte? Pondělí, 3.Září 2018, 10:00:54

Vítězí nová levice, ač se cítí být ve svých cílech poražena a zatlačena do marginální pozice?

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pondělí, 3.Září 2018, 10:28:50

Abych vám to usnadnila, prozradím vám nejdřív svou pozici v této věci.
Jsem středopravý liberál a humanrightista /© Klaus/. Konstatování zmaru cílů nové levice mi nepůsobí žádné duševní trauma, ale ve vzdoru proti varovným příznakům návratu fašismu je každý spojenec dobrý.

Martin Profant - Praha 7

Heleně Zemanové Pondělí, 3.Září 2018, 12:05:5

On je přeci jen určitý rozdíl mezi tím, co vyjadřuje sousloví "nová levice" a tím, co "kulturní levice". A hlavně je zde problém kontinuity.

Ta nová levice, kterou oslovoval Ernst Fischer, prohrála.
Poprvé v úctyhodném boji, který ohodnotil Richard Rorty (, který neměl ani novou, ani kulturní levici nijak rád) jako záchranu USA před pádem do fašizoidního režimu. To byla porážka, kterou mohla -- více v Evropě než v USA -- zúročit a nejen na dlouhém pochodu institucemi také zúročila.
Podruhé svoji integrací s progresivistickým liberalismem. Fetišizace postupných cílů, přijetí represivního osvobození respektujícím stávající princip reality mšní levici v karikaturu. Z emancipace žen se tak například stává emancipace těch úspěšných:

"Úspěšné ženy vyvolávají poptávku po sofistikovaných domácích spotřebičích a servisních službách (školky, agentury pořádající dětské oslavy, manželští a rodinní poradci, pečovatelé
o prarodiče atd.) proměňujíce tak někdejší užitečnou nespolečenskou práci svých babiček (a jejich chův, služek a kuchařek) ve společenskou práci přispívající rok od roku více k růstu HDP. A etablovaná společnost jim vychází vstříc: stále striktnější pravidla politicky korektních institucí zabraňující sexuálnímu harašení je chrání před redukcí na bezduché sexuální objekty, státy vypisují granty na projekty slaďování profesního a soukromého života, určují se kvóty zastoupení žen v řídicích a politických funkcích (kvóty, které definují postavení nadpoloviční většinu populace jako menšiny). Vše pod spolehlivým zastřešením stále pevnějšími skleněnými stropy."

Odpuste mi nešvar autocitace z vlastní knihy. Jinak, abych v tom nejel sám: https://www.dissentmagazine.org/online_articles/progressive-neoliberalism-reactionary-populism-nancy-fraser
ale to tuším neodkazuí v diskusích poprvé.

Ta druhá porážka je mnohem vážnější než první. Odmítat dosažené cíle je na první pohled potrhlé, naivní pokus o regres k zapomenutému lidu (či třídě) míří do žumpy fašismu a navíc jsou nová i kulturní levice zaseklé v technopesimismu zděděném po třicátých letech dvacátého století. To s ní sdílím, ale vím, že je to slepá ulička.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pondělí, 3.Září 2018, 12:39:50

Z hlediska pana Nusharta i dalších, kteří by v článku, co kdysi napsal Helmut Schelsky, rádi viděli naplnění temného proroctví, jsou tuším rozdíly mezi novou a kulturní levicí nepodstatné.
O tom je ten druhý pohled na věc, pohled na vítězící levicové šílence.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Zemanové - moje pozice Pondělí, 3.Září 2018, 13:34:13

To je těžká otázka, paní Zemanová, protože ta otázka zároveň tak nějak vyslovuje předpoklad, že je možno vybírat ze dvou možností jednu správnou.

Připadá mi, že je to podobná situace, jako kdyby se někdo ve třicátých letech ptal, zda jsme buď pro stalinistický Sovětský svaz, nebo pro hitlerovské Německo.

Pokud bychom ale opustili předpoklad pouze dvou možných odpovědí, pak bych snad formulovat svoji pozici mohl.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

K tomu, kdo "vítězí" - zda nová levice nebo navracející se fašismus - bych podotkl toto: Úterý, 4.Září 2018, 13:36:49

1. Samotný tento konflikt je prospěšný pro toho, kdo chce destabilizovat Západ.

2. Může být alespoň vnímán jako prospěšný těmi, kteří chtějí odstranit stávající systém a o tom, co potom, zatím příliš nepřemýšlejí,

3. Konflikt může být vnímán jako prospěšný "z hlediska zájmů velkého kapitálu". ((viz Nancy Fraserová: "Ve své americké podobě se progresivní neoliberalismus opírá o spojení hlavních proudů nových sociálních hnutí (feminismu, antirasismu, multikulturalismu a LGBTQ) na straně jedné a sofistikovaných, "symbolických" odvětví, jakož i byznysu založeného na službách (Wall Street, Silicon Valley a Hollywood) na straně druhé. V této alianci jsou progresivní síly na jedné lodi se silami kognitivního a finančního kapitalismu, kterým - jakkoliv to možná nebyl úmysl - nakonec vtiskli své charisma." (https://www.dissentmagazine.org/online_articles/progressive-neoliberalism-reactionary-populism-nancy-fraser) Na stejný text odkazuje pan Profant.))

--------------------

Řekl bych tedy, že konflikt nové levice a navracejího se fašismu (s ohledem na zmíněné body 1 - 3) může být nejpravděpodobněji prospěšný spíš tomu, komu prospěšný je, než tomu, kdo ho jako prospěšný vnímá. To ale nic nemění na tom, kdo ten konflikt v rámci svých (ať už skutečných, či pouze domnělých zájmů) může podporovat a vyvolávat.

-----------------

Z hlediska těchto skutečných či pouze domnělých zájmů je tedy úplně jedno, na kterou stranu se postavíme, důležité je pokračování konfliktu.

Z hlediska našich zájmů je pak důležité, zda ten konflikt zvládneme utlumit. Postavit se v něm na jakoukoliv stranu (ať na stranu "stalinistického Sovětského svazu", či na stranu "hitlerovského Německa") v našem zájmu není.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Úterý, 4.Září 2018, 17:36:25

"Stalinistický Sovětský svaz" a "hitlerovské Německo" odkazují k mému předchozímu příspěvku, nikoliv doslovně k současné mezinárodní situaci.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pane Nusharte, Úterý, 4.Září 2018, 19:09:20

moje otázka nezněla, jestli vítězí nová levice anebo navracející se fašismus, ale jestli se podle vás povedlo, k čemu vyzýval Ernst Fischer a čeho se obávali lidé jako Schelsky, anebo jestli je tzv. nová levice taková, jak se sama vidí, tzn. neúspěšná a roztříštěná.
Je to sice taky v podstatě buď-anebo, ale nemusíte se přiznávat k sympatiím k žádné straně současných konfliktů.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Původní otázka zněla: Středa, 5.Září 2018, 09:54:0

"Vítězí nová levice, ač se cítí být ve svých cílech poražena a zatlačena do marginální pozice?"

Zda někdo "vítězí", nebo zda se mu "povedlo dosáhnout cílů, které si v minulosti vytkl", to je podle mě totéž (pokud tedy cílem bylo vítězit - což předpokládám), jen je to jinak řečeno.

-------------------------------

Ptáte se tedy, zda se "podle mě povedlo to, k čemu vyzýval Ernst Fischer a čeho se obávali lidé jako Schelsky, anebo zda je nová levice neúspěšná a roztříštěná", tedy taková, jak se sama vidí.

Když si někdo (nová levice) vytkne cíle, které jsou z principiálních důvodů nerealizovatelné, pak samozřejmě musí být zklamán vždy, tedy se sám vidí jako neúspěšný. ((Principiálně nerealizovatelným cílem v textu Ernsta Fischera je, "aby konečně moc neměnila pouze svého vlastníka, ale aby odumřela" - tedy "odstranění každé formy panství člověka nad člověkem".))

To ale automaticky neznamená, že takovýto, v nějakém okamžiku neúspěchem zklamaný jedinec (tedy zklamaná nová levice), nebude vyvíjet činnost, která podle jeho přesvědčení k těmto (z principu nerealizovatelným) cílům má vést. ((Mám zde na mysli samozřejmě tu činnost, na níž se Ernst Fischer a Helmut Schelsky ve svých protichůdných pohledech shodli, k níž Ernst Fischer vyzývá a před níž Helmut Schelsky varuje.))

Tato činnost samozřejmě společnost nějakým způsobem ovlivní ((a o to mi jde a před tím varuji)), což ale není vůbec v rozporu s faktem, že ke svému principiálně nedosažitelnému cíli ta činnost vést nemůže.

---------------------------

K čemu tedy vlastně vyzýval Ernst Fischer a co se (podle mě) "povedlo", nebo to alespoň probíhá:

Vyzýval ke kulturní revoluci a k osvobození člověka od všech prastarých norem a tabu (ideologických, morálních, sexuálních) a k jejich likvidaci. Nemá nadále platit nic z toho, co bylo tradováno. Jsou to tedy výzvy "k totálnímu nihilismu, který představuje způsob, jak rozplést gordický uzel všeobecné represe a manipulace".

Dále Ernst Fischer vyzýval k odumření zkostnatělých stran starého stylu a k jejich roztříštění - to také probíhá, byť to má trochu jiné důsledky než předpokládal.

Vyzýval k "nesnášenlivosti vůči všem formám útlaku, vůči násilnickému a svatouškovskému imperialismu" - i tato nesnášenlivost je zřetelná.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Tato činnost samozřejmě společnost nějakým způsobem ovlivní ((a o to mi jde a před tím varuji))" Středa, 5.Září 2018, 10:41:12

Důsledkem té "činnosti" je i ten vzestup fašismu.
Touto extrémní "činností" se tedy proti fašismu nelze bránit, naopak je tím (jako reakce) vyvoláván.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 5.Září 2018, 12:08:37

Co kdybychom ta "prastará společenská tabu" nazvali prostě po biblicku "zákonem"? Hned by nám bylo jasné, že "zákon" nelze zrušit, aniž by napřed v lidech zvítězil Ježíš.
Část levice se ovšem chybně domnívá, že samotné zrušení "zákona" přinese něco úžasného.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Možná se (liberální) levice domnívá, Středa, 5.Září 2018, 12:32:23

že zrušením "zákona" v lidech zvítězí ještě někdo jiný? Nebo něco jiného?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 6.Září 2018, 14:42:3

Paní Hájková, ten Váš výrok že "zákon nelze zrušit, aniž by napřed v lidech zvítězil Ježíš" je vlastně opravdu vynikající, a to právě vzhledem k (současné) levici.

Přeformulujme si tu větu obecně: jestliže má být zrušeno něco, co ve své době vykonalo svou pozitivní funkci ale už je přežilé, pak je napřed nutno, aby zde byla vytvořena nová pozitivní substance.

Jinak řečeno: není přípustné bořit staré, dokud tu nemáme alespoň nějakou základnu pro vytvoření něčeho lepšího.

A ta klíčová otázka teď zní: má současná (radikální) levice takovouto pozitivní substanci - anebo ale jenom boří, aniž by to staré (staré mravy, stará tabu) dokázala nahradit něčím opravdu pozitivním?

Na tuto otázku asi nebude odpověď nijak jednoduchá. Jistě, počínání mnohých radikálních levičáků spadá do té kategorie druhé - tedy revoltuje se proti všem normám, zvykům, proti všem "tabu", jenom proto že je vyznává "reakční" měšťanská / (či maloměšťácká) společnost.

Ale: znamená to opravdu, že tu novou levici můžeme paušálně zavrhnout jako spolek nezodpovědných buřičů a bořičů? - Vždyť si jenom připomeňme, že to byli velice radikální (západoevropští) Zelení, kteří jako první projevili odpovědnost vůči životnímu prostředí - zatímco ta zpohodlnělá (malo)měšťácká společnost se svým konzumismem to životní prostředí beze všech skrupulí systematicky devastovala.

A stejně tak práva žen, práva dětí, práva všech živých tvorů - s tím vždycky přišla p r á v ě a pouze ta "nezodpovědná" radikální levice, nikdo jiný.

Takže jak řečeno, rozhodnout danou otázku o tom, jestli ta "nová levice" přichází s nějakým vlastním, substanciálním projektem pravého žití, nebude nijak jednoduché.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Vždyť si jenom připomeňme, že to byli velice radikální (západoevropští) Zelení, kteří jako první projevili odpovědnost vůči životnímu prostředí." Čtvrtek, 6.Září 2018, 17:26:1

"A stejně tak práva žen, práva dětí, práva všech živých tvorů - s tím vždycky přišla p r á v ě a pouze ta "nezodpovědná" radikální levice."

Práva dětí, ano ano... a také právo na sex s dětmi, s tím také první přišli pokrokoví a radikální (západoněmečtí) Zelení.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 7.Září 2018, 10:15:27

Přesně jsem věděl, pane Nusharte, že s tímhle vyrukujete. Upřímně řečeno - tohle už hraničí s vyloženou ničemností.

Tehdejší - počáteční - Zelení, to bylo velmi nesourodé hnutí, které nemělo ještě řádnou organizační strukturu, a které dokázali pro určitou chvíli infiltrovat i vyložení devianti. Je to samozřejmě ostudným momentem hnutí Zelených, že se s tím tehdy nedokázali hned vypořádat - ale vidět z celého toho emancipačního hnutí j e n o m a pouze tohle, to už je opravdu příznakem argumentační ubohosti.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 7.Září 2018, 10:17:22

Je to - pro srovnání - přesně to samé jako kdyby se celé české husitské hnutí zavrhlo jenom proto, že i v jeho rámci vznikla skupina či sekta chiliastů, kteří ten skupinový sex také provozovali.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Promiňte, nevěděl jsem, že to o tom sexu s dětmi a straně Zelených se nesmí říkat. Pátek, 7.Září 2018, 16:47:12

Ještě jednou se omlouvám.

Ivo Horák - Praha 3

Pátek, 7.Září 2018, 17:10:41

Míváme sklon považovat současné poměry za odpradávna (a jednou provždy) dané. Přitom stačí trochu zavzpomínat, nejlépe nahlas, jako já včera u kamaráda, a hned odhalíme, jak moc se změnilo i jen za deset let, natož za dvacet, třicet nebo padesát. Způsob života, realita, očekávání, záležitosti skoro na pořadu dne a naopak tabuizované, vše se posunulo a změnilo. Náhled na to, kdy a jak děti seznamovat se sexuální problematikou, jak k nim přípustně vyjadřovat svou lásku, kdy je vhodný čas pro začátek sexuálního života, kdo se hodí k zasvěcení mladistvého, jak pohlížet na homosexuální a pedofilní chování, to vše a další nemělo v minulosti univerzální podoby a vývoj nebyl (a není) dopředu zřejmý. Přehlížet tuto skutečnost a atakovat s gustem pro to katolickou církev nebo Zelené je většinou … trapně účelové.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Proč by se to nesmělo říkat, pane Nusharte? Pátek, 7.Září 2018, 17:46:23

Ale vy už jste řekl, resp. napsal, několikrát, a už to všichni víme. Pokud jde o mě, věděl jsem to dokonce ještě předtím, ale teď už to spolehlivě vědí opravdu všichni.
Tak doufám, že jste spokojen. A hlavně to už ale prosím vás víckrát neopakujte.

Martin Profant - Praha 7

JIřímu Nushartovi Pátek, 7.Září 2018, 17:47:22

Ono se obecně nemá lhát a šířit pomluvy, to byste vědět měl.
O legalizaci sexu s dětmi zelení nikdy nemluvili.
Vy podle všeho máte na mysli několik politiků na zemské úrovni, kteří byli otevření myšlence, že zoufalou situaci mladistvých bezdomoveckých prostitutů, obvykle drogově závislých, zhoršuje tvrdá kriminalizace a tabuizace, která brání jak diskusi, tak shromažďování údajů o postižené skupině. Chtělo to odvahu a velkorysost, ale s deviací -- jak o ni mluví pan Poláček -- to má velmi málo společného.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Takže se o tom opravdu nesmí mluvit, pane Kolaříku? Pátek, 7.Září 2018, 17:50:56

Jinak bych panu Profantovi připomněl, jak to skutečně bylo.

No nedá se nic dělat... nesmí, tak nesmí.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Ale mě je to úplně jedno, dělejte, jak myslíte Pátek, 7.Září 2018, 17:57:24

A nepředstírejte pokrytecky, že si opravdu myslíte, že já tady mám právo někomu něco zakazovat.
A že vy jste tady ten ublížený, jehož názory jsou umlčovány. Zrovna vy, s vašimi řvavými dryáčnickými nadpisy na tři řádky, vy, jehož příspěvky tvoří někdy nejméně polovinu všech příspěvků za ten den.
Jste pokrytec až na půdu, pane Nusharte.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Tak to panu Profantovi vysvětlete třeba Vy sám, pane Kolaříku. Pátek, 7.Září 2018, 18:01:45

Pan Profant o tom evidentně nic neví.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pátek, 7.Září 2018, 18:08:15

Jenomže mě to zase vůbec nezajímá.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pátek, 7.Září 2018, 18:18:48

Já myslel, že jste humanista a bojujete proti nepravostem.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pátek, 7.Září 2018, 19:27:58

Do komunálního programu Zelených v Göttingenu se v roce 1981 dostala teze, že sexuální vztahy mezi nezletilými a dospělými osobami by za určitých podmínek neměly být trestné.
Jaké podmínky to měly být, se mi nepodařilo zjistit, ale vy to určitě víte přesně, pane Nusharte. Seznamte nás s tím. Pan Kolařík to snad projednou ještě vydrží.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Zemanové Pátek, 7.Září 2018, 19:45:55

https://de.m.wikipedia.org/wiki/Pädophilie-Debatte_(Bündnis_90/Die_Grünen)

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Pátek, 7.Září 2018, 19:58:48

Ano, "nevím" , co se píše v bulvaru a wikipedii. Zkuste to někdy s kvalitními zdroji.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Pátek, 7.Září 2018, 20:17:0

Možná mi něco uniklo, ale nedočetla jsem se nic jiného, než že existoval návrh na úpravu §174 a §176 spolkového trestního zákoníku. Tam je mnoho odstavců, takže jsem na tom jako předtím a nevím, co vlastně ti zvrhlíci navrhovali po věcné stránce a od čeho se strana Zelených distancuje.
Omlouvám se ostatním diskutérům, že jsem taková šťoura, ale pedofil ani zastánce zneužívání dětí opravdu nejsem, jen mám pocit, že ta věc byla možná hrubě zjednodušena a že když někdo zamává transparentem s nápisem Fuj pedofilii! všichni sklapnou a víc je nezajímá, i když některé argumenty mohly být racionální.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Omlouvám se, je to moc dlouhé a z německé Wikipedie. Pátek, 7.Září 2018, 21:18:16

Tady je to tedy stručně v mateřštině a Česká televize snad není bulvár (jako německá Wikipedie):

https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1095865-zeleni-v-80-letech-uvazovali-o-legalizaci-pedofilnich-praktik

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

To nic, pane Nusharte. Pátek, 7.Září 2018, 22:26:10

Mohl jste říct rovnou, že to nevíte.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Zemanové Sobota, 8.Září 2018, 00:36:28

Pan Profant nepovažuje německou Wikipedii za kvalitní zdroj, nabízím mu tedy ČT24.

Pokud Vás i nadále zajímá, za jakých podmínek neměly být sexuální vztahy mezi nezletilými a dospělými osobami trestné, můžete se na ten web ČT24 podívat i Vy. Píše se tam toto: "Na sjezdu strany v roce 1985 v Severním Porýní-Vestfálsku zazněl požadavek legalizace sexuálních vztahů mezi dospělými a nezletilými za předpokladu, že nedojde k násilnému zneužití."

Odpověď na Vaši otázku je tedy: Sexuální vztahy mezi nezletilými a dospělými osobami neměly být považovány za trestný čin "za předpokladu, že nedojde k násilnému zneužití". Píše se to i na té německé Wikipedii: Za předpokladu, že nebude použito násilí a nebude zneužít vztah podřízenosti.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Profantovi Sobota, 8.Září 2018, 01:03:45

"Vy podle všeho máte na mysli několik politiků na zemské úrovni, kteří byli otevření myšlence, že zoufalou situaci mladistvých bezdomoveckých prostitutů, obvykle drogově závislých, zhoršuje tvrdá kriminalizace a tabuizace, která brání jak diskusi, tak shromažďování údajů o postižené skupině."

-------------------

Ne, nemám na mysli Helmuta Kentlera.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Sobota, 8.Září 2018, 08:07:49

Stále znova -- on nestačí útržek novinové zprávy.
Helmut Kentler nebyl regionální politik Zelených, tudíž ten Vámi citovaný odstavec sotva mohl být o něm.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

"Na sjezdu strany ... zazněl požadavek ..." Sobota, 8.Září 2018, 08:33:10

Tak tak. Někdo se přihlásil do diskuse, a vystoupil s tím, co měl na srdci.

Co tam máte dál, pane Nusharte? Toto už je opravdu otravné.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Dál tu máme ten problém pestré stravy. Sobota, 8.Září 2018, 09:15:49

Soudruzi z tábora komunismu zvláštního určení na Soloveckých ostrovech přišli s návrhem na zavedení zdravější vegetariánské stravy.

Já myslím, že je to plně v duchu politiky zkvalitňování života našich pracujících a mohli bychom to schválit. Co, pane Kolaříku?

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Čili můžeme udělat závěr Sobota, 8.Září 2018, 09:25:22

že tvrzení pana Nusharta, že západoněmečtí Zelení přišli s právem dětí na sex, je lživé.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ano, já bych to takhle schválil Sobota, 8.Září 2018, 09:34:57

a nezapomeňte ještě dát do zápisu, že ten problém s pestrou stravou je vyřešen.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Právo dětí na sex bychom tedy mohli uzavřít (pane Kolaříku) a můžeme přejít k dalšímu bodu. Sobota, 8.Září 2018, 09:52:55

Tím je právo na sex s dětmi.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Tvrdit, že strana zelených prosazovala právo na sex s dětmi Sobota, 8.Září 2018, 11:00:13

na základě toho, že někteří její členové navrhovali začlenit do programu jistou /nepotvrzenou/ úpravu znění některých paragrafů trestního zákona, je eufemisticky řečeno přehnané.
Z toho, co z té diskuse prosáklo, se nejspíš jednalo o beztrestnost sexu s nezletilými jedinci /z věkové kategorie definované zákonem/, kteří nejsou se sexuálním partnerem v žádném vztahu, implikujícím nedobrovolnost.
To je samozřejmě velmi diskutabilní uvažování vzhledem k převládajícímu pohledu naší civilizace na věk, odkdy je jedinec schopen rozpoznat následky svého rozhodování a jednat samostatně, ale není podle mne úplně nelegitimní. Čas od času se návrhy na posunutí věkové hranice pro definici trestného činu zneužití mladistvých objevují i v dnešní době a do souvislosti s pedofilií, což je věc velmi specifických sexuálních preferencí, to nikdo soudný nedává.
Ti zelení Němci měli smůlu, že se tam souvislost s osobami, podezřelými z pedofilie, vykonstruovat dala.
To je vše, co jsem k tomu chtěla dodat.

Ivo Horák - Praha 3

Asociace Sobota, 8.Září 2018, 13:03:57

Předesílám, že v předmětné problematice rozhodně nejsem žádný novátor, natož revolucionář a že kdosi kdesi onu epizodku petrifikoval z nevůle k ekologicky orientované politice. Přece bych však podotkl, že každá doba má své převládající postoje i praxi. Zkrátka, Oscar Wilde by postihu, který zažil, byl dnes jistě ušetřen, zatímco Hans Christian Andersen by naopak mohl mít v současnosti problémy, jež neměl v 19. století.

Skoro osmnáctiletý mladík, jenž má přítelkyni, umí si vydělat peníze, cestuje po světě, leze třeba po skalách a je trestně odpovědný (vztahují se na něho nižší sazby), si nemůže koupit plechovku piva. Zdá se nám to jako samozřejmost, ostatně nějakým emancipačním snahám tu nečelíme. Bylo tomu tak (a bude) vždy?

Píši o tom, abychom si uvědomili, že "šílené" mohou být i návrhy, jež činíme, schvalujeme a pochvalujeme si nyní.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"... jak pohlížet na homosexuální a pedofilní chování, to vše a další nemělo v minulosti univerzální podoby a vývoj nebyl (a není) dopředu zřejmý." Sobota, 8.Září 2018, 23:32:23

2014: Nizozemský klub pedofilů Vereniging MARTIJN obhajuje právní a společenské uznání sexu mezi dospělými a dětmi.

Klub podá v říjnu stížnost na porušení práv pedofilů k Evropskému soudu pro lidská práva. Stěžuje si na zákaz činnosti, o kterém rozhodl loni v dubnu národní Nejvyšší soud Nizozemí.

http://www.ceska-justice.cz/2014/07/nizozemsti-pedofilove-se-obrati-k-evropskemu-soudu-pro-lidska-prava-doufaji-ve-zruseni-zakazu-sveho-klubu/

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 9.Září 2018, 12:30:12

V Anglii byl až v roce 1885 (!) přijat zákon, kterým se hranice pro legální styk s mladistvými prostitutkami zvyšovala z 13 na 16 let.

Když se český král Jan Lucemburský ženil s Eliškou Přemyslovnou, jen krátce předtím započal čtrnáctý rok svého věku.

Takže jak vidět, mnohé věci jsou opravdu velmi relativní...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 9.Září 2018, 12:50:19

V 19. století mohli snoubenci v Rakousku Uhersku uzavírat sňatky od 14 let. Samozřejmě jen se souhlasem rodičů nebo poručníků. Plnoletost, kdy se mohli ženit a vdávat bez jejich souhlasu, byla až od 24 let.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Možná vám, pane Nusharte, Neděle, 9.Září 2018, 17:29:26

ještě nikdo neprozradil, že člověk může být celý život pedofil /což znamená, že ho sexuálně nevzrušují pohlavně dospělí jedinci, ale děti/, a přesto tento fakt sám o sobě neznamená, že páchá něco nezákonného.
Statistiky naproti tomu vypovídají, že pohlavního násilí na dětech se častěji dopouštějí lidé, jejichž sexuální preference jsou většinově považovány za normální, neboli jde o heterosexuály.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Paní Zemanová, Neděle, 9.Září 2018, 17:53:34

ale proč někdo musí vědět, co toho či onoho jedince pohlavně vzrušuje, pokud se ničeho špatného nedopustí?

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Nikdo to pochopitelně vědět nemusí. Neděle, 9.Září 2018, 18:24:44

Ale lidi se většinou potřebují se svým trápením někomu svěřit. Od toho jsou například psychoterapeuti. Anebo jedinci stejně postižení.
Z celkem pochopitelných důvodů /obava z morálního odsouzení/ to taky až na výjimky o sobě veřejně nikdo nehlásá.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Paní Zemanové Neděle, 9.Září 2018, 18:33:34

Proč hned útočíte na mě osobně? Nemůžete přece vědět, co mi kdo "prozradil" či "neprozradil".

Přečtěte si nejprve ten článek na www.ceska-justice.cz, a pak na mě třeba můžete útočit.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Dobrá, pane Nusharte, omlouvám se. Neděle, 9.Září 2018, 18:59:29

Budu tedy předpokládat, že už vám to někdo prozradil.
Nevím ovšem, jak s tím souvisí článek, který se týká něčeho jiného, než je život pedofilů, kteří nikomu neubližují, snaží se zvládat své city a touhy a nechodí s nimi na veřejnost.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Domnívám se, paní Zemanová, Neděle, 9.Září 2018, 19:04:26

že političtí aktivisté využívající odlišných sexuálních orientací pro své (politické) cíle dělají těmto lidem s menšinovými sexuálními orientacemi spíše špatnou službu. Celý ten koncept "změny kulturní hegemonie" vyvolá spíše podráždění nežli pochopení a přijetí, o které by mělo jít především.

Pokud budete mít čas, přečtěte si článek Matěje Metelce "Levice proti lidu". Nemám nic proti menšinám, o kterých zde Metelec píše, jsem ale proti cíli, ke kterému mají být menšiny podle tohoto levicového článku použity.

Ostatně už Kant říkal, že máme používat lidství v sobě i ve druhých pouze jako účel a nikdy jako prostředek.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 10.Září 2018, 14:03:22

Ono by vůbec neškodilo, pane Nusharte, kdybyste si tuto Kantovu mravní maximu sám vzal k srdci. Neboť to Vaše "lidství" mívá velice často velmi nesnášenlivý, agresivní charakter.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Úterý, 11.Září 2018, 01:40:49

Myslíte jako, že nesnáším marxismus, ale miluji marxisty?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Vezměme si tedy k srdci Kantovu chladně racionální mravní maximu, a to přesto, Úterý, 11.Září 2018, 09:58:6

že "zdejší zastánci liberální demokracie jsou evidentně rozhořčeni tím, že tuto definuji jako systém principiální nezodpovědnosti jednotlivce vůči jakýmkoli vyšším hodnotám."

--------------------------

"... je v té základní myšlence liberální demokracie něco více, nežli právě ono řečené "hlavně když si každý může dělat co se mu jenom zachce"?...

Ovšem - poté co se tento princip zavede v praxi, tak se velice rychle zjistí, jaké to má důsledky: lidé se začnou chovat jako utržení ze řetězu.
(...)
A tak se najednou honem začnou stavět "mantinely". Náhle se objeví, že ono to s tou naprostou svobodou není tak úplně jednoduché. A že když se lidem poskytne takováto "totální svoboda", a nepřidá se k tomu nic dalšího, tak je efekt přesně ten samý, jako když se svého času otevřela Pandořina skříňka. Ty špatné lidské vlastnosti jsou vždycky silnější než ty dobré, a tak se jako první vyderou na povrch.
(...)
Liberální demokracie člověka nestaví před ž á d n o u otázku svědomí. Ta mu dává a poskytuje jenom to "utržení se ze řetězu"; ale nestaví před něj - jako nutnou protiváhu - žádnou odpovědnost, (...)

... "mantinely" pak nutně chápeme jenom jako svoje omezení. Není tu tedy dán vlastní vnitřní náhled své vlastní odpovědnosti vůči celku, vůči vyšším hodnotám, vyšším principům. Protože tady právě žádný "vyšší princip" neexistuje.
(...)
To je právě a přesně to, co v novodobém liberálním státě naprosto odpadá. Odpadá to, a sice naprosto bez náhrady. V liberálním státě si každý může být podle libosti čím se mu jenom být zachce, může zastávat - a veřejně prosazovat - i naprosto deformované názory a principy, ...
(...)
bez jakýchkoli omezení se navenek vyvalí všechen hnus a špatnost, která je uložena v člověku.
(...)
A právě tady je naprosto rozhodující, jestli je tady vedle těch zákonů přítomen ještě nějaký další princip regulace. Princip, který sice lidem - jakožto jednotlivcům - nebere jejich osobní autonomii; ale který jim přesto nepovoluje dělat všechno k čemu je strhávají jejich přízemní vášně, jejich egoismus.
(...)
Protože ten základní existenční princip liberální demokracie je právě stále to jedno a jediné: "Dělej si co se ti zlíbí..."
(...)
A v liberální demokracii jde přece nakonec jenom o to, aby si každý sám hledal s v é v l a s t n í štěstí - a tedy výlučně svůj vlastní osobní prospěch.
(...)
Svoboda n e n í svévole... svoboda musí být v souladu s dobrými mravy, s principem dobra vůbec."

To jste napsal Vy, pane Poláčku!

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 11.Září 2018, 10:39:39

A co má být, pane Nusharte?...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.