Chci přispět X

Potratový džihád

Kardinál Dominik Duka považuje umělé přerušení těhotenství za větší teror než nedávné atentáty. Jak jeho výroku rozumět? A jak se vůbec stavěk k potratům?

Photo_filipoutrata

Filip Outrata

13.04.2016 08:00

Související

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka ve svém blogu věnovaném Pochodu pro život napsal, že umělé potraty jsou větší teror než nedávné atentáty. Doslovná citace inkriminované věty zní: „Jestliže zabíjíme nenarozené děti, troufnu si říci, že to je větší teror a hroznější neštěstí, než atentáty poslední doby.“

Nemá velký smysl obsáhle komentovat jednotlivé výroky, ale přesto může být užitečné se nad uvedenými slovy zamyslet. To první, co se dá říci, je jednoduše to, že to není příliš moudrý výrok. Jakékoli srovnávání tohoto typu je vždy problematické, a jisté je naopak to, že sklidí silnou negativní reakci z různých stran. Kardinál Duka nicméně zřejmě právě takový výrok za moudrý považoval.

Na začátku jakékoli hlubší úvahy je důležité zdůraznit, že podle římskokatolické věrouky je umělé přerušení těhotenství považováno za těžký (smrtelný) hřích a za zločin, který je trestán exkomunikací (vyobcováním, vyloučením z plného společenství církve, v praxi to pro postižené znamená nemožnost přijímat svátosti, zejména svátost eucharistie). V podobné situaci vyloučení od svátostí jsou z pohledu církevního práva například rozvedení a znovu sezdaní. Tato nauka a s ní spojená praxe se v podstatných rysech nemění.

Pokud by tedy představitel římskokatolické církve pouze podtrhl, jak nemorální, nebezpečné a společnost ohrožující jsou potraty, bylo by to pouze opakování oficiálního církevního postoje. Něco jiného však je, když se odsouzení potratů formuluje způsobem, který je staví do srovnání s teroristickými útoky, a dokonce je považuje za horší.

Když daný výrok trochu rozebereme, může znamenat vpodstatě dvojí. Buď je jím míněno, že ti, kdo se podílejí na umělých potratech, tedy konkrétně ženy či dívky, které je podstupují, a lékaři, kteří je provádějí, jsou horší teroristé než ti, kdo předem naplánovaným útokem vyhodí do vzduchu desítky či stovky lidí.

Dominik Duka svůj výrok zřejmě nemínil doslovně. To by byla totiž silná káva i pro kovaného křesťanského extremistu, kterým pražský arcibiskup snad není. Repro DR

Troufám si soudit, že takto kardinál Duka svůj výrok nemyslel. To by byla totiž silná káva i pro kovaného křesťanského extremistu, kterým pražský arcibiskup snad není. Na místě je proto druhý způsob výkladu, totiž ten, že terčem útoku je ideologie, která interrupce považuje za svobodné právo ženy zacházet se svým tělem.

Můžeme tedy předpokládat, že je to tato ideologie, kterou považuje Dominik Duka (a není sám) za de facto nebezpečnější než islamistickou ideologii, která je v pozadí teroristických atentátů. A to zřejmě i z toho důvodu, že ji chápou jako nepřítele bližšího, dalo by se říci domácího, který se navíc zaštiťuje některými hodnotami, o nichž ráda mluví i církevní nauka, jako je svoboda, lidská práva a rovná důstojnost všech lidí.

V katolickém a obecně křesťanském konzervativním prostředí je rozšířené spojovat interrupce s homosexuálním partnerstvím a homoparentalitou. To nicméně neznamená, že by každý katolík (a obecněji každý křesťan), který odmítá potraty a považuje je za zlo, byl stejně vyhraněným odpůrcem homoparentality. A už vůbec to neznamená, že by každý křesťan, který na základě své víry považuje umělé potraty za zlo, byl stoupencem krajní pravice či jakéhosi klerofašismu.

Zlo potratů a jak mu čelit

Začněme z jiné strany. Umělé potraty jsou zlo. Je to neštěstí, které nejvíc zasahuje ty, kteří jsou jím přímo postiženi, matky a otce dětí, které se nenarodí, a jejich nejbližší příbuzné a přátele. Za hrou statistických cifer o počtu potratů se skrývá nesčetné množství lidských příběhů, které jsou velice různé, ale jedno mají společné: zákrok, ke kterému v nich dojde, není pro zúčastněné bezvýznamná banalita, ale je to vážná a traumatizující událost.

Otázka, odkdy je plod v těle matky vlastně člověkem, je jistě zajímavá, ale trochu zavádějící. Je nepochybné, že plod, i v nejranějším stádiu svého vývoje, není jen věcí, ale je lidským životem. A stejně tak nepochybné je to, že ještě není člověkem ve zcela stejném významu jako dítě, které porodem vstoupí na svět jako samostatná (a přece v mnoha ohledech stále tak nesamostatná) bytost.

Plod v těle matky je natolik propojen s matčiným tělem, že je možné mluvit o dvojjediné bytosti. Matka už není jen sama sebou, dítě ještě není jen samo sebou. V těch velmi tragických případech, kterým říkáme samovolný potrat, samo tělo ženy plod vypudí, zahubí. Pochopitelně nikoho nenapadne klást to za vinu ženě, událost je vnímána jako tragická, ale nezaviněná.

Heslo Nesoudíme, pomáháme, které si zvolilo Hnutí pro život jako motto své kampaně, je správné. Snaha pomoci těm, kteří o potratu uvažují, by měla být společná všem, kterým skutečně jde o to, aby umělých potratů ubývalo. Jejich plošný zákaz řešením není. Repro DR

Je-li tomu tak, je zcela od věci považovat za v něčem podobný případ, kdy nezletilá dívka, v nevyhovujícím prostředí, sociálně znevýhodněná, bez spolehlivého partnera a opory, chápe potrat jako do jisté míry záchranu sebe sama, včetně své budoucí potenciální role matky, před mateřstvím, na které v daném okamžiku není připravená ona ani její okolí?

Heslo „Nesoudíme. Pomáháme“, které si zvolilo Hnutí pro život jako motto své kampaně, je správné. Základem přístupu k umělému přerušení těhotenství by vždy mělo být pochopení pro situaci těch, kteří k takovému kroku přistupují, nikoli jejich odsuzování. Snaha pomoci těm, kteří o potratu uvažují, jak v psychologické, tak v sociální rovině by měla být společná všem, kterým skutečně jde o to, aby umělých potratů ubývalo a naopak přibývalo rozhodnutí přijmout nový život.

Co naopak pomocí není, je represivní přístup, případně snaha prosadit úplný zákaz potratů. Nelze dost dobře názor zastávaný částí společnosti vnutit jejímu zbytku. V tom se naše situace zásadně liší od té polské, kde téměř úplný zákaz potratů (s jedinou výjimkou případů, kdy je interrupce nezbytná pro zachování života matky) a jejich trestání vysokými tresty vězení (navrhovaných až pět let pro lékaře, kteří interrupci provedou) je reálnou možností.

Katolická etika a sociální nauka ráda mluví o „kultuře života“ v protikladu ke „kultuře smrti“. To je velmi správné. V čem se názory liší, je to, jakým způsobem kýženou kulturu života nejúčinněji podporovat. Domnívám se, že ne cesta represí, ale kvalitní a dostupná psychologická pomoc, poradenství, a ovšem účinná pomoc těhotným ženám v těžké sociální situaci je tím nejlepším, co se pro skutečně snížení počtu potratů dá udělat.

Co naproti tomu k posílení kultury života rozhodně nenapomůže, je využívání tohoto tématu k jakési ideologické válce. Ovšem útěchou může být, že dokud budou místní křesťané pouze považovat potraty za horší teror než atentáty a nebudou střílet lékaře před klinikami, jsme na tom ještě velmi dobře.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

S tímto pohledem Filipa Outraty Pondělí, 18.Dubna 2016, 11:19:40

na interrupce souhlasím. Jen bych dodal, že umělé potraty považuji za zlo nikoliv na základě své víry.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pondělí, 18.Dubna 2016, 23:29:36

Ale na základě humanismu a solidarity (abych byl "in" :-).

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 19.Dubna 2016, 17:28:1

Já bych řekl, že kardinál Duka zmiňuje teroristy a migranty prostě proto, že je zmiňuje u jakékoliv příležitosti.

Kdyby dával recept na dýňový koláč, taky je tam zamíchá...

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 19.Dubna 2016, 17:45:58

P.S. Filip Outrata je fajn, souhlasím s článkem, ale je to spíš taková bílá vrána.

Opravdový český katolík myslí jinak. Zalistujme třeba "časopisem psaným katolíky pro katolíky" Duše a hvězdy - momentálně dva největší články na první straně:
A/ označují papeže Františka za přivandrovalce a kacíře, proti kterému je třeba bojovat a doufat, že brzy zmizí ze scény
("nechci, aby muslimové uřezali hlavy mým dětem," říká katolická matka)
B/ lítost, že zmizely "staré dobré časy" - tímto se myslí, že je smutné, že není možné, aby občané do bezvědomí zmlátili a v dehtu a peří vyváleli politiky, kteří jsou nějak spojování s migrací

To je dnešní český katolicismus, ne vyváženou cestu vždy hledající Outrata.

Filip Outrata - Praha

A. Morbicerovi Úterý, 19.Dubna 2016, 23:44:42

Pane Morbicere, myslím, že přeci jen vidíte české katolíky příliš černě. Duše a hvězdy jsou dost okrajové - i když ten okraj není zas tak malý, přece jen je to okraj.

Dost katolíků má na papeže Františka přece jen pozitivnější náhled, než Ignác Pospíšil a ostatní z okruhu Duší a hvězd. A nejsou to ani nějací skalní konzervativci.

Jiná věc je, jsou-li jejich názory vždy slyšet...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pokud dnes není možný dialog mezi zastánci a odpůrci interupcí, Středa, 20.Dubna 2016, 00:12:1

domnívám se, že by bylo dobré, kdyby probíhal alespoň vnitřní dialog mezi odpůrci a odpůrci; nebo jinak: mezi odpůrci a těmi, kteří interrupce považují za zlo. Snad by to mohlo vést ke kultivaci tohoto postoje.

Když bych měl srovnat, zda je v současné atmosféře snazší být pro interrupce, nebo proti interrupcím …
A když bych měl srovnat, zda je v současné atmosféře snazší být pro uprchlíky, nebo proti uprchlíkům...

Podobně potřebný, jako dialog mezi odpůrci interrupcí a odpůrci interrupcí, by byl i dialog mezi zastánci uprchlíků a zastánci uprchlíků. Tento postoj by také mohl být vnitřním dialogem zkultivován, a tím by se mohl stát přijatelnější pro širší veřejnost. Domnívám se, že je to daleko lepší způsob „boje“ proti fašizaci společnosti, než jaký se vede dnes.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Souhlasím s Vaším názorem, pane Morbicere, Středa, 20.Dubna 2016, 09:40:26

a to pokud jde o papeže Františka i o Filipa Outratu. Vážím si jich pro jejich hledání pravdivého, nezraňujícího a neodsuzujícího pohledu.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Jednou jsem viděl video z akce Středa, 20.Dubna 2016, 10:30:6

spolku Stop genocidě před nějakou střední školou. Oni to určitě myslí dobře, ty drastické fotografie potracených lidských plodů jsou pravdivé. Záběry migrantů Jana Šibíka jsou také pravdivé, fotografie utonulých dětí v Egejském moři jsou také pravdivé. Je to podivné, ale tyto všechny fotografie mnohdy působí právě opačně, než jak bylo původně zamýšleno.

Oni ty drastické fotografie z potratů dali vedle drastických fotografií z koncentračních táborů. Žádné lhaní se jim rozhodně nedalo vytknout, jen vystavili fotografie. Kolemjdoucí tuto akci však rozhodně nechápali podle hesla „Nesoudíme, pomáháme“. Situace se velmi vyostřila, až nakonec došlo i k fyzické potyčce. Těžko říci, zda tato akce mohla nějakému kolemjdoucímu pomoci k vytvoření názoru na interrupce nebo k přemýšlení o tomto problému. Je možné, že někoho to přimělo k zamyšlení. Spíše bych však řekl, že v těch kolemjdoucích to vzbuzovalo agresivitu, neboť se cítili těmi fotografiemi obviňováni. Obviňování není dobrý začátek debaty. Nechtěl bych obviňovat ani zastánce interrupcí ani spolek Stop genocidě.

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 21.Dubna 2016, 16:49:36

Ano pane Outrato.
Někdy se rozohním, někdy přeháním pro zdůraznění něčeho a dramatický efekt, někdy z pohodlnosti.

Nicméně je fascinující, jak snadno se dá z katolictví udělat klacek.

Vždyť papež nemůže stát na straně kolektivní viny a ani nemůže opustit úplné základy křesťanské etiky, tj. odmítnout nabídnout pomocnou ruku těm, kteří jsou na tom bídně.
Na druhou stranu si myslím, že papež není žádný jednostranný člověk a kdyby se o věci hovořilo hlouběji - dejme tomu o tom, že určití lidé uprchlickou vlnu zneužívají, například gangy marockých kapsářů, kteří začínají obsazovat německá města a kteří prostě přijeli krást - stál by na straně (světského) práva.

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 21.Dubna 2016, 16:50:22

*

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.