Je téměř totožné s oficiálním vyjádřením Hnutí pro život.
Naopak plošný zákaz ukončení těhotenství bychom mezi cíli hledali marně.

"Plošný zákaz bychom mezi cíli hledali marně."
Naznačuje něco slovo plošný? Možná.
Je zajímavé, že česká liberální právní úprava nepřináší nárůst počtu interrupcí. Ten naopak /zejména ve srovnání se stavem kolem r. 1990/ dramaticky poklesl. Vysvětluje se to kvalitní antikoncepcí a osvětou. Polsko, které zavedlo téměř absolutní zákaz, má v přepočtu dvojnásobný odhad počtu interrupcí než Česko.

Citoval jsem citované vyjádření "aktivistů"... které působí, jako by citovalo z nějakého vyjádření Hnutí pro život.
Ti ale plošené zákazy nepožadují.
Každopádně smyslem mého sdělení bylo to, že mi jsou aktivity Hnutí pro život sympatické právě pro důraz na plánované rodičovství. Což IMO zahrnuje i větší zapojení otců a větší úctu k zájmům nenarozených dětí.
Abych byl úplně upřímný myslím, že v tomhle je mnohem lepší spoléhat spíše na vzdělání a výchovu než zákonné normy (takže pokud bych hledal nějaká mezinárodní srovnání, ty korelace bych se pokoušel hledat i tam).

Pokud Hnutí pro život apeluje na ženy ve prospěch ochrany nenarozených dětí bez toho, že by požadovalo úpravu současné legislativy /nebo takovou žádost chystalo do budoucna/, není myslím důvod k protestům. Ledaže by aktivisté měli informace, které neznáme.

skutečně vypadá celkem mírumilovně a vstřícně, nicméně se v sekci "modlitby za nejmenší" dočtete:

"Je nás 3183, kteří denně prosíme Boha za zastavení umělých potratů, obrácení společnosti, lékařů a rodičů a za respektování práva na život každého dítěte od okamžiku jeho početí."

Tím je myslím názor hnutí na potraty celkem jasný. Ono totiž pokud věříte tomu, že oplodněné vajíčko je už dítětem, tak celkem není co řešit. Problém je v tom, že všichni tomu nevěří. Jasně, že zabíjet děti je zločin. Ale když se podíváte na oplodněné vajíčko pod mikroskopem, nebude vypadat jako dítě. Na druhou stranu, dvanáctitýdenní embryo už prý celkem jako dítě vypadá (na internetu je řada obrázků).

O tom by ta debata měla věcně být - o kompromisní shodě na mezním stáří plodu.

Víte pane Hájku.. já si třeba nejsem jistý, zda kadžé oplodněné vajíčko je dítětem. Proto se mi ani moc nechce vést diskuse o mezním stáří plodu.
Diskuse, kterou jsem vedl s Českou republikou se týkala toho, jaké takový plod může asi mít zájmy.
Trochu to souviselo s tím, že jsem špatně pochopil větu:"Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. "
:-)

pane Lobpreisi, diskuse jsou otravné, zejména pokud někdo něco namítá :)

Plod samozřejmě nemá žádné zájmy, leda pokud už je dítětem.

Když mi byly asi tak čtyři měsíce, zájmy jsem měl, na to se pamatuji zcela jasně, i když mi to nikdo kromě mé matky nevěří. Co bylo předtím, to nevím :-)

Když si mnou citovanou větu znovu přečtete, nebo najdete v občanském zákoníku, zjistíte že se tam nepíše nic o "plodu".
Zato se tam píše o počatém dítěti., na kteé se hledí, jako by bylo narozené. :-)

když si to znovu přečtete, píše se tam o počatém dítěti, aniž by se ta, říkalo, od kterého dne se plod počatým dítětem stane. Kdyby se tam psalo o plodu, tak je to víceméně očividně ode dne nula. To by byl samozřejmě problém, protože takový zákon by byl v rozporu s potraty vůbec (likvidace dítěte jde očividně proti jeho zájmu).

Nechápu, co na tom nechápete. Nebo to možná chápeme oba stejně, a já jenom nechápu, co jste tou citací chtěl v první řadě říci.

Upozorňuji, že dětí mohou mít mnohé jiné zájmy než to, aby se dožily plnoletosti, natož porodu.
V tom je to celé právě půvabné.
Judikáty budu dál s mírným zaujetím sledovat.

zdá se mi, že plod zájmy má. Snaží se aktivně uhýbat před nástrojem, má zrychlenou srdeční frekvenci..

pane Lobpreisi, ale já předpokládám, že dožít se porodu je vždycky v zájmu nenarozeného dítěte, dejme tomu s výjimkou nějakého extrémního postižení. Vy s tím snad nesouhlasíte?

Protože my dva spolu žádný plod natož dítě nemáme, je asi úplně jedno co si myslíme.
Důležité budou ty judikáty.

Termín "zájem" možná působí v uvedeném kontextu nepatřičně, neboť v nás vzbuzuje přednostně asociace dané jeho frekventovaným přívlastkem "finanční", příp. i synonymem "koníček". Do příslušných textů ovšem asi patří, neboť výstižnější výraz "intence" by rovněž obnášel problémy, neboť by byl zřejmou výpůjčkou z právu příliš vzdálených oborů.

Výraz početí dítěte je, řekl bych, taktéž správný, neboť růst a dosažení dalších životních fází je plodu imanentní.

pane Lobpreisi, přiznávám, je mi v zásadě fuk, co si myslíte, jenom jsem na to byl zvědavý. Tak nic.

Lidem je někdy špatně rozumět. Často v tom jsou osobní problémy, o kterých my nevíme, a tak nerozumíme. Třeba tomu, proč pana Lobpreise zajímají nějaké judikáty. Já aspoň tuším.

Lidé mají různé zájmy.
Mne přes 20 let zajímá oblast lidských práv. Taky proto, že to mírně souvisí s mou profesí a tím co jsem učil.
A poslední 4 roky si uvědomuju, že je občas rozdíl v tom, co si o lidských právech myslíme a jak v konkrétních případech zasáhne stát, například formou soudního rozhodnutí.

Takže ty judikáty jsou dobré v tom, že poskytují hodně konkrétní příklady těch státních zásahů.
Ukončení těhotentství je hodně extrémní příklad a upřímně řečeno se mi o tom nechce ani moc spekulovat.
Ale těch příkladů je víc, ať už jde o očkování, školky a školy, atd.
Ty konkrétní judikáty pak mohou sloužit jako názorné pomůcky které pomáhají pochopit, jak se naše představy liší od toho, jak věci skutečně fungují.
Aspoň mně to tedy pomáhá.
A pokud chápeme, jak něco funguje, je to snad dobrý základ k tomu, snažit se pomáhat, aby to fungovalo lépe.

A znovu opakuji... Za mne "lépe" znamená, aby se co nejvíce dětí rodilo plánovaných a do těch plánů a následné realizace byli oba rodiče zapojeni co nejvíc.
Což tedy mimochodem stejně začíná dávno před početím, natož před porodem.

Veřejnost, nebo aspoň její nejvíce viditelná názorová křídla, se diametrálně liší v náhledu na práva budoucí matky, otce a společnosti ohledně rozhodování o bytí a nebytí počatého života, ještě nenarozeného dítěte, jež zákonitě směřuje k naplnění všech znaků lidství. Jedni hovoří o výlučném právu matky, s jejímž tělem se cosi stalo, na rozhodnutí, jiní, že snad ví, co si spískala, takže se jen musí smířit a milovat malé se naučí časem. Tohle rozdělení názorů dobře známe, často diskutujeme a (poněkud) se přikláníme na tu, či onu stranu.

Jenže ono se to dítě narodí a ve výjimečných případech mu je matkou vědomě ublíženo. O tomto zajisté řídkém fenomenu se mnoho nediskutuje, byť není zcela bez souvislosti s rozhodováním, ke kterému mohlo (mělo) dojít půl roku předtím...

Mohli jsme si právě přečíst, že jedna taková matka-vražedkyně byla za usmrcení svého novorozeného dítěte odsouzena k 17 letům vězení. Jsem dalek toho její čin obhajovat, byť jeho promyšlenost není asi snadné plně prokázat. Možná však, že by právě feministky a feministé mohli jednou rozšířit svůj záběr a utrousit nějaké to vyjádření k trestní sankci přece jen, co se týče přísnosti, rozhodně ne nesporné.

Neznám bližší okolnosti uvedeného případu; ale v Německu 40 procent rozsudků za zabití novorozence zní na trest do dvou let vězení. To znamená, že je v tom zřejmě i celá řada podmíněných trestů.

Zdá se to být napohled zcela nepřiměřené; ale německé soudy zřejmě důsledně přihlížejí ke všem okolnostem případu, především jestli se žena svého činu nedopustila v poporodním šoku, anebo v jiné životně tíživé situaci.

V jakém směru se Vám ta trestní sankce zdá ne nesporná?

-------------------------
§ 140  Vražda

(1) Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let.

(2) Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let.

(3) Odnětím svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2

c) na dítěti mladším patnácti let,

-------------

Z jakého důvodu by se výší trestní sankce měli zabývat feministky a feministé?

Přečetl jsem si znovu svůj příspěvek a příliš nechápu, čemu v něm nerozumíte. Při vysvětlování bych se opakoval nebo téma nepřiměřeně traktoval.

Myslím, že by Vám, vzhledem k Vašim názorům, mohlo být celkem blízké, míním-li, že stoupenci absolutní svobody ženy ve věci interrupce by se v důsledku tohoto svého náhledu mohli dobrat i nějaké té polehčující okolnosti v případě vraždy spáchané matkou na novorozeněti. Zmírnili by tak dramatický rozdíl v uplatnění sankce v případech ještě nenarozeného a právě narozeného dítěte.

Posuzuje se míra rozlišovacích a rozpoznávacích schopností, stíhání může být podle toho taky vůbec zastaveno nebo vedeno pod kvalifikací zabití.

Není pravda.

Laicky usuzuju, že když je diagnostikována psychóza, je hospitalizace aspoň na čas nutná.

((v kombinaci s povolením dětské eutanázie dokonce i bez věkového omezení)) cesta k legalizaci usmrcování nechtěných novorozenců (či novorozenců, "jejichž kvalita života je nízká") tak, jak to jako vhodnou alternativu k interrupcím vidí "nejvlivnější filozof dneška" Peter Singer.

Poporodní stres rodičky je naprosto specifickou diagnózou, která nemá nic společného s obecným psychickým stavem respektive zdravím té ženy. Obecně platí, že pokud se čin stal do 24 hodin po narození dítěte, mohlo se jednat o akt učiněný v tomto výjimečném psychickém rozpoložení, kdy pak platí snížená trestní sazba.

Lékaři by to snad měli poznat, takže soud by měl být správně informován.

jak už jsem uvedla, jsem laik. Ale vím, že psychiatři u rodiček rozeznavají jednak poporodní psychózu, jednak poporodní depresi.
Ten první stav je skutečně závažné psychické onemocnění, provázené ztrátou kontaktu s realitou, kdy nejsou vzácné projevy jako halucinace a bludy. Léčení může trvat i mnoho měsíců.
Deprese naproti tomu bývá provázena apatií a neschopností starat se o dítě, a to v různém stupni intenzity. Myslím, že se to většinou upraví po nějaké době bez nutnosti pobytu v léčebně.
Mám dojem, že žena bývá zproštěna viny za smrt dítěte, když se jedná o následek prvního případu, tedy psychózy. Postižená je mimo realitu a svůj nenormální stav si neuvědomuje. Posouzení je samozřejmě na psychiatrech. Nevím, jestli v trestní odpovědnosti hraje roli, za jakou dobu po porodu se psychóza rozvine.

Nastává ta chvíle, kdy bychom mohli citovat ty judikát a na konkrétních případech si ukazovat, který detail považoval stát za důležiý a který ne.
A jak se to třeba mění v čase.
Omlouvám se, ale s ohledem na téma se v tohmle případě účastnit nebudu.

Raději se odkazem na rozhovor se zástupkyní pořadatelů pokusím doložit svůl úplně první komentář. Tedy že se dá hledat shoda s organizátory a jejich odpůrci.

https://wave.rozhlas.cz/pres-caru-zprisneni-zakonu-o-potratech-zhorsilo-situaci-zen-stejne-jako-jejich-7160381