Chci přispět X

V Erdoğanově síti

Kritici tureckého prezidenta Erdoğana v Německu čelí zastrašování a útokům, na kterých se podílejí kriminální gangy napojené na tureckou vládu. Vytvářejí se paralelní struktury cizího státu, omezující bezpečnost a svobodu německých občanů.

Turecký novinář Hayko Bağdat žije v Německu od roku 2016, kdy spolu s mnoha dalšími opozičními žurnalisty a akademiky opustil Turecko v oprávněné obavě z perzekucí, jimž by byl v rodné zemi vystaven. V Německu našel svobodný prostor pro vystupování, ne však bezpečí. Jeden z poslanců opoziční turecké strany HDP Bağdata varoval, že se nachází na černé listině Erdoğanova režimu a hrozí mu likvidace. Tak jako řadě dalších kritiků tureckého vládce.

Bağdat při svých pravidelných veřejných vystoupeních (má svou vlastní stand up show) nosí neprůstřelnou vestu zapůjčenou policií. Pod policejní ochranou jsou i další Turci a Kurdové žijící v Německu nebo Němci tureckého původu. Novinář Can Dündar, někdejší šéfredaktor tureckého listu Cumhuriyet, nejezdí taxíkem, protože byl napadán a ohrožován taxikáři tureckého původu.

Policie chrání od roku 2016 i Cema Özdemira, významného politika strany Zelených. Hrozby smrtí obdržel poté, co v Bundestagu hlasoval pro uznání genocidy Arménů. Z téhož důvodu má policejní ochranu i poslankyně za stranu Die Linke Sevim Dağdelenová. Hakan Taş, berlínský (a otevřeně homosexuální) zastupitel rovněž za stranu Die Linke, byl napaden na ulici neznámými útočníky, obdržel rány do obličeje a nadávky „zkurvysyn“ a „zrádce vlasti“. Důvodem, bylo, že Taş kritizoval protidemokratický vývoj v Turecku za Erdoğanovy vlády.

Advokát a bývalý poslanec za Zelené Memet Kılıc poskytl při azylovém řízení poradenství kurdskému starostovi, který uprchl do Německa. Brzy nato mu kdosi vzkázal, že si na jeho syna počká před školou, do které chodí. Výhrůžky mailem a na sociálních sítích dostává Memet Kılıc pravidelně.

Cem_oezdemir_dpa_990x660_mPolicie již třetím rokem chrání i Cema Özdemira, který obdržel výhrůžky smrtí. Özdemir mluví o „paralelních strukturách cizího státu“ působících v Německu. Foto WNH Ajans

Cem Özdemir mluví o „paralelních strukturách cizího státu“ působících v Německu. Bezpečnostní orgány o nich vědí jen málo a nedokážou před nimi německé občany a exilové Turky a Kurdy ochránit. Režim v Ankaře přitom využívá k boji proti svým kritikům v Německu tamní tureckou menšinu. Pod tlak se tak dostávají především prominentní kritici, a to jak kurdského a tureckého původu, tak třeba i moderátor Jan Böhmermann, který se proslavil ostrou kritikou prezidenta Erdoğana.

Stále více ale i běžní občané. Například komunální politik s tureckými kořeny za Zelené, který se měl účastnit veřejné debaty o politické situaci v Turecku. Před akcí si ho zavolali stranou a varovali ho, aby neříkal nic nevhodného. Vědí, kde bydlí a jeho rodina by nemusela být v bezpečí. Ať se nespoléhá na to, že mu německé úřady zajistí bezpečnost. Dotyčný raději ten večer skutečně nic nevhodného neříkal a nepřeje si zveřejnit své jméno.

Osmani přicházejí na scénu
Důležitou roli přitom hraje gang „rockerů“ tureckého původu, kteří si říkají Osmani Germánie https://de.wikipedia.org/wiki/Osmanen_Germania (Die Osmanen Germania). Navenek vystupují jako boxerský klub, ve skutečnosti se ale věnují kriminální činnosti, obchodu s drogami a se zbraněmi. V současnosti probíhá ve Stuttgartu soud s osmi členy skupiny, jsou obviněni z pokusu o vraždu, pokusu o zabití, obchodu s bílým masem, drogami a zbraněmi, loupežného přepadení a omezování osobní svobody.

Osmani pěstují kontakty s tureckými pravicovými extremisty (Šedí vlci – Bozkurtlar, v Německu se k nim hlásí přes 18 tisíc lidí). Existuje dostatek indicií také pro to, že „Osmani“ pracují v zájmu turecké vlády a za svou činnost dostávají z Ankary finanční podporu. Kriminalisté ve spolkových státech Bádensko-Württembersko, Hesensko a Severní Porýní-Vestfálsko zachytili například pravidelné kontakty mezi někdejším předákem Osmanů Mehmetem Bağcim (je rovněž souzen ve Stuttgartu) a Erdoğanovým poradcem Ilnurem Cevikem, nebo s vlivným poslancem Erdoğanovy strany AKP Metinem Külünkem, jakýmsi emisarem tureckého prezidenta mezi německými Turky.

Jiným důležitým kanálem pro působení na německé půdě je pro turecký režim sdružení obyvatel tureckého původu (Union Europäisch-Türkischer Demokraten – UETD), které vystupuje jako zastánce přistěhovalců v Německu, je ale prodlouženou rukou turecké vládní strany AKP. Organizace pořádá mimo jiné vystoupení politiků AKP na německé půdě. V plných sálech přitom v posledních dvou letech jako ochranka často vystupují vazouni z Osmanů. Navenek UETD ovšem jakýkoli kontakt s germánskými Osmany popírá.

Efektivním nástrojem jsou i turecká média, která každodenně sledují tři miliony tureckých přistěhovalců v Německu. Televizní stanice i deníky jsou téměř kompletně pod kontrolou Erdoğanovy AKP. Německá vydání tureckých novin vedou štvavé kampaně proti nepřátelům režimu mezi tureckými přistěhovalci, například proti stoupencům exilového duchovního Fethullaha Gülena, vybraného Erdoğanovým režimem jako hlavního strůjce údajného puče v roce 2016.

Někteří imámové mešit spadajících pod organizaci pro náboženské záležitosti tureckých Němců Ditib udávali jména odpůrců režimu do Ankary. Podle Sevim Dağdelenové „Erdoğanova síť ohrožuje a potlačuje všechny jinak smýšlející“. Organizace jako Osmani Germánie jsou přitom jen špičkou ledovce, jehož základem jsou radikální turečtí nacionalisté připravení k násilnému jednání, třeba na vlastní pěst. Německo se stává dějištěm vnitrotureckého konfliktu, který ale citelně zasahuje nejen Turky a turecké či kurdské Němce.

Někteří z Erdoğanových kritiků, jako kolínský bloger Ali Utlu, se kvůli vyhrožování, které zasahuje i je hopříbuzné v Turecku, drží raději zpátky. V tureckém prostředí těžce ovlivněném režimní propagandou se stávají nežádoucími osobami a necítí se už v Německu bezpečně. Je to jeden ze zásadních problémů nejen v Německu: lze zabránit vzniku skutečné paralelní společnosti, v níž nelze vynutit základní práva a svobody, jež demokratický a právní stát musí umět zajistit všem svým občanům?

Zdroj: M. Brost, M. Thumann a V. Weidenbach: Vorgeschickt von Erdoğan. Die Zeit 16, 12. April 2018, s. 8.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.