Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka ve svém blogu věnovaném Pochodu pro život napsal, že umělé potraty jsou větší teror než nedávné atentáty. Doslovná citace inkriminované věty zní: „Jestliže zabíjíme nenarozené děti, troufnu si říci, že to je větší teror a hroznější neštěstí, než atentáty poslední doby.“

Nemá velký smysl obsáhle komentovat jednotlivé výroky, ale přesto může být užitečné se nad uvedenými slovy zamyslet. To první, co se dá říci, je jednoduše to, že to není příliš moudrý výrok. Jakékoli srovnávání tohoto typu je vždy problematické, a jisté je naopak to, že sklidí silnou negativní reakci z různých stran. Kardinál Duka nicméně zřejmě právě takový výrok za moudrý považoval.

Na začátku jakékoli hlubší úvahy je důležité zdůraznit, že podle římskokatolické věrouky je umělé přerušení těhotenství považováno za těžký (smrtelný) hřích a za zločin, který je trestán exkomunikací (vyobcováním, vyloučením z plného společenství církve, v praxi to pro postižené znamená nemožnost přijímat svátosti, zejména svátost eucharistie). V podobné situaci vyloučení od svátostí jsou z pohledu církevního práva například rozvedení a znovu sezdaní. Tato nauka a s ní spojená praxe se v podstatných rysech nemění.

Pokud by tedy představitel římskokatolické církve pouze podtrhl, jak nemorální, nebezpečné a společnost ohrožující jsou potraty, bylo by to pouze opakování oficiálního církevního postoje. Něco jiného však je, když se odsouzení potratů formuluje způsobem, který je staví do srovnání s teroristickými útoky, a dokonce je považuje za horší.

Když daný výrok trochu rozebereme, může znamenat vpodstatě dvojí. Buď je jím míněno, že ti, kdo se podílejí na umělých potratech, tedy konkrétně ženy či dívky, které je podstupují, a lékaři, kteří je provádějí, jsou horší teroristé než ti, kdo předem naplánovaným útokem vyhodí do vzduchu desítky či stovky lidí.