Pochod hrdosti do každé farnosti

Rozhodnutí pražského arcibiskupa zakázat dvě doprovodné akce k festivalu Prague Pride na půdě katolické farnosti ukazuje, že „pochody hrdosti“ nejsou ani v českých zemích zdaleka zbytečné.

Na co by vlastně člověk měl být hrdý? Asi ne na to, že se narodil jako Čech, Rom či příslušník jakéhokoli národa a etnika, ani na to, že narodil s tou nebo onou sexuální orientací. Hrdý, řekl bych, může být člověk na úplně jiné věci.

Třeba na to, že se dokáže starat o druhého, i když je to někdy těžké a ubíjející. Že dokáže snášet druhého v jeho jinakosti a umí dát najevo nesouhlas s tím, co považuje za špatné, ale nesnaží se druhého za každou cenu předělat k obrazu svému. Že se dokáže zastat druhého, když to opravdu potřebuje. Nebo na to, že má své hodnoty, kterých si váží a snaží se jimi řídit, ale zároveň ví, že i druzí mají své hodnoty, které nejsou vždy stejné, ale taky mají svou váhu.

Spojovat hrdost se sexuální orientací či s národní a etnickou příslušností je ošidné. Lze to pochopit u těch skupin, které byly či jsou v celku nějaké společnosti diskriminovány. Hrdost v těchto případech nevyjadřuje pýchu či pocit vlastní nadřazenosti, ale vědomí vlastní důstojnosti, která není uznávána, nebo je dokonce aktivně potlačována.

Gay Pride, pochody hrdosti lidí gay a lesbické orientace, mají podle mého soudu opodstatnění především proto, že v mnoha zemích světa jsou dnes tito lidé pronásledováni, často velice krutě – v některých afrických zemích za aktivní spoluúčasti nebo nečinného přihlížení představitelů různých křesťanských církví. Je trochu paradoxní, i když vlastně logické, že v zemích, kde se tyto pochody mohou konat, je většinou míra pronásledování či diskriminace velmi nízká až nulová.

Oficiální plakát a heslo letošního Prague Pride. Ilustrace praguepride.cz

K takovým zemím nepochybně patří i Česká republika. Pochod hrdosti gayů a leseb tu tak může být vnímán jako prostředek veřejného a mediálního nátlaku, který má dané skupině získat ta či ona práva navíc k těm, která již má. Namísto části společnosti, která je pronásledována nebo usiluje o práva, která jsou jí odepírána, se tak v očích mnohých objevuje spíše jakási agresivní nátlaková skupina.

Pokud jde o konkrétní práva gay a lesbické menšiny u nás, v některých případech by stejnopohlavní páry jistě měly mít možnost adopce. Je také otázka, zda civilní sňatek nebude časem rovněž zpřístupněn pro páry stejného pohlaví. Civilní zákonodárství a obecně sekulární základ našeho státu totiž – na rozdíl třeba od římskokatolické věrouky – homosexualitu za problematickou a stejnopohlavní vztahy za hříšné či nepřijatelné nepovažuje.

Co je, a co není vnitřně nezřízené
Velmi si vážím všech aktivit, které v rámci akce Prague Pride již od prvního ročníku v roce 2011 připravují křesťané gay a lesbické orientace, sdružení v organizaci Logos. Ve svých církvích a společenstvích to často nemají lehké, jejich víra bývá hluboká a osvědčená v těžkostech, které jejich „normální“ spolusestry a spolubratři nemusejí překonávat. Pro své církve a komunity pak mohou být obohacením, vzácným kořením.

Postoj křesťanských církví k homosexualitě je u nás různý, různá jsou i oficiální stanoviska a postoje zaujímané jednotlivými věřícími. Ty sahají od velmi otevřených a přijímajících až po negativní či nepřátelské. Tak trochu podobně jako ve zbytku společnosti.

Když dnes předseda české biskupské konference kardinál Dominik Duka ve svém prohlášení k Prague Pride s citací Katechismu píše, že podle římskokatolické věrouky je homosexuální jednání vnitřně nezřízené, nelze se ubránit trpkému pousmání. Co může být nezřízenější než případy zneužívání dětí a mladistvých kněžími, které v posledních letech tak vážně poškodily obraz římskokatolické církve v mnoha zemích světa?

Skutečně vnitřně nezřízené je pouze takové jednání, které druhého člověka zasahuje v jeho důstojnosti, jinak řečeno v jeho celkovém bytí, jeho fyzické, duševní i duchovní integritě. Lze pochybovat o tom, že takovým jednáním je dlouhodobý láskyplný vztah dvou lidí stejného pohlaví, třeba spojený i s výchovou dětí. Zneužívání bezbranných, navíc páchané z pozice člověka obdařeného autoritou duchovní osoby, je však bezesporu nezřízené až obludně.

Rozhodnutí pražského arcibiskupa zakázat dvě doprovodné akce k festivalu Prague Pride na půdě katolické farnosti ukazuje, že „pochody hrdosti“ nejsou zbytečné. Foto Jakub Poláček

Připomínat lidem homosexuální orientace, že jsou – na rozdíl od těch s orientací heterosexuální – povoláni výhradně k čistotě, je pokrytecké právě s ohledem na reálné potíže řady kněží s povoláním k čistotě a především na jejich následky. Je to nejlepší způsob, jak z učení církve učinit prázdná slova a zabránit tomu, aby bylo bráno vážně.

Je proto dvojnásobná škoda, že se letošní Prague Pride kromě řady křesťanů různých církví nakonec nezúčastní studentská římskokatolická farnost u Nejsvětějšího Salvátora. Dvě původně plánované doprovodné akce, besedu s americkou řeholnicí o šikaně v církvi i mimo ni a projekci polského filmu Ve jménu, o katolickém knězi, který se zamiluje do mladíka, ze své moci pražského arcibiskupa zakázal právě kardinál Duka. Obě akce se budou konat jinde.

Salvátorský farář Tomáš Halík sice tvrdí, že má na Prague Pride a obecně pochody hrdosti podobný názor jako Duka, a že dialogu není konec, jen se bude konat jindy a s jinými osobami, to však nic nemění na nepěkném celkovém dojmu – vytěsňování a popírání nepohodlných skutečností na církevní půdě, o kterém mluví i řada zasvěcených osob v církvi samé. Naštěstí se skutečné problémy nedají řešit zákazy, ale jen poctivým a otevřeným hledáním odpovědí.

Tak snad příští rok bude příležitost o těchto důležitých otázkách společně uvažovat a diskutovat na půdě, která toho má zapotřebí. A bylo by to důležité také proto, že se tím ještě posílí ten rozměr pochodu gay a lesbické hrdosti, který není křiklavou a pro média lákavou podívanou, ale který jde do hloubky.

A co si myslíte vy? Diskuse (31 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Otázkou je, Středa, 5.Srpna 2015, 12:29:31

jaký je v této věci rozdíl mezi Putinem a Dukou. Jistě, jeden vládne celému Rusku, druhý jen české katolické církvi. Čili ten první může Pride zakázat "všude", kdežto ten druhý jenom "někde". Ovšem jak ruský stát, tak katolická církev jsou autokraticky řízené, nedemokratické instituce. A znepokojivou by měla být otázka, jak by se choval takový Duka (a jemu podobní), kdyby měl světskou moc, neřkuli srovnatelnou s Putinem.

Bohužel je třeba také říct, že oficiální negativní katolický postoj k homosexualitě se opírá o autoritu nejvyšší. V Bibli je homosexualita jasně a tvrdě zakázaná. Což je pro mě jeden z důvodů, proč nemohu být křesťanem. Ale to vůbec neznamená, že bych si hluboce nevážil otevřených, liberálních křesťanů, jako je F. Outrata, naopak.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Plevo Středa, 5.Srpna 2015, 13:47:8

V celém článku jsem nenašel jedinou zmínku o Putinovi.

Když se ale tedy ptáte, odpovím na Vaši otázku. Rozdíl mezi Dukou a Putinem je ten, že Duka je normální člověk, s nímž je možno tu souhlasit, tu nesouhlasit, zatímco Putin je zločinec.

Až budete chtít zase něco vědět, klidně se zeptejte. Vím, že osvěty zde není nikdy dost, a už jsem s tím srozuměn.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

A už jenom ještě trochu nadbytečně dodám, Středa, 5.Srpna 2015, 14:05:32

že v Rusku by žádnou homosexuální akci nezakázali, protože jejich organizátory důsledně rovnou zavírají. A nejenom organzátory. Stačí na zavření mnohem méně.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Několik přátelských nesouhlasů s přítelem Středa, 5.Srpna 2015, 14:18:58

Vážení a milí přátelé, milý Filipe,
dovolil bych se vyslovit k několika tvrzením uvedeným v tomto článku.

Je dobře, že se autor vyjadřuje k názvu pražského pochodu homosexuálů a jejich sympatizantů. O proklamaci hrdosti tu může jít jedině okrajově.

Homosexuálové u nás nejsou nikterak diskriminováni. Nikdo jim nezakazuje společně bydlet, nikdo je nevyhazuje z práce za jejich sexuální příklon k témuž pohlaví, nikde pro ně neplatí jiná práva než pro všechny ostatní. Jako nemohou být spolu oddáni jacíkoliv dva lidé stejného pohlaví, nemohou být spolu oddáni ani dva homosexuálové téhož pohlaví. Lapidárně řečeno, dva homosexuálové různého pohlaví, spolu oddáni být mohou.

Křesťanský postoj k homosexualitě je zcela jasný. Na homosexualitě není nic dobrého, nic chvályhodného. To proto že odporuje řádu stvoření. Řád stvoření je zde jasný: Žena a muž k sobě cítí lásku, která, uzraje-li do odpovědného rozhodnutí být spolu celý život, je přivede k láskyplnému spojení. Z něho pak přichází na svět nový život. Rodina, v níž se matka – kromě jiného – stává pro dítě vzorem ženské identity a v níž tatínek plní roli mužského vzoru, je základní a ničím nenahraditelnou buňkou společnosti. Homosexuální vztah nic z toho zajistit nemůže.

Není pravdou, že „obecně sekulární základ našeho státu - na rozdíl od římskokatolické věrouky – homosexualitu za problematickou nepovažuje“, jak tvrdí autor. Neznám rodiče, kteří by považovali za zcela normální a žádoucí, aby jejich dítě si domů přivedlo partnera téhož pohlaví s tím, že se budou brát. Ono se na homosexualitu - a obecně na mnoho dalších nestandardních postojů – lehce přitaká, když se nečeká, že to bude mít také ryze osobní důsledky.

Nemohu také souhlasit s tím, co můj přítel, pan Filip Outrata, píše ve třetím odstavci stati „Co je, a co není vnitřně nezřízené“. Považuje-li přece kardinál Duka homosexuální jednání za vnitřně nezřízené, neznamená to přece tím pádem – jak z tohoto Dukova vyjádření autor vyvozuje – že „zneužívání dětí a mladistvých kněžími“ pokládá kardinál Duka za zřízené. To je přece logická nesrovnalost.

K mnohým vyjádřením kardinála Duky mám také četné výhrady a samotný způsob jeho vystupování mi také poněkud vadí, ale tentokrát s ním souhlasím.

Pokud by se totiž plánovaná akce zabývající se tematikou homosexuality ve vztahu k učení katolické církve konala v souvislosti s pražským pochodem homosexuálů, nestavěla by se církev k této problematice nezávisle, ale pod tlakem. A to dobré není. Má-li se taková diskuse u Salvátora nebo kdekoliv jinde vést, je správné, aby se vedla bez vlivu výše uvedených okolností.

S omluvou za poněkud obšírnější komentář a s přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Vyleťale, Středa, 5.Srpna 2015, 16:56:40

Přemítám nad Vašim prvním odstavcem. Kdyby ho napsal někdo jiný, byl bych schopen chápat ho jako sarkasmus. Ale Vy si v sarkasmu nelibujete, takže ho nejspíš myslíte vážně. Je ovšem natolik absurdní, že se mi ho nedaří tak chápat. Většina populace může být oddána s osobou, kterou miluje, anebo s osobou kterou nemiluje (a bohové vědí, proč o to ti lidé stojí), ale část pouze s osobou, kterou nemilují a ani milovat nemohou. To není diskriminace? Pak už asi nevím co.
(Nehodlám slovíčkařit o výrazu milovat, každému je jasné, že myslím jeden z významů toho slova, a také který).

Promiňte, ale mě to jasné není. Nebudeme polemizovat o existenci Stvořitele, nedošli bychom nikam. Ale dejme tomu, že je. Stvořitel tedy určil stvořenému Řád stvoření. O. K. Ale vůbec ho nezohlednil při tvoření, a nestvořil vše tak, aby pro něj byl ŘS přirozený, naopak stvořil mnoho tvorů tak, že je pro ně krajně a bytostně nepříjemné ho dodržovat. Pokud je Stvořitel krutý sadista, pak to chápu. Ale jinak?

"obecně sekulární základ našeho státu" nejsou přece osobní postoje (často dost nešťastné) konkrétních občanů. Jistě máte pravdu, že bojovat proti vlastním předsudkům, za své ideály v sobě samém, když se to člověka osobně dotýká, není snadné. Dobré věci nebývají snadné, o to víc o to musí člověk usilovat.

A myslím si, že pro něco takového existují jen dobré příležitosti.

Filip Outrata - Praha

M. Plevovi Středa, 5.Srpna 2015, 21:34:34

Otázka, jak je to s hodnocením homosexuality v Bibli, není jednoznačná. Zajímavý materiál k tomu před několika lety vypracovali v ČCE. Podle některých biblistů odsuzující pasáže nemíří na homosexualitu jako takovou, ale na násilí na cizincích (obyvatelé Sodomy a "sodomský hřích").

Zajímavé informace o těchto výkladech shrnuje kniha M. Putny Křesťanství a homosexualita.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Pro pana Kolaříka Středa, 5.Srpna 2015, 21:47:3

Vážený a milý pane Kolaříku,
samozřejmě, že nejde o sarkasmus. Myslím to zcela vážně. Slovo „diskriminovat“ používám v jeho pravém smyslu, nepřekrucuji jej, nematu jím.

Co to vlastně je „diskriminovat? Je to upírat právo tomu, komu náleží. Co říká právo o manželství? Že je to svazek dvou lidí rozdílného pohlaví. Upírá snad toto právo někdo někomu, kdo této podmínce vyhoví? Nikoliv, takže mluvit o diskriminaci homosexuálů je omyl.

To, co chtějí homosexuálové (jistě ne všichni), je buď stávající právo týkající se manželství změnit tak, aby sňatek mohly uzavírat též páry téhož pohlaví, anebo zavést další právní úpravu, která by toto dovolovala. To jistě možné je ve společnosti, která se křesťanskými zásadami - potažmo řádem stvoření - řídí jen velmi málo, resp. neřídí vůbec. Stačí k tomu běžná parlamentní procedura.

Absurdnostem, ke kterým takové pojetí manželství včetně osvojení dětí a „pronajímání“ ženských děloh mužskými homosexuály vede – děje se tak již dnes běžně v Thajsku – nebude konce. Stačí věc jenom domyslet. Před několika lety jsem četl zprávu o tom, jak jeden muž, který si nesmírně oblíbil vlastní polštář (to myslím opravdu vážně), se nechal v jakémsi státě USA s tímto polštářem oddat … Tak to jsou ta další pokračování, v tomto případě ta úsměvná, která nás čekají. Ta méně úsměvná si každý, kdo si o lidské schopnosti relativizovat úplně všechno nedělá žádné iluze, dokáže hravě představit.

A teď k tomu řádu stvoření, pane Kolaříku. Kdyby byl člověk tvůrcem tohoto světa, nepodléhal by řádu svého vlastního stvoření, ale řád by podléhal jemu. Jak víme, je tomu přesně naopak. Jedním z důkazů, že člověk podléhá řádu, který nestanovil a který jej přesahuje, je např. existence smrti. Řád je tu od toho, aby byl respektován, a proto jsou situace, kdy se člověk musí podřídit, byť se mu nechce. To bohužel značné části západního lidstva nevyhovuje a chtěla by takový řád, který se pokaždé přizpůsobí podle momentálních potřeb toho kterého člověka.

Pane Kolaříku, vy říkáte, že Stvořitelův řád je nedokonalý, protože nepostihuje případy, kdy je dodržování řádu bytostně nepříjemné (možná jste chtěl říci téměř nemožné). Ano, v jistých případech, jako jsou vážné nemoci, přírodní katastrofy, nešťastné náhody, lze takto a podobně o Stvořitelově díle a o Bohu samotném, přemýšlet. Jenže nezapomeňme, že samo stvoření, tedy veškerenstvo, je poznamenáno hříchem odmítnutí (a také stále trvajícím odmítáním) Boha člověkem. Spravuje nás o tom velmi přesně např. příběh Adama a Evy.

Nicméně, řád stvoření tu stále je a můžeme jej velmi dobře poznat z křesťanského učení. Jeho respektováním nemusíme vždy dojít k výsledku, který by nás dle našich momentálních představ uspokojil Vězme však, že z hlediska překračujícího náš dočasný zájem i schopnost chápat v nejširších souvislostech, uděláme to nejlepší, co se udělat můžeme, když se jím budeme řídit.

Jeden moudrý mnich, svatý Benedikt, kdysi řekl: „Zachovej řád, a řád zachová tebe“. Chtít zakládat homosexuální manželství znamená rozvracet řád, který je dobrý. Řád, který má za cíl přijetí daru života, pokračování života. Manželství totiž, jak málokdo z nevěřících ví, je v katolické církvi určeno za svátost. Manželství je posvátné, protože jej svou božskou vůlí ustanovuje sám Bůh a očekává od něj zrod dalšího života. A to tedy něco znamená.

Milý pane Kolaříku, snad jsem až příliš zabrousil do křesťanství a stal se poněkud nesrozumitelným. Avšak, víte, ono se nelze u důležitých věcí dobrat pravé podstaty, pokud nezohledníme jejich význam náboženský.

Přeji krásnou dobrou noc. Jiří Vyleťal

Filip Outrata - Praha

Jiřímu Vyleťalovi Středa, 5.Srpna 2015, 21:56:5

s díkem za přátelskou polemiku, která umožňuje o těchto otázkách uvažovat do větší hloubky.

Myslím, Jirko, že se mýlíš v hodnocení homosexuality. Podle tebe na ní není nic dobrého nebo chvályhodného. To je podle mého omyl, který lze snadno dokázat. Pokud existují homosexuální páry - a takové existují - v nichž si partneři dlouhodobě prokazují úctu a věrnost, podporují se v těžkostech, tak je to nesporně dobré a chvályhodné. A chválu zaslouží jejich homosexuální náklonnost, protože bez ní by takový pár nevytvořili a tyto ctnosti neosvědčili. Asi Ti nemusím vysvětlovat, že ani podle římskokatolické nauky není jediným cílem manželství plození dětí, ale je tu i druhý základní prvek, vzájemná podpora a pomoc. A to homosexuální páry mají.

Pokud jde o řád stvoření, byl bych opatrný v tom, co do něj patří, co nepatří, jak to hodnotit. Byly doby, kdy se křesťanská nauka domnívala, že otroctví je pevnou součástí řádu stvoření - tak to je, tak to Bůh chtěl, tak lidi stvořil, aby jeden byl pán a druhý otrok. A dnes...

Myslím, že v řádu stvoření mají své místo, a tedy i pozitivní hodnotu, i výjimky, skutečnosti zdánlivě odporující obvyklému stavu. Řád stvoření chápu nikoli jako kasárenský pořádek, ale jako poměrně pestrou skutečnost, která se dá s pokorou poznávat a divit se dosud nepoznaným věcem, ale příliš se nedá jednoznačně rozseknout a černobíle označit.

Pokud jde o samotný výrok kardinála Duky, vadilo mi hlavně to, že tu citaci o vnitřně nezřízeném jednání (rozumí vůbec někdo - včetně katolíků - co to vlastně znamená?) uvedl bez kontextu, bez snahy rozlišovat. Asi je to skutečně tak, že z pohledu tohoto církevního učení je vztah dvou dospělých homosexuálů vnitřně nezřízený, kdežto zneužití nezletilého homosexuálním pedofilním knězem je nezřízené vnitřně i vnějškově. Ale - jsou takovéto definice vůbec k něčemu dobré? Pochybuji o tom.

Měj se moc hezky a ještě jednou díky za reakci.

Martin Pleva - pedagog, Brno

F. Outratovi Středa, 5.Srpna 2015, 22:05:17

Děkuji, k Putnovi mám - vzhledem k jeho nekritické propagandistické angažovanosti ohledně rusko-ukrajinského konfliktu - nyní velmi rezervovaný vztah, ale na knihu se podívám. V každém případě si jej vážím za jeho angažovanost v oblasti vztahů společnosti a církve k homosexualitě.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Filipu Outratovi Středa, 5.Srpna 2015, 22:17:46

Milý Filipe,
moc děkuji za přátelskou a milou odpověď. Jistě by se dalo dále diskutovat, ale vše má mít svoji dobrou míru a čas na zrání.

Měj se moc hezky, Jirka

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Vyleťale, Středa, 5.Srpna 2015, 22:30:18

do vašeho katolického matrixu se vloudily dvě zásadní chyby:

1. Stvořil tedy homosexualitu Bůh, nebo ne? Pokud ji stvořil, pak nemůže být špatná, protože už první stránka Genesis jasně říká, že stvoření je dobré. Jenže pak vzniká otázka, jaktože Bůh "zapomněl" tuto informaci, že totiž na homosexualitě není nic špatného, dát do svého zjeveného Slova, do Bible.
Pokud Bůh homosexualitu nestvořil, jak je tedy potom možné, že existuje, jestliže vše stvořil dle křesťanského učení Bůh?
Pokud budete tvrdit, že Bůh sice homosexualitu stvořil, ale zároveň zavázal homosexuály k čistotě, pak se musíte vyrovnat s námitkami mj. i F. Outraty, jak se to srovnává s Boží láskou k člověku, jestliže mu odpírá něco, pro co jej sám stvořil a co jej činí šťastným a spokojeným.
Závěr je tedy jediný možný: Bůh (minimálně v tomto pojetí) neexistuje. Křesťanství je dílem lidským a pochází z doby, kdy lidé ještě o homosexualitě neměli ty vědomosti, jaké máme my dnes, a považovali ji proto za zlo. Dnes je to neudržitelné...

2. Jestliže je homosexualita špatná, pak musí být mj. i právně potírána a pronásledována. A naopak, jestliže ve všech civilizovaných demokratických zemích homosexuálové diskriminováni nejsou a být nesmějí, pak to implicitně znamená, že není považována za nic špatného.
Čili současné (to je třeba podtrhnout) oficiální katolické učení "diskriminace ne, ale je to proti řádu stvoření a chování je nezřízené" atd. je zcela nelogické a neudržitelné.
Závěr: Církev se bojí dnes v demokratických zemích otevřeně hlásat diskriminaci homosexuálů, protože by ji to příliš diskreditovalo a stavělo ji to na jednu rovinu s Putinem a Hitlerem. Zároveň ale nemůže změnit po století hlásaná tvrzení o tom, že homosexualita je v podstatě zlo. Tak volí řešení a la chytrá horákyně. A tato vykutálená chytristika (avšak průhledná) je dalším důkazem toho, že církev je dílem pouze lidským, až příliš lidským, patří se povzdechnout...

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Odpověď panu Plevovi Čtvrtek, 6.Srpna 2015, 07:44:22

Vážený pane Plevo,
ptáte se, tedy Vám odpovídám:

K bodu 1: Na světe je plno nedokonalostí a chyb. Nejen homosexualita, ale i nekonečně nevyléčitelných nemocí; máme přírodní katastrofy, padající stromy, lidi, kteří se náhle zblázní, atd., atd. Tou největší nedokonalostí je smrt.

Učení katolické církve tuto problematiku vysvětluje naukou o prvotním hříchu. Zkuste si ji nastudovat. V podstatě to znamená, jak jsem už výše napsal, že tím, že se člověk postavil proti Bohu (Adam a Eva), se do celého stvoření, které do té doby bylo bez chyby, vloudila chyba. To říkám zjednodušeně. Pochopit to v celé šíři znamená tuto nauku znát a dobře si ji promyslet.

K bodu 2: K Vaší kritice postoje katolické církve vůči homosexualitě, je nejlepší, když si přečtete vyjádření papeže Františka. Např. na www.radiovatikana.cz. Není to tak, že církev homosexuály považuje za zkažené, hříšné a nenapravitelně spějící k peklu. Církev homosexualitu považuje za nesprávnou proto, protože odporuje principu života, jak jsem výše už také napsal.

Avšak církev rozlišuje mezi hříchem a hříšníkem. Proto odmítá z něčeho, co není správné dělat institut a tvrdit, že homosexuální svazek je v pořádku a jedná se o stejně hodnotnou varianta svazku manželského. To by lhala a popírala to, co je její povinností hlásat do posledního dne. Leč neodmítá lidi cítící homosexuálně a netvrdí o nich, že jsou zkažení a v církvi nemají co dělat. Církev má otevřenou náruč pro každého, avšak ne o všem, co každý považuje za dobré, tvrdí, že to také dobré je.

Krásný den Vám přeje, Jiří Vyleťal

Martin Profant - Praha 7

Martinovi Plevovi a otázka pro Jiřího Vyleťála Čtvrtek, 6.Srpna 2015, 10:21:7

Neuměl bych přijmout zabíjení čarodějnic či kamenování nevěrnic, i kdyby se ten bůh, který to podle těch či oněch posvátných textů přikázal, zjevoval všude po světě a osobně tyto své příkazy autentizoval. Naštěstí většina věřících velkých náboženství pochopila, že takové pasáže v Bibli či Koránu mají a mohou interpretovat způsobem, který je k vraždění pomatených stařen a normálních manželek nezavazuje.

Podobně i kdyby Jiří Vyleťal dokázal v této věci argumentovat přesvědčivě, neuměl bych přijmout, že stát má dvěma lidem zakazovat manželské soužití či stabilní dvojici adopci z důvodů pohlaví a nepřestal bych si myslet o lidech, kteří považují za společensky přijatelné takto žijící partnery verbálně napadat, že jsou hulváti.
Jinými slovy - neuměl bych se a nechtěl bych se podřídit náboženským ani rétorickým argumentům. Proto jsem vděčný za svobodu projevu a svobodu smýšlení. A přeji ji ostatním. Pokud je Jiří Vyleťal přesvědčen, že u nás homosexuálové nejsou nijak diskriminováni, budiž mu to přáno . Pokud je Duka přesvědčen, že nezostouzí katolickou církev, když žehná vojenským zbraním, zatímco by ji zostudila ta doprovodná akce v Sv. Salvatoru -- budiž mu to přáno. Pod podmínkou, že jsme dostatečně občansky sebejistí, abychom věděli, že dokážeme takové názory udržet tam, kam patří, to jest ve sféře soukromého přesvědčení.
Jistě, také bych se cítil lépe, kdyby tu byla katolická církev, které by nevadila solidární akce s homosexuály či uprchlíky bez rozdílu vyznání v každé farnosti. Ale bral bych to jako dar, nikoli jako něco, co by bylo možné vynutit argumenty.

Jiřímu Vyleťálovi
Hezky mluvíte o církvi, ale nesměšujete trochu, co by mělo být a co je?

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Vyleťale, Čtvrtek, 6.Srpna 2015, 15:31:33

Nejprve k první části vaší reakce:
Pokud definujete manželství takto (a vím, že nejen katolická církev ho tak definuje), pak musím tuto instituci jako takovou považovat za nespravedlivou a diskriminující.
Že nemálo homosexuálů provádí věci, které se mi příliš nelíbí, aby mohli vychovat dítě, je pravda, ale stejné věci dělají i neplodné heterosexuální páry, nebo by je klidně prováděli, kdyby byly na lepších řešeních ochuzeni.
Rovněž argumentovat šikmou plochou (když povolíme věci neškodné, tak za chvíli povolíme i věci škodlivé) je zavádějící a neférové.

K druhé části:
Víte, Vaše vysvětlení je docela pochopitelné. Už jsem ho jinými slovy slyšel. Ale nikdy mě nepřesvědčilo. Ne v tom smyslu, že bych se pak stal křesťanem, ale že bych to viděl jako logickou a konzistentní alternativu. Právě proto, že člověk podléhá Řádu, a ne Řád člověku, člověk je pod Řádem a ne vedle něj či nad ním, mi připadá jako nesmysl, že by ho mohl pokazit (sám píšete, že Stvoření je nedokonalé kvůli lidskému činu), či jen porušit. Jen tak, ze své vůle porušit zákony dané veškerenstvu. Zákony, které tu byly před ním, a budou i po něm. Přiznám se, že to mi nedává smysl. Že je Řád v něčem, co připomíná lidský zákoník, a ani se nezmiňuje o těch pravidlech, která jsou vskutku univerzální a neporušitelná. Vždycky jsem Řád viděl spíše v těchto pravidlech.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

O poslání katolické církve a o lidských zájmech Čtvrtek, 6.Srpna 2015, 22:35:7

Vážení a milí přátelé, pane Profante, pane Plevo, pane Kolaříku,

z mé strany bylo, myslím, vše podstatné řečeno, proto se nebudu k hlavnímu tématu naší diskuse již vracet. Rád bych však osvětlil ještě cosi podstatného, co je společným jmenovatelem naší debaty, byť jsme si toho příliš nevšímali.

Je to rozdíl mezi tím, co spravuje katolická církev, a tím, co spravuje člověk při uspořádávání svých pozemských věcí.

Člověk dneška, ale i člověk nedávné minulosti, který se necítí nijak zavázaný vůči Božímu řádu, spravuje svůj svět tak, aby to odpovídalo jeho časným zájmům. Filosofie, politika, státní zřízení, ideologie, to vše jsou koncepty, jak prosadit určitou vidinu společenských pravidel, která má za cíl uskutečnění nějakého výhradně lidského plánu. Protože člověk sám ze sebe není schopen nahlédnout do budoucnosti příliš daleko, spřádá své plány s ohledem na reálné možnosti své současnosti a s takovým výhledem do budoucnosti, který je mu ještě srozumitelný. Člověk je tedy velmi omezen v posuzování toho, co koná z hlediska vzdálenější budoucnosti, kterou ovšem svými současnými činy ovlivňuje.

Katolická církev vznikla proto, aby spravovala věci nikoliv lidské, ale věci Boží. Přičemž velice dobře ví, že to, co je pro Boha dobré, je pro člověka úplně to nejlepší.

Když se v dávných dobách konstituoval židovský národ, vedl jej Bůh. Nejprve sám, pak prostřednictvím soudců, poté králů, později proroků. Tito lidé, ale nejen oni, také izraelský kmen Levitů pověřený bohoslužebnými obřady, měl tehdy za povinnost sloužit věci Boží tady na zemi. Ne vždy se to dobře dařilo, ale Bůh svůj lid nikdy nezatratil, neopustil, vždy mu znovu a znovu dával šanci.

Po nějaké době přišel Ježíš Kristus a s ním jeho učedníci. Začali konat společně velké dílo, přišli s učením, které neodporovalo dosavadnímu učení židovskému, ale dávalo mu nové a láskyplnější významy, než bylo dosud myslitelné. Od té chvíle Ježíš a jeho učedníci se zasazovali za věc Boží rovněž a začali ji hlásat trochu jinak, než bylo dosud zvykem. To netrvalo dlouho, snad pouhé tři roky, a to do chvíle, než byl Ježíš ukřižován. Před svou pozemskou smrtí však Ježíš pověřil své učedníky, apoštoly, aby v Jeho díle pokračovali až do konce věků. Apoštolové to plně pochopili až po Ježíšově smrti. Pak se k nim přidal apoštol Pavel a začali spravovat věc Boží oni. Tak vznikla církev.

Katolická církev se k těmto začátkům plně hlásí a cítí se zavázána Bohu tím, že na sebe bere úkol brát se za věc Boží na této zemi až do posledního dne. Slovy Písma svatého, do konce věků.

Proč jsem toto tak obšírně psal? Proto, abychom pochopili, že církev nemůže jen tak přitakat něčemu, co si lidé momentálně přejí, co je právě napadne, co jim byť i v té nejlepší víře připadá správné, ale musí se vždy ptát, co by na to řekl Bůh. Bůh samozřejmě není žádný přítel na telefonu, avšak církev si za všechna staletí už vypracovala způsoby, jak Boží odpověď rozpoznat. Má k tomu Písmo svaté, tradici, teologii, životní příběhy světců, papežské encykliky, nekonečné množství výborné křesťanské literatury, mnoho dalších pramenů a hlavně modlitbu a upřímnou lásku k Bohu.

Ne vždy se to ideálně dařilo, ale vždy se církev ze svých chyb dokázala poučit a vrátit ke svému poslání, jímž je správa věci Boží, a tím správa toho nejlepšího, co pro člověka Bůh připravil.

Nemějme proto za zlé, když církev nejásá nad vším, co člověka právě napadne. Vidí dál a posuzuje z hlediska věčnosti. Z lásky k člověku, pro dobro člověka.

Dobrou noc všem přeje a z debaty se loučí, Váš Jiří Vyleťal

Martin Profant - Praha 7

Vážený pane Vyleťále, Pátek, 7.Srpna 2015, 10:02:10

pokud dobře rozumím Vaší argumentaci: z hlediska věčnosti se tedy nic neděje, když církev v té či oné době podporuje útlak, masové vraždy, rasovou nesnášenlivost, protože dříve či později "se dokáže poučit ze svých chyb a vrátit ke svému poslání"?

Martin Pleva - pedagog, Brno

Král a diskutér z boje neutíkají, p. Vyleťale Pátek, 7.Srpna 2015, 10:02:48

Nepovažuji za příliš férové a slušné nejdříve do diskuse vstoupit (a to poměrně velmi vyhraněnými názory) a potom odejít. Nemůžu se zbavit dojmu, že nechcete být konfrontován s jinými názory a pohledy, které by ten váš dogmatismus mohly narušit...

A teď ještě k oběma bodům:
1. No vidíte, nemoci, to je fakt, který katolické pojetí (minimálně v oné, tradiční, konzervativní interpretaci, kterou zastáváte i vy) dostává do dalších obrovských potíží. Pokud vznikly nemoci až po pádu lidí jako trest, kdy byly tedy stvořeny viry a bakterie, kterou jejich většinu vyvolávají? Podle logiky povahy svého bytí (velmi jednoduché organismy, viry na hranici živé hmoty) by to muselo být velmi brzy. Jenže pak musely existovat i nemoci! Pokud by byly stvořeny až po pádu lidí, odporuje to tvrzení Bible, že sedmý Bůh už jen odpočíval s že stvořením člověka bylo veškereé tvořitelské dílo dokončeno.
Navíc pokud by první lidé byli imunní vůči nemocem (a taky zraněním, úrazům, apod.), nestvořil by Bůh člověka, nýbrž supermana či nějakou nadpřirozenou bytost s nadpřirozeným tělem, což Bibli odporuje. Kromě toho žili první lidé sice v ráji, avšak pozemském. Je tedy vyloučené, že by v pozemských podmínkách na ně nemohl spadnout strom či si nemohli třeba zlomit nohu...
A nesmrtelnost? Ta by (zejména v oněch pozemských podmínklách) byla spíše trestem. K lidskému životu patří i smrt, která by konečně mj. ukončila tu nekonečnou nudu bezproblémového života v ráji...
Bůh by byl navíc velmi nemoudrý, kdyby dopřával lidem nesmrtelnost, protože by rychle vzniklo přelidnění (zemědělství vzniklo také až po pádu, jako trest!) - a tudíž nedostatek potravy, resp. by Bůh musel lidi krmit nedůstojně jako mimina...
A už jen stačí připomenout k našemu hlavnímu tématu, že homosexualita není dle WHO nemoc. Ona jí ovšem nemůže být z toho důvodu, že nemoc způsobuje u postiženého utrpení a nedostatek, újmu atd. Avšak homosexuál - pokud není ve svém chování omezován a není za ně pronásledován - se naopak cítí ve své homosexualitě spokojený a šťastný.

2. Ve své odpovědi p. Vyleťal utíká k rozlišování mezi hříchem a hříšníkem. Dobrá, jenže to obchází hlavní problém. I v případě vraždy nebo krádeže je třeba takto rozlišovat. I zločinec, který se dopustí výše uvedených činů, by neměl být na věky odepsán, měl by ztratit svou lidskou důstojnost, ale to jistě nic nemění na tom, že by měl být potrestán a jeho čin odsouzen.
A teď už je jasné, proč se jednalo o úhybný manévr. Podstatou sporu není rozlišení mezi hříchem a hříšníkem, nýbrž otázka, zda homosexuální chování je hříchem, či spíše - řečeno nenáboženským jazykem - něčím špatným a zavrženíhodným. To jste, p. Vyleťale, nijak nedokázal.
A nevysvětlil ani neobhájil jste ani učení a oficiální postoj církve. Je-li homosexální chování hříšné či zkrátka morálně špatné, měla by církev, aby byla konzistentní a důvěryhodná, požadovat právní postih a trestání homosexuálních aktivit (např. trestnost homosexuálního styku, což platilo nejen u nás, ale i na Západě až do 60. let). Jestliže tohle církev (podle mě z taktických důvodů) nepožaduje, pak sama nabourává a zpochybňuje své vlastní učení a de facto přiznává, že to s tím homosexuálním chováním nebude tak hrozné...:)

Petrasek Milan - penzista

Pohlavní činnost je tradičně spíše intimním fenomenem Pátek, 7.Srpna 2015, 10:43:3

a hranice forem tabu a její akceptovatelnosti je i v daném kulturním okruhu ve stálém pohybu - nemluvě o rozdílných
........domnívám se, že i leckterý kardinál - vystaven problematice širokého spektra individuálního uspokojování - smí ztrácet soudnost.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Panu Profantovi Pátek, 7.Srpna 2015, 19:28:59

Vážený pane Profante,

rozumíte mé argumentaci jinak, než jak je myšlena. Nikde nepíši, že se nic neděje, když církev - přesněji někteří lidé hlásící se k církvi – páchají nepravosti. Ve svém porozumění jste také opomenul poslední řádek dotčeného odstavce, kde se píše: „ a tím správa toho nejlepšího, co pro člověka Bůh připravil.“

Ale, prosím, pane Profante, netahejme se za nos. Váš názor na katolickou církev je přece hotový, nepotřebujete jej měnit, nepotřebujete rozumět jinak, než Vám to vyhovuje. Utvořil jste si jej na základě předsudků a záměrně vybíraných informací. Abyste si o církvi mohl utvořit pravdivý obrázek, musel byste ji znát zevnitř. Musel byste aktivně pracovat v nějaké farnosti. To vy evidentně neděláte, protože v opačném případě byste o církvi mluvil jinak. Musel byste také znát její učení, Písmo svaté, katechismus, sociální nauku, encykliky, díla některých teologů, vědět něco z historie církve.

Přeji Vám, abyste kolem církve a náboženství vůbec chodil s pokorou a očima i srdcem otevřeným.

S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Panu Plevovi Pátek, 7.Srpna 2015, 19:35:3

Vážený pane Plevo,
neslušností může být odněkud utéci, v tom máte pravdu. Neslušností však není se rozloučit a odejít. Tak jsem to udělal já.

Odešel jsem z debaty proto, protože jsem podstatné řekl. Další rozmělňování jednou řečeného nemá žádný smysl. Šlo mi v té debatě o to, abych osvětlil důvody, proč katolická církev má na možné uzákonění sňatků homosexuálů jiný názor, než, řekněme, současná většinová společnost. Chtěl jsem také podat vysvětlení k otázkám, které mi diskutující kladli. Nakonec jsem se pokusil podat vysvětlení poslání církve na této zemi a odpovědnosti, kterou má vůči Bohu.

Odpovědi na otázky a náměty, které mi, pane Plevo, dále kladete, už přesahují rámec diskuse nad článkem. Přesahují i mé časové možnosti.

Proto bych si dovolil Vám doporučit knihu rozhovorů Petera Seewalda s papežem Benediktem XVI. Ta kniha se jmenuje „Bůh a svět – rozhovory o základních věcech křesťanství a budoucnosti církve.“ Najdete tam vše, nač se ptáte a o čem uvažujete.

Tu knihu jistě dostanete v každé knihovně. Kdybyste ji nemohl sehnat, rád Vám ji pošlu z Prahy poštou do Brna a vy mi ji pak někdy vrátíte.

Vše dobré a dobrou noc Vám přeje Jiří Vyleťal

PS: Můj E-Mail je: vyletal@vyletal.cz

Martin Profant - Praha 7

Vážený pane Vyleťále, Pátek, 7.Srpna 2015, 23:24:54

vzhledem k tomu, že jsem svůj názor na katolickou církev nevyjadřoval, je pozoruhodné, že tak přesně víte, jaký mám a jak jsem si ho vytvořil.
Upozorňoval jsem Vás na pochybnost ve vaší argumentaci, Vy jste tuto pochybnost ještě zdůraznil. Katolická církev má ve svých dějinách pár hodně ohavných stránek a hodně dobrých. Ty ohavné jsou historické a chceme-li spolu žít v dobrém, věřící různých vyznání a bezvěrci, pak se je sluší ze strany nás, kteří nejsme katolíci, pozapomenout. Bylo by absurdní tvrdit, že dnešní katolickou církev u nás definují pogromy z dvanáctého století či novověké upalování čarodějnic a násilná rekatolizace. Dokonce by bylo hloupé tyto události považovat za určující pro význam toho, co církev v našich dějinách znamenala. Jenomže aktualizujete je svoji argumentací Vy, ne já. Protože Vy je integrujete jako něco, co je nezávažným odbočením z poslání církve.
Samozřejmě, ono je lehčí než zvážit, zda jsem ve své argumentaci neudělal chybu, zaútočit na oponenta, podsouvat mu zlou vůli a předsudky. Budiž Vám to přáno.

Hezký večer a nerušený klid duše přeji

Martin Profant

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Martinu Profantovi Sobota, 8.Srpna 2015, 09:04:46

K Vaší větě
"pokud dobře rozumím Vaší argumentaci: z hlediska věčnosti se tedy nic neděje, když církev v té či oné době podporuje útlak, masové vraždy, rasovou nesnášenlivost, protože dříve či později "se dokáže poučit ze svých chyb a vrátit ke svému poslání"?"

Samozřejmě, že to je absurdní. Podpora útlaku, masových vražd a rasové nesnášenlivosti je nepřijatelná, dnes i kdykoliv v minulosti.
Jenomže katolická církev toto všechno ví, a za svoje viny se omluvila (viz např. Jan Pavel II.).

Hlavní problém spočíval podle mně v tom, že církev byla příliš propletená se světskou mocí. Byla to totiž celá tehdejší (např. středověká) společnost, která projevovala rasovou nesnášenlivost, dopuštěla se masových vražd atd. No a církev se do toho bohužel zapletla.
Nicméně nikdo, ani bezvěrec, se nevyvine z toho, že by nebyl potomek tehdejší společnosti, která se dopouštěla těchto věcí.

Martin Profant - Praha 7

Pavlovi Kolaříkovi Sobota, 8.Srpna 2015, 11:10:26

Jistě, tohle beru. Argumentoval panu Vyleťálovi ad absurdum. Aby si uvědomil , v čem je jeho argumentace problematická, ne abych napadal církev.

Ono to souvisí právě s tím bezvěrcem, kterého zmiňujete na konci. Já mohu a chci sdílet společnou minulost , protože bez té není slušná společná přítomnost, ale jde to jen pod podmínkou, že se shodneme na té nepřijatelnosti. Jakkoli si vážím omluv, které zazněly , ta shoda stačí mlčky -- to jest jde o to, vyhnout se omlouváním a relativizaci těch nepřijatelností. Na kterékoli straně.

Petrasek Milan - penzista

Křesťanská civilizace a náboženské představy Sobota, 8.Srpna 2015, 12:55:4

Lidstvo jako celek tak jednotlivec jsou vystaveni strádání způsobené pocitem nedokonalosti a bezmocnosti.
Ohrožované sebevědomí člověka vyžaduje útěchu, zbavení hrůz a nadto si žádá odpověď lidská zvídavost, poháněná praktickým zájmem svou úzkost z bezmocnosti psychicky zvládnout.
Náboženské představy propůjčují silám okolního světa roli dominantního dospělého – všeznajícího Boha.
Bohové splňují trojí úlohu: zažehnávat hrůzy přírody, smiřovat s krutostí osudu – zvláště se smrtí a chránit člověka proti poškození lidskou společností.
Doménou křesťanského Boha otce se kterým je možno jednat a který nás ochraňuje, chválí a trestá, se stala třetí funkce – morálka.
Křesťanský Bůh odškodňuje za utrpení a strádání, která člověku ukládá kultura společenského soužití – vyrovnává nedostatky a škody kultury, všímá si utrpení, která si ve svém soužití lidé vzájemně působí, bdí nad dodržováním kulturních příkazů, kterým je také přisouzen božský původ.
V současné podobě se křesťanské náboženské představy morálky cení jako nejdrahocennější kulturní vlastnictví – to nejhodnotnější co nám kultura poskytuje - Usamerika vznáší nárok být God´s own country.
V širší souvislosti to znamená – život na tomto světě slouží vyššímu účelu, který se sice nedá lehce uhodnout, ale jistě vede ke zdokonalení lidské bytosti.
A v tom jsme si všichni rovni.....v širší souvislosti, bych dodal.

Petrasek Milan - penzista

K tomu jednu připomínku od Thomase Hobbesů: Neděle, 9.Srpna 2015, 09:22:55

Náboženství není filosofie, ale zákonem každého státu, a proto tu není k rozbírání a diskutování, ale k naplňování.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

To se určitě netýká ČR :-) Neděle, 9.Srpna 2015, 11:21:42

Jestli něco určitě není zákonem ČR, tak je to bezesporu náboženství :-)
Thomas Hobbes také nepředvídal komunisty, a nevěděl, že jednou budou státy, ve kterých bude náboženství zakázáno.

Jan Dospiva - Orlová

Neděle, 9.Srpna 2015, 21:42:38

Pan Vyleťal nakousl otázku, která skutečně překračuje rámec téhle diskuse, i když je důležitá z hlediska vztahu křesťanství a homosexuality. Takže jen telegraficky.

První kapitoly Bible o stvoření a prvním hříchu nelze již vykládat zcela doslovně jako zápisník historie, to by pak víra byla skutečně v rozporu s vědou. Rozumím jim tak, že stvoření můžeme vidět dokonalé a krásné, protože je s Boží láskou a milostí, bez Boha v něm vítězí jen pomíjivost, zmar, nemoci, boj o přežití a smrt. Člověk se Bohu vzdálil vlastními hříchy v čele s pýchou a snahou o bohorovnost. B. Pascal to vyjádřil tak, že příroda má dokonalosti, aby bylo ukázáno, že je obrazem Boha, a nedostatky, aby bylo ukázáno, že je jen jeho obrazem.

Homosexualita pak z hlediska představy harmonického řádu skutečně znamená disharmonii či anomálii. Přesto v době, kdy sexuologie obecně uznává, že homosexualita je vrozenou záležitostí a životním údělem, bychom měli umět rozlišovat situaci, kdy je homosexuální chování projevem osobní zhýralosti a zkaženosti (i takové případy existují) a kdy důsledkem této vrozené danosti. V tom druhém případě bychom jako křesťané měli projevit soucit, porozumění a toleranci k výjimce z pravidla, že se v ostatních případech nesluší mít poměr s osobou stejného pohlaví.

Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

Člověk nestvořil svět, ale stvořil náboženství Pondělí, 10.Srpna 2015, 15:30:55

Každé náboženství stvořil člověk.
Humanismus není jen snaha dobře činit, ale je to i víra v dobro v člověku.
Kým je humanista, když není demokrat, když nevěří člověku?
Stvořený svět je možnost.
I demokracie je možnost, možnost k naplnění.


Mrcolordr

Michal Rusek - Olomouc

O čtyřlístku a „nároku“ na rovnost nepřirozenosti Pondělí, 10.Srpna 2015, 15:33:24

Teprve až babičky a dědečci nebudou chtít vnoučata, tak pak tu bude rovnost.

Důsledně bych odlišoval nárok na respekt (který bychom měli mj. pociťovat ke všemu živému) a nárok na "stejnost".

A ještě ke slovu normální. Čtyřlístek není normální jetel, ten má jen tři lístky. Čtyřlístek je mimo "normu". Kdyby byl normální, nebyl by výjimečný a nikdo by jej ani nesbíral. Bylo by ale absurdní, aby se čtyřlístek rozčiloval a vyžadoval, aby se i o něm říkalo, že je normální.

V tomto smyslu homosexualita není normální. Možná jednou časem pohlaví zmizí, člověk bude růst ve zkumavce nebo budou lidé, podobně jako šneci, hermafroditi. Pak bude homosexualita normální. Dnes je normální, v tom technickém smyslu, že je to standard, heterosexualita. To není nic proti homosexualitě, stejně jako nikdo nic nemá proti nenormálnímu jeteli, jakým je čtyřlístek.

Nebo budou lidé andělé, kteří jsou také bezpohlavní. Anděl je bytost mezi Bohem a Člověkem.

A jak zde bylo řečeno, ČR patří mezi velmi liberální země. ČT je dokonce tak liberální, že zde může homosexuál veřejně a velmi hrubě zesměšnit osobu budoucího prezidenta (v rámci politického boje, což se mj. pro učitele, který má smiřovat a být nad věcí a b s o l u t n ě nehodí) a pak po něm ještě chtít, aby ho jmenoval za profesora. A ten by měl vzorně ukazovat studentům, jak ctihodná je role učitele. A pak, což je už vrchol, jej ještě dál ostouzet, když to on – zcela lidsky pochopitelně – nechce udělat.

Pokud jde o normálnost, tak bych přivítal skutečný pochod hrdosti, kdy by se všichni lidé snažili, abychom se k sobě chovali slušně, s respektem a bez urážek. Na to bychom mohli být hrdí všichni – i čtyřlístek, který právě tím, že není normální, nosí štěstí.

P.S.: Navíc jsem měl dojem, že jen ten, kdo se liší, dostatečně zaujme.

Martin Profant - Praha 7

Michalovi Ruskovi Úterý, 11.Srpna 2015, 11:22:30

Ano, Česká republika je v globále velmi liberální. Jenomže, jak učí starý totalitní vtip, v globále se nedá ani nakupovat, ani žít. Jedná se o to, co ten globál protrhává. Například: Říkáte, že někdo hrubě zesměšnil budoucího prezidenta -- dá se diskutovat o přiměřenosti, vkusu, inteligenci atd. toho zesměšnění, ale co s tím má, u Herkula, co dělat sexuální orientace zesměšňovatele?

Fajn, že ve většině českých hospod, spolků, pracovišť atd. tahle orientace nikoho nezajímá, ale v polovině z nich je to velmi ostentativní a ostražitý nezájem a hlavně nikdy neodhadnete, kdy a kde místo něj narazíte na hrubost, agresi nebo neviditelnou zeď. Nebo kdy narazíte na tu odrůdu sladkobolně pokorného křesťana, co si faktickou nejistotu své víry potřebuje kompenzovat odsouzením vašeho hříchu -- o těch, kteří si tak disciplinují vlastní klér ani nemluvě.

Prague Pride působí křečovitě a ukřičeně. Účast politiků a celebrit často pokrytecky. Ale dokud bude v české společnosti vládnout tahle atmosféra potměšilé, jen "propůjčené" tolerance, jinými slovy, pokud bude to, že mám minoritní sexuální orientaci (a dokud se to vůbec bude označovat podobně ohavnými termíny) znamenat totéž, jako že jsem v prekérní společenské situaci -- do té doby nemáme právo povytahovat obočí nad výlučností a přehnaností demonstrace hrdosti těch prekarizovaných; a také se nemáme co divit vzniku lokálních solidárních sítí podle společné formy prekarizace.

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Hrdost Úterý, 11.Srpna 2015, 14:04:45

Častá výtka k Pochodu hrdosti zní asi takto:" Nic proti homosexuálům (LGBT), nikdo jim v ničem nebrání ani je nediskriminuje. Ale proč musí svojí sexualitu takto předvádět na veřejnosti? Heterosexuálové to nedělají."
Odpověď na tuto výtku přináší další význam tohoto pochodu. Jde o osobní potřebu účastníků se k své orientaci veřejně přihlásit a prospět tak hlavně sami sobě (svému sebepřijetí). Proto asi i ta hrdost v názvu, která může ostatním připadat jako nepatřičná. Hrdost, že jsem jaký jsem a jsem tak správně.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.