Turecká opozice cítí příležitost. Proti Erdoğanovi nasadila silného kandidáta

František Kalenda

Erdoğan má před nedělními volbami překvapivě silného protikandidáta: bývalého učitele fyziky a jeho prominentního kritika Muharrema İnceho, který chce Turecko opět sblížit s Evropou. Jejich souboj však nebude probíhat v rovných podmínkách.

Turecká opozice je před parlamentními a prezidentskými volbami 24. června silnější, než se očekávalo. Důvodem je kromě spojení opozičních stran hlavně dynamická kampaň kandidáta Republikánské lidové strany (CHP), Muharrema İnceho, kterému se alespoň podle průzkumů podařilo vyšachovat dříve favorizovanou nacionalistku Meral Akşenerovou přezdívanou "vlčice".

Právě İnce má nyní nejvyšší šanci postoupit do druhého kola prezidentské volby, pokud současný prezident Recep Tayyip Erdoğan nedosáhne rovnou na padesátiprocentní výsledek. V přímém souboji se stávající hlavou státu se jej pak zavázali podpořit opoziční kandidáti včetně uvězněného kurdského lídra Selahattina Demirtaşe.

Silná kampaň

İnce je bývalým učitelem fyziky a dlouholetým poslancem za CHP. V politice proslul jako výtečný řečník a jeden z nejtvrdších Erdoğanových kritiků. Jeho nominace hlavní opoziční stranou řadu pozorovatelů překvapila, očekávala se spíše kandidatura předsedy CHP Kemala Kılıçdaroğlu. İnce v minulosti působil nezávisle a nejednou přímo odporoval stranickému vedení. Z principiálních důvodů například nehlasoval pro zrušení imunity kurdských poslanců a pranýřoval jejich uvěznění.

Ukazuje se, že to byla dobrá volba. İncemu se daří na předvolební shromáždění lákat několikatisícové davy, a to i v kurdských baštách na východě nebo v konzervativních částech země. Pomáhá mu přitom nesporné charisma, v parlamentu vybroušené rétorické dovednosti, zdůrazňovaný prostý původ a v neposlední řadě otevřená ruka skupinám, jež měly k CHP historicky daleko — tedy k  věřícím muslimům a právě Kurdům.

×
Diskuse
June 23, 2018 v 22.22
Zkouška pro Erdogana, Turky, a možná i pro nás.
Kurdové tvoří asi čtvrtinu obyvatel Turecka (podle kurdských zdrojů 21,5 ze 79,5 milionů) a o výsledku voleb asi nakonec rozhodne to, zda se Erdoganovi podaří ve velkém výsledky zmanipulovat, či případně zabránit potenciálně protierdoganovským voličům se jich zúčastnit. Volební místnosti v kurdských oblastech jsou přesouvány do míst kontrolovaných tzv. vesnickými gardami (kurdské milice vytvořené tureckou tajnou službou pro boj proti PKK) a obavy z provokací a manipulací jsou hlavně mezi příznivci HDP, které jde o překročení 10% hranice. Vzhledem k tomu, že šanci na překročení této mety mají pouze tři aliance, je výsledek HDP pro odstavení AKP od moci zásadní.

Jestli má opozice šanci záleží na její schopnosti zabránit alespoň manipulacím s výsledky a případně mít o nich důkazy. Podmínky jsou pochopitelně nerovné, volební akce HDP jsou často pod různými záminkami dokonce i rozháněny. Erdogan se snaží sebe prezentovat i jako úspěšného vojevůdce, ale zejména změny, které nastaly v dobyté oblasti Afrínu, múže být varováním nejen pro Kurdy, ale i samotné Turky. Právě to může nakonec od AKP odradit část dosavadních voličů. Incemu by se nakonec mohlo podařit Erdogana porazit, jeho volba byl možná rozhodující tah.. Vzdá se ale v takovém případě Erdogan dobrovolně? A pokud ne, co na to Západ?
JP
June 24, 2018 v 12.36
Obávám se, že všechny položené otázky je nutno zodpovědět negativně.

Ergodan se moci dobrovolně nevzdá, a manipulacím účinně zabránit možno není. A ani Západ proti tomu nemůže nic udělat.

Jedině za okolností, kdy by byl Erdogan ve volbách poražen naprosto jasným, až přímo drtivým rozdílem hlasů, by bylo možné, že tu moc opravdu předá; ale s takovýmto naprosto nezpochybnitelným vítězstvím opozice není možno počítat.